22 As 119/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2026, čj. 070244/2026/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2026, čj. 51 A 42/2026-11, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel dne 16. 6. 2026 kasační stížnost žalobce (dále též „stěžovatel“) podanou prostřednictvím Krajského soudu v Praze proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, kterým krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora ze dne 2. 3. 2026, čj. MKH/021594/2026, kterým byla částečně odmítnuta žádost stěžovatele o poskytnutí informací ze dne 13. 2. 2026 podaná podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

2. V kasační stížnosti stěžovatel mj. požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

3. Usnesením ze dne 24. 6. 2026, čj. 22 As 119/2026-10, Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce; shledal totiž, že jeho návrh (kasační stížnost) zjevně nemůže být úspěšný. Stěžovatele vyzval – v souladu s dikcí § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“) – aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Současně stěžovatele vyzval, aby předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V označeném usnesení Nejvyšší správní soud stěžovatele současně poučil o následcích nesplnění předmětných výzev (nezaplacení soudního poplatku – zastavení; nepředložení plné moci – odmítnutí). Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 29. 6. 2026. Patnáctý den po doručení v tomto případě připadl na úterý 14. 7. 2026. Stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil. Nepředložil ani plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, resp. neprokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je dle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

4. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je v tomto případě výše uvedený zákon o soudních poplatcích. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatele zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. a § 120 s. ř. s. Pro úplnost lze dodat, že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (usnesení NSS ze dne 9. 4. 2025, čj. 1 As 4/2025-66, bod 15, ze dne 6. 3. 2025, čj. 2 As 283/2024- 29, bod 8, či ze dne 11. 2. 2026, čj. 10 As 238/2025-24, bod 10).

5. Nejvyšší správní soud dodává, že nepřehlédl podání stěžovatele ze dne 24. 6. 2026 (doručené soudu dne 29. 6. 2026) a ze dne 6. 7. 2026 (doručené soudu 10. 7. 2026). Jejich obsah však nemohl na posouzení věci nic změnit.

6. Stran námitky podjatosti vůči Nejvyššímu správnímu soudu jako celku odkazuje soud např. na usnesení ze dne 15. 7. 2026, čj. 2 As 99/2026-14, v němž již kasační soud stěžovateli vysvětlil, že pokud neoznačí konkrétního soudce, který se podílí na rozhodování v dané věci a který má být podle něho podjatý a neuvede konkrétní důvody namítané podjatosti, nelze takovou námitku považovat za řádnou a projednatelnou (bod 8). Podle ustálené judikatury totiž obecně formulované námitce podjatosti všech soudců daného soudu, která není podpořena žádnými konkrétními důvody, nelze vyhovět a není třeba se jí zabývat samostatně (rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2012, čj. 9 Ans 2/2012-52, ze dne 27. 3. 2013, čj. 2 As 20/2013-14). Ostatně nahlíženo logikou takto uplatněné námitky by na Nejvyšším správním soudě nebyl žádný soudce, který by o podjatosti mohl rozhodnout.

7. I pokud se jedná o stěžovatelův odkaz na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích odkazuje Nejvyšší správní soud na vlastní judikaturu, podle níž žádosti o nezastavení řízení nelze vyhovět, netvrdí-li účastník okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a nedoloží-li, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Označené ustanovení „nemíří na situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává“ (usnesení NSS ze dne 22. 3. 2024, čj. 8 As 32/2024-18, bod 8, ze dne 20. 3. 2024, čj. 2 As 42/2024- 14, bod 6, či ze dne 10. 7. 2026, čj. 7 As 106/2026-13, bod 7; k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, či ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017).

8. Pokud jde o opětovnou žádost o osvobození od soudních poplatků, ve které stěžovatel opakovaně tvrdil, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě soudního poplatku, Nejvyšší správní soud předně připomíná, že podle ustálené judikatury platí, že pokud požádá účastník v témže řízení o osvobození od soudních poplatků opětovně poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je soud povinen rozhodnout o opakované žádosti pouze v případě, že pozdější žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, které jsou relevantní pro posouzení předchozí žádosti (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2015, čj. 8 As 145/2015-12, či nález ÚS ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09). Ve shora označených podáních však stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků. Lze přitom dodat, že důvodem zamítnutí stěžovatelovy první žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byla zjevná bezúspěšnost kasační stížnosti (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Opakovaný akcent na stěžovatelovu nepříznivou finanční situaci uvedený důvod vyvrátit nemůže; posouzení zjevné bezúspěšnosti se týká samotné kasační stížnosti, nikoli majetkových poměrů stěžovatele (usnesení NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 As 181/2017-72, či ze dne 11. 1. 2018, čj. 9 As 398/2017-31).

9. Pro danou věc (zastavení pro nezaplacení soudního poplatku) jsou irelevantní další stěžovatelem vznesená tvrzení (stran jeho politické minulosti, stran jeho údajného pronásledování ze strany soudní moci a dalších orgánů). Nepřípadný je i poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Z něho nevyplývá, že by soudy nemohly zastavit řízení v případě nezaplacení soudního poplatku. Ústavní soud opakovaně shledal placení soudních poplatků ústavně konformním (nález ÚS ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, či usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 740/18, a ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1286/13). K požadavku stěžovatele na zveřejnění seznamu předsedů Nejvyššího správního soudu a jejich zástupců od vzniku Nejvyššího správního soudu do současnosti soud uvádí, že tyto informace jsou veřejně přístupné na stránkách www.nssoud.cz.

10. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 2. září 2026 Tomáš Foltas předseda senátu