21 As 82/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Bc. Petrem Machem, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 1297/3, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem Liberec, U Jezu 642/2a, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 5. 2026, č. j. 60 A 8/2026-20, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 070 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Bc. Petra Macha, advokáta.

Odůvodnění

1. Městský úřad v Železném Brodě (dále jen „prvostupňový orgán“) shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Rozhodnutí o přestupku zaslal prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb obecnému zmocněnci žalobce, kterým byl pan J. B.. Adresát nebyl při pokusu o doručení písemnosti zastižen. Dle obálky s tzv. modrým pruhem, v níž je uloženo doručované rozhodnutí, byla zásilka připravena k vyzvednutí dne 21. 5. 2024. Na obálce bylo zaškrtnuto, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení. Z obálky vyplývá, že zásilka byla na poště k vyzvednutí uložena do 3. 6. 2024, následně nebyla vložena do schránky a dne 6. 6. 2024 byla vrácena prvostupňovému orgánu. Z obálky byla odtržena část obsahující výzvu k vyzvednutí zásilky s poučením o následcích nevyzvednutí zásilky.

2. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí ze dne 8. 4. 2025 žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025 zamítl podle § 92 odst. 1 správního řádu pro opožděnost, neboť dospěl k závěru, že písemnost obsahující prvostupňové rozhodnutí o přestupku byla doručena fikcí dne 31. 5. 2024; prvostupňové rozhodnutí tedy nabylo právní moci dne 18. 6. 2024.

3. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 16. 10. 2025, č. j. 60 A 12/2025-31, vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobce předloženou výzvou k vyzvednutí zásilky/potvrzením o převzetí zásilky, na jejíž druhé straně nebylo zaškrtnuto políčko, že k výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky, ve spojení s čestným prohlášením zmocněnce žalobce, dle kterého mu spolu s výzvou k vyzvednutí zásilky nebylo toto poučení zanecháno, zpochybnil údaje na doručence, a tedy skutkový stav ohledně okolností doručení, ze kterého žalovaný vycházel a na jehož podkladě uzavřel, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno fikcí. Soud uvedl, že aby bylo postaveno najisto, že byly splněny podmínky pro užití fikce doručení rozhodnutí, bude žalovaný muset prokázat, že zmocněnec žalobce byl při doručování skutečně poučen o právních následcích nevyzvednutí doručované písemnosti ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu.

4. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 28. 1. 2026, č. j. OSH 332/25-28/67.1/25117/MP KULK 6041/2026 (napadeným žalobou v nyní projednávané věci), odvolání žalobce opět zamítl jako opožděné. V odůvodnění uvedl, že obstaral vyjádření České pošty, ze kterého vyplývá, že došlo k pochybení listovní doručovatelky, která zapomněla údaj o zanechání poučení na výzvě označit. Poznamenal, že absence zaškrtnutí položky o připojení poučení na výzvě k vyzvednutí zásilky není s ohledem na obsah doručenky spolehlivým důkazem toho, že poučení dle § 23 odst. 5 správního řádu zanecháno nebylo. Absence je vysvětlitelná jako administrativní pochybení. Podmínky pro doručení fikcí tak byly splněny.

5. Krajský soud následně v záhlaví označeným rozsudkem další žalobě opět vyhověl, druhé rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rekapituloval závěry svého předchozího rozsudku a uvedl, že ani z vyjádření České pošty neplyne, že by skutečně bylo poučení spolu s výzvou k vyzvednutí uložené zásilky ponecháno na místě doručování. Žalovaný toto vyjádření hodnotil tendenčně; obsah vyjádření je značně rozporný. Podle krajského soudu odtržení výzvy k vyzvednutí zásilky obsahující poučení z obálky není přímým důkazem o tom, že toto poučení bylo adresátu také zanecháno. Skutečnost, že Česká pošta není schopna s ohledem na časový odstup rekonstruovat průběh doručování, nelze klást k tíži žalobce. Důkazní břemeno ohledně naplnění zákonných podmínek stanovených pro řádné doručení rozhodnutí nese zásadně správní orgán. Pro doručení písemnosti fikcí přitom musí být splněny veškeré zákonné náležitosti, včetně zanechání poučení o následcích nevyzvednutí zásilky dle § 23 odst. 5 správního řádu. Žalovaný stále neodstranil rozpory mezi údaji na obálce doručované zásilky a údaji na žalobcem předložené výzvě k vyzvednutí zásilky podporované prohlášením zmocněnce, že mu poučení nebylo zanecháno. Nepodařilo se mu tedy beze vší pochybnosti prokázat, že poučení bylo zmocněnci skutečně zanecháno. Bude-li žalovaný trvat na tom, že prvostupňové rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručeno fikcí, musí zcela odstranit pochybnosti ohledně ponechání poučení. Nabízí se například vyjádření České pošty, ovšem konkrétní a věrohodné, případně svědecká výpověď doručovatelky. Nepodaří-li se žalovanému prokázat, že bylo doručeno fikcí, případně že se ze strany žalobce jedná o obstrukční taktiku, projedná odvolání věcně.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

7. Dle stěžovatele z obálky vyplývá, že (i) při pokusu o doručení nebyl adresát zastižen, (ii) byl vyzván k vyzvednutí zásilky, (iii) bylo mu zanecháno poučení a (iv) oddělitelná část obálky obsahující poučení byla odtržena. Výzva k vyzvednutí zásilky, kterou předložil žalobce, je pouze pomocný dokument; sama o sobě poučení neobsahuje. Skutečnost, že na místě doručování proběhl pokus o doručení a bylo zanecháno poučení, potvrzuje i výzva k vyzvednutí zásilky předložená žalobcem. Samotné nezaškrtnutí kolonky o ponechání poučení na výzvě k vyzvednutí zásilky nemůže zpochybnit splnění podmínek doručení fikcí, pokud z řádně vyplněné vrácené obálky vyplývá, že bylo zanecháno poučení a oddělitelná část obálky obsahující poučení byla odtržena. Rovněž z vyjádření České pošty plyne, že došlo pouze k administrativnímu pochybení doručovatelky při označení výzvy. Krajský soud při hodnocení důkazů přiznal zásadní význam jediné formální nepřesnosti na pomocném tiskopisu provozovatele poštovních služeb (potažmo čestnému prohlášení zmocněnce), aniž dostatečně zohlednil ostatní skutečnosti svědčící o řádném průběhu doručování fikcí. V prvním zrušujícím rozsudku krajský soud uvedl, že se nabízí doplnění dokazování zejména vyjádřením České pošty či výslechem doručovatelky. Žalovaný opatřil toto vyjádření, a tedy splnil pokyn soudu k doplnění dokazování. Krajský soud přesto uzavřel, že pochybnosti nebyly odstraněny, a současně sám připustil, že s ohledem na časový odstup bude prokázání doručení fikcí jen velmi náročné. Stanovil tak prakticky nesplnitelný důkazní standard, který může oslabit funkčnost institutu fikce doručení, neboť při běžném časovém odstupu od doručování zpravidla nebude možné opatřit jiné důkazní prostředky než ty, které byly k dispozici v této věci. Otázka důkazního standardu při doručování písemností se týká všech správních orgánů a její zodpovězení tak zakládá přijatelnost kasační stížnosti.

8. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel jen polemizuje s hodnocením důkazů provedeným krajským soudem. Krajský soud po stěžovateli požadoval jen prokázání splnění zákonných podmínek fikce doručení; stěžovatel vede pouhý spor o unesení důkazního břemene a kasační stížnost nemůže být přijatelná, neboť nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014-41, vyplývá, že doručení fikcí může nastat pouze, jsou-li splněny všechny zákonné podmínky, včetně zanechání poučení podle § 23 odst. 5 správního řádu. Důvodné pochybnosti o splnění této podmínky přitom musí jít k tíži správního orgánu. Závěr krajského soudu, dle kterého odtržení části obálky obsahující výzvu a poučení samo o sobě neprokazuje, že adresátu byla tato výzva skutečně zanechána, odpovídá rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 269/2019-19. Dle rozsudku téhož soudu ze dne 21. 9. 2021, č. j. 10 As 423/2019-82, nezaškrtnutí kolonky týkající se připojení poučení na výzvě k vyzvednutí zásilky zpochybňuje tvrzení, že poučení bylo zanecháno. Zmocněnec žalobce našel výzvu k vyzvednutí zásilky ve své domovní schránce. I kdyby však schránku neměl, zjevně existovalo jiné vhodné místo, na němž byla zanechána výzva, a tedy existovalo též vhodné místo k zanechání samotné písemnosti. Otázka, zda měl zmocněnec domovní schránku, není podstatná, ale dokresluje nespolehlivost a rozpornost průběhu doručování. Nalezl-li zmocněnec výzvu ve své schránce, není zřejmé, proč byla písemnost vrácena s tím, že adresát nemá v místě schránku, ani není jiné vhodné místo k zanechání písemnosti. Závěr krajského soudu o neprokázání náhradního doručení je logický, přezkoumatelný a odpovídá obsahu spisu; úkolem kasačního soudu přitom není znovu přehodnocovat důkazy a zvažovat, která skutková verze je přesvědčivější. Skutečnost, že stěžovatel s odstupem času nebyl schopný prokázat, že poučení bylo zanecháno, neznamená, že má být fikce doručení presumována v jeho prospěch. Žalobce úspěšně zpochybnil informace na doručence, krajský soud pouze (marně) požadoval předložení důkazů prokazujících zanechání poučení. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, popřípadě zamítnuta.

9. Jelikož se jedná o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je s ohledem na § 104a odst. 1 s. ř. s. nutné před samotným věcným přezkumem nejprve posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, musí být odmítnuta jako nepřijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil při výkladu § 104a s. ř. s. ve znění účinném do 31. 3. 2021 v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že půjde o tyto typové případy: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) vyvstala potřeba učinit judikaturní odklon; 4) v rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Tato kritéria přijatelnosti kasační stížnosti jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu se posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz usnesení tohoto soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28).

10. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Stěžovatel v kasační stížnosti fakticky vyjadřuje pouhý nesouhlas s hodnocením skutkového stavu ze strany krajského soudu, aniž by vymezil důvod svědčící pro přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu kritérií uvedených v přechozím odstavci. Nejvyšší správní soud přitom již opakovaně judikoval, že je to především krajský soud, který je oproti kasačnímu soudu soudem nalézacím a je povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Intervence ze strany kasačního soudu je v tomto ohledu výjimečná a omezuje se na hrubé vady řízení a dokazování ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016-79, ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 Afs 94/2018-52, či ze dne 20. 12. 2018, č. j. 6 Afs 283/2018-39).

11. Žádnou takovou vadu stěžovatel ve své podstatě nenamítá a ani Nejvyšší správní soud ji nezjistil; stěžovatelem sporované skutkové závěry krajského soudu nejsou ve zřejmém rozporu s obsahem správního spisu a představují plausibilní vyhodnocení provedených důkazů ze strany krajského soudu. Krajský soud přezkoumatelně vysvětlil, proč dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal své tvrzení, dle kterého mělo u zásilky s prvostupňovým rozhodnutím dojít dne 31. 5. 2024 k fikci doručení, a v tomto směru stěžovateli naznačil, jakým způsobem lze zpravidla vytýkané nedostatky odstranit (jakkoli to může být s ohledem na časový odstup v dané věci problematické, a proto bude potenciálně spíše třeba odvolání žalobce věcně projednat). Důkazní standard požadovaný krajským soudem přitom nijak nevybočoval z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Dle ní lze údaje uvedené na doručence u písemností doručovaných držitelem poštovní licence zpochybnit předestřením konkrétního tvrzení o jiné pravděpodobné verzi reality. Není tedy třeba prokázat opak toho, co z doručenky plyne, jak v kasační stížnosti naznačoval stěžovatel (srov. rozsudky ze dne 27. 4. 2006 č. j. 2 Afs 158/2005-85, č. 1327/2007 Sb. NSS, či ze dne 31. 3. 2010 č. j. 9 As 65/2009-61). Nejvyšší správní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně dovodil, že důkazní hodnotu doručenky lze zpochybnit i tím, že adresát předloží „kopii druhé strany výzvy, z níž by bylo možné zjistit, že na ní např. není v rozporu s údajem na doručence zakřížkován údaj o tom, že k ní bylo připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky“ (viz rozsudek ze dne 21. 9. 2021, č. j. 10 As 423/2019-82, či usnesení ze dne 9. 6. 2026, č. j. 4 As 24/2026-37). Jestliže tedy krajský soud v posuzované věci dospěl k závěru, že právě taková výzva údaje na doručence zpochybnila, nelze hovořit o tom, že by se tento jeho závěr z judikatury Nejvyššího správního soudu jakkoli vymykal. Rovněž závěr krajského soudu, dle kterého „odtržení výzvy k vyzvednutí zásilky obsahující poučení z obálky není přímým důkazem o tom, že toto poučení bylo adresátu také zanecháno“, má v judikatuře Nejvyššího správního soudu zřetelný předobraz (srov. rozsudek ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 269/2019-19).

12. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v jeho judikatuře řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. Nejedná se ani o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti fakticky pouze opakuje již dříve uplatněnou argumentaci týkající se jím preferovaného hodnocení důkazů, a domáhá se jejího opětovného posouzení ze strany Nejvyššího správního soudu. Pouhý nesouhlas se skutkovými závěry krajského soudu nicméně přijatelnost kasační stížnosti bez dalšího založit nemůže (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 6 As 203/2021-24).

13. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle § 104a s. ř. s. pro nepřijatelnost.

14. Co se týká nákladů řízení, odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost představuje zjednodušený věcný přezkum rozhodnutí krajského soudu (viz usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení tohoto soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěch neměl a nemá proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

15. Právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti má procesně úspěšný žalobce. Jeho zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti celkem jeden úkon právní služby, kterým je sepis a podání vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. Za tento úkon právní služby v dané věci náleží mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy na jeden úkon právní služby připadá částka 5 070 Kč (zástupce žalobce není plátcem DPH). Žalovaný je povinen uhradit žalobci uvedenou částku ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 25. srpna 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu