22 Azs 117/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase, v právní věci žalobkyně: D. M., zastoupená JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, čj. OAM-1466/ZA-ZA11-K01-2025, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2026, čj. 33 Az 3/2026-28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyně v žádosti uváděla, že jí v zemi původu (Kazachstán) hrozí fyzické násilí ze strany jejího bývalého manžela, který jí po rozvodu vyhrožoval popálením kyselinou. Žalovaný zjistil, že Kazachstán se dlouhodobě snaží potírat jak domácí násilí, tak násilí na ženách. Na státní orgány se však žalobkyně neobrátila. Žalobkyně se navíc v Kazachstánu volně pohybuje, cestuje a pracuje. Žije se svou matkou a sestrou, kterých se její bývalý manžel obává. S ohledem na zjištěné žalovaný uzavřel, že domácí násilí nepředstavuje v případě žalobkyně azylově relevantní důvod. Zároveň žalovaný shledal, že nebyly dány ani důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny nebo udělení doplňkové ochrany.

2. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze. Namítala, že jsou dány důvody pro udělení humanitárního azylu, protože se nachází v lidsky pochopitelné a tragické životní situaci. Dále namítala, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci a pominul neutěšenou ekonomickou a sociální situaci v Kazachstánu.

3. Městský soud žalobu zamítl. Žalovaný podle něj řádně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a obstaral si dostatek podkladů a také informací o zemi původu žalobkyně. K humanitárnímu azylu městský soud uvedl, že tento institut byl před zahájením azylového řízení žalobkyně zrušen. Žalovaný proto nemohl zkoumat, zda jsou dány důvody pro jeho udělení.

4. Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku městského soudu bránila kasační stížností. Namítala, že městský soud a ani žalovaný dostatečně nereflektovali uplatněné socioekonomické důvody, které ji vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu. V případě vycestování do Kazachstánu by jí hrozilo lidsky ponižující jednání ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, protože by nemohla zabezpečit obživu rodiny.

5. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, popřípadě zamítl pro nedůvodnost. Trval na tom, že při posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany zjistil skutečný stav věci a řízení nezatížil žádnou vadou.

6. Jelikož v nyní projednávané věci rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná.

7. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). V posuzované věci však není ani jeden z důvodů dán.

8. Stěžovatelka namítala, že se městský soud dopustil zásadního pochybení, neboť pominul její socioekonomickou situaci. Aby byla kasační stížnost pro tento důvod přijatelná, musel by městský soud hrubě pochybit při výkladu hmotného nebo procesního práva. Případná nevýrazná pochybení zpravidla totiž nedosahují takové intenzity, aby založila přijatelnost kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006- 39, nebo usnesení NSS ze dne 31. 1. 2018, čj. 1 Azs 379/2017-26, bod 7 či ze dne 15. 12. 2022, čj. 8 Azs 195/2022-28, bod 7).

9. K socioekonomickým důvodům podání žádosti o mezinárodní ochranu Nejvyšší správní soud uvádí, že je obecně nelze považovat za hrozbu pronásledování či vážné újmy ve smyslu § 12, resp. § 14a zákona o azylu. Institut mezinárodní ochrany není a nikdy nebyl nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele (usnesení NSS ze dne 16. 5. 2018, čj. 5 Azs 37/2018-33, bod 11; ze dne 22. 5. 2025, čj. 6 Azs 33/2025-28, body 20 a 21). Městský soud na tuto judikaturu a závěry z ní plynoucí správně odkázal v bodě 31 napadeného rozsudku. V tomto případě nejde o mimořádný případ, kdy by stěžovatelce v zemi původu hrozila extrémní chudoba, která by mohla představovat ponižující zacházení.

10. Městský soud také dodal, že žalobkyně v žádosti o mezinárodní ochranu ekonomickou situaci neuvedla. Jako důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedla strach z pronásledování ze strany jejího bývalého manžela, který jí měl hrozit napadením. Žalovaný se proto nemusel socioekonomickou situací blíže zabývat.

11. Lze uzavřít, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. V daném případě nedošlo ani k zásadnímu pochybení městského soudu, které by mělo vliv na hmotněprávní postavení stěžovatelky. Městský soud posoudil případ v souladu s judikaturou, od které neshledal Nejvyšší správní soud důvod se odchýlit.

12. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního odmítl pro nepřijatelnost.

13. O nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního ve spojení s § 120 soudního řádu správního. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch a náhradu nákladů jí proto nelze přiznat. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 2. září 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu