2 Azs 74/2021

Rubrum

2 Azs 74/2021 - 41 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: B. E. B., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2020, č. j. OAM-788/ZA-ZA11-D02-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2021, č. j. 20 Az 33/2020 – 40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 20 Az 33/2020 – 40, zamítl žalobu podanou žalobcem proti rozhodnutí ze dne 10. 12. 2020, č. j. OAM-788/ZA-ZA11-D02-2020, jímž žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany byla nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Uvedeným rozhodnutím žalovaný též vyslovil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobce je ve smyslu čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení Dublin III“) Španělské království. 2 Azs 74/2021

2. Žalovaný dospěl ke svému závěru ohledně výše uvedeného příslušného státu tak, že posoudil situaci žalobce a zjistil, že žádné z kritérií pro stanovení příslušného členského státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 8 až 15 nařízení Dublin III není uplatnitelné. Následně podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III určil, že příslušné k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je Španělské království, neboť zde žalobce požádal o mezinárodní ochranu již dne 3. 4. 2019 (v ČR podal svou žádost až dne 11. 11. 2020). Tento stát uznal svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného k ní

3. Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

4. Jediná námitka stěžovatele se týká nedostatečného posouzení přípustnosti jeho vydání do Španělska. Konkrétně namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil existenci systémových nedostatků azylového řízení a podmínky přijetí v členském státě, které nenesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU. Závěry o výše uvedených otázkách by měly mít oporu ve zprávách o fungování španělského azylového systému, které by měly být součástí správního spisu a které by měly být i jiné než pouze zprávy UNHCR (zejména by se mělo jednat o zprávy mezinárodních nevládních organizací jako AIDA, ECRE, Helsinský výbor atd.).

5. Soud však aproboval vypořádání uvedených otázek pouze informacemi OAMP a také fakticky přešel opomenutí žalovaného konkrétně reagovat na individualizované výtky ohrožení života stěžovatele ve Španělsku konkrétním nebezpečím. Kromě problémů, které stěžovatel zažil na vlastní kůži, poukázal i na problémy vyskytující se v obecné rovině. Především zmínil problémy s ubytováním žadatelů o mezinárodní ochranu na konci roku 2019 a začátku roku 2020, které byly kritizovány veřejným ochráncem práv i zaměstnanci Samur Social of Madrid (sociální služba pro obecní pomoc při řešení mimořádných situací sociálních).

6. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Stěžovatel taktéž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

7. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na své rozhodnutí a správní spis, přičemž uvedl, že toto rozhodnutí vydal v souladu s vnitrostátními právními předpisy i nařízením Dublin III. Uvedl, že ze zjištěných informací vyplývá, že stěžovateli nehrozí ve Španělském království nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení a že Španělsko je schopno zabezpečit řádný průběh azylového řízení. Žalovaný nesouhlasil s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti a navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro její nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a 2 Azs 74/2021 - 42 pokračování proto se soud podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, je nutno kasační stížnost odmítnout jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS. Stěžovatel výslovně nevedl k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti žádnou argumentaci.

9. Jedinou námitkou stěžovatele je nedostatečné vypořádání se s čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, resp. se systémovými nedostatky v rámci vedení azylových řízení a podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu ve Španělském království.

10. Nejvyšší správní soud na úvod připomíná, že jak plyne z jeho setrvalé judikatury (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70), řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozhodnutí soudu. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54, či ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42).

11. Stěžovatel v kasační stížnosti pouze opakuje žalobní námitky a obecně polemizuje s odůvodněním rozsudku krajského soudu, který však velmi precizně, logicky a přesvědčivě reagoval na jeho žalobu a údajná pochybení v rozhodnutí žalovaného neshledal. Pokud stěžovatel opakovaně tvrdí, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav věci a neodůvodnil dostatečně své rozhodnutí ohledně systémových nedostatků dle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, jak je uvedeno zejména v bodech 15 až 23 tohoto rozsudku. Žalovaný tedy dostatečně, byť stručně odůvodnil, proč má Španělské království za zemi bez systémových nedostatků.

12. Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud dostatečně podrobně rozebral, jak žalovaný zohlednil skutečnosti zjištěné ve správním řízení a z jakých podkladů vycházel. Zároveň vysvětlil, na jakých podkladech žalovaný postavil své závěry o neexistenci systémových nedostatků ve Španělsku a proč je považuje za dostatečně podložené a odůvodněné. K obecné kasační námitce stěžovatele ohledně nezohlednění jiných zpráv než informace OAMP lze opět pouze odkázat na odůvodnění krajského soudu v bodech 17 až 19 a 23. V nich krajský soud především poukázal na to, že informace OAMP z listopadu 2020 vycházela z aktuální zprávy AIDA z dubna 2020, přičemž stěžovatel neuvedl, jaké konkrétní informace z jím předložené zprávy AIDA za rok 2019 by měly být právně významné pro projednávaný případ (tedy z hlediska přípustnosti přemístění stěžovatele ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III). Aktuální informace OAMP pak sice zmiňuje některé dílčí nedostatky, především přeplněnost ve střediscích dočasného pobytu pro přistěhovalce v afrických enklávách Ceuta a Melila. Z těchto lokálních nedostatků však, s ohledem na kladné hodnocení ostatních přijímacích středisek (vládních i nevládních) ve zprávě AIDA, nelze dovozovat paušální nedostatky celého azylového systému Španělského království. 2 Azs 74/2021

13. Konkrétní situací stěžovatele se zabýval krajský soud v bodě 16 odůvodnění rozsudku, v němž uvedl, že i kdyby uvěřil tvrzení stěžovatele ohledně jeho napadení (které stěžovatel ničím nedoložil), toto napadení nesvědčí o systémových nedostatcích španělského azylového systému. Stěžovatel ostatně sám uvedl, že byl hospitalizován a že se tímto incidentem španělská policie zabývala.

14. Ve shodě s krajským soudem lze uzavřít, že žádné ze stěžovatelových tvrzení – ani obecných, ani konkrétně se týkajících jeho poměrů – neukazuje na systémové nedostatky azylového systému Španělského království.

IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

15. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost stěžovatele nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

16. Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení, obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí a po obdržení doplnění kasační stížnosti.

17. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 věta první za použití § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

18. Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem ustanoven zástupce z řad advokátů - Mgr. Ladislav Bárta, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, který jej i nadále zastupuje v řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 s. ř. s. in fine). Ustanovenému zástupci náleží odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a to ve výši 3100 K č [§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a dále 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu ve výši 3400 Kč. Tato částka je konečná, neboť ustanovený zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty. Částka v celkové výši 3400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. června 2021 JUDr. Karel Šimka předseda senátu 2 Azs 74/2021 - 43 pokračování