22 As 2/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Kaufland Česká republika, v. o. s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, zastoupená Mgr. Radimem Kotrbou, advokátem se sídlem Na Příkopě 1096/19, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. B., zastoupený Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M., advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, II) CETIN, a. s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, III) EG.D, s. r. o., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, IV) Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5, V) Teplárna České Budějovice, a. s., se sídlem Novohradská 2129/32a (dříve Novohradská 398/32), České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, čj. KUJCK 96794/2024, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2025, čj. 61 A 28/2024-86, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Osoba zúčastněná na řízení I) j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Radima Kotrby, advokáta.

III. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení II), III), IV) ani V) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 3. 7. 2020 podala společnost 4.SAXES, s. r. o., IČO: 62502492 (dále „žadatelka“) [pozn. NSS: v průběhu stavebního řízení se místo žadatelky stala stavebníkem osoba zúčastněná na řízení I) – bod [4] dále], žádost o vydání společného povolení pro stavební záměr stavby „Obchodní objekt Dlouhá louka“, Na Sádkách, České Budějovice 2, na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI a XJ, všechny v k. ú. Č (dále „stavební záměr“, resp. „stavba“). S výjimkou pozemků parc. č. XF a XG vlastněných žalobkyní, byly uvedené pozemky ve vlastnictví žadatelky. Stavba je dle určení jejího prostorového řešení přízemní montovanou stavbou obchodního centra, která obsahuje čtyři obchodní jednotky. Objekt je navržen jako montovaný železobetonový skelet založený na patkách s obvodovými prefabrikovanými základovými trámy. V severní části řešeného území má být zpevněná plocha obsahující asfaltové komunikace, parkovací stání a chodníkové trasy pro pěší, přičemž větev A komunikace se šířkou 6 m bude napojená na stávající účelovou komunikaci s asfaltovým povrchem. Po obou stranách komunikace jsou navržena kolmá parkovací stání v počtu 36. Větev B komunikace je napojena kolmo na větev A, přičemž má sloužit pro zásobování objektu.

2. Magistrát města České Budějovice (dále „stavební úřad“) rozhodnutím z 5. 8. 2020 čj. SU/3817/2020-3, podle § 94p odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále „stavební zákon 2006“), žádost o vydání společného povolení zamítl, a to z důvodu nesouhlasného stanoviska a vyjádření dotčených orgánů. Toto rozhodnutí žalovaný k odvolání žadatelky rozhodnutím z 26. 3. 2021, čj. KUJCK 32340/2021, zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání.

3. Stavební úřad následně rozhodnutím z 28. 1. 2022, čj. SU/3817/2020-16, podle § 94p odst. 1 stavebního zákona 2006 a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, účinné do 31. 12. 2023, schválil stavební záměr stavby. Současně stanovil podmínky pro provedení stavby a pro její užívání. Toto rozhodnutí žalovaný k odvolání žalobkyně rozhodnutím z 10. 8. 2022, čj. KUJCK 66139/2022, zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Dle žalovaného stavební úřad při vydání rozhodnutí nedisponoval rozhodnutím silničního správního úřadu o připojení stavebního záměru na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. V podkladech se nacházel pouze doklad o připojení k parkovišti žalobkyně na pozemku parc. č. XG (dále „parkoviště Kaufland“) zajištěný vymezenými věcnými břemeny chůze a jízdy, a proto nebylo možné záměr povolit.

4. Dne 18. 10. 2022 žadatelka spolu s osobou zúčastněnou na řízení I) [dále „OZNŘ I)“] [pozn. NSS: jediný jednatel a společník žadatelky] oznámily, že na základě dohody o zrušení závazku a postoupení je nově vlastníkem stavebním záměrem dotčených pozemků, vyjma pozemků parc. č. XF a XG vlastněných žalobkyní (bod [1] výše), a rovněž novým stavebníkem OZNŘ I).

5. Po novém projednání stavební úřad rozhodnutím z 15. 9. 2023, čj. SU/3817/2020-41, opětovně schválil stavební záměr stavby a stanovil podmínky pro její provedení a užívání. Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a (třetí) rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

6. Rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích k žalobě žalobkyně v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

7. Dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i jím přezkoumávané rozhodnutí stavebního úřadu, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nedošlo totiž k vypořádání námitek, které žalobkyně uplatnila v průběhu stavebního řízení ohledně přetížení dopravy u výjezdu z pozemku stavby na parkoviště Kaufland, s tímto přetížením souvisejícího rizika úplného zastavení dopravy po parkovišti Kaufland či vzniku dopravní zácpy u výjezdu z něj, a dále ohledně (ne)možnosti zřídit na pozemku parc. č. XG u výjezdu z parkoviště Kaufland současně vjezd i výjezd pro vozidla směřující do/z budoucího obchodního objektu (stavby). Krajský soud uvedl, že žalobkyně tuto argumentaci sice uplatnila až ve vyjádření k podkladům rozhodnutí z 19. 7. 2023 (a následně též v odvolání), tedy až po ústním jednání (konaném 28. 3. 2023), tj. po zákonné koncentraci řízení dle § 94m odst. 1 stavebního zákona 2006. Zároveň však dospěl k závěru, že jde o námitky dotýkající se veřejného zájmu (na soulad stavby s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu), na něž se koncentrace neuplatní. Správní orgány je proto měly řádně a přezkoumatelně vypořádat, což však neučinily. V důsledku toho krajský soud nemohl v rozsahu žalobních námitek věcně posoudit, zda stavba splňuje podmínku napojení na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci dle § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále „vyhláška č. 501/2006 Sb.“).

8. Druhou žalobní námitku stran chybějícího souhlasu žalobkyně dle § 184a stavebního zákona 2006 krajský soud neshledal důvodnou. Tyto závěry krajského soudu v její prospěch však OZNŘ I) v kasační stížnosti logicky nezpochybnila, a bylo by proto nadbytečné je zde shrnovat.

II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření účastníků řízení Kasační stížnost

9. OZNŘ I) (dále „stěžovatel“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí žalovaného nepovažuje za nepřezkoumatelné.

10. Stěžovatel namítl, že ačkoliv jsou námitky, pro jejichž nevypořádání krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil, rozepsány košatě, jde v podstatě o námitku jedinou, a to námitku nepřípustného negativního vlivu dopravy nově přivedené do území v důsledku stavby na plynulost dopravy v území (tj. na parkovišti Kaufland a v ulici Pasovská). Ostatně, sama žalobkyně shrnuje svoji námitku vždy tak, že stavební záměr není napojen na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Dle stěžovatele jde o námitku značně obecnou až zmatenou, jíž žalobkyně toliko vyjadřuje obavu o dopravní vytížení území, aniž předložila pro své tvrzení jakýkoli důkaz či podklad (např. statistiky vytíženosti parkoviště Kaufland či fotografie). Takovou obecnou obavu však lze mít prakticky u každé novostavby generující nějakou dopravu. Z jednání žalobkyně ve stavebním řízení dle stěžovatele tedy nikterak nevyplývalo, že by namítala, natož pak dokládala negativní (či snad dokonce nadlimitní) dopad přivedení další dopravy do území. Celkový provoz v okolí stavebního záměru tak nikdy nebyl předmětem námitky žalobkyně. Přístup krajského soudu, který ze zmatené a obecné námitky „extrahuje“ či spíše „konstruuje“ ještě její další možný význam, který snad měl žalovaný dovodit, je dle stěžovatele nepřípustně aktivistický.

11. Dále stěžovatel namítl, že výše popsaná námitka žalobkyně, týkající se řešení místních a účelových komunikací, byla v rámci stavebního řízení vyřešena závazným stanoviskem Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále „silniční správní úřad“) z 22. 10. 2019, čj. ODSH/13371/2019-2 (dále „závazné stanovisko“), ve spojení se stanovisky silničního správního úřadu ze 7. 2. 2023, čj. ODSH/16934/2022-2 (dále „stanovisko 2“) a z 21. 6. 2023, čj. ODSH/9151/2023-2 (dále „stanovisko 3“). Jejich obsah ani přezkoumatelnost žalobkyně ve stavebním řízení nikterak nezpochybnila, ač tak učinit mohla. Nedomáhala se tak ani jejich přezkumu, především závazného stanoviska postupem dle § 149 odst. 7 správního řádu.

12. Podle stěžovatele se žalovaný touto námitkou zabýval stručně, leč přesně v mezích rozdělení působnosti jednotlivých správních orgánů a s ohledem na podrobnost námitky. Žalovaný uvedl, že k námitce se v řízení před stavebním úřadem vyjadřoval silniční správní úřad. Vypořádání spočívající v odkazu na relevantní (závazná) stanoviska dotčených orgánů považuje stěžovatel za řádné a přezkoumatelné, neboť odpovídá míře obecnosti samotné námitky. Krajský soud navíc ani neuvedl, v jakém rozsahu žalovaný (popř. stavební úřad) opomněl posoudit stavební záměr, respektive z kterého ustanovení právního předpisu taková jeho povinnost plyne. Stejně tak krajský soud nikterak nekonkretizoval veřejný zájem, jehož se měla opožděná námitka žalobkyně dotýkat.

13. Stěžovatel dále namítl, že uvedená námitka se netýká vlastnických práv žalobkyně, jejichž dotčení by zakládalo její účastenství ve stavebním řízení. Proto se na její vypořádání neuplatní standardy pro vypořádání vlastnických námitek. Jelikož krajský soud tyto standardy aplikoval nesprávně, zatížil napadený rozsudek nezákonností.

14. Stěžovatel rovněž namítl, že z rozsudku Krajského soudu v Brně z 18. 2. 2021, čj. 30 A 15/2019-107, č. 4194/2021 Sb. NSS, nikterak neplyne, že by měly správní orgány povinnost k opožděné námitce účastníka posuzovat otázky týkající se veřejného zájmu nadstandardně, tedy nad rámec daný právními předpisy. Naopak z něj plyne, že námitky týkající se veřejného zájmu lze běžně vypořádat právě odkazem na relevantní (závazné) stanovisko dotčeného orgánu, jak tomu bylo i v nyní projednávané věci. Krajský soud přitom žalovanému nevytknul, že by při posuzování stavebního záměru postupoval v rozporu s právními předpisy, že by stavební záměr nesprávně či nedostatečně posoudil či že by byl v rozporu s právními předpisy. Dle stěžovatele proto správním orgánům nelze vytýkat, že se otázkou dopravního napojení stavebního záměru, resp. stavby nezabývaly.

15. Stěžovatel také poukázal na nepřiměřenou délku stavebního řízení, jež stále není skončeno. Vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti

16. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Uvedla, že během stavebního řízení opakovaně a velmi konkrétně upozorňovala na nepříznivou dopravní situaci v okolí parkoviště Kaufland. Fotografiemi dokládá, že již v současné době, tj. bez ovlivnění provozem stavby, který by měl vést k dalšímu navýšení dopravy přímo přes parkoviště Kaufland až o téměř 40 vozů, je dopravní situace na parkovišti Kaufland a v jeho okolí velmi často neúnosná. Stavba by tak představovala významné zatížení již nyní často kolabující ulice Pasovská, ale zejména by měla bezprostřední vliv na plynulost a bezpečnost provozu na parkovišti Kaufland. Námitka formulovaná ohledně přetíženosti dopravy je dle žalobkyně dostatečně konkrétní a přesná, a to nejpozději od její formulace ve vyjádření k podkladům rozhodnutí z 19. 7. 2023. Krajský soud se tak nedopustil žádného aktivismu. Nadto, i pokud by námitka žalobkyně byla obecná (což nebyla), bylo úřední povinností správních orgánů řádně posoudit veřejný zájem.

17. Námitky žalobkyně stran přetíženosti dopravy a vjezdu/výjezdu ze stavby, resp. navazujícího vlivu na výjezd z parkoviště Kaufland, se bezprostředně dotýkají, resp. zasahují do soukromých práv žalobkyně (vlastnického práva a práva na řádný a nerušený výkon její podnikatelské činnosti). Především se bezprostředně dotýká veřejného zájmu. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je správní orgán povinen ochranu veřejného zájmu (tedy i námitky upozorňující na jeho možné porušení) zkoumat a zajistit z úřední povinnosti, tj. i bez námitky účastníka řízení, a to dokonce kdykoli během řízení. Současně z judikatury plyne, že otázka dopravního napojení, podmínek provozu, jeho hustoty apod. jsou otázkami veřejného zájmu, které jsou správní orgány (stavební úřady) povinny v rámci rozhodování (ať už umístění, či realizace) stavebního záměru zjišťovat z úřední povinnosti a následně posoudit v dostatečném rozsahu.

18. Dle žalobkyně se stavební úřad, žalovaný ani dotčené orgány námitkami týkajícími se přetíženosti dopravy a nevhodného napojení vjezdu a výjezdu ze stavebního záměru vůbec nezabývaly. Napadený rozsudek je proto zákonný a správný.

19. Žalovaný ani OZNŘ II) až V) se ke kasační stížnosti ani k vyjádření žalobkyně nevyjádřili.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

20. Kasační stížnost není důvodná. Kasační námitky mířící do formulace a obsahu odvolací námitky stran dopravního napojení

21. Nejvyšší správní soud předně nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že celkový provoz v okolí stavebního záměru nikdy nebyl předmětem námitky žalobkyně, resp. že nenamítala negativní dopad přivedení další dopravy do území.

22. Ve vyjádření z 19. 7. 2023 i odvolání z 12. 10. 2023 žalobkyně uvedla, že v případně povolení stavebního záměru by výjezd z parkoviště Kaufland byl velmi přetížen, jelikož tam již nyní v provozní době dochází k vysoké koncentraci osob. Poukázala na riziko úplného zastavení pohybu vozidel na parkovišti a dopravní zácpy u výjezdu z něj. Uvedla rovněž, že riziko přetížení dopravy a vzniku dopravních zácp u výjezdu je jedním z důvodů, pro nějž nebylo možné provést dopravní napojení pozemku parc. č. XE na kruhový objezd. Dle stěžovatelky je tak zřejmé, že stavební záměr nedisponuje dopravním napojením na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci ve smyslu § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

23. Z uvedeného je dle Nejvyššího správního soudu zjevné, že žalobkyně jednoznačně a srozumitelně tvrdila, v čem konkrétně spatřuje nesplnění podmínky dopravního napojení stavebního záměru. Tím dostatečně konkrétně vymezila skutkové i právní důvody namítané nemožnosti schválení stavebního záměru, tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se mají správní orgány věcí zabývat. Neobstojí tak tvrzení stěžovatele, že jde o námitku značně obecnou až zmatenou. Bez významu je pak otázka, zda jde o vícero propojených námitek, či toliko námitku jednu. Nepodstatné je i to, zda žalobkyně uvedenou námitkou toliko vyjadřuje obavu o nadměrné dopravní vytížení území, jež lze dle stěžovatele mít prakticky u každé novostavby generující dopravu. Posledně uvedené podle Nejvyššího správního soudu naopak jen potvrzuje závěr krajského soudu, že tato otázka se, krom práv žalobkyně (k tomu dále) dotýká rovněž veřejného zájmu na souladu stavby s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu [§ 94o odst. 1 písm. b) stavebního zákona 2006] a souvisí tak se samotnými cíli rozhodování v území a naplněním konkrétních obecných požadavků na využití území (body 40 až 42 napadeného rozsudku). Otázka, zda žalobkyně svá tvrzení dostatečně doložila, nemá vliv na to, že jde o dostatečně konkrétně formulovanou námitku. Případné neprokázání skutkových tvrzení je až otázkou důvodnosti.

24. Krajský soud uvedenou argumentaci uchopil zcela v souladu s tím, jak ji sama žalobkyně formulovala v průběhu stavebního řízení. Není tedy pravda, že by z ní „extrahoval“ či „konstruoval“ námitku zcela jinou. Nedůvodná je proto námitka, že krajský soud byl nepřípustně aktivistický.

25. Stěžovatel dále namítl, že uvedená námitka se netýká vlastnických práv žalobkyně, a jde tak o námitku zákonnosti, jež se nedotýká práv žalobkyně, jež zakládají její účastenství ve stavebním řízení. Proto se na její vypořádání neuplatní standardy pro vypořádání vlastnických námitek. Jelikož krajský soud tyto standardy aplikoval nesprávně, zatížil napadený rozsudek nezákonností.

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedostatečnou kapacitu, přetížení a riziko dopravní zácpy vztahovala ke svému parkovišti a výjezdu z něj, tj. k pozemkům ve svém vlastnictví, neobstojí stručná argumentace stěžovatele, že žalobkyně netvrdila dotčení své právní sféry. Je totiž evidentní, že otázka provozu na jejím parkovišti u její prodejny se její právní sféry týká již na první pohled, aniž je nutné to výslovně tvrdit a blíže vysvětlovat.

27. Skutečnost, že jde (slovy stěžovatele) o „vlastnickou námitku“ nevylučuje, aby se otázka dopravního napojení dotýkala rovněž veřejného zájmu na souladu stavby s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu. Tím spíše představuje-li výjezd z parkoviště Kaufland bezprostřední napojení na veřejně přístupnou pozemní komunikaci (ulici Pasovskou) s kruhovým objezdem. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že osoba se může dovolávat i těch právních ustanovení, resp. jejich porušení, která se vztahují k veřejnému zájmu, jestliže má tento zájem souvislost i s její právní sférou (usnesení rozšířeného senátu NSS z 29. 5. 2019, čj. 2 As 187/2017-264, č. 3903/2019 Sb. NSS, Dobřejovice – Čestlice, a na něj navazující rozsudky NSS z 9. 5. 2024, čj. 6 As 366/2023-46, bod 20, či 27. 4. 2026, čj. 8 As 196/2024-29, bod 46). Krajský soud tedy postupoval správně. Kasační námitka mířící do způsobu vypořádání odvolací námitky stran dopravního napojení

28. Stěžovatel dále namítl, že krajský soud v nyní napadeném rozsudku nesprávně vyložil a aplikoval závěry rozsudku Krajského soudu v Brně čj. 30 A 15/2019-107. Dle Nejvyššího správního soudu závěry uvedeného rozsudku dezinterpretuje naopak stěžovatel. Z bodu 15 rozsudku čj. 30 A 15/2019-107 pro nyní projednávanou věc plyne, že na námitky, jež se svojí povahou dotýkají (též) veřejného zájmu, se neuplatní koncentrace řízení dle § 94m odst. 1 stavebního zákona 2006. Bez ohledu na míru aktivity ze strany účastníků je totiž povinností správního orgánu, aby otázky týkající se veřejného zájmu důkladně vyřešil (§ 50 odst. 3 věta první správního řádu). Skutečnost, že jde současně o otázky, jež v převážné většině přísluší řešit dotčeným orgánům a stavební úřad se tak oprávněně může odvolat na jejich kladná závazná stanoviska, však předpokládá, že tato stanoviska obsahují dostatečnou a přezkoumatelnou odpověď na tyto otázky. Přesně v tomto smyslu krajský soud závěry uvedeného rozsudku aplikoval, neboť se zaměřil i na obsah (závazných) stanovisek, na něž správní orgány odkazovaly (body 39 až 42 a 50 napadeného rozsudku). Stěžovatel se tedy mýlí v tom, že správním orgánům nelze vytýkat, že se otázkou dopravního napojení stavebního záměru, resp. stavby nezabývaly.

29. Nadto, krajský soud správním orgánům vyčetl, že se danou otázkou nezabývaly vůbec, a to ani poukazem na (závazná) stanoviska, nikoli to, že se jí nezabývaly v požadovaném (nad)standardu. Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nevypořádání odvolací námitky stran dopravního napojení na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, nemohl v tomto rozsahu žalovanému vytknout, že při posuzování stavebního záměru postupoval v rozporu s právními předpisy, že stavební záměr nesprávně či nedostatečně posoudil či že byl v rozporu s právními předpisy (poslední věta bodu 52 napadeného rozsudku). Kasační námitky mířící do obsahu (závazných) stanovisek

30. Krajský soud předně uzavřel, že stavební úřad ani žalovaný se ve svých rozhodnutích s námitkou žalobkyně ohledně kapacity dopravního napojení záměru nevypořádaly samostatně, předestřením vlastních samonosných úvah (body 43 až 49 napadeného rozsudku). Proti tomuto dílčímu závěru stěžovatel v kasační stížnosti podrobněji nebrojil. Namítal „pouze“ to, že otázka dopravního napojení a dostatečné kapacity byla v řízení vyřešena prostřednictvím (závazných) stanovisek dotčených orgánů. Tím tedy napadl navazující dílčí závěr krajského soudu (v bodu 50 napadeného rozsudku), podle nějž zhodnocení dopadů stavby na dopravní situaci v místě výjezdu z parkoviště Kaufland, či posouzení napojení stavby na přilehlou pozemní komunikaci z hlediska její kapacity, neobsahují ani správními orgány odkazovaná stanoviska dotčených orgánů [závazné stanovisko, stanovisko 2, stanovisko 3, ani vyjádření Policie České republiky, dopravního inspektorátu České Budějovice z 3. 9. 2019 (dále „vyjádření PČR“)].

31. Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval obsahem (odůvodněním) těchto (závazných) stanovisek a podkladů. Ze správního spisu ověřil, že uvedená (závazná) stanoviska ani vyjádření PČR odpověď na uvedenou otázku (námitku žalobkyně) neobsahují, neboť se otázkou dopravního napojení na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci (ulici Pasovskou s navazujícím kruhovým objezdem) vůbec nezabývají z pohledu namítané nedostatečné kapacity. Vyjádření PČR ani závazné stanovisko se této otázce nevěnují vůbec. Stanovisko 2 obsahuje závěr, že parkoviště Kaufland je veřejně (nikoli neveřejně) přístupnou účelovou komunikací. Stanovisko 3 pak závěr, že parkoviště Kaufland není omezeno pouze pro vozidla o hmotnosti do 3,5 t, nýbrž „jen“ pro vozidla, jejichž výška přesahuje 2,5 m. Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že (závazná) stanoviska ani vyjádření PČR neobsahují dostatečnou a přezkoumatelnou odpověď na uvedené otázky, resp. na námitku uplatněnou žalobkyní v průběhu stavebního řízení. Poukaz stavebního úřadu, potažmo žalovaného, na tyto (závazné) podklady proto nepředstavuje vyřešení, resp. přezkoumatelnou reakci na uplatněné námitky poukazující na nedostatečnou kapacitu (rozsudek NSS z 26. 2. 2024, čj. 8 As 277/2021-66, č. 4587/2024 Sb. NSS, bod 86 a tam citovaná judikatura). Zbylá kasační argumentace

32. Není ani pravda, že krajský soud nekonkretizoval veřejný zájem, jehož se měla opožděná námitka žalobkyně dotýkat. V bodech 40 až 42 napadeného rozsudku tento veřejný zájem dostatečně popsal. Konkrétně uvedl, že jde o veřejný zájem na souladu stavby s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu a souvisí se samotnými cíli rozhodování v území a naplněním konkrétních obecných požadavků na využití území. Vyšel při tom ze svého dřívějšího rozsudku z 24. 11. 2021, čj. 63 A 2/2021-83, jehož závěry stěžovatel v kasační stížnosti nikterak nesporoval. Stejně tak z bodů 43 a násl. napadeného rozsudku jasně a srozumitelně plyne, v jakém rozsahu žalovaný (popř. stavební úřad) opomněl posoudit stavební záměr, respektive z kterého ustanovení právního předpisu taková jeho povinnost plyne. Konkrétně jde o nevypořádání námitky týkající se nesplnění podmínky dopravního napojení stavebního záměru, resp. stavby na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci ve smyslu § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

33. Poukaz stěžovatele na nepřiměřenou délku stavebního řízení, jež stále není skončeno, nemají relevanci z hlediska zákonnosti správního rozhodnutí, resp. nepředstavují takovou vadu, která by odůvodňovala zrušení správního rozhodnutí (rozsudky NSS z 30. 10. 2003, čj. 6 A 171/2002-41, či z 26. 10. 2006, čj. 6 Ads 50/2005-63, a na ně navazující judikatura). Stěžovatel může případně využít postup dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (rozsudky NSS z 29. 4. 2021, čj. 8 As 22/2021-63, body 20 až 22, z 19. 12. 2024, čj. 8 As 210/2023- 90, bod 21, a na ně navazující z 25. 3. 2026, čj. 22 As 192/2025-35, bod 18).

34. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud dospěl ke správnému a zákonnému závěru o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, potažmo jemu předcházejícího (třetího) rozhodnutí stavebního úřadu.

IV. Závěr a náklady řízení

35. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a podle § 110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel ani žalovaný neměli ve věci úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení.

37. Žalobkyně naopak byla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Její náklady za řízení o kasační stížnosti spočívají v nákladech na zastoupení advokátem v podobě odměny a náhrady jeho hotových výdajů. Zástupce v řízení o kasační stížnosti učinil dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení (nahlížení do spisu 23. 3. 2026) a vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu]. Za každý tento úkon náleží odměna 4 620 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu v uvedeném znění), celkem 9 240 Kč, a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu v uvedeném znění), celkem 900 Kč. Celková výše nákladů žalobkyně za řízení o kasační stížnosti činí 10 140 Kč. Jelikož zástupce stěžovatele, vykonávající advokacii samostatně, je plátcem DPH, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o 21% sazbu této daně, tj. o částku 2 130 Kč, na 12 270 Kč.

38. Stěžovatel je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Radima Kotrby, advokáta.

39. Osoby zúčastněné na řízení II), III), IV) ani V) nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení o kasační stížnosti jim Nejvyšší správní soud neuložil žádnou povinnost, ani nehájily proti žalobci svá práva, která by jim vyplývala z rozhodnutí napadeného žalobou, současně soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné (§ 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 3. září 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu