21 Azs 216/2025

Rubrum

21 Azs 216/2025 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: V. O., zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Praha 10, Archangelská 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2025, č. j. 4 Az 9/2025-35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2025, č. j. OAM-816/ZA-ZA11-K03-2024, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.

3. Žalobce v žalobě namítal, že se nemůže vrátit do země původu kvůli diktátorskému režimu, velmi špatné ekonomické situaci, zvýšené kriminalitě a konfliktům mezi křesťany a muslimy, přičemž tvrdil, že mu v zemi původu hrozí uvěznění nebo mučení. Současně poukazoval na své rodinné poměry v České republice, kde žije s partnerkou, českou státní příslušnicí, a s nezletilými dětmi, s nimiž jej pojí silné citové vazby a zájem na zachování rodinného života. Dále vytýkal žalovanému nedostatečné zjištění skutkového stavu. Dle jeho názoru splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b), humanitárního azylu podle § 14, případně doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Při jednání před 21 Azs 216/2025 soudem navíc doložil, že uzavřel manželství, a upozorňoval také na hrozbu svého správního vyhoštění.

4. Městský soud ve vztahu k námitkám týkajícím se rodinného života uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně, přičemž výtka jeho nedostatečného zjištění nebyla žalobcem konkrétně rozvedena. K humanitárnímu azylu městský soud zdůraznil, že jde o výjimečný institut určený pro případy hodné zvláštního zřetele, nikoli o prostředek k legalizaci pobytu. Uzavření manželství, coby novou skutečnost, k níž došlo po vydání rozhodnutí žalovaného, městský soud nemohl zohlednit; dodal nicméně, že uzavření manželství by samo o sobě podmínky pro udělení humanitárního azylu nezaložilo. K námitkám vztahujícím se k situaci v zemi původu, městský soud uvedl, že žalobce netvrdil problémy se státními orgány; podle městského soudu navíc přichází v úvahu vnitřní přesídlení žalobce do oblastí s převahou křesťanského obyvatelstva, kde navíc bez obtíží žijí jeho sestry. Městský soud se ztotožnil i se závěrem žalovaného, že žalobci nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu, přičemž žalobní tvrzení o situaci v zemi původu označil za obecná a nekonkrétní, nezpůsobilá zpochybnit závěry vycházející z aktuálních zpráv o zemi původu. Uzavřel, že mezinárodní ochranu nelze udělit jen z důvodu nepříznivé osobní či ekonomické situace ani za účelem legalizace pobytu.

5. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), písm. b) a písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

6. Stěžovatel zdůrazňuje, že důvodem jeho žádosti je jednak jeho rodinná situace v České republice, jednak obava z návratu do Nigérie, kterou spojuje se spory mezi křesťany a muslimy (stěžovatel je katolického vyznání), špatnou bezpečnostní situací, porušováním lidských práv, nárůstem násilí, vražd a obecně s nepříznivým politickým a ekonomickým vývojem v zemi. Z Nigérie odešel již v roce 2001, při návratu se reálně obává o život, neboť tuto zemi nelze za současných okolností považovat za bezpečnou zemi původu.

7. Pokud jde o rodinnou situaci, stěžovatel dne 12. 9. 2025 uzavřel manželství s občankou České republiky M. M., s níž žije ve společné domácnosti, a společně pečují o jejich dvě nezletilé děti, které jsou rovněž občany České republiky. Z těchto skutečností dovozuje, že je rodinným příslušníkem občanů Evropské unie. Poukazuje na snahu o zachování rodinného života, zejména na zájem nezletilých dětí vyrůstat v úplné rodině. Zdůrazňuje rovněž existenci silných citových vazeb mezi jednotlivými členy rodiny. Dodal, že si je vědom, že se vlastní chybou dostal do vězení; žádost o mezinárodní ochranu považuje za jediné možné řešení své pobytové situace

8. Ve vztahu k napadenému rozsudku stěžovatel namítá jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Nezákonnost spatřuje v tom, že skutkové závěry městského soudu nemají oporu ve spise a že soud nerespektoval skutkové okolnosti případu. Nepřezkoumatelnost pak dovozuje z nedostatku důvodů rozsudku. Městský soud se řádně nevypořádal se všemi důvody v žádosti o mezinárodní ochranu, některé z nich zlehčoval 21 Azs 216/2025 - 31 pokračování a některé pominul. Veškeré důkazní prostředky dokládající tvrzení stěžovatele přitom byly obsaženy ve správním spise.

9. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti trvá na tom, že jeho rozhodnutí i napadený rozsudek byly vydány v souladu se zákonem. Má za to, že kasační stížnost v zásadě jen opakuje žalobní námitky; ty byly řádně vypořádány. Tvrzení stěžovatele považuje žalovaný za účelová, svědčící o snaze dodatečně vytvořit azylově relevantní příběh za účelem legalizace pobytu v České republice. Zdůrazňuje, že stěžovatel netvrdil skutečnosti nasvědčující pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, potvrdil, že ve vlasti neměl problémy se státními orgány ani nebyl politicky či veřejně aktivní. Jeho obavy spojené se špatnou bezpečnostní a ekonomickou situací či absencí zázemí v Nigérii proto nejsou azylově relevantní. Ve vztahu k rodinnému životu stěžovatele žalovaný uvádí, že ochrana rodinného a soukromého života se uplatňuje prostředky zákona o pobytu cizinců, nikoli cestou mezinárodní ochrany. Žalovaný proto navrhuje, aby kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, případně zamítnuta pro nedůvodnost.

10. Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že argumentace uvedená v kasační stížnosti je na samé hranici přípustnosti (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel zde totiž do značné míry pouze opakuje žalobní námitky, respektive opakovaně nesouhlasí se závěry žalovaného, aprobovanými městským soudem. Nejvyšší správní soud připomíná, že kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek, který směřuje k přezkoumání pravomocného rozsudku krajského (městského) soudu, nikoli k opětovnému přezkoumání rozhodnutí správního orgánu (žalovaného); tímto směrem je proto třeba vést i kasační námitky.

11. Před věcným posouzením kasačních námitek se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

12. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Přijatelnost kasační stížnosti by rovněž zakládalo zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, pokud by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Tato kritéria přijatelnosti kasační stížnosti jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu se posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz například usnesení tohoto soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, či ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Azs 196/2021-30). 21 Azs 216/2025

13. V projednávané věci se stěžovatel k přijatelnosti kasační stížnosti nijak nevyjádřil a Nejvyšší správní soud neshledal ani vady řízení, které by dosahovaly intenzity, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 2 Azs 137/2006-67).

14. Namítal-li stěžovatel nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, tato námitka přijatelnost kasační stížnosti nezakládá. Podle ustálené judikatury je nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů založena na vadách skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody; nejde tedy o každý dílčí nedostatek odůvodnění (srov. například rozsudek tohoto soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75). Vypořádá-li soud podstatu žalobní argumentace, zpravidla tím vypořádá i dílčí námitky. V nyní posuzované věci je z napadeného rozsudku zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud vycházel, jaké žalobní argumenty považoval za relevantní a z jakých důvodů je neshledal důvodnými. Stěžovatel přitom v kasační stížnosti neuvedl, které konkrétní žalobní námitky měly zůstat opomenuty.

15. Stěžovatel zůstal v kasační stížnosti toliko u obecných tvrzení, že v Nigérii panuje špatná bezpečnostní a ekonomická situace, dochází tam k porušování lidských práv a z tohoto důvodu ji nelze považovat za bezpečnou zemi původu, případně že městský soud některé důvody jeho žádosti zlehčil či ignoroval. Nijak nekonkretizoval, které skutkové okolnosti měly zůstat nezjištěny, které žalobní námitky měly být opomenuty ani v čem přesně měly skutkové závěry městského soudu postrádat oporu ve spise. Je to přitom žadatel o mezinárodní ochranu, kdo je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany; je výlučně na něm, aby předestřel individualizovaná tvrzení týkající se jeho osoby (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013-38). Povinností žalovaného je zjistit dostatek informací o situaci v zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu, ty poté konfrontuje s tvrzeními žadatele. Jinak řečeno, žalovaný zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu tvrzených důvodů žádosti, nepřísluší mu proto domýšlet za žadatele další možné azylově relevantní důvody a zjišťovat k nim skutkový stav (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41). Za této situace stěžovatelem obecně tvrzená pochybení žalovaného při zjišťování skutkového stavu věci již prima facie nemohou založit přijatelnost kasační stížnosti.

16. K dalším otázkám nastoleným v kasační stížnosti lze uvést, že otázka poměrů v Nigérii je dosavadní judikaturou již dostatečně a jednoznačně řešena. Plyne z ní, že v Nigérii neprobíhá plošná perzekuce křesťanů a tamní problematické bezpečnostní poměry neodůvodňují ani obecné přiznávání doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu (viz například usnesení tohoto soudu ze dne 14. 3. 2016, č. j. 2 Azs 302/2015-49, ze dne 15. 8. 2019, č. j. 3 Azs 143/2018-40, a ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 Azs 70/2020-26, nebo rozsudky ze dne 10. 9. 2015, č. j. 2 Azs 189/2015-22, a ze dne 29. 8. 2013, č. j. 4 Azs 35/2012-68). Městský soud se situaci v Nigérii podrobně věnoval, obstaral si pro své rozhodnutí potřebné podklady a na žalobní body přiléhavě reagoval a odpovídajícím způsobem je vyvrátil. Stěžovatel přitom nepředestřel žádné konkrétní důvody, které by 21 Azs 216/2025 - 32 pokračování měly vést k odklonu od výše zmiňované judikatury (například tvrzení o podstatné změně poměrů v Nigérii od doby vydání výše zmiňovaných soudních rozhodnutí).

17. Co se týče námitky stěžovatele poukazující na existenci jeho rodinného života v České republice, Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že rodinné vazby na území České republiky nejsou samy o sobě důvodem pro udělení doplňkové ochrany a že otázku dalšího pobytu cizince z rodinných důvodů je třeba řešit primárně prostředky zákona o pobytu cizinců, nikoli prostřednictvím mezinárodní ochrany (srov. například usnesení ze dne 14. 7. 2016, č. j. 2 Azs 138/2016-30). Snaha o legalizaci pobytu nemůže být azylově relevantním důvodem (viz například rozsudky ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004-44, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81, a ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94). Jakkoli je snaha o společné soužití s partnerem, případně s nezletilým dítětem, lidsky pochopitelná, bez přistoupení dalších mimořádných okolností nejde o důvod natolik závažný a naléhavý, aby sám o sobě odůvodňoval udělení humanitárního azylu (srov. usnesení ze dne 21. 8. 2014, č. j. 2 Azs 108/2014-19, a ze dne 23. 8. 2018, č. j. 5 Azs 171/2018-32). Ani sama skutečnost, že má stěžovatel na území České republiky dítě, není důvodem pro udělení humanitárního azylu (srov. usnesení ze dne 26. 1. 2022, č. j. 2 Azs 220/2021-32).

18. Lze tedy uzavřít, že kasační stížnost svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Judikatura zdejšího soudu (od níž nevyvstal důvod se jakkoli odchýlit) poskytuje dostatečnou odpověď na všechny otázky uplatněné v kasační stížnosti, přičemž městský soud při svém rozhodování postupoval v souladu s touto judikaturou. Současně nebylo shledáno ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto byla podle § 104a s. ř. s. odmítnuta jako nepřijatelná.

19. Odmítnutí pro nepřijatelnost představuje zjednodušený meritorní přezkum (viz usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), výrok o náhradě nákladů řízení se proto opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Náhrada nákladů řízení by tak mohla být přiznána procesně úspěšnému účastníkovi, kterým je žalovaný. Jelikož mu ale v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. července 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu 21 Azs 216/2025