22 Afs 85/2026

Rubrum

22 Afs 85/2026-47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase, v právní věci žalobkyně: Obec Horní Bečva, se sídlem Horní Bečva 550, Horní Bečva, zastoupená Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2025, čj. MZP/2025/330/810, sp. zn. ZN/MZP/2025/330/138, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2026, čj. 3 A 129/2025-34, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně je malou obcí ve Zlínském kraji. Byla příjemkyní dotace na realizaci projektu „Snížení energetické náročnosti gastroprovozu – Základní škola T. G.2021-2027 mateřská škola Horní Bečva, okres Vsetín“, financovaného z Operačního programu Životního prostředí 2021-2027. Na projekt měla být alokována částka v celkové výši 2 208 129 Kč. 22 Afs 85/2026

2. Projekt žalobkyně realizovala prostřednictvím podlimitní veřejné zakázky na dodávky, zadávané formou zjednodušeného podlimitního řízení. Při kontrole podkladů k zadávacímu řízení poskytovatel dotace zjistil, že žalobkyně porušila § 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť v zadávacích podmínkách použila značkovou specifikaci. Žalobkyně u části předmětu plnění ve výzvě k podání nabídek použila takovou technikou specifikaci výrobků, která mířila na konkrétní výrobky. Z porovnání požadavků na technickou specifikaci výrobků stanovenou v zadávací dokumentaci s parametry, které mají alternativní výrobky, vyplynulo, že alternativní výrobky nesplňují všechny požadavky technické specifikace. Zadávací podmínky tím pádem byly nastavené tak, aby bylo možné nabídnout jen konkrétní, preferované výrobky. Na základě tohoto zjištění vydal poskytovatel dotace opatření podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), kterým rozhodl, že žalobkyni nevyplatí 10 % částky dotace (220 812,90 Kč).

3. O námitkách žalobkyně proti opatření poskytovatele dotace rozhodl ministr životního prostředí rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku tak, že jim nevyhověl. Opatření spočívající v nevyplacení části dotace potvrdil.

4. Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou.

5. Městský soud žalobu žalobkyně zamítl jako nedůvodnou. Vyložil, že opatření spočívající v nevyplacení částky ve výši 220 812,90 Kč představuje finanční opravu, ke které poskytovatel dotace přistoupil z důvodu porušení dotačních podmínek. K tomuto postupu poskytovatele dotace opravňuje § 14e rozpočtových pravidel.

6. Napadené rozhodnutí žalovaného pak městský soud neshledal ani nepřezkoumatelné. Podle městského soudu je napadené rozhodnutí srozumitelné, jsou v něm obsažené úvahy, na jejichž základě žalovaný posoudil stěžejní otázky a je opřené o dostatek relevantních důvodů. Pokud jde o opatření poskytovatele dotace, tak městský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu připomněl, že se nejedná o rozhodnutí, a proto na něj nelze klást přísné formální a obsahové nároky. Stěžejní je, aby opatření obsahovalo důvody, pro které k nevyplacení části dotace došlo. Tak tomu v posuzovaném případě bylo. Z opatření poskytovatele dotace je zřejmé, že byla porušena zásada zákazu diskriminace ve smyslu § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek, protože technická specifikace, kterou žalobkyně v zadávacích podmínkách uvedla, nepřímo míří na konkrétní výrobky.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků

7. Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku městského soudu bránila kasační stížností. Namítala, že:

1. Napadené rozhodnutí je nicotné. Jedná se o rozhodnutí o udělení sankce za přestupek spočívající v porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. Příslušným orgánem k takovému rozhodnutí je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nikoliv poskytovatel dotace. 22 Afs 85/2026-48 pokračování 2. Městský soud přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného.

3. Stěžovatelka neporušila zákaz diskriminace stanovený v § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.

4. Městský soud a žalovaný měli přihlédnout k tomu, že je stěžovatelka malou obcí.

8. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že poskytovatel dotace mohl o nevyplacení části dotace rozhodnout. Je to totiž právě poskytovatel dotace, kdo nese odpovědnost za řádné využití poskytovaných prostředků. Za tímto účelem si může učinit úsudek o tom, zda příjemce dotace dodržuje podmínky dotace a případně rozhodnout o nevyplacení části dotace. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je příslušný k vedení přestupkových řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, nikoliv k rozhodování o nakládání s veřejnými prostředky poskytnutými prostřednictvím účelové dotace.

9. Stěžovatelka v replice k vyjádření žalovaného zopakovala své přesvědčení, že poskytovatel dotace nebyl příslušný rozhodnout o nevyplacení části dotace z důvodu porušení § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.a Nepřípustné námitky

10. Podle § 102 soudního řádu správního je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K jejímu věcnému projednání je tedy zapotřebí, aby stěžovatel cíleně reagoval právě na rozhodnutí krajského soudu a krajským soudem kvalifikovaným způsobem vyslovené závěry. Kasační stížnost, která je pouhým opakováním žalobních námitek bez toho, aby stěžovatel reagoval na jejich vypořádání krajským soudem, není způsobilá věcného soudního přezkumu. Kasační námitky nelze nahrazovat zopakováním námitek z podaného odvolání či žaloby, neboť tato podání směřovala proti jiným rozhodnutím, než které je nyní předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel tedy musí reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud tak neučiní a nereflektuje argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné. Nesměřují totiž proti rozhodovacím důvodům krajského soudu. Nejedná se totiž pouze o setrvání na jiném názoru, ale o nereagování na námitku vypořádanou krajským soudem, proti které původní argumentace stěžovatele nemůže obstát (srov. usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS; ze dne 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43; nebo ze dne 14. 6. 2016, čj. 1 As 271/2015-36, body 10–14).

11. Právě uvedené platí pro námitku, že stěžovatelka neporušila zákaz diskriminace podle § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. Argumentace stěžovatelky v bodě 17 kasační stížnosti je totožná s její argumentací na s. 6 žaloby. Městský soud přitom v bodech 32 až 35 napadeného rozsudku nejprve obecně vyložil, že u každého alternativního výrobku 22 Afs 85/2026 navrženého stěžovatelkou existuje minimálně jeden parametr zadávací dokumentace, který výrobek nesplňuje. Následně tyto své závěry demonstroval na konkrétních příkladech výrobků, které stěžovatelka uvedla v žalobě. Z toho poté městský soud dovodil, že se stěžovatelka dopustila značkové kvalifikace, a tedy porušení zákazu diskriminace zakotveného v § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. Stěžovatelka však v kasační stížnosti tuto argumentaci zcela pomíjí a v kasační stížnosti pouze kopíruje svá tvrzení z žaloby. Za takové situace je nutné uzavřít, že její argumentaci již vypořádal městský soud, přičemž toto vypořádání obstojí.

12. Přípustnými námitkami jsou proto tvrzená nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nicotnost napadeného rozhodnutí žalovaného pro nedostatek pravomoci a nezohlednění skutečnosti, že je stěžovatelka malou obcí. III.b Nepřezkoumatelnost

13. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského (městského) soudu je totiž vadou, pro kterou je nutné rozsudek zrušit bez dalšího. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že přezkoumá-li krajský (městský) soud správní rozhodnutí, které pro chybějící odůvodnění není přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží nepřezkoumatelností i svůj vlastní rozsudek (rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006-91; ze dne 30. 11. 2023, čj. 8 As 137/2022-67, bod 27; či ze dne 16. 5. 2024, čj. 8 Afs 92/2023-40, bod 24). Při soudním přezkumu rozhodnutí správních orgánů se uplatní tzv. zásada jednotnosti správního řízení. Podle té tvoří řízení v prvním stupni a odvolací řízení spolu se svými rozhodnutími jeden celek. Odvolací orgán se může s posouzením orgánu prvního stupně ztotožnit nebo napravit případné nedostatky odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, aniž by to mělo vliv na zákonnost (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, či rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2022, čj. 9 Ads 61/2020-23, bod 17).

14. Opatření podle § 14e rozpočtových pravidel je pak specifické tím, že není rozhodnutím ve smyslu § 9 a § 67 správního řádu. Tím je až rozhodnutí o námitkách proti tomuto opatření dle § 14e odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech. Opatření ale musí minimálně obsahovat důvody, ve kterých poskytovatel spatřuje porušení povinnosti stanovené právním předpisem, nedodržení účelu dotace nebo podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta (rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2023, čj. 9 Afs 203/2023-45, body 22 a 24, č. 4557/2024 Sb. NSS).

15. Nejvyšší správní soud posoudil napadené rozhodnutí žalovaného ve světle uvedených východisek.

16. Z rozhodnutí žalovaného je zřejmé, v jaké věci a jak rozhodl, stejně jako je z něj zřejmé, na základě, kterých úvah dospěl ke svému závěru. Žalovaný se v odůvodnění vyjádřil k jednotlivým námitkám, které stěžovatelka uplatnila. Konkrétně k důvodům nevyplacení části dotace vysvětlil, že stěžovatelka porušila zákaz diskriminace stanovený v § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek, a tím porušila podmínky dotace. Rozvedl, že stěžovatelka nastavila v zadávacích podmínkách technickou specifikaci požadovaných výrobků tak, že je splňovaly pouze konkrétní (jí preferované) výrobky. U každého alternativního výrobku 22 Afs 85/2026-49 pokračování existoval minimálně jeden parametr zadávací dokumentace, který výrobek nesplňoval. Tato neoprávněná značková specifikace přitom dosáhla 75 % z celkové ceny zakázky. Určité výrobky a jejich dodavatele přitom zvýhodnila zcela bezdůvodně.

17. Nejvyšší správní soud považuje ve shodě s městským soudem takové odůvodnění za dostačující, srozumitelné a přezkoumatelné. Stěžovatelkou uplatněná námitka nepřezkoumatelnosti je proto nedůvodná. III.c Poskytovatel dotace je příslušný k vydání opatření spočívajícím v nevyplacení části dotace

18. Podle stěžovatelky představuje opatření o neposkytnutí části dotace sankci za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Dozor nad dodržováním zákona o zadávání veřejných zakázek ale vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud měl poskytovatel dotace podezření, že stěžovatelka porušila zákon o zadávání veřejných zakázek, měl podat podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nebyl oprávněný rozhodnout o tom, že stěžovatelka porušila zákona o zadávání veřejných zakázek a za toto porušení jí uložit sankci spočívající v nevyplacení části dotace. Jak rozhodnutí žalovaného, tak opatření poskytovatele dotace, jsou proto nicotná.

19. Nicotné je takové rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu (§ 77 odst. 1 správního řádu).

20. Podle § 14e odst. 1 a 2 rozpočtových pravidel poskytovatel nemusí vyplatit dotaci nebo její část, domnívá-li se důvodně, že její příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta. O rozhodnutí nevyplatit dotaci nebo její část poskytovatel dotace bez zbytečného odkladu vhodným způsobem informuje příjemce. Příjemce může do 15 dnů ode dne, kdy tuto informaci obdržel, podat poskytovateli proti tomuto opatření námitky. O námitkách rozhoduje ten, kdo stojí v čele poskytovatele.

21. Podle § 6 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

22. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pak vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zadavatelem. Dozor Úřad vykonává rovněž nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem (§ 248 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek). 22 Afs 85/2026

23. Stěžejní argument stěžovatelky spočívá v tom, že poskytovatel dotace neměl pravomoc rozhodnout o nevyplacení části dotace pro porušení zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť se jedná o rozhodnutí o uložení sankce. Rozhodnutí je proto nicotné.

24. Stěžovatelka se v prvé řadě mýlí, pokud má za to, že nevyplacení dotace nebo její části představuje sankci za porušení podmínek dotace. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dospěl k opačnému závěru, přičemž v bodě 27 rozsudku ze dne 5. 4. 2023, čj. 1 Afs 282/2022-49 výslovně uvedl, že rozhodnutí o nevyplacení části dotace taktéž není „trestem“, jak nesprávně naznačuje stěžovatel. To však ale není stěžejní. Podstatou námitku stěžovatelky je, že žalovaný nemá pravomoc rozhodnout o porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. S tím ale Nejvyšší správní soud nesouhlasí.

25. Nejvyšší správní soud předně ve shodě s městským soudem uvádí, že opatření o nevyplacení části dotace může poskytovatel vydat, pokud příjemce v přímé souvislosti s dotací porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta (§ 14e odst. 1 rozpočtových pravidel). Toto ustanovení nijak nelimituje, o porušení jakého právního předpisu se má jednat. Může jít tedy i o porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Opatření spočívající v nevyplacení dotace nebo její části je tedy reakcí poskytovatele dotace na porušení povinností stanovených právním předpisem, nedodržení účelu dotace nebo podmínek jejího poskytnutí ze strany příjemce.

26. Není proto obcházením zákona, aby o nevyplacení dotace nebo její části z důvodu porušení podmínek dotace nebo právních předpisů rozhodoval právě poskytovatel dotace. Pravomoc rozhodnout o nevyplacení dotace či její části má pak poskytovatel i v případě, že se domníval, že došlo k porušení pravidel pro zadání veřejné zakázky, aniž by současně došlo k porušení rozpočtové kázně. Žádný jiný orgán pravomoc rozhodnout o nevyplacení dotace či její části totiž neměl ani nemá. K neoprávněnému použití či zadržení peněžních prostředků dosud nedošlo, a není tedy dána pravomoc správce daně. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který vykonává dohled nad dodržováním zákona o veřejných zakázkách, nemá žádnou pravomoc rozhodnout o vyplacení či nevyplacení dotace. Může jít navíc také o případy, kdy příjemce nedodrží pravidla u výběrových řízení, která nespadají pod zákon o veřejných zakázkách, ale jsou prováděna podle pravidel vydaných v rámci jednotlivých operačních programů, na které rozhodnutí o dotaci odkazuje a jejichž nedodržení považuje za zvlášť závažné porušení dotačních pravidel (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 4. 2017, čj. 6 Afs 270/2015-48, bod 87). Na to navazuje další judikatura, ze které je zřejmé, že výklad zákona o zadávání veřejných zakázek mohou činit i jiné orgány (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2017, čj. 9 Afs 168/2017-36, body 23 a 26). Tyto závěry Nejvyšší správní soud zopakoval i k obdobné argumentaci stejné právní zástupkyně jako v nynější věci (rozsudek ze dne 5. 4. 2023, čj. 1 Afs 282/2022-49, bod 24).

27. Stěžovatelka se tedy nesprávně domnívá, že poskytovatel dotace nemohl v projednávané věci rozhodnout. Jak uvedl již městský soud, v nyní projednávané věci není stěžovatelce kladeno za vinu spáchání přestupku podle § 268 a násl. zákona o zadávání veřejných zakázek. Nedošlo ani k přezkumu úkonů stěžovatelky jakožto zadavatele podle § 249 a násl. zákona o zadávání veřejných zakázek. Poskytovatel dotace rozhodl o nevyplacení části dotace z důvodu, že stěžovatelka v přímé souvislosti s poskytnutou 22 Afs 85/2026-50 pokračování dotací porušila zákaz diskriminace zakotvený v § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. K takovému postupu jej příslušná právní úprava opravňuje. III.d Nevyplacení dotace nebylo v rozporu s judikaturou ÚS

28. Stěžovatelka též namítala, že poskytovatel dotace a městský soud měli vzít v potaz, že je malou obcí a nelze na ni proto klást přemrštěné administrativní požadavky. V této souvislosti pak poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn Pl. ÚS 49/03 a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 2578/10. Z nich podle stěžovatelky vyplývá, že poskytovatel dotace a městský soud měli připustit mírnější standard a okolnost, že jde o malou obci, měli posoudit jako okolnost exkulpační.

29. Ani tato námitka ale není důvodná. Ačkoliv Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že orgány veřejné moci by neměly postupovat přehnaně formalisticky, městský soud správně vyložil, že postup navržený stěžovatelkou by porušoval rovnost příjemců dotací před zákonem. To již opakovaně konstatoval i Nejvyšší správní soud (rozsudky ze dne 16. 9. 2022, čj. 9 Afs 80/2022-46, bod 19 a ze dne 5. 4. 2023, čj. 1 Afs 282/2022-49, bod 26). Bylo svobodným rozhodnutím stěžovatelky o dotaci požádat a následně její povinností, stejně jako jakéhokoliv jiného subjektu v jejím postavení, podmínky této dotace dodržovat. V opačném případě je poskytovatel dotace oprávněn využít svých pravomocí, které jsou však uplatňovány zcela správně bez ohledu na to, zda je žadatelem malá obec, malá společnost, jednotlivec, či jiný subjekt.

30. Tyto závěry pak nejsou v rozporu ani s nálezy, na které stěžovatelka odkazuje. Ty na projednávanou věc nedopadají. Nález sp. zn. Pl. ÚS 49/03 se týká normotvorby obce spočívající ve vydávání obecně závazných vyhlášek. Nález sp. zn. I. ÚS 2578/10 se týkal restitucí, a to konkrétně vydání stejného množství a stejného druhu roztaveného zlata, jež by zcela odpovídalo složení a váhovému ekvivalentu věcí původních vlastníků, které připadly státu. V žádném případě z těchto nálezů nelze dovodit, že by malé obce měly mít nějakou větší toleranci při rozhodování o krácení dotace pro porušení zákona.

IV. Závěr a náklady řízení

31. Nejvyšší správní soud neshledal námitky důvodnými a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Rozhodl proto podle § 110 odst. 1 věty poslední soudního řádu správního a kasační stížnost zamítl.

32. O nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního ve spojení s § 120 soudního řádu správního. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch a náhradu nákladů jí proto nelze přiznat. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 22 Afs 85/2026 V Brně 6. srpna 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu