2 Azs 91/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: V. L. T., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-119/ZA-ZA11-HA06-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. 55 Az 7/2026-20, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. První žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 31. 12. 2024 žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-HA06-2024. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 8. 2025, č. j. 33 Az 7/2025-26. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 12. 2025, č. j. 7 Azs 192/2025-39, odmítl pro nepřijatelnost. Opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále „zákon o azylu“), a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem posouzení v předchozím pravomocně skončeném řízení a které by mohly svědčit o hrozbě pronásledování či vážné újmy. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

2. Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, tento závěr zároveň shledal řádně odůvodněným. Podle soudu žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu, z nichž není patrné, že by od posouzení první žalobcovy žádosti nastala ve Vietnamu podstatná změna a nově byly dány skutečnosti nebo zjištění, které by svědčily o hrozbě pronásledování nebo vážné újmy. Žalobce ve správním řízení ani v žalobě s aktuálností nebo relevancí shromážděných podkladů nijak konkrétně nepolemizoval. Krajský soud se nezabýval obecnými tvrzeními žalobce o tom, že žalovaný porušil ustanovení správního řádu, zákona o azylu, Úmluvu o právním postavení uprchlíků, Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť je nelze považovat za řádné žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

II. Argumentace účastníků řízení

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Přijatelnost podle něho zakládá to, že se krajský soud odklonil od judikatury v otázce posouzení důvodných obav z hrozby závažné újmy podle § 14a zákona o azylu. Krajský soud se nevypořádal dostatečně s žalobní námitkou, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav a že žalovaný přijal nesprávný závěr, že stěžovatel podmínky pro přiznání žádné z forem mezinárodní ochrany nesplňuje. Přezkoumáním rozhodnutí, jež trpí nepřezkoumatelností, pak krajský soud zatížil nepřezkoumatelností i svůj rozsudek. Stěžovatelem uváděné azylové důvody (dluhy a obavy z věřitelů) měly být žalovaným a krajským soudem zohledněny i v rámci opakované žádosti. Tyto orgány však azylové důvody zvážily nedostatečně a posoudily nesprávně. Stejně tak byla nesprávně právně posouzena otázka přiznání doplňkové ochrany. Je-li totiž dán důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, jsou tím spíše splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

4. Žalovaný s kasačními námitkami nesouhlasí a trvá na tom, že žalobcovu žádost vyhodnotil řádně, skutkový stav zjistil dostatečně a podrobně odůvodnil, proč důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany neshledal. Poukazuje na obecnost námitek a obsah svého vyjádření k žalobě s tím, že se plně ztotožňuje s právním názorem vysloveným krajským soudem v napadeném rozsudku.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Aby byla kasační argumentace přípustná, musí reagovat na důvody, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v bodě 22 rozsudku ze dne 28. 3. 2024, č. j. 8 As 210/2022-28, „míjí-li se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu nebo nereaguje-li na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je kasační argumentace nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.; Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci“.

6. Především je třeba zdůraznit, že předmětem řízení před žalovaným ani před krajským soudem nebylo meritorní posouzení důvodnosti žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodoval o přípustnosti opakované žádosti stěžovatele a postupoval podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Posuzoval tedy pouze to, zda stěžovatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení a které současně svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování nebo že by mu hrozila vážná újma. Krajský soud následně přezkoumával právě zákonnost tohoto závěru.

7. Nosným důvodem napadeného rozsudku bylo, že stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové azylově relevantní skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud poukázal na to, že sám stěžovatel v průběhu správního řízení výslovně uvedl, že jeho důvody pro podání druhé žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako důvody pro podání jeho první žádosti. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že snaha o legalizaci pobytu nepatří mezi okolnosti relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Dodal, že k posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany došlo již v řízení o první žalobcově žádosti, přičemž žalobce nepoukazuje na žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly změně, ať už co se týče situace ve Vietnamu, či jeho osobní situace.

8. Kasační stížnost však proti tomuto rozhodujícímu závěru krajského soudu nesměřuje. Stěžovatel v ní opakuje, že má ve Vietnamu dluhy a obává se věřitelů. Namítá rovněž nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné posouzení podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Tato argumentace se však vztahuje k otázce důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu, nikoliv k otázce přípustnosti opakované žádosti podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, na jejímž (pro stěžovatele negativním) vyřešení jsou nosné důvody napadeného rozsudku založeny.

9. Stěžovatel zejména netvrdí, že by krajský soud nesprávně vyložil či aplikoval § 11a odst. 1 zákona o azylu. Neuvádí, jaké konkrétní nové skutečnosti nebo zjištění, které krajský soud při řešení rozhodné otázky přehlédl, nevypořádal či nesprávně vyhodnotil, se měly po skončení předchozího řízení objevit, proč nemohly být bez jeho vlastního zavinění uplatněny již tehdy ani v čem by mohly zakládat nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Stěžovatel ostatně vůbec nezpochybňuje, že jeho důvody pro podání druhé žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako důvody pro podání jeho první žádosti. V kasační stížnosti nově tvrdí, že by se po návratu do Vietnamu neměl kam vrátit, neměl by zajištěnou práci a mohl by se dostat do nucených prací v souvislosti se splácením svých dluhů a že právě tato okolnost zakládá hrozbu vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Tuto námitku však v žalobě neuplatnil, ač tak učinit mohl, je tedy podle § 104 odst. 4 nepřípustná.

10. Jelikož kasační stížnost neobsahuje žádnou přípustnou námitku, je jako celek nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Z tohoto důvodu soud neposuzoval otázku přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s.

IV. Závěr a náklady řízení

11. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 4 a § 120 s. ř. s.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, která byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu