2 Azs 75/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: A. O., zastoupený Mgr. et Mgr. Terezou Veselou, advokátkou se sídlem Botanická 608/28, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2026, č. j. OAM-24/ZA-ZA11-ZA03-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2026, č. j. 34 Az 4/2026-20, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti oproti první žádosti o mezinárodní ochranu. Předestřené důvody byly podle krajského soudu totožné s důvody uplatněnými již v předchozím řízení, kdy žalobce tvrdil obavu z odvodu do ruské armády. Jiné důvody, s výjimkou obecného tvrzení, že válka na Ukrajině nebere konce a situace se zhoršuje, neuvedl. Krajský soud neshledal důvodnou námitku, že žalovaný vycházel z neaktuálních informací o zemi původu. Konstatoval, že žalovaný informace o Moldavsku aktualizoval a že žalobce neuvedl konkrétní okolnosti, které podle něj na zastaralost podkladů ukazují. Proto přisvědčil závěru žalovaného, že od posledního meritorního posouzení žádosti nedošlo k takové změně situace v zemi původu, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a zákona o azylu.

II. Obsah kasační stížnosti

2. Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Uvádí, že nesporuje závěr, podle něhož v řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl žádné nové skutečnosti, avšak namítá, že má žalovaný zkoumat rovněž to, zda od posledního posouzení věci nedošlo k zásadní změně skutečností relevantních pro udělení mezinárodní ochrany, zejména ke změně situace v zemi původu. Zdůrazňuje, že se situace na Ukrajině zhoršuje, a tím se podle něj zvyšuje pravděpodobnost jeho povolání do (ruské) armády. Kvůli nepříznivé situaci v ruské armádě nelze vyloučit mobilizaci i z „neaktivních záloh“.

3. Stěžovatel zmínil, že v průběhu správních řízení předložil pouze ruskou vojenskou knížku, nikoli však ruský pas svědčící o jeho (rovněž) ruském občanství, který dokládá až nyní. Požadoval, aby k tomu Nejvyšší správní soud přihlédl nejen při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku, ale i při meritorním posouzení. Hrozí mu navrácení do země, kde by mohl být vystaven pronásledování, porušení principu non-refoulement a jednání porušujícímu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti poukazuje na trestní postihy osob odmítajících vojenskou službu v ruské armádě a na skutečnost, že její příslušníci se údajně dopouštějí válečných zločinů.

4. Stěžovatel dále namítá, že žalovaný si neopatřil dostatečné a aktuální informace o změnách bezpečnostní situace v Podněstří, odkud pochází. Žalovaný vycházel mimo jiné z Informace OAMP: Moldavsko – Základní přehled o zemi ze dne 7. 5. 2025, jejíž závěry o stabilní situaci byly podle něj podloženy zdroji z let 2023 a 2024. Stěžovatel připomněl, že se NSS k přezkumu rozhodnutí o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu nedostal (jelikož nedoložil zastoupení advokátem). Situace v Podněstří se od doby posouzení první žádosti zhoršila v souvislosti s přerušením dodávek plynu, energetickou krizí a obavami moldavských orgánů z destabilizačního působení Ruska. Dlouhodobý dopad těchto událostí dříve nemohl být zhodnocen. Žalovaný se tedy dostatečně nezabýval otázkou, zda tyto změny již nejsou relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, a pochybil, když nepřistoupil k meritornímu posouzení stěžovatelovy opakované žádosti.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“). Aby byla kasační argumentace přípustná, musí reagovat na důvody, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v bodě 22 rozsudku ze dne 28. 3. 2024, č. j. 8 As 210/2022-28, „míjí-li se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu nebo nereaguje-li na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je kasační argumentace nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.; Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci“. Mají-li být kasační námitky způsobilé k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě toto soudní rozhodnutí. Stěžovatel je tedy povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a musí konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu, a z kterých konkrétních důvodů považuje závěry soudu za nezákonné, resp. nepřezkoumatelné (usnesení NSS ze dne 24. 4. 2023, č. j. 8 Azs 41/2023-38, bod 9; nebo rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2023, č. j. 8 Azs 299/2020-41, bod 10; důraz přidán). Stěžovatel musí vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud vůči němu dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnost (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS; či rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 As 358/2021-38, bod 11).

6. Stěžovatel požadavkům na řádné vymezení kasačních námitek nedostál.

7. Krajský soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný správně posoudil opakovanou žádost jako nepřípustnou, neboť v ní stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti a současně v zemi jeho původu nedošlo k relevantní změně poměrů. Krajský soud ověřil, že oproti řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný opatřil novější informace o zemi původu. Připustil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno přibližně až rok poté, ale přesto informace považoval za dostatečné, neboť z ničeho neplyne, že by již nebyly aktuální. Stěžovatel v žalobě neuvedl konkrétní okolnosti, z nichž dovozuje, že podklady pozbyly aktuálnosti. Obecné tvrzení o zhoršování situace v zemi původu nepovažoval soud v tomto směru za dostačující.

8. Tyto nosné závěry krajského soudu se však stěžovatel v kasační stížnosti nepokusil nijak zpochybnit. Namísto toho opětovně rozvádí důvody své obavy z povolání do ruské armády, průběh ruské mobilizace a důsledky případného odmítnutí vojenské služby. Znovu vytýká žalovanému, že si neopatřil dostatečné a aktuální informace o vývoji bezpečnostní situace v Podněstří a doplňuje nové argumenty, které ukazují na zhoršení poměrů v jeho vlasti (např. působení energetické krize). Nezpochybňuje však například vůbec závěr krajského soudu, že v žalobě neuvedl konkrétní okolnosti, z nichž by dovozoval, že podklady pozbyly aktuálnosti. Své výtky směřuje výhradně proti rozhodnutí a postupu žalovaného. Z kasační stížnosti není zřejmé, v čem konkrétně měl krajský soud pochybit při posouzení žalobních námitek ani proč by jeho závěr o absenci relevantní v mezidobí nastalé změny poměrů v zemi původu měl být nezákonný.

9. NSS uzavírá, že kasační stížnost stěžovatele ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu. Taková kasační stížnost je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Tento nedostatek přitom nebyl kasační soud povinen odstraňovat postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, bod 13).

10. O návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů (obdobně např. rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Azs 72/2019-32, bod 27).

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

11. Jelikož je kasační stížnost podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, NSS ji odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, která byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu