22 Azs 125/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: V. T. L., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2026, čj. OAM-77/ZA-ZA11-HA15-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2026, čj. 1 Az 5/2026-26, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím shledal opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona.

2. Návaznou žalobu zamítl Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem. Uvedl, že při přezkumu rozhodnutí o nepřípustnosti opakované žádosti se správní soud zabývá pouze tím, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení. Městský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že tvrzené dluhy nepředstavují novou skutečnost. Žalobce jimi argumentoval již v první žádosti o mezinárodní ochranu. Ani tvrzené narození dcery (v lednu 2026) nezakládá povinnost znovu meritorně posuzovat opakovanou žádost. Stěžovatel své tvrzení o narození dcery nijak nedoložil (např. rodným listem, ve kterém by byl zapsán jako otec). Z žádosti nadto vyplývá, že s dcerou nežije, ta žije s její matkou. Současně neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o nemožnosti realizace společného rodinného života ve Vietnamu. Z tvrzení stěžovatele nevyplývá ani to, že by jeho údajná dcera na něm byla závislá a musel se o ni starat. Městský soud nepřisvědčil ani námitce směřující k doplňkové ochraně. Uzavřel proto, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení o opakované žádosti.

II. Kasační stížnost a vyjádření protistrany

3. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Předně namítal nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Dále brojil proti právnímu posouzení věci. Uváděl, že má v domovském státě dluhy a obává se věřitelů. Nadto je nově otcem nezletilé dcery a je zapotřebí, aby se o ni staral. Narození dcery mělo být podle jeho názoru posouzeno jako nová skutečnost, kterou bylo nutné pečlivě zvážit. Městský soud ani žalovaný podle něj dostatečně nezohlednili důvody, které v řízení uváděl, a nesprávně posoudili jeho nárok na udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel dále namítal, že uvedené výhrady platí tím spíše ve vztahu k doplňkové ochraně. Tvrdil, že v jeho případě existuje skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Dovozoval přitom, že pokud jsou v jeho případě splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu, musí být tím spíše splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany, neboť u této formy ochrany se nevyžaduje prvek pronásledování. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na rozsudek městského soudu a navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, popř. zamítnutí pro nedůvodnost.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

6. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou.

7. Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že v řízení o opakované žádosti se neposuzuje znovu důvodnost již jednou projednané žádosti. Předmětem předběžného posouzení je, zda stěžovatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které bez vlastního zavinění nebyly předmětem předchozího pravomocně skončeného řízení a mohou být relevantní pro azyl nebo doplňkovou ochranu, popřípadě zda nastala taková změna poměrů v zemi původu, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti (rozsudek RS NSS ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96).

8. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku městského soudu Nejvyšší správní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle které platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62).

9. Vymezeným požadavkům napadený rozsudek městského soudu dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Městský soud srozumitelně vymezil omezený rozsah přezkumu rozhodnutí o nepřípustné opakované žádosti a návazně vypořádal všechny relevantní žalobní námitky. Vypořádal se jak s tvrzenými dluhy, tak s narozením dcery i s námitkou týkající se doplňkové ochrany. Přijatelnost nezakládá ani to, že městský soud částečně převzal odůvodnění správního orgánu. Pokud soud shledá odůvodnění správního orgánu přiléhavým, je oprávněn jej převzít (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, ze dne 11. 7. 2023, čj. 1 As 169/2022-58, či usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 22 Azs 101/2026-34).

10. Pokud jde o jednotlivé okolnosti uváděné stěžovatelem, dluhy a obavy z věřitelů byly důvodem již jeho první žádosti. Nelze je proto považovat za novou skutečnost. Narození dcery, resp. tvrzené otcovství, by sice v případě prokázání představovalo novou skutkovou okolnost, bez dalšího by však nešlo o okolnost relevantní z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Městský soud přitom zdůraznil, že stěžovatel své otcovství nijak nedoložil. Nadto uvedl, že s (tvrzenou) dcerou nežije, přičemž ani netvrdil, že by na něm dcera nebo její matka byly jakkoli závislé nebo že by jim musel osobně poskytovat péči; uvedl toliko, že by s dcerou chtěl v České republice žít. Tyto skutečnosti, na něž městský soud poukázal, stěžovatel v kasační stížnosti nijak nezpochybnil. Ani podle Nejvyššího správního soudu proto samy o sobě nesvědčí o existenci intenzivního a reálně fungujícího rodinného života. I kdyby však takový rodinný život existoval, rodinné vazby vytvořené v České republice samy o sobě nepředstavují novou skutečnost relevantní pro udělení mezinárodní ochrany; jejich ochrana náleží primárně do pobytového řízení (srov. usnesení NSS ze dne 30. 10. 2025, čj. 9 Azs 154/2025-31, body 13 a 14, a rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2025, čj. 5 Azs 385/2021-82, body 32 až 34).

11. Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani obecná námitka týkající se doplňkové ochrany. Ani pro její účely stěžovatel neuvedl novou právně relevantní skutečnost: tvrzení o dluzích uplatnil již v prvním řízení a rodinné vazby v České republice nesvědčí o hrozbě vážné újmy v zemi původu (srov. rozsudky ve věcech čj. 3 Azs 6/2011-96, čj. 7 Azs 186/2022-48, bod 49, a čj. 5 Azs 385/2021-82, body 28 až 33).

IV. Závěr a náklady řízení

12. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

13. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 soudního řádu správního (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, či usnesení ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, a tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto usnesení). Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III. tohoto usnesení).

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 26. srpna 2026 Tomáš Foltas předseda senátu