21 Azs 248/2025

Rubrum

21 Azs 248/2025 - 36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce ve věci žalobce: M. U., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2025, č. j. 2 Az 2/2025 - 20, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce dne 28. 9. 2024 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 11. 2024, č. j. OAM-1304/ZA-ZA11-ZA21-2024, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném v rozhodné době.

2. Městský soud v Praze žalobu proti tomuto rozhodnutí rozsudkem ze dne 31. 10. 2025, č. j. 2 Az 2/2025 - 20, zamítl. Ztotožnil se se závěrem žalovaného, že tvrzení žalobce o existenci azylového důvodu spočívajícího v jeho homosexuální orientaci nejsou dostatečně věrohodná, a současně uzavřel, že žalovaný opatřil podklady o situaci v zemi původu v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí.

3. Žalobce (dále „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

4. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá zejména nesprávné hodnocení své věrohodnosti, respektive věrohodnosti svého azylového příběhu, formalistický přístup městského soudu, nedostatečné posouzení postavení homosexuálů v Uzbekistánu, nedostatečné posouzení dostupnosti státní ochrany v zemi původu a možnost svého pronásledování po návratu. Současně tvrdí, že kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť obdobná situace se může týkat většího počtu jeho krajanů. Má také za to, že s ohledem na nedostatky správního řízení, zejména nedostatečné shromáždění podkladů pro rozhodnutí a nesprávné 21 Azs 248/2025 vyhodnocení jeho věrohodnosti, měl městský soud rozhodnutí žalovaného zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení, v němž by žalovaný musel vytýkané vady zhojit a následně posoudit, zda jsou splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu podle zákona o azylu ve znění účinném v rozhodné době.

5. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání námitek obsažených v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

6. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských (a městského) soudů. Přijatelnost kasační stížnosti může podle uvedeného usnesení založit také zásadní pochybení krajského (městského) soudu při výkladu hmotného či procesního práva, pokud by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Tato kritéria přijatelnosti kasační stížnosti jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu se posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, či ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Azs 196/2021 - 30).

7. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro potřebu judikaturního odklonu.

8. Kasační stížnost je nepřijatelná.

9. Námitka, že sexuální orientace může zakládat příslušnost k určité sociální skupině, nepředstavuje dosud neřešenou právní otázku. Nejvyšší správní soud již opakovaně dovodil, že sexuální orientace může být azylově relevantním znakem sociální skupiny a že význam může mít i sexuální orientace žadateli pouze připisovaná (srov. rozsudky ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, č. 1066/2007 Sb. NSS, ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 343/2017 - 31, č. 3729/2018 Sb. NSS, a ze dne 18. 2. 2022, č. j. 5 Azs 82/2021 - 30; srov. též rozsudek Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 7. 11. 2013 ve spojených věcech C-199/12 až C-201/12, X, Y a Z).

10. Přijatelnost kasační stížnosti tedy nezakládá ani rovina stěžovateli připisované sexuální orientace. Městský soud právní relevanci takového důvodu obecně nepopřel. Vyšel však z toho, že stěžovatel nevylíčil věrohodně ani konkrétní skutkový základ, z něhož 21 Azs 248/2025 - 37 pokračování by bylo možné dovodit, že mu bývalí spolužáci či jiné osoby v zemi původu takovou příslušnost skutečně připisují a že by mu právě z tohoto důvodu hrozilo pronásledování nebo vážná újma.

11. Také otázka významu informací o postavení sexuálních menšin v Uzbekistánu již byla v rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu řešena. V rozsudku č. j. 5 Azs 82/2021 - 30 zdejší soud zdůraznil, že při tvrzení pronásledování pro sexuální orientaci musí být podklady o zemi původu specificky zaměřeny na tento azylový příběh, zejména na faktické postavení sexuálních menšin, reálné uplatňování trestních postihů a zacházení ze strany státních orgánů. Současně platí, že po žadateli nelze požadovat, aby svou sexuální orientaci v zemi původu skrýval. V nyní posuzované věci městský soud tyto závěry nepopřel; vyšel z toho, že konsensuální sexuální chování mezi muži je v Uzbekistánu trestné a že LGBT+ osoby tam mohou čelit diskriminaci i šikaně ze strany státních i nestátních subjektů.

12. Podstatu věci ovšem představuje závěr o nevěrohodnosti tvrzení stěžovatele. Městský soud přitom převzal úvahy žalovaného, podle nichž žalobce svou sexuální orientaci neuvedl v předchozím řízení o správním vyhoštění, uváděl tehdy zcela odlišné důvody nemožnosti návratu, a své tvrzení o homosexuální orientaci v řízení o mezinárodní ochraně nepodložil dostatečně konkrétní, podrobnou a přesvědčivou výpovědí. Městský soud poukázal i na obecnost stěžovatelových odpovědí ohledně života komunity, jejímž má být příslušníkem, sociálních sítí, na kterých měl své postoje prezentovat, a dalších okolností, o nichž vypovídal.

13. Právě hodnocení věrohodnosti v konkrétní věci zpravidla samo o sobě podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele nezakládá. Nejvyšší správní soud není v řízení o přijatelnosti povolán k tomu, aby znovu přehodnocoval jednotlivé skutkové detaily každého azylového příběhu, pokud napadený rozsudek nevybočuje z mezí ustálené judikatury nebo netrpí zásadním právním pochybením. Tvrzené nedostatky ve zjištění a posouzení individuálního skutkového stavu, zejména otázka věrohodnosti žadatele, samy o sobě zpravidla nejsou důvodem přijatelnosti kasační stížnosti (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2020, č. j. 2 Azs 210/2019 - 54). Takové vybočení v nynější věci shledáno nebylo. Obdobně zdejší soud v usnesení ze dne 24. 10. 2019, č. j. 10 Azs 139/2019 - 45, odmítl pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci žadatele z Uzbekistánu tvrdícího obavy související s homosexuální orientací.

14. Stěžovatel namítá, že rozpor mezi jeho dřívější a pozdější výpovědí neměl být hodnocen automaticky v jeho neprospěch a že městský soud měl více zohlednit psychologický tlak, stud a povahu azylového řízení. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že podle judikatury SDEU i zdejšího soudu nelze závěr o nevěrohodnosti tvrzené sexuální orientace založit pouze na tom, že žadatel svou orientaci neuvedl při první příležitosti, při níž mohl vysvětlit důvody obav z návratu do země původu. Stejně tak nelze posuzování věrohodnosti založit pouze na stereotypních představách o tom, jak se má osoba menšinové sexuální orientace projevovat nebo jakou míru znalosti LGBT+ prostředí má vykazovat (srov. rozsudek SDEU ze dne 2. 12. 2014 ve spojených věcech C-148/13 až C-150/13, A, B a C, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2026, č. j. 4 Azs 209/2025 - 38). 21 Azs 248/2025

15. Taková situace však v nyní posuzované věci nenastala. Městský soud nezaložil závěr o nevěrohodnosti stěžovatele pouze na tom, že svou sexuální orientaci neuvedl již v řízení o správním vyhoštění. Tuto okolnost hodnotil v souhrnu s dalšími skutečnostmi, zejména s tím, že stěžovatel v předchozím řízení uváděl zcela odlišný důvod obav z návratu, o mezinárodní ochranu požádal až poté, co čelil správnímu vyhoštění, a svá tvrzení o okolnostech, z nichž dovozoval hrozbu v zemi původu, popsal jen velmi obecně. Městský soud tedy neuzavřel, že každý rozpor automaticky vede k nevěrohodnosti; vyšel z více okolností v jejich souhrnu a svůj závěr odůvodnil. Ani zde tak nelze shledat pochybení, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti. Tento závěr odpovídá i judikatuře k obecným kritériím hodnocení věrohodnosti žadatele o mezinárodní ochranu, mezi něž patří vnitřní konzistence, vnější konzistence, dostatečná podrobnost a plausibilita výpovědi (srov. rozsudek ze dne 24. 2. 2023, č. j. 4 Azs 30/2023 - 24).

16. Ani námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně postavení homosexuálů v Uzbekistánu přijatelnost kasační stížnosti nezakládá. Na rozdíl od případů, v nichž byla tato rovina správním orgánem či krajským soudem opomenuta nebo posouzena na základě nedostatečných podkladů, v nyní posuzované věci správní spis obsahoval a městský soud reflektoval informace o trestnosti konsensuálního sexuálního chování mezi muži, o možném stíhání, věznění, diskriminaci a šikaně LGBT+ osob. Městský soud tedy obecnou závažnost situace homosexuálních mužů v Uzbekistánu nepopřel. Rozhodující pro výsledek věci byl závěr, že stěžovatel věrohodně nevylíčil individuální skutkový základ své žádosti. Nynější věc se proto liší od věci posuzované v rozsudku č. j. 5 Azs 82/2021 - 30, v němž zdejší soud považoval za pochybení zejména nedostatek specifických podkladů k postavení sexuálních menšin v Uzbekistánu a nedostatečné vypořádání tvrzeného policejního násilí.

17. Obdobně ani námitka týkající se dostupnosti státní ochrany v zemi původu přijatelnost kasační stížnosti nezakládá. Městský soud nezpochybnil závažnost obecné situace v Uzbekistánu, nýbrž vyšel z toho, že stěžovatel neprokázal věrohodně individuální skutkový základ své žádosti. To neznamená, že by se osoba, jejíž homosexuální orientace je věrohodně zjištěna a která v Uzbekistánu čelí riziku stíhání či policejního násilí, mohla bez dalšího účinně obrátit na tamní státní orgány s žádostí o ochranu. Takový závěr by neodpovídal judikatuře, která zdůrazňuje nutnost zkoumat faktické postavení sexuálních menšin a reálnou dostupnost ochrany v zemi původu. V nynější věci je však rozhodné, že městský soud založil svůj závěr na individuální nevěrohodnosti stěžovatelova tvrzení. Za této procesní situace nelze jeho závěry považovat za rozporné s judikaturou zdejšího soudu, včetně rozsudku č. j. 5 Azs 82/2021 - 30.

18. Pouhé tvrzení stěžovatele, že obdobná situace se může týkat i dalších státních příslušníků Uzbekistánu, přijatelnost kasační stížnosti nezakládá. Obecné právní otázky týkající se sexuální orientace jako azylového důvodu, připisované sexuální orientace, zákazu požadavku na skrývání sexuální orientace i požadavků na informace o zemi původu již byly judikaturou vyřešeny. Nynější věc stojí na individuálním hodnocení věrohodnosti stěžovatelova azylového příběhu, které samo o sobě přesah vlastních zájmů stěžovatele zpravidla nezakládá (viz odst. [13] výše).

19. Pokud jde o zmínku stěžovatele o humanitárním azylu podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném v rozhodné době, stěžovatel tuto argumentaci v řízení před městským 21 Azs 248/2025 - 38 pokračování soudem neuplatnil, ač tak učinit mohl. Jako samostatná kasační námitka by proto byla nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti navíc plyne, že nejde o samostatný kasační důvod, nýbrž pouze o úvahu o dalším postupu žalovaného pro případ zrušení napadeného rozhodnutí. Tato argumentace proto přijatelnost kasační stížnosti rovněž nezakládá.

20. Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal existenci žádné právní otázky, která by svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, ani pochybení městského soudu takové intenzity, které by mohlo vést k přijatelnosti kasační stížnosti. Napadený rozsudek koresponduje s ustálenou judikaturou, která poskytuje dostatečnou odpověď na kasační námitky. S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

21. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Proto ani on nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. července 2026 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu