22 Azs 101/2026

Rubrum

22 Azs 101/2026-34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Rychlého a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: N. Q. M., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, čj. OAM-1082/ZA-ZA11-HA06-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2026, čj. 28 Az 1/2026-34, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu

1. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem.

2. Krajský soud nejprve vypořádal námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že žalobce po celou dobu řízení jako jediný důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu uváděl svou neschopnost splácet v zemi původu dluhy. Pokud snad žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuplatnil veškeré důvody, o které ji opíral, jde tato skutečnost výlučně k jeho tíži. Žalovaný správně uzavřel, že obavy žalobce z věřitelů představují hrozbu ze strany soukromých osob, avšak žalobce se o ochranu ze strany příslušných orgánů země původu vůbec nepokusil požádat. Současně netvrdil ani nijak nedoložil okolnosti svědčící o tom, že by mu taková ochrana nebyla dostupná. Žalovaný při hodnocení situace v zemi původu vycházel z aktuálních zpráv (informace OAMP z 23. 5. 2025 a informace MZV ČR z 21. 1. 2025). 22 Azs 101/2026

3. K námitkám týkajícím se neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu krajský soud uvedl, že zákonem č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále „zákon č. 314/2025 Sb.“), byl s účinností od 1. 10. 2025 zrušen institut národního humanitárního azylu. Od tohoto data jej již nelze udělit.

4. Krajský soud se ztotožnil také se závěrem žalovaného stran neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, v němž se žalovaný zabýval otázkou, zda žalobci v případě návratu do země původu hrozí reálné, skutečné a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu s přihlédnutím k čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Žalobce netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit hrozbu mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu proto nebyly splněny.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného a) Kasační stížnost

5. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost.

6. Rozsudek krajského soudu považuje za nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádal s žalobními námitkami stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Krajský soud nedostatečně posoudil důvody, pro které měla být stěžovateli udělena mezinárodní ochrana a které stěžovatel uvedl i v žalobě.

7. Stěžovatel vyjádřil obavy z návratu do země původu v souvislosti se svými závazky vůči věřitelům. Uvedl, že v zemi původu postrádá jakékoli zázemí a že by v případě návratu mohl být ze strany věřitelů vystaven nátlaku směřujícímu k výkonu nucených prací. Tyto okolnosti představují skutečné nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu. Tuto otázku krajský soud neposoudil správně. b) Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že ekonomické důvody nezakládají nárok na udělení mezinárodní ochrany. Hrozba ze strany věřitelů není hrozbou ze strany státní moci. Stěžovatel neprokázal, že by se obrátil na státní orgány, které mu nezvládly zajistit účinnou ochranu. Azylové řízení nelze využívat jako alternativu k legálním formám pobytu cizinců.

9. Skutkový stav byl zjištěn řádně a dostatečně. V důsledku novely provedené zákonem č. 314/2025 Sb. byl institut humanitárního azylu z právní úpravy vypuštěn, takže jej po nabytí účinnosti této novely nebylo možné udělit ani v řízeních zahájených před její účinností. Stěžovatel zopakoval žalobní argumentaci, nenabídl nové argumenty a závěry krajského soudu nijak nesporoval.

III. Posouzení Nejvyššího správního soudu 22 Azs 101/2026-35 pokračování

10. Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).

11. Kasační stížnost je nepřijatelná. a) Nepřezkoumatelnost rozsudku

12. K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že dle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (rozsudky NSS z 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS či z 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52). Rovněž pokud krajský soud přistoupí k věcnému přezkumu nepřezkoumatelného správního rozhodnutí, zatíží svůj rozsudek stejnou vadou. Za nepřezkoumatelné však nelze považovat rozhodnutí, v němž se krajský (městský) soud ztotožní s částí odůvodnění správního orgánu a na tuto část výslovně odkáže (rozsudek NSS z 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, rozsudek NSS z 11. 7. 2023, čj. 1 As 169/2022-58).

13. Nejvyšší správní soud shledal, že se krajský soud námitkami stěžovatele týkajícími se nedostatečně zjištěného skutkového stavu zabýval v dostatečném rozsahu. V bodech 14 a následujících napadeného rozsudku srozumitelně a přehledně vyložil důvody, pro které považoval žalovaným zjištěný skutkový stav za dostatečný pro posouzení (ne)udělení mezinárodní ochrany. Nelze rovněž vytýkat krajskému soudu, že se nedostatečně vypořádal s důvody uvedenými v žalobě. Žalobce totiž v žalobě, stejně jako v žádosti o mezinárodní ochranu, zmínil pouze dluhy, které má v zemi původu z minulosti. Touto otázkou se krajský soud v rozsudku zabýval. b) Nesprávné posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany

14. K námitce nesprávného posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud odkazuje na své závěry shrnuté například v usnesení z 25. 6. 2026, čj. 5 Azs 34/2026-41, bod 17, kde soud poukázal na to, že aby hrozící nebezpečí od soukromé osoby (věřitele) bylo relevantním důvodem ve smyslu zákona o azylu, musela by k němu přistoupit ještě nečinnost státních orgánů (rozsudky NSS z 22. 12. 2005, čj. 6 Azs 479/2004-41, z 14. 6. 2007, čj. 9 Azs 49/2007-68, z 24. 11. 2016, čj. 5 Azs 251/2016-19, či z 15. 2. 2017, čj. 1 Azs 312/2016-31, bod 8). Tato nečinnost by pak mohla spočívat v neschopnosti či neochotě těchto orgánů poskytnout 22 Azs 101/2026 přiměřenou ochranu (rozsudky NSS z 18. 12. 2003, čj. 4 Azs 38/2003-36, či z 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008-62). O tento případ se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná. Stěžovatel netvrdí, že by mu příslušné orgány ve vlasti nebyly schopny poskytnout pomoc. To neplyne ani z informací o zemi původu zjištěných žalovaným. Stěžovatel zmiňuje toliko obecnou obavu z věřitelů v zemi původu.

15. Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny anebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. Nejedná se ani o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost svým významem nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 30. července 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu