22 As 70/2025

Rubrum

22 As 70/2025 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudkyně Jitky Zavřelové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: M. C., zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2024, čj. MSK 66197/2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2025, čj. 59 A 3/2024-48, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí relevantních skutečností

1. Městský úřad Hlučín (dále též „správní orgán I. stupně“) vydal dne 20. 7. 2023 příkaz čj. HLUC/50391/2023/ODP/He, kterým shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSP“), a uložil mu pokutu ve výši 1500 Kč. Příkaz byl žalobci doručen dne 20. 7. 2023.

2. Dne 28. 7. 2023 byl do datové schránky správního orgánu doručen odpor z datové schránky J. J. V odporu se uvádí, že jej podává žalobce prostřednictvím J. J. (dále též „první odpor“). Správní orgán usnesením ze dne 31. 7. 2023 vyzval žalobce k doplnění plné moci k zastupování. Toto usnesení bylo doručeno do datové schránky žalobce dne 31. 7. 2023 a do datové schránky J. J. dne 9. 8. 2023.

3. Dne 7. 8. 2023 bylo z e-mailové adresy „x“ zasláno správnímu orgánu I. stupně podání nazvané „---odpor---“, k němuž byl připojen dokument, jenž se obsahově shodoval s prvním odporem. U jména žalobce byl toliko připojen vlastnoruční podpis (dále též „druhý odpor“). 22 As 70/2025

4. Dne 18. 8. 2023 doručil správní orgán I. stupně žalobci přípis, v němž uvedl, že ve lhůtě, kterou stanovil v usnesení ze dne 31. 7. 2023, nebyla doložena plná moc. První odpor, podaný správnímu orgánu z datové schránky J. J. (zástupce), tudíž nebyl náležitě doplněn, pročež se na něj hledí jako by nebyl podán. Druhý odpor, podaný z e-mailové adresy „x“, je pak opožděný. Následně prvostupňový správní orgán předal spis žalovanému. Ten vrátil věc prvostupňovému správnímu orgánu s tím, že odpor doručený správnímu orgánu prostřednictvím e-mailu je třeba ve prospěch žalobce považovat za projev vůle žalobce zmocnit J. J. k zastupování.

5. Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2023, čj. HLUC/82328/2023/ODP/He (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 ZSP, za což mu uložil pokutu ve výši 1500 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. Toto rozhodnutí doručil do datové schránky J. J. dne 20. 12. 2023.

6. Výzvou ze dne 11. 3. 2024, čj. HLUC/23570/2024/OP/ReV, správní orgán vyzval žalobce k úhradě uvedených částek, na což žalobce reagoval podáním ze dne 28. 3. 2024, v němž uvedl, že prvostupňové rozhodnutí mu nebylo doručeno. Správní orgán proto dne 13. 4. 2024 prvostupňové rozhodnutí spolu s dokladem o doručení doručil žalobci na vědomí, neboť vycházel z toho, že bylo řádně doručeno již dne 20. 12. 2023. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný podanému odvolání nevyhověl. Zamítl jej v záhlaví označeným rozhodnutím, a to z důvodu jeho opožděného podání. Ztotožnil se s tím, že prvostupňové rozhodnutí bylo řádně doručeno již dne 20. 12. 2023.

7. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěrem žalovaného, že odvolání bylo podáno opožděně. Správní orgány správně vyhodnotily druhý odpor, došlý z e-mailové adresy „x“, jako zplnomocnění J. J. k zastupování žalobce v předmětné právní věci. Pokud tedy správní orgány komunikovaly se zástupcem žalobce J. J., postupovaly v souladu s platnými právními předpisy.

8. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítal, že žádným zástupcem v řízení před správními orgány zastoupen nebyl. Správní orgány pochybily, pokud jednaly s panem J. J. jako s jeho zástupcem. Podání druhého odporu měly vyložit jako odstranění vady podání spočívající v absenci podpisu. Postup správních orgánů a krajského soudu je v rozporu se závěry judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání náhrady nákladů řízení.

9. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem 22 As 70/2025 - 30 pokračování

10. Nevyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

11. Kasaní stížnost není přijatelná.

12. Jádro věci představuje otázka, zda se mělo prvostupňové rozhodnutí doručovat J. J., resp. zda žalovaný pochybil, pokud od tohoto doručení dovozoval otázku včasnosti odvolání.

13. Nevyšší správní soud shledal, že jak správní orgány, tak krajský soud posoudily danou otázku v souladu s judikaturou. Ta akcentuje, že vyvolá-li osoba vlastní vinou u třetí osoby (v tomto případě u správního orgánu) domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. Negativní důsledky přitom nese jen a pouze účastník řízení. Ten jediný má odpovědnost za to, koho vůči správnímu orgánu označí jako svého zástupce, a tím také nese všechna rizika s tím spojená – ať už jde o doručování zástupci s účinky pro zastoupeného, nebo o riziko neúspěchu ve věci pro nedostatečnou aktivitu zástupce (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2024, čj. 2 As 103/2023-47). I podle názoru Nejvyššího správního soudu bylo lze z postupu stěžovatele dovodit jeho vůli být v předmětném správním řízení zastoupen J. J. O tom svědčilo zejména to, že J. J. byl jak v prvním odporu, tak i ve druhém odporu označen jako zástupce. Pokud za této situace správní orgány jednaly s J. J. jako se zástupcem stěžovatele, postupovaly v souladu s dikcí právní úpravy (§ 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 444 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a východisky judikatury (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2024, čj. 2 As 103/2023-47, a rozsudek téhož soudu ze dne 21. 2. 2025, čj. 2 As 377/2023-45 a tam uvedenou judikaturu).

14. V judikatuře Nejvyššího správního soudu již byla řešena i otázka, zda podání zaslané správnímu orgánu za účastníka řízení z datové schránky jiné osoby v posledním dni lhůty, lze zhojit podáním majícím všechny zákonné náležitosti, vč. podpisu zaslaným až po lhůtě. Např. v rozsudku ze dne 3. 12. 2024, čj. 5 As 211/2024-32, Nejvyšší správní soud konstatoval, že takový postup není možný. K tomu srov. též usnesení zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2025, čj. 10 As 40/2024-39. V něm soud mj. konstatoval, že podání odeslané z datové schránky určité osoby je „přičitatelné jiné osobě, jen pokud ho tato jiná osoba náležitě podepsala; jinak je nutné jednat s tím, komu datová schránka patří (respektive zjišťovat, zda je oprávněn činit podání v řešené věci).“ V této souvislosti lze dodat, že zaslaly-li správní orgány výzvu k doložení plné moci jak stěžovateli, tak J. J., poskytly tímto stěžovateli zvýšený procesní standard (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, čj. 6 As 405/2017-33). 22 As 70/2025

15. Na výše uvedených závěrech nic nemění ani závěr rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, čj. 6 As 405/2017-33, že „bude-li žaloba podepsána jak zmocnitelem, tak zmocněncem a zmocněnec na výzvu soudu k předložení plné moci nereaguje, soud v řízení dále postupuje, jakoby účastník zastoupen nebyl. To v žalobním řízení mimo jiné znamená, že soud bude jednat přímo s žalobcem.“ Uvedené na posuzovaný případ aplikovat nelze. Stěžovatel první odpor nepodepsal. Ten podepsal pouze zástupce stěžovatele – J. J. (viz § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Co se pak týče stěžovatelova poukazu na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 2522/10, v něm se Ústavní soud zabýval jinou skutkovou a právní situaci, přičemž ani z obecných východisek obsažených v označeném nálezu nelze dovodit přijatelnost kasační stížnosti.

16. Přijatelnost kasační stížnosti neshledal Nejvyšší správní soud ani na základě žádné další kasační argumentace. Kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. Nejedná se ani o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud posoudil případ stěžovatele v souladu s ustálenou judikaturou, od níž zdejší soud neshledal důvodu se odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, čj. 8 Azs 132/2024-42, ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS atp.).

III. Závěr a náklady řízení

17. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 3. června 2025 Tomáš Foltas předseda senátu