21 As 56/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: nezl. D. V., zastoupený zákonnou zástupkyní A. D., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele: Bc. R. V., zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2026, č. j. 33 Ad 5/2026 – 35, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2026, č. j. 33 Ad 5/2026 – 35, s e z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Nezletilý žalobce prostřednictvím své zákonné zástupkyně podal ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MPSV – 2025/220955 – 914, ve věci příspěvku na péči pro nezletilého žalobce. Stěžovatel dne 5. 3. 2026 zaslal krajskému soudu podání nazvané Oznámení o uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení a stížnost na postup v řízení (dále jen „Oznámení o uplatnění práv OZNŘ“), kterým uplatňoval své právo osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

2. Krajský soud usnesením ze dne 23. 3. 2026, č. j. 33 Ad 5/2026 - 35, rozhodl, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení.

3. Krajský soud uvedl, že pokud se stěžovatel domnívá, že by výše příspěvku na péči na jeho nezletilé dítě (nezletilého žalobce – pozn. NSS) měla vliv na jeho vyživovací povinnost k nezletilému žalobci, pak se stěžovatel mýlí, a to s ohledem na § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 a § 917 občanského zákoníku.

4. K námitce stěžovatele, že došlo k zásahu do jeho práv tím, že mu byla odňata možnost vyjádřit se k aktuálnímu zdravotnímu stavu a k reálným schopnostem nezletilého žalobce, krajský soud uvedl, že „není zřejmé, jakým způsobem by tímto mohlo k zásahu do jeho práv dojít.“ Krajský soud měl za to, že stěžovatelova potřeba vyjádřit se k uvedeným skutečnostem směřuje spíš k objasnění toho, zda a v jakém rozsahu nezletilý žalobce potřebuje pomoc při zvládání životních potřeb. Podle krajského soudu „[n]ejde tedy opět o zásah do práv a povinností otce“ a zároveň je zřejmé, že zákonná zástupkyně se ve správním řízení snažila „prokázat skutečnosti svědčící pro zachování stávající výše příspěvku, tedy prokázat absenci důvodů pro jeho snížení, a otec, sleduje-li zájem svého dítěte, by naopak měl matku v jejím úsilí podpořit.“

5. Krajský soud má dále za to, že není možné považovat stěžovatele za osobu, která by byla přímo dotčena na svých právech vydáním rozhodnutí žalovaného či jeho případným zrušením soudem, „ani z důvodu, že nebyl účastníkem řízení, v němž bylo žalobou napadené rozhodnutí vydáno, především pak proto, že toto rozhodnutí mu není adresováno, nebylo jím rozhodnuto jeho o právech a povinnostech, ani se jeho práv a povinností přímo nijak nedotýká.“ K uvedeným závěrům krajský soud dospěl na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2009, č. j. 5 As 4/2009 - 86, č. 1929/2009 Sb. NSS (dále jen „rozsudek ve věci Euro Project BETA“). Krajský soud dále uvedl, že případný majetkový zájem na zrušení rozhodnutí žalovaného nepostačuje sám o sobě k založení účastenství ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s., neboť přímým dotčením práv a povinností je dle krajského soudu nutno rozumět případ, ve kterém je rozhodnutím správního orgánu „o takových právech a povinnostech rozhodováno nebo které na základě tohoto rozhodnutí vznikají, mění se či zanikají.“

6. Proti usnesení krajského soudu podává stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

7. Stěžovatel namítá nesprávnou interpretaci přímého dotčení na právech krajským soudem. Zdůrazňuje, že jako otec a zákonný zástupce žalobce disponuje plnou rodičovskou odpovědností. Dle stěžovatele z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. z rozsudku ze dne 16. 5. 2017, č. j. 6 Ads 21/2017 - 23, č. 3591/2017 Sb. NSS) vyplývá, že nárok na sociální dávku je neoddělitelně spjat s faktickou péčí. Stěžovatel dále uvádí, že pokud sám je osobou, která péči (vedle matky – pozn. NSS) též vykonává, má výše příspěvku přímý dopad na jeho možnosti tuto péči zajistit. Vyloučení z řízení dle stěžovatele přímo zasahuje do jeho práva na rodinný život dle čl. 32 Listiny základních práv a svobod.

8. Stěžovatel poukazuje na to, že krajský soud porušil rovnost rodičů a právo na spravedlivý proces. Krajský soud podle stěžovatele nepřípustně předjímá zájem dítěte, pokud tvrdí, že zákonná zástupkyně tento zájem dostatečně hájí podáním žaloby na zvýšení příspěvku. Stěžovatel má dále za to, že jeho vyloučením se krajský soud vědomě zbavil zdroje informací a umožnil matce postupovat „za [jeho] zády“. Podle stěžovatele se jedná o formalismus, který je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12.

9. Stěžovatel má dále za to, že příspěvek na péči a výživné „v reálné ekonomické rovině“ tvoří jeden celek a nesprávné stanovení příspěvku se promítá do stanovení stěžovatelových vyživovacích povinností.

10. Dále stěžovatel argumentuje pominutím možného střetu zájmu dítěte a zastupující matky a má za to, že dítě není v řízení řádně zastoupeno. Zákonná zástupkyně vyloučila druhého rodiče (stěžovatele) z rozhodování „o věci významné z hlediska zájmu nezletilého“ a ačkoli si byla vědoma nesouhlasu stěžovatele s tím, aby nezletilého žalobce v této věci zastupovala, nepodala k soudu návrh na ustanovení opatrovníka pro zastoupení v předmětné věci. Stěžovatel tak v této souvislosti namítá dotčení v právu dítě zastupovat a hájit jeho nejlepší zájem.

11. Zákonná zástupkyně nezletilého žalobce se v úvodní části svého vyjádření ze dne 27. 5. 2026 podrobně věnuje souběžně probíhajícímu soudnímu řízení o výživné, vedeného Okresním soudem v Plzni (tuto část vyjádření zde Nejvyšší správní soud nerekapituluje, neboť není pro posouzení nynější věci relevantní). Zákonná zástupkyně dále uvedla, že si je vědoma toho, že stěžovatel s ní nesouhlasí „prakticky ve všech oblastech“ a „[v] péči o syny postupuje v nesouladu s péčí matky“. Stěžovatel dle zákonné zástupkyně systematicky napadá rozhodnutí všech soudů a tato rozhodnutí nemá zájem respektovat. V závěru svého vyjádření zákonná zástupkyně uvedla, že s napadeným usnesením krajského soudu souhlasí a navrhla zamítnout kasační stížnost „jako neopodstatněnou“.

12. Dne 27. 7. 2026 doručila zákonná zástupkyně kasačnímu soudu rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 28. 5. 2026, č. j. 22 Nc 25 25/2024 – 22, P a Nc 152/2024, 22 P a Nc 333/2024, 22 P a Nc 58/2026, 22 P a Nc 59/2026, o úpravě péče o nezletilé (dále jen „rozsudek v opatrovnickém řízení“).

13. Dne 4. 8. 2026 doručil stěžovatel repliku k vyjádření zákonné zástupkyně. V této replice se stěžovatel vyjadřuje k rozsahu péče a tvrdí, že „[p]rávní řád ani judikatura nepodmiňují status pečující osoby stoprocentním časovým podílem.“ Dále se stěžovatel v replice vyjadřuje k odlišnému náhledu na nejlepší zájem dítěte, k tomu, kdo z rodičů podal žádost o příspěvek na péči dítěte, jakož i k tomu, jakým způsobem jsou zákonnou zástupkyní využívány finanční prostředky.

14. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

15. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

16. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud meritorně posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., neboť napadené usnesení bylo v řízení před krajským soudem vydáno specializovaným samosoudcem. Přijatelnost je obecně dána v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále přijatelnost zakládá rovněž zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 – 28, č. 4219/2021 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Uvedená judikaturně ustálená kritéria přijatelnosti kasační stížnosti, vycházející z citovaného usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu zdejší soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz odkazované usnesení č. j. 9 As 83/2021 – 28).

17. Kasační stížnost předkládá otázku, která dosud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena, a to, zda má mít postavení osoby zúčastněné na řízení druhý rodič, který pečuje o nezletilé dítě a není zákonným zástupcem podávajícím správní žalobu za nezletilé dítě ve věci příspěvku na péči. Nejvyšší správní soud proto vyhodnotil kasační stížnost jako přijatelnou.

18. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Ve věci přitom rozhodl bez jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s

19. Kasační stížnost je důvodná.

20. Ze systematického hlediska je nejprve vhodné zabývat se kasačním důvodem podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy tvrzenou nepřezkoumatelností usnesení krajského soudu. Pokud by bylo napadené usnesení nepřezkoumatelné, musel by jej Nejvyšší správní soud zrušit, a to i bez námitky stěžovatele. Kasační soud však usnesení krajského soudu nepřezkoumatelným neshledal, tato námitka tak není důvodná z důvodů předestřených níže.

21. Stěžovatel v kasační stížnosti k této otázce obecně uvádí pouze to, že je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Tomu Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje. Krajský soud v napadeném usnesení srozumitelně vyložil, z jakých důvodů má za to, že stěžovatele není možné považovat za osobu zúčastněnou na řízení. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že krajský soud napadené usnesení řádně odůvodnil. Nejvyšší správní soud tak shledal napadené usnesení přezkoumatelným.

22. Jak je uvedeno výše, dosud judikaturně neřešenou otázkou, jež je jádrem nyní projednávané kasační stížnosti, je otázka, zda ve věci žaloby proti rozhodnutí o příspěvku na péči má mít postavení osoby zúčastněné na řízení rodič, který je pečující osobou o nezletilého žalobce a sám žalobu jeho jménem nepodal.

23. K tomu, aby se určitá osoba mohla stát osobou zúčastněnou na řízení, musí být současně splněny obě podmínky stanovené v § 34 odst. 1 s. ř. s. Musí se (i) jednat o osobu, která je přímo dotčena ve svých právech a povinnostech, přičemž se nejedná o účastníka řízení (materiální podmínka), a zároveň (ii) tato osoba musí výslovně (v otevřené lhůtě) oznámit, že bude v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení (formální podmínka); viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. 3 As 10/2010 - 944. Protože stěžovatel splnil formální podmínku, je třeba zkoumat splnění materiální podmínky.

24. Krajský soud svůj závěr o tom, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení, odůvodnil na základě rozsudku ve věci Euro Project BETA. V tehdejší věci však byla stěžovatelkou právnická osoba a druhým tehdejším stěžovatelem byl společník této právnické osoby, o kterém Městský soud v Praze vyslovil závěr, že není osobou zúčastněnou na řízení. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl, že právnická osoba představuje právní entitu odlišnou od jejích členů a tyto dvě kategorie nelze zaměňovat. Pokud vznikají práva či povinnosti právnické osobě, nebo je tato právnická osoba rozhodnutím správního orgánu na svých právech či povinnostech přímo dotčena, neznamená to, že tím zároveň vznikají přímo práva a povinnosti jejím členům. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se jedná o to, zda je osobou zúčastněnou na řízení zákonný zástupce nezletilé fyzické osoby, jsou výše uvedené závěry na nyní projednávanou věc nepřiléhavé.

25. Účelem poskytování příspěvku na péči se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 6. 2. 2014, č. j. 4 Ads 107/2013 - 29. Dle citovaného rozsudku je z účelu poskytování příspěvku na péči zřejmé, že tato dávka je ve skutečnosti určena fyzickým a právnickým osobám, které jejímu poživateli poskytují pomoc, neboť příspěvek na péči jim kompenzuje ztrátu příjmů či jejich podstatné snížení v důsledku nutnosti intenzivní péče o poživatele příspěvku na péči. Citovaný rozsudek výslovně uvádí, že „[o]soby poskytující pomoc poživateli příspěvku na péči jsou tedy faktickými příjemci této dávky“. Rozhodnutí správního orgánu o odejmutí či snížení příspěvku na péči tedy přímo zasahuje do právní sféry osoby poskytující pomoc příjemci příspěvku na péči. Citovaný rozsudek shrnuje dotčenost právní sféry této osoby tím, že se jedná „o zásah do celé řady jejích základních práv v Listině základních práv a svobod.“ Z citovaného rozsudku také vyplývá, že osoba poskytující pomoc příjemci příspěvku na péči je sama aktivně legitimována k podání žaloby proti rozhodnutí o odvolání týkajícímu se odejmutí nebo snížení příspěvku na péči. Citovaný rozsudek dále uvádí, že odmítnutí takové žaloby dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. je naplněním důvodu kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2015, č. j. 9 Ads 278/2014 - 73, pak na citovaný rozsudek odkázal v tom, že právní úprava § 65 odst. 1 s. ř. s. „nutně nevyžaduje předchozí účastenství žalobce ve správním řízení a z hlediska aktivní legitimace k podání žaloby proto není určující, zda s dotčeným subjektem bylo jednáno jako s účastníkem správního řízení, nýbrž to, zda vydaným rozhodnutím byla dotčena jeho právní sféra ve shora popsaném smyslu.“

26. Z judikatury Nejvyššího správního soudu tak jednoznačně vyplývá závěr o přímém dotčení právní sféry pečující osoby, a z tohoto důvodu judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila její aktivní legitimaci k podání žaloby. Jestliže pečující osoba nevyužije možnost podat návrh na zahájení soudního řízení, a maiori ad minus má mít možnost vystupovat v řízení zahájeném jinou osobou v postavení osoby zúčastněné na řízení, jelikož z judikatury plynoucím přímým dotčením právní sféry pečující osoby je splněna materiální podmínka jejího postavení jako osoby zúčastněné na řízení dle § 34 odst. 1 s. ř. s. Obecně lze tedy konstatovat, že pokud je rodič nezletilého dítěte osobou pečující a nepřipojí se k návrhu na zahájení řízení ve věci žaloby proti rozhodnutí o příspěvku na péči, může před krajským (městským) soudem vystupovat jako osoba zúčastněná na řízení, pokud soudu řádně a včas sdělí, že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, tj. splní tak i formální podmínku dle § 34 odst. 1 s. ř. s.

27. Krajský soud dále uvedl, že stěžovatel by měl podpořit zákonnou zástupkyni v úsilí prokázat absenci důvodů pro snížení stávající výše příspěvku na péči. Pro úplnost kasační soud doplňuje, že osoba zúčastněná na řízení obecně hájí v řízení před správním soudem vlastní práva. Za tím účelem může v řízení podporovat žalobce, žalovaného (popř. oba současně v různých dílčích otázkách) nebo může zastávat vlastní stanovisko, které neodpovídá stanovisku žalobce ani žalovaného. Nelze proto dospět k tak jednoznačnému závěru, jaký krajský soud uvedl v napadeném usnesení, a na základě tohoto závěru neumožnit stěžovateli zúčastnit se soudního řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení.

28. Jak již bylo uvedeno, stěžovatel zaslal krajskému soudu Oznámení o uplatnění práv OZNŘ, tj. formální podmínka dle § 34 odst. 1 s. ř. s. byla v této věci splněna. Skutečnost, že stěžovatel je (a i v minulosti byl) alespoň částečně pečující osobou, je v nynější věci nesporná a vyplývá jak z obsahu soudního spisu krajského soudu, tak i z odůvodnění rozsudku v opatrovnickém řízení i z vyjádření zákonné zástupkyně žalobce ke kasační stížnosti. Je tak naplněna i materiální podmínka dle § 34 s. ř. s.

29. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, pokud nepřiznal stěžovateli postavení osoby zúčastněné na řízení tím se dopustil nezákonnosti spočívající v jiné vadě řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Vzhledem k této skutečnosti se již Nejvyšší správní soud nezabýval dalšími kasačními námitkami, jelikož by jejich posouzení bylo nadbytečné.

30. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, neboť napadené usnesení je zatíženo vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto postupem podle § 110 odst. 1, věty první před středníkem s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

31. V dalším řízení tedy krajský soud znovu posoudí Oznámení o uplatnění práv OZNŘ a znovu o něm rozhodne v souladu se závazným právním názorem, uvedeným v odstavcích [25] až [28] výše.

32. Jelikož byla kasační stížnost podána proti usnesení krajského soudu o procesním návrhu, které učinil stěžovatel v průběhu řízení o žalobě, řízení o kasační stížnosti poplatkové povinnosti nepodléhá. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, řízení o kasační stížnosti proti usnesení o procesním návrhu je „vnořeno“ do řízení o žalobě (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022 - 30, č. 4554/2024 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti proto rozhodne krajský soud v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s., tedy zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě).

Poučení

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 7. srpna 2026 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu