2 Azs 81/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: T. H. N., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2025, č. j. OAM-1035/ZA11-HA06-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2026, č. j. 27 Az 1/2026-32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, neboť u žalobce neshledal naplnění důvodů pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. Toto rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou u Městského soudu v Praze, soud však žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Argumentace účastníků řízení

2. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Uvádí, že se městský soud nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě a pouze převzal argumentaci žalovaného. Napadený rozsudek je tudíž nezákonný a nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť za nezákonné a nepřezkoumatelné stěžovatel považoval již rozhodnutí žalovaného. Kasační stížnost je přijatelná, neboť svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Městský soud se odklonil od (blíže nespecifikované) judikatury vlastní i Nejvyššího správního soudu v otázce požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování a důkazního břemene žadatele o mezinárodní ochranu ohledně důvodných obav z hrozby skutečného nebezpečí závažné újmy. Dále stěžovatel uvádí, že se městský soud dostatečně nevypořádal s žalobní námitkou, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci, pokud jde o nepřiznání mezinárodní ochrany, tím, že v předchozím řízení uplatněné argumenty stěžovatele shledal nedůvodnými. Také podle něj nedostatečně posoudil žalobní námitku směřující proti neudělení humanitárního azylu a zatížil svůj rozsudek nezákonností, neboť nezrušil rozhodnutí žalovaného pro vybočení z mezí správního uvážení při neudělení humanitárního azylu. A nakonec městský soud nesprávně posoudil věc z hlediska přiznání doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť jsou dány důvody pro přiznání azylu podle § 12 zákona o azylu, tím spíše jsou proto naplněny i podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že kasační stížnost nepovažuje za přijatelnou ani za důvodnou. Napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti netrpí, je z něj zcela zřejmé, z jakých podkladů soud vycházel a k jakým právním závěrům dospěl. Městský soud precizně aplikoval judikaturu Nejvyššího správního soudu. Obavy stěžovatele mají čistě soukromoprávní a ekonomický charakter, což definiční znaky mezinárodní ochrany nenaplňuje. Argumentace stěžovatele judikaturou vztahující se k mezím správního uvážení při udělování humanitárního azylu je mimoběžná s platným právním stavem. Je s podivem, že stěžovatel v rámci kasační stížnosti tuto argumentaci znovu otevírá, když během ústního jednání v řízení před městským soudem vzal žalobní námitky týkající se této otázky výslovně zpět.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

4. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

5. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31). V daném případě však Nejvyšší správní soud naplnění žádného z uvedených kritérií přijatelnosti kasační stížnosti neshledal.

6. Mezi zásadní pochybení městského soudu s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti, může spadat nepřezkoumatelnost rozsudku.

7. Stěžovatel namítá, že se městský soud nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě a pouze převzal argumentaci žalovaného, v čemž spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

8. Podle ustálené judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje mimo jiné takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny námitky; dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou (rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005-298, č. 1119/2007 Sb. NSS, či ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47, č. 386/2004 Sb. NSS).

9. Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud v napadeném rozsudku (konkrétně v bodech 20 až 32) v reakci na žalobní námitky podrobně a přehledně odůvodnil a proč považoval úvahy žalovaného ohledně žalobcovy mezinárodní ochrany za dostatečné, proč se k těmto úvahám přiklonil. Městský soud zároveň odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Je přitom nutno zdůraznit, že nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mělo být předmětné rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje jej přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). V posuzované věci však taková objektivní překážka, která by založila důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému posouzení, nenastala.

10. Nad rámec namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku má Nejvyšší správní soud za to, že kasační stížnost neobsahuje žádnou další řádnou a přípustnou kasační námitku.

11. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 12. 5. 2026, č. j. 2 Azs 81/2026-10, jímž stěžovatele vyzval k odstranění vad kasační stížnosti, výslovně upozornil na to, jakým způsobem mají být stížnostní body formulovány, aby byly projednatelné. Odkázal při tom na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, v němž rozšířený senát konstatoval: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Taktéž uvedl, že závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí městského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§ 102 s. ř. s.).

12. Stěžovatel v kasační stížnosti v prvé řadě odůvodňuje její přijatelnost, a to tím, že se městský soud odklonil od blíže nespecifikované judikatury vlastní i Nejvyššího správního soudu. V této části nejde o námitku, nýbrž o zdůvodnění přijatelnosti, které je navíc zcela vágní. Nelze v něm proto ani nepřímo spatřovat námitku spočívající v nerespektování konkrétní judikatury, a tudíž projednatelný kasační bod (§ 106 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatel zde totiž nebrojí proti konkrétním závěrům městského soudu ani neuvádí konkrétní judikaturu, od níž se měl městský soud odklonit. Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 2 Azs 92/2005-58, „[p]rávní náhled na věc se nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona a na práva či povinnosti v nich stanovené, nýbrž musí aplikovatelné právní normy subsumovat na vylíčená skutková tvrzení a obsahovat konkrétní o tyto skutkové děje či okolnosti se opírající právní výtky (tvrzení o porušení práva)“. Není přitom úkolem Nejvyššího správního soudu za stěžovatele kasační argumentaci domýšlet (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

13. Stěžovatel dále uplatňuje námitky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho nesprávného posouzení. Městský soud v bodě 22 napadeného rozsudku ke shodným žalobním námitkám předeslal, že vzhledem k jejich obecné formulaci provedl přezkum rozhodnutí žalovaného a řízení jamu předcházejícího pouze v obecné rovině. Následně shrnul informace vyplývající ze správního spisu a závěry judikatury Nejvyššího správního soudu k problematice pronásledování. Přisvědčil přitom žalovanému, že v projednávané věci nejde o případ, kdy je na soukromé osoby možno hledět jako na původce pronásledování ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by se žalobce ve své vlasti obrátil na státní orgány a ty mu neposkytly ochranu či podporovaly protiprávní jednání. I ve vztahu k doplňkové ochraně městský soud poukázal na to, že ani ze samotného vyjádření stěžovatele neplyne, že by byl ve své vlasti jakkoli politicky aktivní nebo že by tam měl problémy s bezpečnostními složkami, a proto není důvod se domnívat, že by se domovská státní moc o osobu stěžovatele po jeho návratu zajímala. Městský soud dodal, že ze správního spisu nevyplývá a stěžovatel ani sám netvrdí, že by příslušel k některé z typových skupin uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu nebo zastával určité politické názory odůvodňující přiznání mezinárodní ochrany dle § 12a či 12b zákona o azylu. K námitce týkající se posouzení stěžovatelovy žádosti z hlediska možnosti udělení humanitárního azylu pak městský soud upozornil na změnu právní úpravy, v jejímž důsledku žalovaný nemohl humanitární azyl udělit ani v řízeních, která byla započata před účinností novely (tj. 1. 10. 2025), nebylo-li již vydáno pravomocné rozhodnutí.

14. Na argumentační úsilí městského soudu reagoval stěžovatel tak, že prakticky doslovně zopakoval znění kasačních stížností podávaných k Nejvyššímu správnímu soudu v jiných věcech týkajících se mezinárodní ochrany, s univerzálními tvrzeními o nedostatečně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu, nesprávném právním posouzení, nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, převzetí argumentace žalovaného a přesvědčení stěžovatele o naplnění důvodů pro přiznání mezinárodní ochrany (příkladmo lze uvést věci vedené pod sp. zn. 4 Azs 61/2026, sp. zn. 8 Azs 26/2026 či sp. zn. 3 Azs 55/2026). Žádnou konkrétní polemiku s argumentací městského soudu však stěžovatel nepředestřel. Kasační stížnost vůbec nereaguje na důvody rozsudku městského soudu, v podstatě se omezuje jen na prostý nesouhlas s jeho postupem. Nelze přehlédnout, že stěžovatel zopakoval žalobní argumentaci týkající se otázky udělení humanitárního azylu, o které již městský soud řekl, že se míjí s relevantní (aplikovanou) právní úpravou. Na tento závěr městského soudu přitom stěžovatel nijak nereagoval. Lze tedy shrnout, že stěžovatel nad rámec námitek nepřezkoumatelnosti v kasační stížnosti neuplatnil žádné řádné námitky, tj. takové, které by kvalifikovaným způsobem zpochybňovaly závěry městského soudu. Kasační stížnost je však opravným prostředkem právě proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu (§ 102 s. ř. s.). Jak Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 Afs 251/2020-29, kasačnímu soudu nepřísluší v kasačním řízení přezkoumávat opětovně rozhodnutí žalovaného v rozsahu přezkumu provedeného krajským (městským) soudem. Předmětem přezkumu může být toliko to, zda rozhodnutí krajského (městského) soudu k námitkám uvedeným v kasační stížnosti obstojí. Z tohoto hlediska kasační námitky, které jsou jen obecnými tvrzeními či opakují žalobní argumentaci a ani v minimální míře nereagují na argumentaci městského soudu, nepředstavují důvody podle § 103 s. ř. s., a jsou proto nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, nebo rozsudky NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. 8 Azs 299/2020-41, a ze dne 23. 8. 2023, č. j. 8 Azs 43/2022-51, srov. též nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 623/23).

IV. Závěr a náklady řízení

15. Lze uzavřít, že se městský soud nedopustil zásadního pochybení spočívajícího v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a stěžovatel neuplatnil žádnou další řádnou a přípustnou kasační námitku, v jejímž světle by mohl Nejvyšší správní soud konstatovat přesah vlastních zájmů stěžovatele. Kasační stížnost proto podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení NSS č. j. 9 As 83/2021-28). Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu