21 Azs 53/2026

Rubrum

21 Azs 53/2026 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: B. S., zastoupený Mgr. Václavem Černým, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Masarykovo nám. 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2026, č. j. 19 Az 1/2026 - 29, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví. Městský soud jím zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. OAM-1146/ZA-ZA11-LE05-2025, kterým žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany stěžovateli podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), z důvodu nepřípustnosti podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona.

2. Stěžovatel spojil návrh na přiznání odkladného účinku s doplněním kasační stížnosti. Ačkoli vlastní pasáž věnovaná odkladnému účinku je stručná, je třeba ji vykládat ve spojení s ostatní argumentací obsaženou v kasační stížnosti. Z jejího obsahu plyne, že stěžovatel spatřuje hrozící závažnou újmu zejména v tom, že je osobou s tvrzenou bisexuální orientací, má partnerský vztah na území České republiky a v případě návratu do Tuniska se obává pronásledování či vážné újmy v souvislosti s kriminalizací stejnopohlavního sexuálního jednání, společenskou stigmatizací LGBT osob, rizikem zásahů veřejné moci a absencí účinné státní ochrany. V kasační stížnosti dále uvádí, že svou sexuální orientaci neuvedl dříve z důvodu studu, strachu, vnitřních zábran, nedůvěry v důvěrnost řízení a obavy z prozrazení citlivých informací tuniským orgánům. Návrh na přiznání odkladného účinku tak stěžovatel opírá o tvrzení, že jeho vyhoštění před rozhodnutím o kasační stížnosti by mohlo mít nevratné následky a vést k porušení zásady non-refoulement, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv 21 Azs 53/2026 Evropské unie. Současně má za to, že přiznání odkladného účinku nepředstavuje nepřiměřený zásah do veřejného zájmu, neboť by šlo pouze o dočasné zachování stávajícího stavu do rozhodnutí o kasační stížnosti.

3. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud tomuto návrhu nevyhověl. Uvedl, že stěžovatelem tvrzená hrozba závažné a nenahraditelné újmy v případě návratu do Tuniska z důvodu jeho bisexuality nebyla dostatečně konkrétně ani věrohodně doložena. Odkázal přitom na závěry městského soudu, podle nichž je tvrzení stěžovatele o jeho sexuální orientaci nevěrohodné a účelové, motivované snahou legalizovat pobyt na území České republiky po ztrátě pobytového oprávnění. Zdůraznil dále, že stěžovatel neuvedl žádné individuální skutečnosti nasvědčující tomu, že by mu v zemi původu hrozilo reálné nebezpečí pronásledování či špatného zacházení, přičemž skutečnost, že tuto okolnost uplatnil až v opakované žádosti, nelze vykládat v jeho prospěch. Žalovaný rovněž poukázal na důvěrnost azylového řízení a na to, že Tunisko je považováno za bezpečnou zemi původu, přičemž stěžovatel tuto domněnku podle jeho názoru nijak nevyvrátil. Uzavřel proto, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť výkonem rozhodnutí ani jeho právními následky nehrozí porušení zásady non-refoulement ani vznik nenahraditelné újmy.

4. Podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.

5. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného. Z toho plyne, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tj. taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě byly účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu výjimečně sistovány (viz usnesení tohoto soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56, bod 5, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

7. Posouzení hrozby vzniku kvalifikované újmy potřebné pro přiznání odkladného účinku je vždy individuální, závislé na konkrétní situaci stěžovatele. Celé řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou, podle které soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či osvědčoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Povinnost tvrdit vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jaké intenzity újma dosahuje a z jakých okolností vyvozuje její vznik (viz 21 Azs 53/2026 - 28 pokračování usnesení tohoto soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se obává v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu nebo žalovaného, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

8. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci tyto podmínky splněny nejsou.

9. Stěžovatel tvrdí, že je osobou s bisexuální orientací, že v České republice žije v partnerském vztahu a že v případě návratu do Tuniské republiky mu hrozí závažná újma, neboť se obává pronásledování či vážné újmy v souvislosti s kriminalizací stejnopohlavního sexuálního jednání, společenskou stigmatizací LGBT osob a absencí účinné státní ochrany. Současně namítá, že svou sexuální orientaci neuvedl již v dřívějším řízení z důvodu studu, strachu, vnitřních zábran, nedůvěry v důvěrnost řízení a obavy z prozrazení citlivých informací orgánům země původu.

10. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v této fázi řízení nemůže posuzovat věcnou správnost, hodnověrnost ani úplnost těchto tvrzení, neboť by tím předjímal své rozhodnutí o samotné kasační stížnosti (obdobně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2025, č. j. 5 Azs 73/2025 - 39). Pro účely rozhodnutí o odkladném účinku musí vycházet z plauzibility tvrzení stěžovatele o hrozbě závažné újmy v případě, že nedojde k sistaci účinků napadeného rozhodnutí. Stěžovatel v tomto směru fakticky pouze opakuje svá tvrzení uvedená v žalobě, přičemž mimo jiné nereaguje na (nesporný) fakt (z něhož vycházel i krajský soud), že Tunisko je považováno za bezpečnou zemi původu, což implikuje závěr, že osoby vykazující některé ze zákonem předvídaných důvodů pro přiznání mezinárodní ochrany nebudou v zemi původu vystaveny z těchto důvodů pronásledování či šikaně, minimálně v nadkritické intenzitě, která by již odůvodňovala přiznání mezinárodní ochrany. Bylo proto na stěžovateli, aby uvedl, proč právě v jeho případě uvedená premisa nemusí platit. Nic takového stěžovatel netvrdil.

11. Nadto nelze přehlédnout, že s rozhodnutím žalovaného, potažmo s napadeným rozsudkem městského soudu, není spojena bezprostřední povinnost stěžovatele opustit území České republiky, tedy stěžovatelem tvrzená obava z navrácení do země původu dosud bezprostředně nehrozí. Kromě toho se v dané věci jedná o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, která stěžovateli nezakládá postavení žadatele o mezinárodní ochranu, které je spojeno mj. s právem žadatele pobývat do vyřešení věci na území České republiky. Jelikož ani městský soud nepřiznal žalobě odkladný účinek, přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by se postavení stěžovatele ve smyslu (ne)oprávněnosti jeho dalšího pobytu nezměnilo.

12. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl. 21 Azs 53/2026

13. Rozhodnutím o odkladném účinku kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu