22 Azs 93/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase ve věci žalobce: S. J., zastoupený Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem U vršovického nádraží 873/2, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025, čj. OAM-1036/ZA-ZA11-ZA13-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2026, čj. 22 Az 2/2026-59, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 12. 2025 zamítl žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou. Vyšel z toho, že stěžovatel uvedl pouze ekonomické důvody, neboť chtěl v Česku pracovat a finančně podporovat rodinu žijící v Uzbekistánu.

2. Žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze. V ní uvedl, že žádost o mezinárodní ochranu podal rovněž z důvodu náboženské diskriminace v Polsku (kde dříve pobýval) a že při projednávání jeho žádosti nebyl přítomen tlumočník z uzbeckého jazyka. Požádal městský soud, aby nařídil jednání a na něj zajistil tlumočníka do uzbeckého jazyka.

3. Městský soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2026 žalobu zamítl. Učinil tak po jednání, na které zajistil tlumočníka do uzbeckého jazyka; jednání se nicméně stěžovatel ani jeho právní zástupce nezúčastnili (právní zástupce zaslal soudu svoji omluvu s tím, že si stěžovatel výslovně nepřeje, aby se dostavil; dodal, že účast stěžovatele se pokusí zajistit). Ve věci samé městský soud zdůraznil, že stěžovatel ve správním řízení uvedl, že do Česka přijel výhradně za prací. Diskriminaci v Polsku netvrdil a ani nepopsal žádné její projevy v řízení před soudem. Ve správním řízení byly úkony s výslovným souhlasem žalobce činěny za přítomnosti tlumočnice z jazyka ruského.

4. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Trvá na tom, aby byla jeho věc projednána před soudem za přítomnosti tlumočníka z jazyka uzbeckého zapsaného v seznamu soudních tlumočníků. Žalovaný i městský soud pochybili, když takového tlumočníka nezajistili. Stěžovatel má za to, že ve správním řízení byl tlumočníkem pouze jeho krajan, který nebyl zapsán v seznamu soudních tlumočníků, neboť mu dobře nerozuměl. V důsledku toho měla zapadnout i jeho zmínka o náboženském pronásledování. S ustanovením tlumočníků nezapsaných v seznamu nesouhlasí a navrhuje ke zrušení § 26 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb, o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Uvedené ustanovení považuje za diskriminační, protože tlumočníkovi neprověřenému zkušební komisí nemusí klient rozumět.

5. Žalovaný navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně ji zamítnout.

6. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

7. Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

8. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že účastník správního řízení nemá právo na tlumočení nezbytně do svého mateřského jazyka či úředního jazyka země původu, nýbrž do jazyka, v němž je schopen se dorozumět (např. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44, č. 173/2004 Sb. NSS, a ze dne 17. 10. 2019, čj. 9 Azs 274/2019-35, bod 11). Při posuzování, zda účastník použitému jazyku rozuměl a zda mu bylo umožněno se vyjádřit, může být významné, zda s tlumočením do daného jazyka souhlasil, zda upozornil na komunikační obtíže nebo nesprávnost tlumočení či zda protokol bez výhrad podepsal (např. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2020, čj. 10 Azs 341/2020-28, bod 6, ze dne 27. 8. 2020, čj. 1 Azs 20/2020-22, bod 9, a ze dne 17. 10. 2019, čj. 9 Azs 274/2019-35, či usnesení NSS ze dne 19. 12. 2023, čj. 8 Azs 206/2023-44).

9. Pro nyní projednávanou věc klíčová otázka, zda musí být účastníku řízení tlumočeno do jeho mateřského jazyka, jakož i význam jeho souhlasu s použitím jiného jazyka, kterému rozumí, tedy již byla v judikatuře Nejvyššího správního soudu vyřešena. Nejvyšší správní soud neshledal tuto judikaturu rozpornou. Rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit.

10. Nejvyšší správní soud nedospěl ani k závěru, že by se městský soud v napadeném rozsudku dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jak správně uvedl již městský soud, úkony ve správním řízení byly se souhlasem stěžovatele činěny za přítomnosti tlumočnice do jazyka ruského. Z obsahu správního spisu plyne, že stěžovatel sám uvedl ruštinu vedle uzbečtiny jako jazyk, v němž je schopen se dorozumět. Současně vlastnoručně podepsal jednotlivé protokoly o úkonech, aniž by k nim činil výhradu. Takto podepsal též protokol, v němž je uvedeno, že pohovor je na žádost stěžovatele veden právě v ruštině za přítomnosti tlumočnice do jazyka ruského. Ve spise není obsažena žádná námitka stěžovatele proti této tlumočnici či obsahu tlumočení. Ani po seznámení se s podklady rozhodnutí stěžovatel nenamítl, že nezachycují všechny důvody jeho žádosti. Naopak výslovně uvedl, že se k podkladům nechce vyjádřit a nejsou žádné další skutečnosti a informace, které jsou pro posouzení věci důležité.

11. Nejvyšší správní soud dodává, že tlumočnice do jazyka ruského, která byla přítomná úkonům ve správním řízení, byla zapsaná v seznamu tlumočníků. To dokládá rovněž kopie jejího dokladu, která je obsažena ve správním spise. Stejně tak je v seznamu tlumočníků zapsán i tlumočník, kterého městský soud ustanovil a zajistil na nařízené jednání. Námitky stěžovatele, kterými zpochybňuje možnost ustanovování tlumočníků nezapsaných v seznamu, tudíž nejsou pro nyní projednávanou věc jakkoli relevantní. V projednávané věci měl ve správním i soudním řízení stěžovatel k dispozici pouze tlumočníky zapsané v seznamu tlumočníků. Ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb. tedy ve správním ani soudním řízení použito nebylo. Námitky zpochybňující možnost jednorázově ustanovit osobu nezapsanou v seznamu se proto míjejí s okolnostmi nynější věci. Nebylo proto nutné, aby se Nejvyšší správní soud zabýval ústavností tohoto ustanovení s ohledem na případný postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy.

12. Žádné zásadní pochybení Nejvyšší správní soud neshledal ani ve vztahu k námitce stěžovatele, že v žalobě trval a nadále trvá na nařízení jednání před soudem, na kterém bude přítomný tlumočník do jazyka uzbeckého, který je zapsaný v seznamu tlumočníků. Z obsahu soudního spisu plyne, že právě to městský soud na výslovnou žádost žalobce učinil, když nařídil jednání a za tím účelem zajistil tlumočníka do jazyka uzbeckého zapsaného v seznamu tlumočníků. Stěžovatel ani jeho zástupce se však jednání nezúčastnili, ačkoli na něj byli řádně a včas předvolání.

13. Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nepřehlédl tvrzení stěžovatele uvedené v kasační stížnosti, že během pohovoru „zapadla“ jeho zmínka o náboženském pronásledování v Polsku. Z obsahu správního spisu však plyne, že stěžovatel žádné výhrady k zachycení správnosti a úplnosti jím uvedených skutečností neuplatnil ani při podepisování protokolu o výpovědi, ani při seznámení se s podklady rozhodnutí. Stěžovatel v kasační stížnosti adresně nereaguje na závěr městského soudu, podle něhož je tato námitka mj. i s ohledem na obsah správního spisu nevěrohodná. Uvedené strohé tvrzení stěžovatele tak není způsobilou námitkou, jež by mohla závěry městského soudu zpochybnit.

14. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, odmítl ji pro nepřijatelnost (§ 104a soudního řádu správního; výrok I. tohoto usnesení).

15. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 soudního řádu správního (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, či usnesení ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, a tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto usnesení). Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III. tohoto usnesení). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 10. září 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu