2 Azs 40/2025

Rubrum

2 Azs 40/2025 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobce: H. V. N., zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, č. j. OAM-602/ZA-ZA11-HA13-R2-2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 54 Az 3/2024-25, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalovaný neudělil žalobci azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dále vyslovil, že mu nelze udělit doplňkovou ochranu z důvodu podle § 15a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobce totiž spáchal vážný zločin, konkrétně zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a s jedy, a to jako člen organizované skupiny.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který žalobu zamítl.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uvádí, že o udělení mezinárodní ochrany požádal s ohledem na svou rodinnou situaci. V České republice žijí na základě povolení k trvalému pobytu jeho manželka i dvě nezletilé děti. S rodinou ve Vietnamu naopak stěžovatel v kontaktu není. Stěžovatel vyslovil lítost nad pácháním trestné činnosti. Do české společnosti je integrován. I když se v současnosti s dětmi stýká sporadicky, má právo na druhou šanci. Jedinou možností, jak zůstat v kontaktu s rodinou, je udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný nezohlednil zájmy 2 Azs 40/2025 jeho nezletilých dětí, resp. požadavky mezinárodních úmluv, jež mají podle čl. 10 Ústavy České republiky aplikační přednost, ani požadavky Listiny základních práv a svobod, a krajský soud se s touto námitkou nedostatečně vypořádal.

4. Stěžovatel z opatrnosti navrhl, aby NSS přerušil řízení o kasační stížnosti do vydání rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) o předběžné otázce, kterou položil Krajský soud v Brně a je vedená pod sp. zn. C-349/24.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že potřeba legalizace pobytu na území České republiky není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal charakter stěžovatelovy trestné činnosti, která předpokládá uplatnění vylučující klauzule podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný postupoval v souladu s rozsudkem NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28, č. 3546/2017 Sb. NSS, a své závěry řádně odůvodnil.

6. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

7. Kasační stížnost je nepřijatelná.

8. Ve věci je sporná aplikace vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že stěžovatel byl odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a byl mu uložen trest vyhoštění na dobu pěti let (s. 10 až 11 rozhodnutí žalovaného).

9. Žalovaný dále připomněl, že podle judikatury je pojem vážný zločin pojmem autonomním, a proto se podrobně zabýval okolnostmi trestné činnosti stěžovatele. Vyšel z hodnocení její závažnosti v trestních rozsudcích a připojil i vlastní posouzení. V něm zdůraznil, že stěžovatel se dopouštěl výroby a distribuce tzv. tvrdých drog (metamfetaminu) za účelem zisku, a to po delší dobu, ve větším rozsahu a v rámci organizované skupiny. Uvedl rovněž, že v části (trest vyhoštění) stěžovatel uložený trest dosud nevykonal. Připomněl také mezinárodní závazky České republiky v oblasti boje s drogovou kriminalitou a její společenské dopady, což jej vedlo k závěru o aplikovatelnosti § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu (s. 10 až 12 rozhodnutí žalovaného).

10. Také krajský soud se aplikovatelností vylučující klauzule v dostatečném rozsahu zabýval. Připomněl východiska plynoucí z judikatury NSS (bod 23 napadeného rozsudku) a právní kvalifikaci stěžovatelova jednání (bod 24) a ztotožnil se s hodnocením žalovaného v otázce jeho závažnosti (bod 25). Podle krajského soudu bylo v nynější věci stěžovatelovo 2 Azs 40/2025 - 28 pokračování odsouzení za závažný zločin nepřekonatelnou překážkou pro případné udělení doplňkové ochrany (bod 27).

11. Podle NSS jsou rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu v této otázce řádně a přesvědčivě odůvodněny. Žalovaný i krajský soud individuálně posoudili závažnost stěžovatelovy trestné činnosti v souladu s judikaturou SDEU (rozsudek ze dne 13. 9. 2018 ve věci C-369/17, Shajin Ahmed, bod 55) i vnitrostátní rozhodovací praxí (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 49 Az 71/2015-26, č. 3537/2017 Sb. NSS, a rozsudky NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28, č. 3546/2017 Sb. NSS, bod 14, či ze dne 23. 4. 2020, č. j. 5 Azs 189/2015-127, č. 4084/2020 Sb. NSS, bod 52).

12. Pokud jde o námitku týkající se přiměřenosti zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života, resp. nejlepšího zájmu jeho nezletilých dětí, lze uvést, že jak vyplývá mj. z usnesení NSS ze dne 7. 6. 2021, č. j. 1 Azs 76/2021-41, bodu 13, ze dne 1. 12. 2016, č. j. 8 Azs 83/2016-62, bodu 20, či ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 Azs 49/2020-32, bodu 10, je takové posouzení vyhrazeno meritornímu rozhodování o žádosti o mezinárodní ochranu (zde především o doplňkovou ochranu). V bodě 10 usnesení č. j. 1 Azs 49/2020-32 pak NSS s odkazem na své usnesení ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 Azs 166/2016-28, zároveň uvádí, že nejlepší zájem dítěte má být zkoumán ve vztahu k přiměřenosti správního vyhoštění rodiče dítěte, což je otázka, která v azylovém řízení z povahy věci nenachází své místo. S ohledem na výše citovanou judikaturu pak ani tvrzení stěžovatele o nedostatečném posouzení nejlepšího zájmu jeho nezletilých dětí nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.

13. Jak dále konstatoval SDEU v rozsudku ze dne 9. 11. 2010 ve spojených věcech C-57/09 a C-101/09, Spolková republika Německo, vyloučení z postavení uprchlíka podle čl. 12 odst. 2 písm. b) nebo c) předchozí kvalifikační směrnice (směrnice 2004/83/ES) není podmíněno přezkumem přiměřenosti ve vztahu k projednávané věci (body 106 až 111). Podobně se vyjádřil i NSS v rozsudku ze dne 30. 8. 2021, č. j. 8 Azs 192/2020-48, č. 4248/2021 Sb. NSS, v němž obdobné závěry vztáhl i na vyloučení z doplňkové ochrany podle čl. 17 současné kvalifikační směrnice (směrnice 2011/95/EU, srov. bod 51 citovaného rozsudku). Kasační soud v bodě 48 citovaného rozsudku také zdůraznil, že osobě, u níž byla aplikována vylučující klauzule, se má dostat ochrany práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, popřípadě Listinou základních práv Evropské unie v navazujících řízeních týkajících se vyhoštění či návratu.

14. NSS tedy neshledal, že by se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury nebo se dopustil zásadního pochybení, pokud uvedl, že v rámci vyloučení stěžovatele z doplňkové ochrany není zapotřebí posuzovat přiměřenost zásahu do jeho rodinného a soukromého života, popř. nejlepších zájmů jeho dětí (bod 28 napadeného rozsudku). Nadto kasační soud poukazuje na shrnutí v bodě 29 napadeného rozsudku, v němž krajský soud na základě informací ze správního spisu popsal značně sporadickou formu kontaktu stěžovatele s nezletilými dětmi, a to v návaznosti na páchanou trestnou činnost i na rozpad soužití s družkou (nikoli manželkou, jak uvádí v kasační stížnosti), v jehož důsledku stěžovatel nežije s nezletilými dětmi ve společné domácnosti. K tomu lze odkázat i na usnesení ze dne 10. 10. 2024, č. j. 4 Azs 86/2024-49, bod 14, v němž NSS dokonce ve vztahu ke stěžovateli žijícímu s nezletilou dcerou ve společné domácnosti, uzavřel: „Nejvyšší správní soud se proto 2 Azs 40/2025 ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že vztah stěžovatele s jeho nezletilou biologickou dcerou, jež s ním žije ve společné domácnosti, nemůže mít vliv na postavení stěžovatele, neboť z doplňkové ochrany byl vyloučen z důvodu své trestní minulosti.“

15. NSS uzavírá, že z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení.

16. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s). Kasační soud neshledal důvod k přerušení řízení z důvodu předběžné otázky položené Krajským soudem v Brně. Předmět této předběžné otázky týkající se znění § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu účinného do 30. 6. 2023 se totiž míjí s podstatou nynější věci, v níž žalovaný z důvodu aplikace vylučující klauzule o existenci důvodů pro udělení doplňkové ochrany vůbec nerozhodoval (usnesení rozšířeného senátu ze dne 7. 9. 2010, č. j. 4 Azs 60/2007-119, č. 2174/2011 Sb. NSS, body 19, 23 a 24).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. května 2025 Sylva Šiškeová předsedkyně senátu