21 Azs 205/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: L. B., zastoupený Mgr. Nikolou Runštukovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Československé armády 287/19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2025, č. j. 32 Az 2/2025 – 77, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Nikole Runštukové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 5 070 Kč. Uvedená částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce n e s e stát.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 3. 2025, č. j. OAM-211/ZA-ZA11-ZA01-2025, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové výše uvedeným rozsudkem zamítl.

2. Pochybení žalovaného mělo podle žaloby spočívat v nesprávném posouzení existence důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. Žalobce v obecné rovině žalovanému vytýkal, že se nedostatečně zabýval individuálními okolnostmi věci, zjišťování skutkového stavu vykazovalo vady, dokazování nebylo provedeno v rozsahu, který by odpovídal zásadě materiální pravdy, a relevantní tvrzení žalobce byla bagatelizována. V doplnění žaloby žalobce namítal deficity tlumočení prováděného při pohovoru, které měly vyústit do pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Tlumočnice podle žalobce nebyla při pohovoru fyzicky přítomna a tlumočení probíhalo přes telefon, což prokazují rozdílné podpisy tlumočnice na jednotlivých listinách založených ve spise. Žalobce měl taktéž dojem, že mu tlumočnice nerozumí. Kvůli těmto vadám nezazněla ve správním řízení klíčová tvrzení, která uváděl, jako například jeho snaha vyhledat ochranu před útoky otce u státních orgánů. Skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně také proto, že v protokolu o pohovoru zcela chybí informace, že otec žalobce je sympatizantem stávající politické garnitury, což znemožňuje stěžovateli domoci se proti němu ochrany u orgánů domovského státu.

3. Pokud jde o skutkové okolnosti dané věci, krajský soud vycházel z toho, že důvodem žádosti žalobce byly problémy s jeho otcem, který je patologický alkoholik. Opakovaně žalobce jak verbálně, tak fyzicky napadal. Při pohovoru žalobce uvedl, že se na žádný bezpečnostní orgán s žádostí o pomoc neobrátil, nýbrž tak učinila jeho matka. Svého otce se bál a domníval se, že by to stejně nepomohlo. Rovněž potvrdil, že ve své vlasti měl ekonomické potíže, nemohl najít zaměstnání a jeho problémy byly pouze materiální a rodinné.

4. Krajský soud konstatoval, že situace žalobce nenaplňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Upozornil, že domácí násilí ze strany soukromé osoby může být akceptováno jako azylový důvod jen za situace, kdy stát původu není schopen či ochoten poskytnout proti takovému jednání ochranu. Žalobce neprokázal, respektive ani netvrdil, že se pokusil najít pomoc ze strany státních orgánů země původu, respektive že by mu tyto nebyly schopny či ochotny pomoc poskytnout. Rovněž neprokázal, že vnitřní přesídlení by nebylo účinným prostředkem ochrany před jeho otcem. Ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu tak žalobce nevyužil žádnou z možností vnitrostátní ochrany. Krajský soud aproboval závěr žalovaného, že smyslem žádosti žalobce jsou ekonomické potíže ve vlasti a snaha o legalizaci pobytu prostřednictvím institutu azylu. Neshledal ani naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany.

5. Tvrdil-li žalobce v doplnění žaloby, že se ochrany před násilím ze strany otce u gruzínských orgánů dožadoval, krajský soud upozornil, že dosud žalobce tvrdil opak. Toto tvrzení nově spojil s výhradami proti způsobu tlumočení při pohovoru, kde mělo dojít ke zkreslení jeho výpovědi. Podle krajského soudu jde o v tomto případě o nepřípustné novum, a proto uvedenou námitku hodnotil jako opožděnou. Uvedl dále, že z protokolu o pohovoru vyplývá, že žalobce byl již v úvodu pohovoru poučen o povinnosti uvádět pravdivé a úplné informace pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce proti obsahu protokolu či způsobu tlumočení nevznesl žádné námitky. Bylo jen na něm, aby vylíčil všechny skutečnosti, které považoval za důležité pro posouzení jeho žádosti.

6. Proti tomuto rozsudku žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

7. V prvé řadě stěžovatel krajskému soudu vytýká, že se věcně nevypořádal s námitkou vadného tlumočení, respektive že ji pouze odmítl jako účelovou a opožděnou. Přitom se jednalo o zásadní okolnost s dopadem na věrohodnost jeho tvrzení. Krajský soud se nezabýval ani rozdílností podpisů tlumočnice na listinách obsažených ve správním spise. V rozporu s požadavky ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu krajský soud rovněž nikterak nevyvrátil okolnosti týkající se fungování gruzínské policie ve vztahu k sympatizantům politické garnitury, kterým otec stěžovatele je. Napadený rozsudek je tak nepřezkoumatelný.

8. Podle stěžovatele krajský soud také nesprávně vyložil § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. Stěžovatel nerozporuje premisu, že domácí násilí může být pronásledováním ze strany soukromé osoby, jen pokud stát není schopen poskytnout oběti účinnou ochranu; krajský soud nicméně opomněl specifičnost případu stěžovatele, kterou je existence politického klientelismu v Gruzii, což mu fakticky znemožňuje domoci se ochrany u státních orgánů.

9. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah správního spisu a uvedl, že napadený rozsudek je ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Navrhl, aby kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, eventuálně zamítnuta.

10. Nejvyšší správní soud se předně zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce.

11. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) rozhodnutí krajského soudu vykazuje zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O zásadní pochybení ve smyslu uvedeném pod bodem 4) půjde především tehdy, pokud krajský soud: a) nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Tato kritéria přijatelnosti kasační stížnosti jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu zdejší soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021- 28).

12. Stěžovatel spatřuje přesah jeho vlastních zájmů ve vyřešení právní otázky spočívající ve vymezení rozsahu povinnosti soudu i správního orgánu přihlížet k vadám tlumočení, pokud mají vliv na obsah podstatných tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu. Dále má stěžovatel za to, že se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud jde o hodnocení útoků soukromých osob, jež mohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, není-li stát původu s to poskytnout žadateli účinnou ochranu.

13. Žádnou právní otázku, ať již z oblasti práva hmotného či procesního, k níž by byl nucen se vyjádřit za účelem sjednocování judikatury, ovšem Nejvyšší správní soud v projednávané věci nenalezl. Kasační stížnost proto není přijatelná.

14. Stěžovatel v kasační stížnosti v prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, jež je vadou, která způsobuje přijatelnost kasační stížnosti per se (viz například rozsudek tohoto soudu ze dne 24. 2. 2023, č. j. 3 Azs 378/2021-37). Požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí vyplývají z ustálené judikatury tohoto soudu (viz například rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, či ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS). Za nepřezkoumatelné lze označit zejména takové rozhodnutí, v němž soud zcela opomene vypořádat některou z uplatněných žalobních námitek (usnesení ze dne 30. 12. 2024, č. j. 8 Azs 256/2024-49, nebo rozsudky ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007-58, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004-74). Aby bylo možné rozhodnutí označit za nepřezkoumatelné, musejí být deficity jeho odůvodnění natolik intenzivní, že z něj nelze zjistit, a to ani implicitně, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodující a jak hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v žalobě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2022, č. j. 3 Azs 19/2021-63).

15. Jak ji bylo uvedeno, stěžovatel spojuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku s tím, že se krajský soud věcně nevypořádal s jeho tvrzením o vadách tlumočení, které mohly přispět ke zkreslení skutkového stavu věci, z něhož krajský soud vycházel. S tímto tvrzením se nelze ztotožnit, neboť krajský soud srozumitelně vyložil, proč se tímto tvrzením nemůže zabývat. Není pochyb o tom, že krajský soud tuto námitku shledal nepřípustnou pro její opožděnost; právě z tohoto důvodu se jí nezabýval věcně.

16. Stěžovatel nerozporuje závěr krajského soudu, že námitka týkající se vad tlumočení byla poprvé uplatněna až v doplnění žaloby; nezpochybňuje rovněž, že toto doplnění bylo krajskému soudu doručeno až po uplynutí lhůty k podání žaloby. Jde tedy pouze o zodpovězení otázky, zda za této situace byl krajský soud oprávněn k této námitce (pro její opožděnost) nepřihlížet.

17. V rozsudku ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004-74, Nejvyšší správní soud konstatoval, že doplní-li žalobce v rozporu s § 71 odst. 2 s. ř. s. žalobu o nové, doposud nevznesené žalobní námitky po uplynutí lhůty pro její podání, správní soud k nim nemůže přihlížet (srov. shodně například rozsudek tohoto soudu ze dne 19. 8. 2024, č. j. 8 As 90/2023-60). Po uplynutí lhůty pro podání žaloby je zásadně možné jen dále rozvíjet již uplatněné žalobní námitky (viz například rozsudky tohoto soudu ze dne 17. 12. 2007, č. j. 2 Afs 57/2007-92, a ze dne 9. 9. 2021, č. j. 1 Afs 129/2021-63). Rozšířit žalobu o zcela nový žalobní bod po uplynutí lhůty k jejímu podání je přípustné pouze ve výjimečných případech, kdy je povinností soudu přihlédnout ke skutečnostem či změnám právní úpravy, k nimž došlo až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí v průběhu soudního řízení.

18. Krajský soud uvedenou judikaturu bezezbytku následoval, přičemž v odstavci 30 odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, proč předmětnou argumentaci stěžovatele identifikoval jako nový (pozdě uplatněný) žalobní bod. Ve světle judikatury kasačního soudu (viz zejména rozsudek jeho rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008- 78, č. 2162/2011 Sb. NSS) obstojí i jeho závěr, že v žalobě nebyly nastíněny ani základní kontury předmětného žalobního bodu, respektive žalobce se v tomto podání ani v obecných obrysech nevyjádřil k vadám skutkových zjištění ve spojitosti s tlumočením. Podle judikatury zdejšího soudu zákon neumožňuje, aby zcela nekonkrétní žalobní bod (v žalobě tvrzené nedostatečné zjištění skutkového stavu) mohl žalobce v řízení před správním soudem následně libovolně naplňovat nejrůznějšími skutečnostmi. To by vedlo k tomu, že by žaloba byla pouze formální náležitostí pro řízení před soudem (rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. 8 Afs 91/2007-407).

19. Jestliže krajský soud námitku vadného tlumočení (které mělo vyvolat deficity při zjišťování skutkového stavu) posoudil jako nepřípustnou, nebylo již nutné, aby se výslovně vypořádal také s dílčím tvrzením týkajícím se různosti podpisů tlumočnice, neboť povinností soudu není reagovat na každou dílčí argumentaci žalobce, vypořádá-li se s její podstatou (viz například nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

20. Závěry předchozího odstavce lze plně vztáhnout i na dílčí námitku stěžovatele, kterou krajskému soudu vytýká, že se explicitně nevyjádřil k otázce existence politického klientelismu v Gruzii, který má znemožňovat ochranu stěžovatele před útoky jeho otce, coby podporovatele vládnoucí politické garnitury. Ta byla vypořádána jednak již tím, že se krajský soud nezabýval opožděně uplatněnými námitkami uvedenými v doplnění žaloby (kde se i tento argument poprvé objevil), jednak (v tomto kontextu již nadbytečným) konstatováním v odst. 31 odůvodnění napadeného rozsudku, že stěžovatel nenabídl žádnou konkrétní indicii, která by poukazovala na tvrzenou nečinnost státních orgánů (tento závěr lze de facto vztáhnout i na prokázání politického klientelismu, který má v tomto konkrétním případě indolenci orgánů veřejné moci vyvolávat). Je to přitom žadatel o mezinárodní ochranu, kdo má povinnost uvést v řízení před správním orgánem všechny skutečnosti, které jsou mu známé a které mohou být relevantní z hlediska možného udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015-32).

21. K námitce nesprávného výkladu § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu Nejvyšší správní soud uvádí, že je na samé hraně přípustnosti, protože fakticky jen kopíruje žalobu a krajskému soudu vytýká pouze opomenutí politické angažovanosti otce, která však byla vypořádána výše. Postačí proto jen stručně shrnout, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu mohou azylově relevantní pronásledování i vážná újma (sem spadá za určitých okolností i domácí násilí –srov. například usnesení ze dne 10. 9. 2008, č. j. 9 Azs 49/2008-55) hrozit též ze strany soukromých osob, avšak v zásadě pouze za situace, že (i) se postižená osoba obrátí s žádostí o pomoc na vnitrostátní orgány v zemi původu (není-li zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout), přičemž (ii) tyto orgány neučiní přiměřené kroky k zabránění vážné újmy nebo pronásledování (rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008-57, nebo usnesení ze dne 21. 10. 2009, č. j. 5 Azs 44/2009-73, a tam citovaná judikatura). Subjektivní nedůvěra vůči orgánům země původu důvod pro nevyužití vnitrostátní ochrany nepředstavuje (rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, nebo usnesení ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012-23). V situaci, kdy se žadatel o azyl nepokusil svou situaci vyřešit prostřednictvím vnitrostátní ochrany, není mu možné poskytnout ochranu mezinárodní (usnesení ze dne 12. 3. 2025, č. j. 6 Azs 243/2024-28). Je tedy evidentní, že se krajský soud při výkladu citovaných ustanovení zákona o azylu neodchýlil od ustálené judikatury kasačního soudu.

22. Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle kterého posouzení přijatelnosti kasační stížnosti představuje zjednodušený meritorní přezkum). Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti neměl úspěch a žalovanému v něm žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.

24. V řízení před krajským soudem byla stěžovateli usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. 32 Az 2/2025-19, ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Nikola Runštuková, přičemž toto zastoupení trvá s ohledem na § 35 odst. 10 s. ř. s. také v řízení před Nejvyšším správním soudem. Nejvyšší správní soud přiznal zástupkyni stěžovatele odměnu vypočtenou podle § 9 odst. 5 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky ve výši 4 620 Kč, spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti, a náhradu hotových výdajů za tento úkon právní služby podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve výši 450 Kč. Celková odměna zástupkyně stěžovatele tak činí 5 070 Kč. Uvedená částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese dle § 60 odst. 4 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., stát.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 27. srpna 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu