21 As 86/2026

Rubrum

21 As 86/2026 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: K. M., zastoupená JUDr. Akbulatem Kadievem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 775/8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 525/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2026, č. j. 3 Af 11/2025 – 83, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci dne 22. 5. 2026 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. MF-30310/2024/3902-30, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního analytického úřadu ze dne 6. 3. 2025, č. j. FAU-71330/2025/033. Prvostupňovým rozhodnutím bylo na základě § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí (dále jen „zákon o provádění mezinárodních sankcí“), stěžovatelce zakázáno jakkoli zacházet s obsahem pronajaté bezpečnostní schránky u Československé obchodní banky, a.s. (dále jen „ČSOB“), přičemž bylo rozhodnuto, že se na bezpečnostní schránku a její obsah vztahují mezinárodní sankce podle čl. 2 nařízení Rady EU č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, protože manžel žalobkyně byl rozhodnutím vlády České republiky ze dne 27. 3. 2024 zařazen na vnitrostátní sankční seznam ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 1/2023 Sb., o omezujících opatřeních proti některým závažným jednáním uplatňovaných v mezinárodních vztazích (sankční zákon).

2. Stěžovatelka v kasační stížnosti navrhla přiznání odkladného účinku, jelikož napadený rozsudek potvrzuje pokračující zásah do její majetkové sféry, spočívající v nemožnosti nakládat s obsahem bezpečnostní schránky u ČSOB. Uvedený zásah má 21 As 86/2026 pro stěžovatelku závažné a obtížně napravitelné následky, poněvadž představuje dlouhodobé omezení dispozice s majetkem značné hodnoty a dopadá na osobu, která sama není sankcionovanou osobou. Upozorňuje na to, že přiznáním odkladného účinku nevznikne žalovanému ani třetím osobám nepřiměřená újma.

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší správní soud návrh zamítl. Podle názoru žalovaného zvláštní úprava obsažená v zákoně o provádění mezinárodních sankcí sleduje zajištění bezprostředního a účinného působení mezinárodních sankcí, aby nemohl být majetek dotčený sankčním režimem v mezidobí převeden, ukryt, spotřebován, vyveden ze sankčního režimu nebo jinak učiněn nedostupným. Z toho důvodu nemá odvolání ve správním řízení proti rozhodnutí vydaném v tomto režimu podle § 12 odst. 7 věta první zákona o provádění mezinárodních sankcí odkladný účinek. Přiznáním odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti by došlo k popření smyslu uvedeného ustanovení a takový postup by byl způsobilý mařit účel mezinárodních sankcí, jímž je zajištění nepřerušeného a efektivního zmrazení či omezení nakládání s dotčeným majetkem, což by bylo v přímém rozporu s důležitým veřejným zájmem na řádném a účinném provádění mezinárodních sankcí. Mimoto žalovaný poukazuje na to, že tvrzení stěžovatelky ohledně hrozící újmy jsou obecná a nijak neosvědčují, v čem konkrétně spočívá nenahraditelná nebo nepoměrně větší újma stěžovatelky, proč ji nelze odvrátit jinými prostředky a proč by měla převážit nad uvedeným důležitým veřejným zájmem.

4. Podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.

5. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tj. taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě byly účinky napadeného rozhodnutí výjimečně sistovány (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56, či usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publikované pod č. 3270/2015 Sb. NSS; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

7. Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady, aby bylo možné takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí 21 As 86/2026 - 39 pokračování pro stěžovatele znamenat újmu, b) tato újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, publikované pod č. 3270/2015 Sb. NSS). Břemeno tvrzení i břemeno důkazní leží na stěžovateli. Zákon neukládá soudu zjišťovat splnění těchto podmínek z úřední povinnosti.

8. Posouzení hrozby vzniku kvalifikované újmy potřebné pro přiznání odkladného účinku je vždy individuální, závislé na konkrétní situaci stěžovatele. Celé řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou, podle které soud není povolán mimo jiné k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či osvědčoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaný a uplatněná tvrzení podepřena konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74). Povinnost tvrdit vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jaké intenzity tato újma dosahuje a z jakých okolností vyvozuje její vznik (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Stěžovatele tak tíží nejen břemeno tvrzení, ale také břemeno důkazní, k jehož unesení musí svá tvrzení uvedená v návrhu řádně doložit (viz usnesení tohoto soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 – 50). Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se obává v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu, potažmo žalovaného, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

9. Nejvyšší správní soud shledal, že v nynější věci nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatelka totiž neunesla již břemeno tvrzení ohledně skutečností odůvodňujících kladné rozhodnutí o jejím návrhu. Při vymezení újmy se omezila pouze na obecné konstatování, že omezení dispozice s obsahem bezpečnostní schránky u ČSOB pro ni má závažné a obtížně napravitelné následky. Neindividualizuje však, v čem tyto následky spočívají, respektive neuvádí žádné konkrétní okolnosti ani nepředkládá žádné podklady, ze kterých by bylo patrné, že jde o závažnou a reálnou hrozbu, nikoliv jen hypotetickou. Takové neosvědčené tvrzení nelze považovat za dostačující pro závěr o naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

10. Za této procesní situace nemohl Nejvyšší správní soud dospět k jinému závěru, než že stěžovatelka nesplnila již první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, respektive neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu ke hrozbě vzniku konkrétní a závažné újmy, nebudou-li sistovány účinky napadeného rozsudku.

11. Jelikož nebyla splněna již první podmínka pro přiznání odkladného účinku, kasační soud se již dále nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

12. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud podle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační 21 As 86/2026 stížnosti zamítl. Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 16. července 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu