22 As 17/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: J. K., zastoupený JUDr. Jakubem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Zhořelecká 739/10, Liberec, proti žalovanému: Představenstvo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se sídlem Sokolská 1498/15, Praha 2, zastoupený Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2024, čj. R2406-13, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2026, čj. 10 Ad 3/2025-77, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V nyní projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou, zda byl správní (disciplinární) orgán prvního stupně při novém projednání věci, bylo-li jeho původní rozhodnutí zrušeno pro nepřezkoumatelnost odvolacím správním (disciplinárním) orgánem v návaznosti na zrušující rozsudek krajského (městského) soudu, povinen znovu nařídit ústní jednání, pokud právní úprava stanoví, že v disciplinárním řízení musí být ústní jednání nařízeno vždy.

2. Žalobce je členem České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále „ČKAIT“) ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon).

3. Dne 1. 6. 2021 žalobce provedl místní šetření v okolí pozemku parc. č. XA, v katastrálním území C (dále „pozemek parc. č. XA“), v souvislosti se stavbou „Bezpečný chodník Chuchelna – Semily“ (dále „stavba chodníku“). Dne 2. 6. 2021 si u něj město Semily objednalo statický posudek (posouzení) pozemku parc. č. XA v souvislosti se stavbou chodníku (objednávka č. 172/2021 - ORSM). Dne 9. 6. 2021 žalobce zpracoval a autorizoval dokument Statické posouzení návrhu opěrné zdi u p. č. XA v k.ú. C náležející k projektu „Bezpečný chodník Chuchelna – Semily“ (dále „statické posouzení“).

4. V souvislosti s vypracováním statického posouzení podal 19. 10. 2021 Ing. M. S. na žalobce stížnost k Dozorčí radě ČKAIT (dále „dozorčí rada“) z důvodu vážného podezření na opakované odborné pochybení žalobce. Po provedeném šetření dozorčí rada podala stavovskému soudu návrh na zahájení disciplinárního řízení [pozn. NSS: dle razítka byl návrh stavovskému soudu doručen 13. 4. 2022, avšak datován je, zřejmě chybou v psaní, až 14. 4. 2022 – NSS proto dále za datum doručení považuje datum dle razítka 13. 4. 2022, z něhož vycházel i sám stavovský soud], čímž bylo podle disciplinárních orgánů disciplinární řízení zahájeno [§ 21 odst. 1 a 2 autorizačního zákona ve spojení s § 2 písm. d) část věty před středníkem, § 3, § 15 a § 17 Disciplinárního a smírčího řádu ČKAIT (dále „disciplinární řád“)].

5. Stavovský soud 19. 5. 2022 vydal a žalobci doručil přípis, jímž mu oznámil zahájení disciplinárního řízení, složení ustaveného disciplinárního senátu a informoval jej o nařízení ústního jednání na pondělí 20. 6. 2022 v 11:00 hodin. Současně žalobce poučil podle § 9 odst. 3 disciplinárního řádu, že disciplinární senát může jednat a rozhodnout v jeho nepřítomnosti, pokud se bez náležité omluvy k ústnímu jednání nedostaví nebo požádá-li, aby se konalo bez jeho přítomnosti. Žalobce reagoval vyjádřením z 24. 5. 2022 tak, že předvolání je neúčinné z důvodu nevydání prvostupňového disciplinárního rozhodnutí v zákonné lhůtě dle § 71 správního řádu. Stavovský soud žalobci přípisem z 31. 5. 2022 vysvětlil, že žalobcovy úvahy nejsou správné a uvedl, že podaný návrh na zahájení disciplinárního řízení ve věci žalobce bude projednán na ústním jednání 20. 6. 2022. Současně jej informoval, že jeho účast není povinná, avšak pokud se nedostaví bez řádné omluvy, bude stavovský soud jednat a rozhodne v jeho nepřítomnosti. Žalobce v přípise z téhož dne zopakoval své přesvědčení o neúčinnosti předvolání z důvodu porušení § 71 správního řádu. Stavovský soud přípisem z 15. 6. 2022 žalobci sdělil, že jeho tvrzení a názory může v projednávané kauze projednat a posoudit pouze jmenovaný disciplinární senát na nařízeném ústním jednání.

6. Dne 20. 6. 2022 v čase od 11:00 do 12:25 hodin se ve věci disciplinárního řízení žalobce konalo ústní jednání, o němž byl sepsán protokol, který je součástí správního spisu. Dle protokolu se žalobce k jednání nedostavil, přičemž svou neúčast nikterak neomluvil. Disciplinární senát se proto usnesl, že bude jednat a rozhodovat v nepřítomnosti žalobce jako disciplinárně obviněného. Z protokolu dále plyne, že disciplinární žalobce (dozorčí rada) přednesla návrh na zahájení disciplinárního řízení, poté předseda disciplinárního senátu provedl důkaz obsahem správního spisu (důkazy č. 1 až 21) předloženého disciplinárním žalobcem. Ten následně přednesl návrh na uložení disciplinárního opatření – pozastavení autorizace na dobu jednoho roku. Po poradě disciplinární senát vyhlásil rozhodnutí spolu se stručným odůvodněním a poučením o odvolání.

7. Tímto rozhodnutím z 20. 6. 2022, čj. StS 490/2022, jež písemně vyhotovil 16. 11. 2022 (dále „první prvostupňové rozhodnutí“), disciplinární senát uznal žalobce vinným, že jako autorizovaný inženýr chybně zpracoval a autorizoval statické posouzení, a že ač řádně pozván, nedostavil se 3. 12. 2021 na nařízené ústní jednání v rámci disciplinárního šetření a kontrolu deníku autorizované osoby, a svoji neúčast řádně neomluvil ani v následujícím termínu 28. 3. 2022. Tím se dopustil disciplinárních provinění spočívajících v porušení povinnosti autorizované osoby dbát při své činnosti platných obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných ČKAIT, tedy porušení § 12 odst. 3 autorizačního zákona ve spojení s § 2 odst. 2, 3, 8 a 9 a § 4 odst. 1 a 2 písm. a) a písm. b) a § 6 odst. 4 a odst. 5 písm. c) a písm. e) Profesního a etického řádu ČKAIT (dále „profesní a etický řád“). Za tato disciplinární provinění disciplinární senát žalobci uložil disciplinární opatření pozastavení autorizace na dobu 1 roku podle § 20 odst. 1. písm. c) autorizačního zákona.

8. Rozhodnutím z 23. 2. 2023, čj. R301-8, žalovaný první prvostupňové rozhodnutí potvrdil (dále „první rozhodnutí žalovaného“). Toto rozhodnutí žalovaného však k žalobě žalobce zrušil Městský soud v Praze rozsudkem z 12. 12. 2023, čj. 17 Ad 4/2023-57, jelikož shledal obě disciplinární rozhodnutí nepřezkoumatelnými. V návaznosti na to žalovaný rozhodnutím z 18. 4. 2023, čj. R2402-09 (dále „druhé rozhodnutí žalovaného“), zrušil první prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil stavovskému soudu k novému projednání.

9. Disciplinární senát stavovského soudu následně vydal nové rozhodnutí, z 22. 8. 2024, čj. StS 490/2022, jež písemně vyhotovil 1. 10. 2024 (dále „druhé prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobce opět uznal vinným z totožných skutků a disciplinárních provinění. Toto rozhodnutí žalovaný svým třetím, v záhlaví uvedeným (nyní napadeným) rozhodnutím potvrdil (dále „třetí rozhodnutí žalovaného“). Před vydáním tohoto rozhodnutí žalovaný oznámením z 14. 11. 2024 žalobci sdělil, že zasedání žalovaného se bude konat 21. 11. 2024 od 10 hodin a zahájení projednání jeho věci lze předpokládat ve 14:30 hodin.

10. Městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu proti (třetímu) rozhodnutí žalovaného zamítl.

11. Předně shledal druhé prvostupňové rozhodnutí i třetí rozhodnutí žalovaného přezkoumatelnými. Důvodnými neshledal ani námitky, podle nichž nebylo provedeno ústní jednání, ač jej zákon výslovně vyžaduje. Podle městského soudu § 21 odst. 4 autorizačního zákona a § 9 odst. 1 ve spojení s § 31 disciplinárního řádu disciplinárním orgánům ukládá povinnost vždy provést ústní jednání, včetně odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že nenařízení ústního jednání před vydáním druhého prvostupňového rozhodnutí představuje vadu řízení. Ta však neměla vliv na jeho zákonnost, jelikož žalobce měl dostatečný prostor vyjádřit se k důkazům i k věci písemně a písemně navrhovat další důkazy, čehož také využil. Nenařízení jednání proto žalobce nezkrátilo na procesních právech natolik, aby to mělo vliv na zákonnost druhého prvostupňového rozhodnutí. Stejně tak ani skutečnost, že žalovaný žalobce k zasedání žalovaného řádně nepředvolal (v rozporu s § 9 odst. 1 disciplinárního řádu nebylo oznámení o jednání představenstva žalobci doručeno alespoň patnáct dní předem a ani nebyl poučen o následcích nedostavení se), nýbrž jej o konání zasedání, a tedy projednání jeho věci, toliko uvědomil, vzhledem k okolnostem nyní projednávané věci podle městského soudu nedosahuje intenzity mající za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného.

12. Námitku, podle níž se žalobci ze strany disciplinárních orgánů nedostalo žádného poučení o procesních právech, městský soud shledal jako opožděnou. Žalobce ji totiž neuplatnil v žalobě, ale až v replice z 20. 4. 2025, tedy po uplynutí dvouměsíční žalobní lhůty. Podle městského soudu by tato námitka navíc stejně nebyla důvodná, jelikož z ní není jasné, o kterých právech žalobce nebyl poučen. Ze spisu přitom vyplývá, že se mu v průběhu celého disciplinárního řízení dostalo dostatečného poučení o jeho právech jako účastníka řízení.

13. Městský soud se vypořádal též s dalšími námitkami týkajícími se například povahy a obsahu žalobcovy práce, likvidačního charakteru a nepřiměřenosti disciplinárního opatření. Tyto závěry městského soudu však žalobce v kasační stížnosti nezpochybnil, a bylo by proto nadbytečné je zde shrnovat.

II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření účastníků řízení

14. Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Stěžovatel vychází z toho, že disciplinární řízení následující po vydání rušícího rozsudku čj. 17 Ad 4/2023-57 započalo až v roce 2024. Jeho vady proto nemohly být zhojeny v řízení, jež uvedenému rozsudku, tj. zrušeným disciplinárním rozhodnutím, předcházelo. Z toho stěžovatel dovozuje stěžejní námitku, podle níž v nynějším prvostupňovém ani odvolacím disciplinárním řízení nebylo nařízeno ústní jednání, ač dle autorizačního zákona nařízeno být muselo. V odvolacím řízení, před vydáním třetího – nyní napadeného – rozhodnutí žalovaného, stěžovatel nebyl předvolán k ústnímu jednání, neboť přípis žalovaného nazvaný „Oznámení o jednání představenstva“ není předvoláním k ústnímu jednání. V nynějším disciplinárním řízení proto nebylo ani v jednom stupni provedeno dokazování. V této souvislosti rovněž namítl, že nebyly splněny podmínky proto, aby disciplinární senát provedl dokazování bez nařízení jednání, tedy mimo ústní jednání. Navíc o tom nebyl sepsán protokol, resp. není součástí spisu, a stěžovatel o tom nebyl vůbec vyrozuměn.

16. Dále namítl, že vůbec nebyl poučen o svých právech, jakož i to, že nedostatek zákonného poučení o právech a povinnostech je procesní vadou, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. I kdyby tedy žalobce nedostatečné poučení včas nenamítal, městský soud se této otázce nemohl vyhnout.

17. Městský soud proto pochybil tím, že pro uvedené vady napadené rozhodnutí žalovaného nezrušil.

18. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Uvedl, že postup disciplinárních orgánů v nyní projednávané věci sice nebyl ideální, avšak stěžovateli nebyla odňata reálná možnost účinně hájit svá práva. Námitku chybějícího procesního poučení považuje rovněž za nepřípustnou.

19. V replice stěžovatel ve stručnosti zopakoval část žalobního tvrzení, že město Semily si neobjednalo statické posouzení ve smyslu již neúčinné vyhlášky č. 499/2006, o dokumentaci staveb, a proto nemuselo splňovat její náležitosti. A poukázal na to, že městský soud odmítl provést jím navržený důkaz v jeho prospěch s odůvodněním, že nesouvisí s nyní projednávanou věcí.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

20. Kasační stížnost není důvodná.

21. Podle § 21 odst. 4 autorizačního zákona autorizovaná osoba, proti které je disciplinární řízení vedeno, má právo vyjádřit se k důvodům uvedeným v návrhu, ke způsobu jejich zjištění, navrhovat důkazy nebo jejich doplnění, klást svědkům nebo znalcům otázky při ústním jednání, které musí být vždy nařízeno.

22. Podle § 9 odst. 1, 3 a 4 disciplinárního řádu platí, že k ústnímu jednání, které musí být vždy nařízeno, se předvolávají účastníci řízení a všechny další osoby, jejichž přítomnost je pro průběh jednání nezbytná. Jednání může být zahájeno, je-li předvolání k němu řádně doručeno disciplinárně obviněnému nejméně 15 dní předem. Nedostaví-li se disciplinárně obviněný bez náležité omluvy k jednání, nebo dá-li k tomu písemný souhlas, může soud jednat a rozhodovat v jeho nepřítomnosti. Za náležitou omluvu z jednání je považována zejména nemoc, pobyt v zahraničí, závažné rodinné důvody a výjimečně a nikoliv opakovaně i pracovní cesta. Omluvu je disciplinárně šetřený a disciplinárně obviněný povinen současně přiměřeným způsobem disciplinárnímu orgánu prokázat.

23. Podle § 31disciplinárního řádu se na průběh odvolacího řízení před představenstvem Komory přiměřeně užijí ustanovení tohoto disciplinárního řádu o jednání soudu. Důkazy se však zpravidla neprovádějí, případně jen výjimečně.

24. Stěžovatelova argumentace vychází z toho, že po zrušujícím rozsudku městského soudu započalo a probíhalo zcela nové, na předchozím nezávislé, disciplinární řízení, v němž musely být znovu provedeny veškeré zákonem předpokládané procesní úkony. Především mělo být opětovně provedeno dokazování na řádně nařízeném ústním jednání, a veškeré procesní poučení stěžovatele. Je zřejmé, že tuto úvahu v podstatě převzali i žalovaný a městský soud. Jinak by totiž nemohly dospět k závěru, že se disciplinární orgány dopustily vady spočívající právě v nenařízení (nekonání) ústního jednání v řízení následujícím po zrušujícím rozsudku městského soudu.

25. Tato výchozí úvaha je však mylná. Městský soud svým zrušujícím rozsudkem vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Ten následně zrušil první prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil stavovskému soudu k novému projednání [§ 22 odst. 3 autorizačního zákona ve spojení s § 33 odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu, což odpovídá § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu].

26. V takovém případě se správní (disciplinární) řízení znovu nezahajuje, jelikož již jednou bylo zahájeno a jde stále o stejné řízení, v němž dosud nebylo o předmětu řízení pravomocně rozhodnuto, jelikož původní prvostupňové řízení bylo zrušeno (VEDRAL, J. Správní řád. Komentář. II. Aktualizované a rozšířené vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012, komentář k § 90 odst. 1 písm. b), s. 776). Po jeho zrušení je věc vrácena prvostupňovému správnímu orgánu k dalšímu řízení, resp. novému projednání, nikoliv k celému novému řízení, ve kterém by bylo nutno opakovat již učiněné úkony nebo provádět úkony další. Je-li tedy v § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu [resp. § 33 odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu] užito pojmu „nové projednání“, je jím myšleno projednání věci po zrušujícím rozhodnutí odvolacího orgánu, jehož postup a rozsah bude vymezen důvody uvedenými právě tímto rozhodnutím. Součástí nového projednání tak může být i vydání rozhodnutí správního orgánu bez dalšího (rozsudky NSS ze 3. 4. 2014, čj. 7 As 126/2013-19, a na něj navazující z 11. 9. 2020, čj. 4 As 346/2018-26, bod 14).

27. V nyní projednávané věci bylo disciplinární řízení se stěžovatelem zahájeno 13. 4. 2022 doručením návrhu dozorčí rady, jako disciplinárního žalobce, na zahájení disciplinárního řízení stavovskému soudu jako prvostupňovému disciplinárnímu orgánu [§ 21 odst. 1 věta druhá autorizačního zákona ve spojení s § 2 písm. d) část věty před středníkem disciplinárního řádu]. Nesprávný je proto názor stěžovatele prezentovaný v průběhu disciplinárního řízení (jeho přípisy z 24. 5. 2022 a 31. 5. 2022 – bod [5] výše), že k jeho zahájení došlo již přípisem tajemníka dozorčí rady z 22. 10. 2021. Dnem 19. 10. 2021, kdy dozorčí rada obdržela stížnost na stěžovatele, bylo zahájeno „toliko“ disciplinární šetření se stěžovatelem, jež předchází případnému zahájení disciplinárního řízení [§ 2 písm. d) část věty za středníkem disciplinárního řádu].

28. Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že v průběhu disciplinárního řízení (v jeho fázi před vydáním prvního prvostupňového rozhodnutí) bylo nařízeno ústní jednání na 20. 6. 2022, k němuž byl stěžovatel řádně předvolán přípisem z 19. 5. 2022, jenž mu byl téhož dne doručen do datové schránky. Takto nařízené jednání se 20. 6. 2022 v čase od 11:00 do 12:25 hodin skutečně konalo, o čemž byl pořízen protokol, který je součástí správního spisu (položka č. 17 na č. l. 84 a 85) a bylo na něm provedeno dokazování obsahem správního spisu (zaznamenávajícího především průběh disciplinárního šetření), včetně několika vyjádření stěžovatele (str. 2 až 3 prvního prvostupňového rozhodnutí). Disciplinární senát se na ústním jednání zároveň usnesl, že bude jednat a rozhodovat v nepřítomnosti stěžovatele, neboť byly splněny podmínky § 9 odst. 3 disciplinárního řádu. Stěžovatel, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil (bod [5] výše). Uvedené ostatně nikterak nezpochybnil ani sám stěžovatel.

29. Nejvyšší správní soud vychází ze závěru disciplinárního senátu, stěžovatelem nezpochybněného, že stěžovatel byl k nařízenému ústnímu jednání řádně předvolán, tj. též nejméně patnáct dní předem, jakož i že se z jednání neomluvil. V tomto ohledu lze navíc poukázat na to, že jiný právní názor stěžovatele na kvalitu (právní účinnost) předvolání k ústnímu jednání nemůže představovat žádný (vážný) důvod, který je dle § 9 odst. 4 disciplinárního řádu považován za vážnou omluvu (zejména nemoc, pobyt v zahraničí, závažné rodinné důvody a výjimečně a nikoliv opakovaně i pracovní cesta).

30. Není tak pravdou, že v průběhu disciplinárního řízení se stěžovatelem nebylo nařízeno (a konáno) ústní jednání. Požadavek § 21 odst. 4 autorizačního zákona a § 9 odst. 1 disciplinárního řádu byl v nyní projednávané věci naplněn. V tomto ohledu tedy Nejvyšší správní soud částečně koriguje odůvodnění městského soudu a žalovaného, kteří nesprávně vycházeli z toho, že v disciplinárním řízení se stěžovatelem ústní jednání nařízeno nebylo. Ostatně, žalovaný i městský soud v rámci svého odůvodnění rovněž na ústní jednání konané 20. 6. 2022 kladli důraz (str. 4 třetího rozhodnutí žalovaného a body 63 a 64 napadeného rozsudku).

31. Důvodem zrušení prvního rozhodnutí žalovaného, jakož následně i prvního prvostupňového rozhodnutí byla výhradně jejich nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatečném odůvodnění, nikoli vady řízení, tedy ani dokazování (body 26 a 27 rozsudku městského soudu čj. 17 Ad 4/2023-57, bod [8] výše). Tyto nedostatky odůvodnění zrušených disciplinárních rozhodnutí mohly být při novém projednání napraveny bez opětovného či dalšího dokazování, a další jednání ve věci by tak bylo nadbytečné. Stěžovatel současně v průběhu nového projednání, před vydáním druhého prvostupňového rozhodnutí, dostal možnost vyjádřit se k podkladům pro jeho vydání, čehož využil. Disciplinární senát proto v rámci nového projednání nebyl povinen dokazování zopakovat ani doplnit, a tedy ani opětovně nařizovat a konat (druhé) ústní jednání (rozsudky NSS čj. 7 As 126/2013-19 a na něj navazující čj. 4 As 346/2018-26, body 13 a 14).

32. Z uvedených důvodů proto nemůže obstát ani kasační námitka, že v disciplinárním řízení se stěžovatelem nebylo ani v jednom stupni provedeno dokazování. Bylo totiž provedeno při ústním jednání konaném 20. 6. 2022. Tím byly naplněny zásady ústnosti a přímosti, na čemž nic nemůže změnit ani skutečnost, že ústní jednání proběhlo bez přítomnosti stěžovatele.

33. Korigovat je třeba i dílčí úvahu městského soudu opřenou o § 31 disciplinárního řádu, dle nějž se v odvolacím řízení postupuje přiměřeně podle ustanovení o jednání v prvním stupni. Z tohoto ustanovení ve spojení s § 21 odst. 4 autorizačního zákona a § 9 odst. 1 disciplinárního řádu dle městského soudu plyne povinnost nařídit ústní jednání i v odvolacím řízení. S touto úvahou se nelze plně ztotožnit. Z autorizačního zákona ani disciplinárního řádu neplyne, že by ústní jednání muselo v odvolacím řízení proběhnout i tehdy, bylo-li řádně konáno v řízení prvostupňovém. Pravidlo, že ústní jednání musí být nařízeno vždy, je stanoveno v § 21 odst. 4 autorizačního zákona, který se jednoznačně týká jen prvostupňového disciplinárního řízení. Odvolací řízení je upraveno v § 22 autorizačního zákona, který požadavek na obligatorní ústní jednání neobsahuje. Nelze jej dovozovat ani z disciplinárního řádu. Jeho § 9 odst. 1 odpovídá § 21 odst. 4 autorizačního zákona a týká se rovněž prvostupňového řízení. Dle § 31 disciplinárního řádu se ustanovení o jednání stavovského soudu jako prvostupňového disciplinárního orgánu užijí na průběh odvolacího řízení toliko přiměřeně, což vyjadřuje volnější vztah (rozsudek NSS z 20. 5. 2021, čj. 8 Ao 4/2021-75, bod 18). Ustanovení § 31 disciplinárního řádu tedy nevyžaduje, aby se v odvolacím řízení postupovalo zcela stejně jako v řízení prvostupňovém, tj. včetně automatického obligatorního nařízení (a konání) ústního jednání. Tomu ostatně odpovídá i druhá věta tohoto ustanovení, podle níž se v odvolacím řízení důkazy zpravidla neprovádějí, případně jen výjimečně. Pokud by se důkazy prováděly, mělo by tomu být na ústním jednání. Taková situace však v nyní projednávané věci nenastala (bod [31] výše).

34. V odvolacím řízení před vydáním třetího rozhodnutí žalovaného proto již nebylo nutné bez dalšího nařizovat (konat) opětovně ústní jednání. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení již nebylo třeba provádět jakékoli dokazování, nemusel žalovaný nařizovat ústní jednání ani z tohoto důvodu. Bez významu je proto otázka, zda oznámení o zasedání představenstva ze 14. 11. 2024, představuje předvolání k ústnímu jednání.

35. Stěžovatel dále namítl, že nebyly splněny podmínky proto, aby disciplinární senát provedl dokazování bez nařízení jednání, tedy mimo ústní jednání. Navíc o tom nebyl sepsán protokol, resp. není součástí spisu, a stěžovatel o tom nebyl vůbec vyrozuměn.

36. Je pravdou, že disciplinární senát na str. 3 svého druhého prvostupňového rozhodnutí uvedl, že důkazy provedl bez nařízení jednání. Podle Nejvyššího správního soudu jde však spíš o neobratné vyjádření, neboť z následujícího výčtu je zjevné, že disciplinární senát vycházel ze shodných důkazů, jež provedl na ústním jednání konaném 20. 6. 2022. I pokud by však šlo o dokazování provedené mimo ústní jednání, z něhož skutečně nebyl pořízen protokol, resp. není součástí správního spisu, jednalo by se o vadu řízení, jež však nemohla mít vliv na zákonnost druhého prvostupňového rozhodnutí. Podstatné totiž je, že disciplinární senát již dříve provedl dokazování na řádně nařízeném a konaném ústním jednání.

37. Jde-li o námitky týkající se nepoučení o procesních právech, Nejvyšší správní soud se ztotožnil s městským soudem, že v řízení o žalobě stěžovatel tuto námitku poprvé uplatnil až v replice z 20. 4. 2025, tedy opožděně, po uplynutí dvouměsíční žalobní lhůty. Stěžovatel se současně mýlí, že nedostatek zákonného poučení o právech a povinnostech je procesní vadou, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Již v bodu 23 rozsudku městského soudu čj. 17 Ad 4/2023-57 byl stěžovatel seznámen se závěry judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení rozšířeného senátu NSS z 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS), podle nichž krajský (městský) soud je povinen z úřední povinnosti přihlížet k žalobcem nenamítaným vadám řízení před správním orgánem, pouze pokud brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů. Tak tomu však v nyní projednávané věci nebylo, jelikož tvrzený nedostatek procesního poučení městskému soudu nikterak nebránil v přezkumu třetího rozhodnutí žalovaného v rozsahu řádně uplatněných žalobních bodů. Stěžovatel ani netvrdí opak.

38. Městský soud tedy nejen, že neměl povinnost se otázkou poučení zabývat, ale ani tak učinit nemohl, neboť by tím porušil dispoziční zásadu zakotvenou v § 75 odst. 2 s. ř. s. Šlo by přitom o vadu, která může mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku.

39. Jelikož stěžovatel námitku nedostatečného procesního poučení neuplatnil přípustně (včas) v řízení o žalobě, ač tak učinit mohl, nemůže ji přípustně uplatnit ani v řízení o kasační stížnosti (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).

40. Protože stěžovatel nepodal blanketní kasační stížnost, která by vyžadovala postup podle § 106 odst. 3 s. ř. s., jenž je následně spojen s koncentrací řízení, mohl bez omezení jakoukoliv lhůtou uplatňovat v průběhu řízení nové kasační důvody [nález ÚS z 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05 (N 27/40 SbNU 219)].

41. To učinil prostřednictvím repliky, v níž ve stručnosti zopakoval část žalobního tvrzení, že město Semily si neobjednalo statické posouzení ve smyslu již neúčinné vyhlášky č. 499/2006, o dokumentaci staveb, a proto nemuselo splňovat její náležitosti. A poukázal na to, že městský soud odmítl provést jím navržený důkaz v jeho prospěch s odůvodněním, že nesouvisí s nyní projednávanou věcí.

42. Tato argumentace je však rovněž nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Je tomu tak proto, že poukazy na neprovedení (blíže nekonkretizovaného) důkazu ani na vyhlášku č. 499/2006 Sb. stěžovatel nikterak nezpochybňuje, natož kvalifikovaně, vypořádání městského soudu v bodech 20 až 24, resp. 82 a násl. napadeného rozsudku (rozsudky NSS z 29. 1. 2015, čj. 8 Afs 25/2012-351, bod 140, z 15. 2. 2017, čj. 1 Azs 249/2016-38, bod 12, či na ně navazující z 20. 7. 2023, čj. 8 As 368/2021-51, body 24 a 26 a další tam citovaná judikatura).

IV. Závěr a náklady řízení

43. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a podle § 110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému, kterému by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, Nejvyšší správní soud náhradu nepřiznal. Ve shodě s městským soudem totiž dospěl k závěru, že ČKAIT, a tedy i její představenstvo jako žalovaný, disponuje dostatečně početným potenciálem odborně vzdělaných členů a zaměstnanců pro to, aby rozhodnutí vydané v disciplinárním řízení před soudem obhájily. Tuto „obhajobu“ považuje ostatně zdejší soud za běžnou součást její činnosti (rozsudek NSS z 26. 11. 2024, čj. 10 As 143/2024-90, bod 27, jehož závěry vyslovené ve vztahu k České komoře architektů, jež je zřízena a její působení upravena rovněž autorizačním zákonem, dopadají i na nyní projednávanou věc). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 27. srpna 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu