22 Azs 50/2025

Rubrum

22 Azs 50/2025-36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci žalobce: Y. Z., zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem Lidická 960/81, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2023, čj. MV-154813-4/SO-2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2025, čj. 32 A 28/2023-46, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl držitelem zaměstnanecké karty. Požádal o její prodloužení. Ve formuláři odkázal na konkrétní pracovní pozici vedenou v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty s druhem práce „Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva)“. Jako požadované pracovní zařazení však uvedl „kvalifikovaný pracovník demoličních prací“. Předložil také pracovní smlouvu na pracovní pozici „kvalifikovaný pracovník demoličních prací“.

2. Ministerstvo vnitra jako správní orgán prvního stupně žalobce poučilo, že k žádosti předložil pracovní smlouvu, ve které pracovní pozice i místo výkonu práce jsou odlišné od pracovní pozice a místa výkonu práce uvedené u místa v centrální evidenci volných pracovních míst, na které požaduje prodloužení zaměstnanecké karty. Žalobce byl také poučen, že rozpor v předložené pracovní smlouvě a v evidenci volných pracovních míst má za následek, že dobu platnosti zaměstnanecké karty nelze prodloužit. Nedojde-li proto v určené lhůtě k odstranění rozporu, jeho žádost bude zamítnuta.

3. Žalobce následně předložil novou pracovní smlouvu na druh práce „kvalifikovaný stavební dělník hlavní stavební výroby“. Místo práce v této nové smlouvě již odpovídalo 22 Azs 50/2025 místu práce v evidenci volných pracovních míst. Ve stejný den žalobce zaslal nové podání, ve kterém uvedl, že zjistil, že druh v práce v nové smlouvě zcela neodpovídá podmínkám volného pracovního místa, a proto uzavřel dodatek pracovní smlouvy, který zasílá. Dodatkem byl změněn druh práce na „kvalifikovaný pracovník demoličních prací“.

4. Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců), neboť žalobce nesplňoval podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Podle tohoto ustanovení je žádost o vydání zaměstnanecké karty oprávněn podat cizinec, pokud je účelem jeho pobytu na území zaměstnání na jedné z pracovních pozic uvedených v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty.

5. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání. K němu přiložil nový dodatek pracovní smlouvy, kde byl sjednán druh práce „zedník“.

6. Žalovaná odvolání zamítla. Uvedla, že žalobce požadoval zaměstnaneckou kartu na pracovní pozici, která nebyla uvedena v evidenci volných pracovních míst. Uvedla také, že k novému dodatku nemůže přihlédnout s ohledem na koncentraci řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu.

7. Krajský soud žalobu zamítl. Nejdříve konstatoval, že žalobce ve správním řízení neodstranil rozpor v druhu vykonávané práce mezi pracovní smlouvou a údaji uvedenými v centrální evidenci volných pracovních míst. Dále uvedl, že podstata druhů práce „Kvalifikovaní pracovníci demoličních prací“ a „Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva)“ není shodná. Charakteristiky těchto dvou činností jsou v klasifikaci zaměstnání odlišné. Obě činnosti sice spadají do kategorie „Řemeslníci a kvalifikovaní pracovníci hlavní stavební výroby“ (CZ ISCO 711). Kvalifikovaní pracovníci demoličních prací však spadají do skupiny „Ostatní řemeslníci a kvalifikovaní pracovníci stavební výroby“ (CZ ISCO 7119). Jejich činností je např. demolice budov a jiných staveb, výstavba dočasných kovových a dřevěných lešení na staveništích, výstup a vykonávání různých stavebních a konstrukčních údržbářských prací na vysokých stavbách, jako jsou věže a komíny. Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) pak spadají do skupiny „Zedníci, kamnáři, dlaždiči a montéři suchých staveb“ (CZ ISCO 7112). Jejich činností je např. pokládaní kamene, cihel a podobných stavebních bloků za účelem výstavby a opravy zdí, příček, krbů a jiných částí stavby, jako jsou komíny, topeniště, výměníky, pece a pícky, pilíře a výztuhy, dláždění stezek, cest a chodníků, pokládání cihel a vykonávání dalších zednických prací při výstavbě teras, zahradních zídek a jiných dekorací.

8. Nebylo ani povinností žalované, aby prolomila koncentrační zásadu stanovenou v § 82 odst. 4 věta první správního řádu. Žalobci byla dána dostatečná možnost uvést do souladu údaje v pracovní smlouvě a v centrální evidenci volných pracovních míst již v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně. Není povinností správního orgánu poskytovat účastníku řízení instrukce a neomezené možnosti směřující k tomu, aby bylo možné žádosti vyhovět. Zásadu koncentrace lze prolomit pouze ve výjimečných případech, zejména pokud by se jednalo o skutečnosti, jež nebylo možno uplatnit dříve z objektivních důvodů. 22 Azs 50/2025-37 pokračování II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

9. Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku bránil kasační stížností. V ní uvedl dva okruhy kasačních námitek:

1. Závěr, že účelem pobytu žalobce není jeho zaměstnání na pracovní pozici zedník, nemá oporu ve správním spise.

2. Žalovaná měla prolomit koncentraci řízení.

10. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

11. Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

12. Nejvyšší správní soud žádný důvod přijatelnosti stížnosti neshledal. V rozsudku krajského soudu není žádné zásadní pochybení.

13. Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že nemá oporu ve správním spise závěr správních orgánů a krajského soudu, že žalobce nesplnil podmínku § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel v žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty explicitně uvedl, že požadovaným zaměstnáním je „kvalifikovaný pracovník demoličních prací“. Tomu odpovídala i přiložená pracovní smlouva. Ani v následující pracovní smlouvě a dodatku tato vada nebyla napravena. Obsah správního spisu je tedy jasný.

14. Požadavek na zaměstnání jako zedník nejde přesvědčivě dovodit z návětí dodatku k pracovní smlouvě ze dne 7. 6. 2023, že „s ohledem na obsah volného pracovního místa“ smluvní strany uzavřely tento dodatek. V následující větě je totiž explicitně uvedeno, že sjednaný druh práce je „kvalifikovaný pracovník demoličních prací“. Nejvyšší správní soud vnímá argumentaci stěžovatele, že mohlo jít o prostou administrativní chybu v psaní. Nicméně těchto chyb bylo příliš. Stěžovatel v řízení před správním orgánem prvního stupně zaslal celkem tři verze pracovní smlouvy. Ani v jedné však sjednaný druh práce neodpovídal druhu práce volného pracovního místa v evidenci. Skutečností tak zůstává, že v žádném dokumentu v řízení před správním orgánem prvního stupně stěžovatel neindikoval, že požadovaným druhem zaměstnání je zedník. Výslovně požadoval jiné druhy práce. Tato jasná vyjádření zachycená v několika dokumentech nelze zcela popřít poukazem na údajný úmysl stěžovatele dovozovaný z neurčitého návětí dodatku ke smlouvě z 7. 6. 2023.

15. Krajský soud také dostatečně a přesvědčivě vysvětlil, že druh práce kvalifikovaný pracovník demoličních prací je odlišný od práce zedníka. Lapidárně řečeno je skutečně rozdíl, jestli se něco bourá (demoliční práce) nebo staví (zedník). 22 Azs 50/2025

16. Pokud jde o navrhované prolomení koncentrační zásady v § 82 odst. 4 správního řádu, tak k němu existuje ustálená judikatura správních soudů. Podle ní se v pobytových věcech cizinců plně uplatní koncentrační zásada a odvolací orgán nemůže zohlednit dodatečně předložené doklady v odvolacím řízení, které cizinec mohl a měl předložit již v prvostupňovém řízení (např. rozsudky NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 7 Azs 237/2017-26, bod 17; ze dne 30. 7. 2021, čj. 1 Azs 88/2021-39, bod 22). Z této judikatury krajský soud nijak nevybočil. Stěžovatel měl možnost pracovní smlouvu, ve které by sjednaný druh práce odpovídal volnému pracovnímu místu v evidenci, předložit již v řízení v prvním stupni. Dokonce byl na nesoulad správním orgánem upozorněn a byla mu dána možnost vadu napravit. Stěžovatel však ani na tři pokusy pracovní smlouvu s takovým druhem práce nepředložil.

17. Nejvyšší správní soud tak neshledal žádné zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Uzavírá tak, že kasační stížnost svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve smyslu § 104a soudního řádu správního jako nepřijatelnou odmítl.

18. Odmítnutí pro nepřijatelnost představuje zjednodušený meritorní přezkum (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, bod 53, č. 4170/2021 Sb. NSS), výrok o náhradě nákladů řízení se proto opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 soudního řádu správního. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci úspěch, Nejvyšší správní soud jí však náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 29. května 2025 Tomáš Foltas předseda senátu