22 Ads 234/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Ing. M. B., zastoupený Mgr. Ing. Ondřejem Malým, advokátem se sídlem Vranovská 1169/108, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2024, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2025, čj. 19 Ad 37/2024-29, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2025, čj. 19 Ad 37/2024-29, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl účasten na důchodovém pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná (dále „OSVČ“). Žalobci byl ke dni 15. 7. 2023 pravomocně přiznán starobní důchod (dále „důchod“) ve výši 24 193 Kč. Důchod byl přiznán jako předčasný ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť žalobce nedosahoval důchodového věku. Žalobce zůstal i v době po přiznání důchodu výdělečně činný, a proto mu důchod nebyl v době po 15. 7. 2023 vyplácen.

2. Žalobce následně žalovanou požádal, aby mu byl předčasný důchod vyplácen od 16. 12. 2023. Žalobce totiž dle svých tvrzení ukončil 15. 12. 2023 svoji výdělečnou činnost. Žalovaná v reakci na tuto žádost vydala rozhodnutí z 12. 4. 2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), jímž jednak od 16. 12. 2023 přiznala žalobci výplatu důchodu ve výši 24 193 Kč, a dále mu od 1. 1. 2024 přiznala výplatu důchodu ve výši 24 553 Kč (z důvodu změny účinné právní úpravy).

3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky. Namítl mj. to, že prvostupňové rozhodnutí je nesprávně založeno na dříve stanovené výši důchodu (bod [1]) a nezohledňuje pozdější období, v němž byl žalobce stále účasten na důchodovém pojištění, tedy období od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023. K těmto námitkám žalobce přiložil Přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2023. V něm je uvedeno, že od ledna do listopadu 2023 žalobce vykonával svoji samostatnou výdělečnou činnost jako tzv. hlavní činnost a v prosinci 2023 ji vykonával jako tzv. vedlejší činnost [viz § 9 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 10 zákona o důchodovém pojištění].

4. V řízení o námitkách vydala žalovaná v záhlaví uvedené, nyní napadené rozhodnutí (dále „rozhodnutí o námitkách“), jímž zcela změnila prvostupňové rozhodnutí. Výrokem I. rozhodnutí o námitkách byl žalobci stanoven důchod od 16. 12. 2023 ve výši 25 117 Kč a od 1. 1. 2024 ve výši 25 447 Kč. Jde-li o výši stanoveného důchodu, žalovaná souhlasila s námitkami a do výpočtu zahrnula také dobu pojištění od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023. Žalovaná při tomto výpočtu vycházela z aktualizovaného Osobního listu důchodového pojištění z 6. 6. 2024. Výrokem II. rozhodnutí o námitkách žalovaná rozhodla, že důchod ve výši 25 447 Kč se žalobci má vyplácet od 1. 1. 2024. Žalovaná uvedla, že výplatu důchodu přiznala od 1. 1. 2024, a nikoliv od požadovaného 16. 12. 2023 proto, že podle výpisu z evidence OSVČ za rok 2023 byl žalobce po celý tento rok účasten na důchodovém pojištění jako OSVČ. Jestliže byl žalobce stále účasten pojištění a zároveň ke dni 16. 12. 2023 nedosahoval důchodového věku, pak mu výplata předčasného důchodu podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nenáleží. Žalovaná dodala, že již vyplacený doplatek důchodu za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 bude zúčtován s nově vypočteným doplatkem důchodu. O tom bude žalobce informován samostatně.

5. Proti rozhodnutí o námitkách podal žalobce žalobu. V ní namítl, že osobní list důchodového pojištění z 6. 6. 2024 potvrzuje, že v době od 16. 12. 2023 již žalobce nebyl účasten na důchodovém pojištění. Žalovaná však dospěla k opačnému závěru, který je založen na výpisu z evidence OSVČ. Její rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobce dále vysvětlil, že od 16. 12. 2023 již nevykonával výdělečnou činnost, přičemž k účasti na důchodovém pojištění za celý rok 2023 se přihlásil jen proto, že k tomu dostal pokyn od úředních osob a oficiální formulář umožňuje pouze přihlášení na celý rok, nikoliv na konkrétnější období. V přehledu o příjmech a výdajích nicméně žalobce uvedl, že v období od 16. 12. 2023 již nebyl pojištěn jako OSVČ v hlavní výdělečné činnosti. Žalobcovu výdělečnou činnost za období od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023 je třeba považovat za tzv. vedlejší činnost. Je tomu tak jednak proto, že v této době mu již byl přiznán důchod [§ 9 odst. 6 písm. b) zákona o důchodovém pojištění] a také proto, že jeho příjem za toto období byl nižší než tzv. rozhodná částka stanovená v § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce rovněž brojil proti vrácení doplatku důchodu za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023.

6. Krajský soud v Ostravě zamítl tuto žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem. Krajský soud konstatoval, že žalovaná postupovala v souladu s § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a správně přiznala výplatu důchodu až od 1. 1. 2024. Žalobce ke dni 16. 12. 2023 totiž ještě nedosáhl důchodového věku a zároveň žalobce byl po celý rok 2023 účasten důchodového pojištění jako OSVČ, což vyplývá z výpisu z evidence OSVČ. Dále krajský soud shledal nedůvodnými žalobní námitky ohledně vrácení již vyplaceného důchodu. Dále krajský soud konstatoval, že žalovaná v rozhodnutí o námitkách správně zhodnotila dobu výdělečné činnosti žalobce (tj. její prodloužení od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023). Ohledně nově stanovené výše důchodu odkázal krajský soud pro podrobnosti na rozhodnutí o námitkách. Krajský soud dále uvedl, že prvostupňové rozhodnutí mohlo být změněno skrze rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí o námitkách je přezkoumatelné.

II. Obsah kasační stížnosti

7. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Rozsudek krajského soudu je dle stěžovatele nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Podstatou tohoto sporu je otázka, zda byl stěžovatel účasten na důchodovém pojištění také v období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023. Krajský soud tuto otázku vypořádal odkazem na výpis z evidence OSVČ. Tento výpis je však pro zodpovězení této otázky nedostatečný. Příjemce předčasného důchodu může být veden v evidenci OSVČ, jelikož může vykonávat samostatně výdělečnou činnost, která ale nebude zakládat jeho účast na důchodovém pojištění. Také předčasný starobní důchodce může vykonávat samostatně výdělečnou činnost, pokud nepřekročí limit tzv. vedlejší činnosti, resp. pokud nepřekročí rozhodnou částku stanovenou v § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Tuto skutečnost krajský soud vůbec nezkoumal.

8. Stěžovatel podal přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2023, v němž původně uvedl, že za všechny měsíce roku 2023 vykonával hlavní výdělečnou činnost. Na pokyn zaměstnanců žalované stěžovatel provedl v tomto přehledu ručně psané úpravy, kdy u prosince 2023 změnil původně hlavní výdělečnou činnost na vedlejší. Tato úprava měla umožnit, aby stěžovateli bylo možné přiznat výplatu důchodu již od 16. 12. 2023. Spolu s tímto přehledem podal stěžovatel také přihlášku k účasti na důchodovém pojištění za rok 2023. Formulář této přihlášky však umožňuje se přihlásit pouze na celý rok, nikoliv na konkrétnější období. Stěžovatel se tohoto pojištění za rok 2023 účastnil dobrovolně, neboť jeho příjmy za tento rok nedosahovaly limitu pro povinnou účast. Až při přípravě kasační stížnosti stěžovatel zjistil, že správně měl v přehledu o příjmech a výdajích OSVČ uvést, že jeho výdělečná činnost od ledna do června 2023 byla hlavní (tj. v době před přiznáním důchodu 15. 7. 2023). Po přiznání důchodu, tj. od července do prosince 2023, již mělo jít o vedlejší činnost [§ 9 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění].

9. Závěr žalované a krajského soudu, že osoba evidovaná jako OSVČ je automaticky účastna na důchodovém pojištění jako OSVČ, je absurdní. Stěžovatel za období od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023 nesplnil se svou vedlejší činností podmínky pro povinnou účast na pojištění. Nicméně se do něj mohl přihlásit dobrovolně. Jak stěžovatel uvedl výše, přihlašovací formulář neumožňuje, aby byl podán jen pro určité období. Tento formulář tedy neumožňuje, aby OSVČ začala pobírat předčasný důchod v průběhu roku. Obdobný problém se týká také přehledu o příjmech a výdajích OSVČ, který obsahuje pouze celé měsíce a rozlišuje jen mezi hlavní a vedlejší činností. Nerozlišuje však, zda jde o činnost vedlejší s účastí na pojištění či bez této účasti. Také tento formulář tedy neumožňuje, aby byl předčasný důchod vyplácen OSVČ již v průběhu roku, a nikoliv od 1.

1. Tyto formuláře jsou v rozporu s § 36 zákona o důchodovém pojištění, dle nějž se předčasný důchod krátí o každých 90 dnů před dosažením důchodového věku. OSVČ jsou tedy oproti zaměstnancům v tomto ohledu diskriminovány.

10. Žalovaná v rozhodnutí o námitkách vycházela z osobního listu důchodového pojištění ze 6. 6. 2024, dle kterého vykonával stěžovatel samostatnou výdělečnou činnost do 15. 12. 2023. Tím, že žalovaná přiznala výplatu důchodu až od 1. 1. 2024, je zjevné, že rozhodnutí o námitkách je v rozporu s osobním listem důchodového pojištění, který však žalovaná označila za nedílnou součást rozhodnutí o námitkách.

11. Stěžovatel závěrem upozorňuje, že žalovaná vydává vzájemně rozporná rozhodnutí. V rozhodnutích, která byla vydána v době po vydání nyní napadeného rozhodnutí o námitkách, žalovaná přiznala stěžovateli výplatu starobního důchodu již od 16. 12. 2023. Žalovaná nově konstatovala, že v prosinci 2023 stěžovatel vykonával vedlejší výdělečnou činnost, která byla nižší než rozhodná částka, a proto stěžovateli může být důchod vyplácen již v prosinci 2023 [pozn. NSS: jde o rozhodnutí vydaná v prvním stupni a v řízení o námitkách, v němž byly námitky zamítnuty a rozhodnutí vydané v prvním stupni potvrzeno; tato rozhodnutí žalovaná vydala na základě § 56 odst. 1 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění (byl-li důchod přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží; byl-li důchod přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží); proti těmto rozhodnutím se stěžovatel brání žalobou, jíž krajský soud projednává v řízení vedeném pod sp. zn. 18 Ad 5/2025].

12. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

13. Podstatou této věci je otázka, od jakého okamžiku se může stěžovateli, který byl výdělečně činný jako OSVČ a kterému byl přiznán předčasný důchod, začít tento důchod vyplácet. Žalovaná a krajský soud mají za to, že důchod nelze vyplácet, dokud je stěžovatel veden v evidenci OSVČ. Jinými slovy, stěžovatel byl podle žalované a krajského soudu účasten na důchodovém pojištění po celý rok 2023. Naopak stěžovatel má za to, že důchod lze vyplácet již ode dne následujícího po dni, kdy stěžovatel přestal vykonávat výdělečnou činnost. Jinými slovy, jeho účast na důchodovém pojištění skončila podle stěžovatele nejpozději s ukončením jeho výdělečné činnosti 15. 12. 2023 a jeho dobrovolné přihlášení k účasti na pojištění pro celý rok je v podstatě irelevantní.

14. Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).

15. Nejvyšší správní soud shledal zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, jež mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovou vadou způsobující přijatelnost kasační stížnosti je totiž i nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí (rozsudky NSS z 23. 2. 2023, čj. 3 Azs 410/2021- 60, bod 18, a na něj navazující z 24. 4. 2023, čj. 8 As 295/2021-35, č. 4488/2023 Sb. NSS, bod 25). Přijatelné jsou kasační námitky ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů a také o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách pro nedostatek důvodů.

16. Tyto kasační námitky jsou zároveň i důvodné.

17. Nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se správní orgán (soud) řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (rozsudek NSS z 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52). Zároveň podle ustálené judikatury platí, že přezkoumá-li krajský soud správní rozhodnutí, které není přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží nepřezkoumatelností i svůj vlastní rozsudek (rozsudky NSS z 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006-91, či z 30. 11. 2023, čj. 8 As 137/2022-67, bod 27). Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů také tehdy, pokud spis obsahuje podklady pro rozhodnutí, jejichž obsahem jsou protichůdná sdělení, a správní orgán v odůvodnění nevyloží, které podklady vzal v úvahu jako podklady pro své rozhodnutí a které vyloučil a proč (rozsudek NSS z 11. 8. 2004, čj. 5 A 48/2001-47, č. 386/2004 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku

18. V žalobě (bod [5]) stěžovatel namítl, že výpis z evidence OSVČ je v rozporu s osobním listem důchodového pojištění z 6. 6. 2024. Ačkoliv se v tomto výpisu z evidence OSVČ uvádí, že stěžovatel se účastnil důchodového pojištění po celý rok 2023, ve skutečnosti stěžovatel ukončil svoji výdělečnou činnost k 15. 12. 2023. Také z osobního listu z 6. 6. 2024 vyplývá, že stěžovatel byl výdělečně činný do 15. 12. 2023. Žalovaná však, aniž vysvětlila proč, vycházela pouze a bez dalšího z výpisu z evidence OSVČ.

19. Krajský soud v bodě 20 svého rozsudku k tomuto konstatoval, že z výpisu z evidence OSVČ vyplývá, že stěžovatel se po celý rok 2023 účastnil důchodového pojištění jako OSVČ (skutečnost, že stěžovatel v dané době ještě nedosahoval důchodového věku, není mezi účastníky a krajským soudem sporná, a proto se k ní Nejvyšší správní soud nebude dále vyjadřovat). Dle krajského soudu tedy po celý rok 2023 existovala překážka pro vyplácení předčasného důchodu.

20. Dle Nejvyššího správního soudu se krajský soud vůbec nevypořádal s podstatou této části žalobní argumentace. Krajský soud bez dalšího převzal závěr žalované, ačkoliv stěžovatel v žalobě namítal, že z tohoto závěru nelze vycházet, že je v rozporu s faktickým stavem a že je v rozporu s osobním listem důchodového pojištění z 6. 6. 2024. Krajský soud na tato žalobní tvrzení nereagoval, resp. nijak nevysvětlil, proč lze vycházet pouze z výpisu z evidence OSVČ. Za takové situace nemůže odůvodnění krajského soudu zjevně obstát (viz judikaturu v bodě [17]).

21. Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel v kasační stížnosti nesporuje závěry krajského soudu ohledně vrácení již vyplaceného důchodu. Nejvyšší správní soud, který je podle § 109 odst. 4 s. ř. s. vázán rozsahem kasačních námitek, tak nemůže tyto závěry krajského soudu přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách a rozpor v jeho podkladech

22. Dle Nejvyššího správního soudu neobstojí ani rozhodnutí o námitkách. Žalovaná uvedla, že podle výpisu z evidence OSVČ byl stěžovatel po celý rok 2023 účasten na důchodovém pojištění jako OSVČ. Z osobního listu důchodového pojištění z 6. 6. 2024 nicméně vyplývá, že stěžovatel byl účasten na důchodovém pojištění do 15. 12. 2023. Žalovaná v rozhodnutí o námitkách přitom uvedla, že tento osobní list je nedílnou součástí rozhodnutí o námitkách. Nejvyšší správní soud tedy souhlasí se stěžovatelem v tom, že existuje rozpor mezi podklady, z nichž vychází rozhodnutí o námitkách. Žalovaná zároveň nevysvětlila, proč vycházela právě z výpisu z evidence OSVČ.

23. Žalovaná se v rozhodnutí o námitkách rovněž nevypořádala s přehledem o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2023. V něm je uvedeno, že stěžovatel vykonával v lednu až listopadu 2023 hlavní výdělečnou činnost a v prosinci 2023 vykonával vedlejší výdělečnou činnost. Žalovaná v rozhodnutí o námitkách v tomto ohledu nicméně nevysvětlila, na základě jakého důvodu byl stěžovatel účasten na důchodovém pojištění také v prosinci 2023, přestože v tomto měsíci měl vykonávat jen vedlejší výdělečnou činnost, která sama o sobě nezakládá účast na důchodovém pojištění. Žalovaná konkrétně neuvedla, zda stěžovatel svým vedlejším příjmem překročil tzv. rozhodnou částku ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění anebo zda tímto důvodem mělo být to, že se stěžovatel dobrovolně přihlásil k účasti na důchodovém pojištění pro celý rok 2023 podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění (anebo zda šlo o oba tyto důvody). Stěžovatel v tomto ohledu namítá, že v později vydaných rozhodnutích již žalovaná konstatovala, že dobrovolná účast na důchodovém pojištění nezakládá překážku pro výplatu předčasného důchodu. Tato později vydaná rozhodnutí nicméně nejsou předmětem tohoto soudního přezkumu, a proto se Nejvyšší správní soud nemůže vyjádřit k jejich zákonnosti. Závazný právní názor Nejvyššího správního soudu

24. Na základě výše uvedených důvodů jsou tedy dány kasační důvody pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu jak podle § 103 odst. 1 písm. b), tak i podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

25. Jde-li o rozhodnutí o námitkách v rozsahu jeho výroku II. (viz dále v tomto rozsudku), krajský soud přezkoumal nepřezkoumatelné správní rozhodnutí, ačkoliv jej krajský soud měl v tomto rozsahu zrušit podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud proto v novém řízení zruší rozhodnutí o námitkách v rozsahu jeho výroku II. a v tomto rozsahu vrátí věc žalované k dalšímu řízení. Stěžejní otázkou této věci, tedy otázkou, od jakého okamžiku lze stěžovateli vyplácet důchod (bod [13] tohoto rozsudku), se Nejvyšší správní soud nyní a ani krajský soud v novém řízení nemohou zabývat věcně. Vzhledem k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách v tomto rozsahu by vypořádání této otázky bylo v těchto fázích předčasné. Nejvyšší správní soud se ze stejného důvodu nebude vyjadřovat rovněž k tvrzením, která se týkají věci samotné a která stěžovatel uvedl v kasační stížnosti ohledně toho, zda je třeba jeho výdělečnou činnost považovat za hlavní či vedlejší anebo jakým způsobem měl stěžovatel vyplnit přehled o příjmech a výdajích anebo zda je diskriminován oproti zaměstnancům v obdobné situaci.

26. Ačkoliv stěžovatel ve své žalobě formálně napadl celé rozhodnutí o námitkách, fakticky svými žalobními body brojil pouze proti výroku II. rozhodnutí o námitkách. Stěžovatel nevznesl žalobní body proti výši přiznaného a vypláceného důchodu, tj. proti obsahu výroku I. rozhodnutí o námitkách. Svými závěry, které krajský soud uvedl v bodě 20 svého rozsudku a jimiž krajský soud aproboval odůvodnění týkající se výroku I. rozhodnutí o námitkách, tedy krajský soud překročil meze vznesených žalobních bodů. Tím rozhodoval v rozporu s § 75 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl kasační bod ohledně toho, že krajský soud překročil rozsah uplatněných žalobních bodů. Z judikatury nicméně vyplývá, že překročení rozsahu žalobních bodů krajským soudem je vadou, k níž Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek NSS z 18. 5. 2015, čj. 5 As 200/2014-36).

27. V novém řízení tedy krajský soud bude vycházet z toho, že stěžovatel ve své žalobě fakticky nevznesl žalobní body proti výroku I. rozhodnutí o námitkách, ačkoliv stěžovatel svým žalobním petitem formálně napadl celé rozhodnutí o námitkách. Pokud se v tomto směru v dalším řízení před krajským soudem nic nezmění, krajský soud v novém rozsudku zamítne žalobu v tom rozsahu, v jakém stěžovatel napadá výrok I. rozhodnutí o námitkách. Nejvyšší správní soud k tomuto dodává, že podle § 110 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025 (toto znění se aplikuje i nyní, neboť řízení o nynější kasační stížnosti bylo zahájeno v roce 2025 – viz část sedmou, čl. XI, bod 3 zákona č. 314/2025 Sb.) není Nejvyšší správní soud spolu s (částečným) zrušením napadeného rozsudku krajského soudu oprávněn rozhodnout o (částečném) zamítnutí žaloby (obdobně rozsudek NSS z 22. 12. 2020, čj. 4 As 181/2020-37, bod 18). Toto částečné zamítnutí proto musí učinit až krajský soud v novém řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

28. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek krajského soudu v daném rozsahu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

29. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s § 110 odst. 3 větou první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 10. září 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu