2 Azs 93/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: M. A., zastoupená JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. OAM-1346/ZA-ZA11-K01-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2026, č. j. 38 Az 2/2026-24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobkyně s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně správní žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Argumentace účastníků řízení

2. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá, že ekonomické a sociální důvody, které ji vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, lze podřadit pod § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Správní orgán nevedl řízení způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu věci. Městský soud jeho pozici převzal a nijak se nezaobíral možností uplatnění institutu doplňkové ochrany. Ačkoliv stěžovatelka není v domovském státě pronásledována z azylově relevantních důvodů, hrozí jí ponižující strádání. Pro vypořádání těchto obav je nutné posoudit její situaci z pohledu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, a to s přihlédnutím k ekonomické situaci v domovském státě stěžovatelky. Napadený rozsudek tyto úvahy nenabízí, proto je nepřezkoumatelný. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v tom, že totožná situace se může týkat značného množství jejích krajanů.

3. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti předestřel názor, že kasační stížnost je nepřijatelná, neboť svým významem nepřesahuje zájmy stěžovatelky ve smyslu § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Napadený rozsudek je odůvodněný vyčerpávajícím způsobem a žalovaný jej považuje za správný.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

4. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

5. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského (městského) soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31).

6. Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdí, že v totožné situaci jako ona se může ocitat značné množství jejích krajanů. Toto „kvantitativní“ hledisko však samo o sobě neznamená, že by kasační stížnost musela být přijata k věcnému posouzení. Skutečnost, že podobná či dokonce totožná situace se může týkat značného množství osob, nic nevypovídá o významu posuzovaného případu z pohledu soudní judikatury.

7. Mezi zásadní pochybení městského soudu s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatelky, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti, může spadat namítaná nepřezkoumatelnost rozsudku. Stěžovatelka tvrdí, že se městský soud nijak nezaobíral možností uplatnění institutu doplňkové ochrany ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu a pouze převzal argumentaci žalovaného.

8. Podle ustálené judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje mimo jiné takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny námitky; dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou (rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005-298, č. 1119/2007 Sb. NSS, či ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47, č. 386/2004 Sb. NSS).

9. Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud v napadeném rozsudku (konkrétně v bodech 18 až 27) v reakci na žalobní námitky podrobně a přehledně odůvodnil, proč považoval úvahy žalovaného ohledně existence důvodů pro udělení doplňkové ochrany za dostatečné a proč se k těmto úvahám přiklonil. Městský soud zároveň odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Je nutno zdůraznit, že nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelky o tom, jak podrobně by mělo být předmětné rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje jej přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). V posuzované věci však taková objektivní překážka nenastala. Ani z tohoto důvodu proto není kasační stížnost přijatelná.

10. Nejvyšší správní soud má za to, že nad rámec namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku kasační stížnost neobsahuje žádnou další řádnou a přípustnou kasační námitku, která by mohla založit přijatelnost kasační stížnosti. Městský soud shrnul informace vyplývající ze správního spisu (body 2 a 3 napadeného rozsudku), odůvodnil, proč považuje závěry žalovaného za dostatečně podložené (body 22 až 25), a shrnul, z jakých důvodů se s nimi ztotožňuje (body 26 až 27). Stěžovatelka nenamítá, že by posouzení provedené městským soudem bylo nesprávné. Se závěry a úvahami městského soudu, a to ani ohledně dostatečnosti zjištěného skutkového stavu, kvalifikovaně nepolemizuje a Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší v tomto směru argumentaci za stěžovatelku domýšlet.

IV. Závěr a náklady řízení

11. Lze uzavřít, že se městský soud nedopustil zásadního pochybení spočívajícího v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a stěžovatelka neuplatnila žádnou další řádnou a přípustnou kasační námitku, v jejímž světle by mohl Nejvyšší správní soud konstatovat přesah vlastních zájmů stěžovatelky. Kasační stížnost proto podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

12. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. září 2026 Karel Šimka předseda senátu