21 Azs 263/2025

Rubrum

21 Azs 263/2025 - 23 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce, soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého ve věci žalobce: M. P., zastoupený JUDr. Ing. Lukášem Pletichou, advokátem se sídlem Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2025, č. j. 57 Az 10/2025-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM-716/ZA-ZA11-VL15-2025, žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce (dále „stěžovatel“) o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném v době rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“), a řízení podle 25 písm. i) zákona o azylu zastavil.

2. Krajský soud v Praze shora nadepsaným rozsudkem žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Vyšel přitom z toho, že stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění, které by bez jeho vlastního zavinění nebyly předmětem zkoumání v předchozím řízení a které by současně mohly svědčit o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů podle § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma v zemi původu.

3. Krajský soud poukázal zejména na to, že stěžovatel při podání opakované žádosti uvedl, že si přišel „zlegalizovat pobyt“ a jiné důvody k podání žádosti nemá. Námitky týkající se diskriminace Kurdů, ekonomické situace v Turecku a politického vývoje v zemi původu byly podle krajského soudu buď již předmětem řízení o jeho první žádosti 21 Azs 263/2025 o udělení mezinárodní ochrany, nebo nebyly v opakované žádosti tvrzeny jako nové okolnosti.

4. Stěžovatel podal proti rozsudku kasační stížnost, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že žalovaný nezohlednil nové skutečnosti či zjištění uvedené v opakované žádosti, nezjistil dostatečně skutkový stav, neopatřil si dostatek aktuálních informací o zemi původu a nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Dále stěžovatel tvrdí, že splňuje podmínky pro udělení azylu i doplňkové ochrany. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu považuje za nepřezkoumatelné. Tvrdí též, že aktuální politický vývoj v Turecku během posledního roku dodává jeho obavám na opodstatněnosti.

5. Protože před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve přijatelností kasační stížnosti podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení odmítne kasační stížnost pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Přesahem vlastních zájmů stěžovatele je podle ustálené judikatury jen taková situace, v níž je vedle ochrany individuálního veřejného subjektivního práva třeba, aby Nejvyšší správní soud vyslovil právní názor s dopadem nad rámec konkrétní věci. K tomu lze odkázat zejména na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a dále na usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

6. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat zejména tehdy, dotýká-li se právní otázky dosud neřešené nebo judikaturou řešené rozdílně, je-li namístě učinit judikaturní odklon, anebo dopustil-li se krajský soud zásadního pochybení při výkladu hmotného či procesního práva, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. V souvislosti s nyní posuzovanou věcí lze připomenout, že přijatelnost kasační stížnosti může založit i pochybení krajského soudu při posouzení, zda nově tvrzené skutečnosti měly vést k meritornímu projednání opakované žádosti o mezinárodní ochranu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2021, č. j. 10 Azs 147/2021-56, odst. [7]).

7. Nejvyšší správní soud neshledal, že by kasační stížnost tato kritéria splňovala. Stěžovatel nepředkládá otázku, která by v judikatuře Nejvyššího správního soudu nebyla vyřešena, ani otázku řešenou rozdílně. Krajský soud se neodchýlil od ustálené judikatury a Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu takové intenzity, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na všechny podstatné kasační námitky.

8. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Důvodnost této námitky zpravidla představuje zásadní pochybení krajského soudu způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti. Podle ustálené judikatury musí být z rozhodnutí soudu zřejmé, jaký skutkový stav soud vzal za rozhodný, jak uvážil o podstatných skutečnostech a proč považoval argumentaci účastníka za lichou, mylnou či vyvrácenou. Zároveň však soud nemusí odpovídat jednotlivě na každý dílčí argument, pokud vypořádá obsah a smysl žalobní argumentace a všechny její nosné námitky alespoň 21 Azs 263/2025 - 24 pokračování implicitně (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014-78, odst. [23], a usnesení ze dne 15. 5. 2025, č. j. 1 As 43/2025-28, odst. [7]).

9. Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je patrné, že krajský soud vymezil předmět přezkumu jako posouzení nepřípustnosti opakované žádosti, nikoli jako nové meritorní posouzení důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud zároveň srozumitelně vysvětlil, proč stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany a proč tvrzený vývoj situace v Turecku nepředstavoval okolnost způsobilou založit přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

10. Co se týká dalších kasačních námitek, Nejvyšší správní soud uvádí, že právní rámec posuzování opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany je v jeho judikatuře dlouhodobě ustálen. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, vyslovil, že správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti zkoumat, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně skončeném řízení. Přípustnost opakované žádosti je tedy třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen ji hodnotit jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout; v opačném případě řízení zastaví.

11. Rozšířený senát ve zmíněném rozsudku současně zdůraznil, že rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti musí obsahovat odůvodněný závěr, že žadatel neuvedl žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, případně že uvedl jen takové, které mohl uplatnit již dříve, a že současně nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti. Stejný přístup potvrzuje i následná judikatura, například usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Azs 78/2014-25, odst. [24], a rozsudek ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Azs 477/2019-38, odst. [19] a [20].

12. Pro přípustnost opakované žádosti postačí, že tvrzené skutečnosti jsou nové a relevantní pro možné posouzení azylu nebo doplňkové ochrany; není třeba, aby již samy o sobě nárok na mezinárodní ochranu prokazovaly (viz rozsudek tohoto soudu č. j. 10 Azs 147/2021-56, odst. [10] až [14]). Objeví-li se například nová bezpečnostní či politická situace v zemi původu, která dodá dříve známým okolnostem nový význam, nelze řízení o žádosti bez dalšího zastavit, nýbrž je třeba žádost věcně projednat.

13. Současně však ustálená judikatura kasačního soudu zdůrazňuje, že institut opakované žádosti neslouží k pouhému upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti ani k uplatňování tvrzení, která mohla být uvedena již v předchozím řízení (srov. rozsudek č. j. 1 Azs 477/2019-38, odst. [18]). Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, která předpokládá skutečnou přidanou hodnotu nové žádosti a současně má zabránit jejímu účelovému podávání. 21 Azs 263/2025

14. Krajský soud se od těchto judikaturních východisek neodchýlil. Konstatoval, že stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti relevantní pro posouzení důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, a zdůraznil, že snaha zlegalizovat pobyt není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz odst. 23 a 24 napadeného rozsudku). Dále krajský soud vysvětlil, proč ani tvrzený vývoj situace v Turecku nepředstavuje novou okolnost způsobilou založit přípustnost opakované žádosti (viz odst. 27 až 32 napadeného rozsudku).

15. Tvrzení, že žalovaný vyšel z pouhé „fikce“ pobytových či ekonomických důvodů žádosti, nemá oporu ve správním spise. Stěžovatel při podání opakované žádosti sám uvedl, že si přišel legalizovat pobyt, a jiné důvody k žádosti nemá. Snaha o legalizaci pobytu však podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany; azylové řízení neslouží jako náhradní režim k pobytovým institutům podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (srov. například usnesení ze dne 28. 11. 2018, č. j. 1 Azs 251/2018-30, odst. [9], nebo usnesení ze dne 21. 1. 2025, č. j. 1 Azs 286/2024-28, odst. [10]).

16. Stěžovatel tedy neuvedl žádné nové skutečnosti, které by ukazovaly na nutnost věcného projednání žádosti. Námitky o diskriminaci Kurdů, ekonomické situaci a politickém vývoji v Turecku krajský soud posoudil jako buď již dříve uplatněné, nebo jako tvrzení obecná, neindividualizovaná a nepodložená novými osobními okolnostmi vztahujícími se ke stěžovateli.

17. Krajský soud přezkoumatelně vysvětlil, že žalovaný vycházel z aktuálních podkladů o situaci v Turecku, včetně zprávy Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, „Turecko: bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv“, ze dne 28. 5. 2025, a neshledal takovou změnu poměrů, která by měla význam z hlediska § 11a odst. 1 zákona o azylu. Stěžovatel netvrdil ani nyní netvrdí žádnou konkrétní novou informaci o zemi původu ani žádnou novou individualizovanou okolnost, která by mohla vést k odlišnému závěru o přípustnosti jeho opakované žádosti.

18. Ani obecný odkaz na zhoršující se politickou situaci v Turecku a postavení kurdské menšiny nečiní kasační stížnost přijatelnou. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu samotná příslušnost ke kurdské menšině v Turecku, byť může být spojena s určitými obtížemi, bez dalších individualizovaných okolností zpravidla nedosahuje intenzity pronásledování ani vážné újmy. Azylově relevantní mohou být typicky až konkrétní okolnosti vztahující se k danému žadateli, zejména politická či veřejná aktivita nebo jiné skutečnosti zvyšující individuální riziko. Stěžovatel však v opakované žádosti žádné nové individualizované okolnosti neuvedl a v kasační stížnosti nekonkretizuje, v čem by se měl tvrzený vývoj situace v zemi původu nově promítat právě do jeho osobního postavení. K tomu lze odkázat například na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 Azs 177/2018-28, odst. [13], ze dne 5. 3. 2024, č. j. 7 Azs 290/2023-28, odst. [11], či ze dne 6. 8. 2025, č. j. 22 Azs 56/2025-44, odst. [11].

19. Nejvyšší správní soud dodává, že pokud stěžovatel namítá, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu či doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona, přehlíží procesní rámec nyní posuzované věci. Je-li opakovaná žádost posouzena 21 Azs 263/2025 - 25 pokračování jako nepřípustná, neposuzuje se již věcně, zda jsou splněny důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Předmětem soudního přezkumu proto nebyla otázka, zda stěžovatel splňuje hmotněprávní podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, nýbrž toliko to, zda tvrdil nebo doložil nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. V tomto směru napadený rozsudek odpovídá ustálené judikatuře. Nadto stěžovatel takovou námitku nijak neuplatnil v řízení o žalobě, a proto je možné ji zároveň považovat za nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.

20. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal existenci žádné právní otázky, která by svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, jakož ani existenci pochybení krajského soudu takové intenzity, které by mohlo vést k přijatelnosti kasační stížnosti. Napadený rozsudek koresponduje s ustálenou judikaturou, která dává odpověď na kasační námitky. S ohledem na uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

21. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu