21 Ads 275/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: M. N., zastoupená opatrovnicí E. G., právně zastoupená JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25/1292, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 20 Ad 18/2024-39, takto:

Výrok

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2024, č. j. XA, žalovaná změnila na základě námitek žalobkyně své rozhodnutí ze dne 18. 1. 2024, č. j. XB, tak, že podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobkyni přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od 2. 9. 2021 ve výši 6 664 Kč měsíčně. Zároveň rozhodla o jeho zvýšení v příslušných obdobích od 1. 1. 2022. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 22. 4. 2024, podle něhož míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 40 %. Druhým rozhodnutím ze dne 10. 5. 2024, č. j. XA, žalovaná zamítla jako nepřípustné samostatné námitky žalobkyně proti posudku o invaliditě ze dne 22. 4. 2024.

2. Proti oběma výše specifikovaným rozhodnutím žalované ze dne 10. 5. 2024 podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, kterou se domáhala jejich zrušení. Městský soud žalobu rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 10. 2024, ev. č. SZ/2024/1673-PH-12 (dále jen „posudek MPSV“), který si v průběhu řízení o žalobě vyžádal, shledal úplným a přesvědčivým. Komise byla podle městského soudu řádně obsazena, vycházela z potřebné zdravotní dokumentace, žalobkyni osobně vyšetřila a náležitě odůvodnila závěr, že míra poklesu její pracovní schopnosti činila 40 %, což odpovídalo invaliditě prvního stupně. Podstatná část tvrzení žalobkyně o omezeních v každodenním životě se podle městského soudu vztahovala spíše k příspěvku na péči než k posouzení invalidity.

3. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) poté podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

4. V úvodu kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že jí napadený rozsudek nebyl řádně doručen. Namítla také jeho nepřezkoumatelnost. Dále sdělila, že jí „byla odňata možnost jednat před soudem, nebyla jsem obeslána k jednání soudu a nemohla jsem přednášet skutková tvrzení a navrhovat důkazy, nebylo soudem zohledněno mé zastoupení opatrovníkem“. Zmínila také to, že skutková podstata, z níž správní orgán vyšel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu. Ve zbytku kasační stížnosti pak zpochybňovala posudek MPSV, na jehož základě městský soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, potažmo samotná rozhodnutí žalované.

5. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

6. Dříve než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání námitek obsažených v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

7. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS; ta se uplatní též v nyní souzené věci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021- 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je tak přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje rozporná (nejednotná) judikatura, nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná v případech zásadního pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

8. Taková situace v nynější věci nenastala. Kasační stížnost je proto z níže uvedených důvodů nepřijatelná.

9. Nejvyšší správní soud předně připomíná, že řízení o kasační stížnosti je řízením o mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost proto musí skutečně a konkrétně polemizovat s jeho rozhodovacími důvody. Kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nereaguje na argumentaci krajského soudu (popř. pouze pokračuje v polemice s rozhodnutími správních orgánů, a nikoli soudu, proti jehož rozhodnutí brojí), neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s. a je v tomto rozsahu nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Takto Nejvyšší správní soud rozhodl například v usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 - 63, č. 4051/2020 Sb. NSS.

10. Převážná část kasační stížnosti pouze přebírá žalobní tvrzení nebo opakuje výtky proti správním rozhodnutím a jednotlivým posudkům, zejména posudku MPSV, aniž vysvětluje, v čem při jejich přezkumu pochybil městský soud. To platí zejména pro rozsáhlý popis základních životních potřeb stěžovatelky a jejich zdravotních potíží a odkaz na právní úpravu příspěvku na péči, které se míjejí s předmětem tohoto řízení. V tomto rozsahu je kasační argumentace podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Samostatně bylo třeba posoudit tvrzení, že posudek MPSV nezohlednil znalecký posudek č. 17/23 ze dne 6. 5. 2023 a epilepsii stěžovatelky, neboť je lze chápat jako polemiku se závěrem městského soudu o úplnosti posudku. Touto otázkou se Nejvyšší správní soud zabývá níže v odstavci [25].

11. Z hlediska přijatelnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval námitkami týkajícími se předvolání stěžovatelky k jednání a nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jakož i závěrem městského soudu o úplnosti posudku MPSV. Důvodnost těchto námitek by mohla založit zásadní pochybení městského soudu.

12. Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, podle které se městský soud dopustil vady řízení tím, že stěžovatelce odňal možnost jednat před soudem, neboť ji k jednání nepředvolal (viz odst. [4] výše).

13. Městský soud zaslal předvolání k jednání na 12. 11. 2025 do datové schránky JUDr. Tomáše Matouška, který byl ve spise veden jako zástupce stěžovatelky. Samotné stěžovatelce je nezaslal. Protože judikatura Nejvyššího správního soudu nebyla jednotná v otázce, zda má být předvolání vedle zástupce vždy zasláno také zastoupenému účastníkovi, přerušil kasační soud usnesením ze dne 25. 5. 2026, č. j. 21 Ads 275/2025-39, řízení do rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ve věci sp. zn. 8 Afs 195/2025, ve které byla řešena právě tato otázka.

14. Usnesením ze dne 4. 8. 2026, č. j. 8 Afs 195/2025-48, rozšířený senát tohoto soudu rozhodl, že „předvolání k jednání není podle § 42 odst. 2 s. ř. s. nutné vedle zástupce vždy doručit i samotnému zastoupenému účastníkovi, ledaže účastník musí při jednání vykonat nezastupitelný úkon“.

15. Tím odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, a Nejvyšší správní soud proto výrokem I. tohoto usnesení podle § 48 odst. 6 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona vyslovil, že se v řízení pokračuje. Závěr rozšířeného senátu současně znamená, že samotné nezaslání předvolání přímo stěžovatelce v nynější věci nepředstavuje procesní pochybení. Stěžovatelka neměla při jednání osobně vykonat žádný nezastupitelný úkon.

16. Námitkou „odnětí možnosti jednat před soudem“ se musel Nejvyšší správní soud zabývat i v další rovině, a sice zda městský soud účinně doručil předvolání osobě, s níž v době doručování jednal jako se zástupcem stěžovatelky. JUDr. Tomáš Matoušek, který stěžovatelku původně zastupoval na základě procesní plné moci, totiž měl s účinností od 20. 12. 2024 pozastavený výkon advokacie. Podle § 9a odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“) tak nebyl oprávněn poskytovat právní služby. Současně byla podle pozdějšího zjištění městského soudu v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou jako jeho zástupkyně uvedena JUDr. Mgr. Monika Kocourková.

17. Pro nynější věc je podstatný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2012, č. j. 5 Afs 35/2011-127. Nejvyšší správní soud v něm dovodil, že není-li změna zastoupení příslušnému orgánu včas oznámena, nelze mu vytýkat, že jednal a doručoval zástupci, jehož plná moc byla založena ve spise. Současně uvedl, že ke změně zastoupení a přechodu práv a povinností na jiného advokáta dochází postupem podle § 27 zákona o advokacii; o této změně však musí být orgán vedoucí řízení vyrozuměn.

18. Otázku povinnosti průběžně ověřovat profesní stav advokáta posoudil Nejvyšší správní soud také v rozsudku ze dne 22. 7. 2022, č. j. 10 Afs 445/2021-36 (odst. [15] až [18]). Orgán veřejné moci dle něj není povinen před každým doručením ověřovat, zda advokátovi nebyl pozastaven výkon advokacie nebo zda zastoupení nadále trvá. Potřeba takového ověření vzniká při konkrétní varovné okolnosti; tou může být zejména znepřístupnění profesní datové schránky advokáta (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 30. 11. 2015, č. j. 2 Azs 258/2015-20).

19. V nynější věci nebyl městský soud před jednáním informován o pozastavení výkonu advokacie ani o ustanovení či určení JUDr. Mgr. Moniky Kocourkové zástupkyní JUDr. Tomáše Matouška. Datová schránka, do níž soud doručoval, byla funkční a předvolání v ní bylo doručeno fikcí. Ze spisu nevyplývala jiná konkrétní okolnost, která by městský soud upozornila na možnou změnu zastoupení. O těchto skutečnostech se dozvěděl až po projednání věci a vyhlášení rozsudku; jeho písemné vyhotovení následně doručil JUDr. Mgr. Monice Kocourkové. Pokud jde o námitku nesprávného doručení písemného vyhotovení rozsudku (viz výše odst. [4]), stěžovatelka své právo podat kasační stížnost využila a tvrzeným postupem nebyla omezena v přístupu ke kasačnímu soudu.

20. Za těchto okolností nebyl městský soud povinen z vlastní iniciativy před každým doručením ověřovat profesní stav advokáta vedeného ve spise ani zjišťovat, zda si tento advokát ustanovil zástupce podle § 27 zákona o advokacii. Nebyla-li změna zastoupení soudu oznámena a neexistovala-li konkrétní indicie vyžadující její prověření, mohl městský soud při doručování vycházet ze stavu doloženého ve spise. Jeho postup proto ve světle citované judikatury nepředstavuje procesní pochybení způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti.

21. Na uvedeném závěru nic nemění návrh na vyslovení neúčinnosti doručení předvolání podle § 50d občanského soudního řádu, který JUDr. Tomáš Matoušek jako obecný zmocněnec stěžovatelky podal městskému soudu dne 25. 11. 2025. Kasační stížnost proti usnesení, jímž městský soud tento návrh zamítl, Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 13. 2. 2026, č. j. 4 As 12/2026-13. Současně uvedl, že tvrzené vady při doručování předvolání je třeba posoudit právě v nynějším řízení; Nejvyšší správní soud je proto samostatně posoudil výše.

22. Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, neboť důvodnost této námitky by zpravidla představovala zásadní pochybení krajského (městského) soudu způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti.

23. Soudní rozhodnutí je přezkoumatelné, je-li z něj patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jak posoudil podstatné skutečnosti a proč nepřisvědčil nosné argumentaci účastníka. Soud přitom nemusí reagovat na každý dílčí argument, vypořádá-li obsah a smysl žalobní argumentace (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 7. 11. 2013, č. j. 7 As 29/2013-24).

24. Napadený rozsudek tato kritéria splňuje. Městský soud vymezil předmět sporu, shrnul rozhodný obsah správních rozhodnutí, žaloby, správního spisu a posudku MPSV a vysvětlil, proč posudek považoval za úplný, celistvý a přesvědčivý. Z rozsudku je zřejmé, z jakých skutkových a právních důvodů soud žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud proto ani v této části neshledal zásadní pochybení způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti.

25. K argumentaci shrnuté shora v odst. [10], podle níž posudek MPSV nezohlednil znalecký posudek č. 17/23 ze dne 6. 5. 2023 a epilepsii stěžovatelky, Nejvyšší správní soud dodává, že ani tato výtka nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti. Znalecký posudek ze dne 6. 5. 2023 byl stěžovatelce znám již před podáním žaloby a ve správním řízení jej předložila jako přílohu námitek ze dne 27. 4. 2024; v žalobě jej však výslovně neoznačila ani neuvedla, která jeho konkrétní odborná zjištění měla zpochybňovat posouzení míry poklesu její pracovní schopnosti. Ze soudního spisu dále vyplývá, že podle sdělení žalované byl posudek MPSV zaslán také stěžovatelce. Ta proto mohla jeho údajnou neúplnost namítat již v řízení před městským soudem, což neučinila. V tomto rozsahu je její kasační argumentace nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2005, č. j. 1 Ads 1/2004-47). Nadto byl posudek č. 17/23 vypracován pro účely řízení o svéprávnosti, v němž se uplatňují jiná hodnoticí kritéria než při posuzování invalidity, a kasační stížnost neoznačuje žádný konkrétní rozpor mezi jeho medicínskými zjištěními a závěry posudku MPSV (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 25. 11. 2020, č. j. 4 Ads 196/2020-50, odst. [25]). Posudek MPSV se rovněž výslovně zabýval epilepsií stěžovatelky. Ani v tomto směru proto Nejvyšší správní soud neshledal zásadní pochybení městského soudu způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti.

26. Nejvyšší správní soud tak neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti. Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a zdejší soud ji proto podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

27. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, část III. 4.). Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze ve věci důchodového pojištění přiznat náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 2 s. ř. s. Kasační soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. srpna 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu