22 Azs 110/2026

Rubrum

22 Azs 110/2026-49 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: B. H., zastoupený Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2026, čj. OAM-221/BA-BA01-VL15-PŘZ-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2026, čj. 19 Az 15/2026-26, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 12 270 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím uvedeným v záhlaví (dále též „rozhodnutí žalovaného“) žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o propuštění ze zajištění a o znovu posouzení podmínek zajištění ve smyslu § 46a odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), tak, že žalobce je podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Doba trvání zajištění je podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena do 11. 6. 2026.

II. Rozsudek krajského soudu 22 Azs 110/2026

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud shledal, že důvody zajištění nadále trvají, neboť žalobce dlouhodobě nerespektuje pobytový režim na území České republiky, nevycestoval navzdory uložené povinnosti, pobýval zde bez oprávnění, vykonával nelegální práci, byl opakovaně trestán a o mezinárodní ochranu požádal až po svém zajištění. Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že existují oprávněné důvody domnívat se, že poslední žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze za účelem zmaření nebo oddálení povinnosti vycestovat, a že s ohledem na dosavadní chování žalobce nelze očekávat jeho součinnost se správními orgány. Neshledal tudíž prostor pro uplatnění tzv. zvláštních opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu.

III. Kasační stížnost

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Předně namítl, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný. Dále namítl, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav. Podle jeho názoru jak žalovaný, tak krajský soud nesprávně posoudili možnost uložení tzv. zvláštních opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu. Nezohlednili všechny individuální okolnosti stěžovatelova případu, vč. toho, že má na území České republiky dvě nezletilé děti. Nepřihlédli ani k tomu, že stěžovatel po celou dobu řízení se správními orgány spolupracoval. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti neshledal stížní argumentaci důvodnou. Má za to, že zjistil skutkový stav dostatečně. Stěžovatelově žádosti o propuštění ze zajištění a o znovu posouzení podmínek zajištění nevyhověl zcela v souladu s platnými právními předpisy. Krajský soud se nedopustil žádných vad a věc posoudil v souladu s právní úpravou. Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný ani věcně nesprávný. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

6. Kasační stížnost není přijatelná.

7. K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu odkazuje Nejvyšší správní soud na ustálenou judikaturu, podle které platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým 22 Azs 110/2026-50 pokračování způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností a jak o nich uvážil, resp. proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62, atp.).

8. Vymezeným požadavkům napadený rozsudek dostál. Je z něj zřejmé, z jakého skutkového stavu soud vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil. Krajský soud vypořádal všechny žalobní námitky, vč. námitek stran posouzení možnosti využití tzv. zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu (bod 12 rozsudku krajského soudu). Lze dodat, že nepřezkoumatelnost nezpůsobuje ani to, pokud se krajský soud ve svém rozsudku ztotožní s částí odůvodnění správního orgánu a na tuto výslovně odkáže (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005‑130, ze dne 11. 7. 2023, čj. 1 As 169/2022‑58, bod 17, či usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 22 Azs 101/2026-34, bod 12).

9. Výše uvedené platí i pro rozhodnutí žalovaného. I to lze považovat za přezkoumatelné. Vypořádává všechny důvody, pro které stěžovatel požádal o propuštění ze zajištění a o znovu posouzení podmínek zajištění. Výslovně se vypořádává i se stěžovatelovým poukazem na jeho rodinné poměry, vč. existence dětí. Žalovaný zdůraznil, že děti stěžovatele jsou v péči jejich matky a že děti jej mohou navštěvovat v rámci návštěvního režimu. Vypořádání předmětné námitky odráží míru podrobnosti, s jakou byla před žalovaným uplatněna a je tudíž dostatečné (rozsudek ze dne 11. 5. 2023, čj. 10 As 125/2021-65, bod 28).

10. Důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu neshledal Nejvyšší správní soud ani na základě námitek poukazujících na nedostatečně zjištěný skutkový stav. V tomto ohledu připadá v úvahu – jako důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu – toliko hrubé pochybení krajského soudu (rozsudky NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, ze dne 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016-79, bod 21, ze dne 13. 5. 2020, čj. 6 Afs 7/2020-52, bod 23, či usnesení NSS ze dne 24. 4. 2019, čj. 2 Az 301/2018-37, bod 12, ze dne 11. 3. 2020, čj. 2 Azs 279/2019-45, bod 16, ze dne 11. 8. 2023, čj. 8 As 120/2022-28, bod 9, či ze dne 31. 3. 2026, čj. 22 Azs 300/2025-48, bod 9). Takové pochybení Nejvyšší správní soud neshledal. K tomu lze ve vztahu ke stěžovatelovu poukazu na § 50 odst. 3 správního řádu dodat, že byť správní orgán v řízení zahajovaném z moci úřední zjišťuje i okolnosti svědčící ve prospěch účastníka řízení, tato povinnost není bezbřehá a nezbavuje účastníka povinnosti označit důkazy na podporu jeho tvrzení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zdůraznil, že by bylo nehospodárné až absurdní požadovat po správním orgánu iniciativní vyhledávání a prokazování skutečností, o nichž má z povahy věci především povědomí účastník a které jsou mu zjevně ku prospěchu (rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2017, č. j. 2 Azs 115/2017-45, body 17 až 19).

11. I postup při posouzení zvláštních opatření odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu. Zvláštní opatření představují mírnější alternativu k zajištění; jejich účinnost je nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu důvodu zajištění a cíli, jehož má být zajištěním dosaženo. U důvodu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nelze jejich uložení paušálně vyloučit, jejich neúčinnost však bude zpravidla častější. Správní orgán proto 22 Azs 110/2026 hodnotí zejména pobytovou historii žadatele, jeho osobní, majetkové a rodinné poměry, dosavadní respektování veřejnoprávních povinností, vč. příp. povinnosti vycestovat, a reálný předpoklad jeho dostupnosti pro správní orgány. Zvláštní opatření jsou účinná tehdy, lze-li jimi bez fyzického zajištění dosáhnout konkrétního účelu zajištění, tj. zabezpečit účast žadatele v řízení o mezinárodní ochraně i jeho dostupnost pro případný výkon návratového rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016-48, ze dne 7. 2. 2019, čj. 1 Azs 316/2017-43, ze dne 17. 7. 2020, čj. 3 Azs 295/2019-32, či usnesení ze dne 25. 3. 2025, čj. 3 Azs 18/2025-22, a ze dne 27. 11. 2025, čj. 22 Azs 205/2025-43).

12. Žalovaný výše uvedená východiska dodržel a krajský soud jeho závěry náležitě přezkoumal. Stěžovatel i po uložení povinnosti opustit území členských států EU setrval na území České republiky, neměl zde doložené pobytové zázemí a o mezinárodní ochranu požádal až po zadržení policií. Tyto okolnosti ve svém souhrnu odůvodňují závěr o nutnosti zajištění stěžovatele, neboť uložením mírnějších tzv. zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu by nebylo možné účinně dosáhnout účelu zajištění, tj. zajištění dostupnosti stěžovatele pro správní orgány v řízení o jím podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a pro příp. výkon rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU. Z uvedených okolností bylo možné usuzovat, že by stěžovatel zvláštní opatření nerespektoval, stal by se pro správní orgány nekontaktním a dále setrvával na území České republiky neoprávněně (rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016-48, body 28 a 29, ze dne 10. 9. 2020, čj. 7 Azs 153/2020-25, body 14 až 17, a ze dne 11. 6. 2021, čj. 4 Azs 136/2021-50, body 15 až 21).

13. Na správnosti závěrů žalovaného, které krajský soud potvrdil, nic nemění ani stěžovatelem akcentovaná součinnost. Stěžovatel totiž přehlíží, že „součinný“ začal být až po zadržení Policií České republiky. Do té doby na území České republiky pobýval nelegálně a vědomě mařil výkon úředního rozhodnutí, jímž mu byla stanovena povinnost opustit členské státy EU. Soud v této souvislosti znovu zdůrazňuje, že žalovaný důvody zajištění vystavěl na individuálně posouzených okolnostech, které judikatura považuje za významné pro hodnocení účinnosti zvláštních opatření, pročež jeho rozhodnutí nelze považovat za nezákonné (rozsudky NSS ze dne 10. 9. 2020, čj. 7 Azs 153/2020-25, body 14 až 17, ze dne 11. 6. 2021, čj. 4 Azs 136/2021-50, body 15 až 21, a ze dne 17. 7. 2020, čj. 3 Azs 295/2019-32).

VI. Závěr a náklady řízení

14. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení RS NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020- 33, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. 22 Azs 110/2026-51 pokračování

16. Stěžovateli byla pro řízení před Nejvyšším správním soudem ustanovena zástupkyně Mgr. Beata Kaczynská, advokátka. Ustanovené zástupkyni Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby – první porada s klientem vč. převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] v celkové výši 9 240 Kč [§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyně stěžovatele je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.), tj. o 2 129,4 Kč (po zaokrouhlení nahoru - § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů) o 2 130 Kč. Celkem tedy odměna ustanovené advokátky činí částku ve výši 12 270 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. srpna 2026 Tomáš Foltas předseda senátu