3 Ads 100/2020
č. j. 3 Ads 100/2020-26
V PLATNOSTI- KS Brno 41 A 66/2018-43
- NSS 3 Ads 100/2020-26
Citované zákony (8)
Rubrum
3 Ads 100/2020 - 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: I. K., zastoupená advokátem JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., se sídlem Zámecká 550, Bučovice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2018, č. j. MPSV-2018/171635-921, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, č. j. 41 A 66/2018 - 43, takto:
Výrok
I. Kasační stížnost s e odmítá .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění
:
1. Úřad práce ČR – krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště Bučovice (dále jen „úřad práce“ nebo „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 7. 6. 2018, č. j. 4736/2018/BUC nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí, neboť se na jeho výzvu nedostavila k osobnímu jednání a ani řádně nedoložila doklady požadované pro rozhodnutí o příspěvku. Odvolání, které žalobkyně proti jeho rozhodnutí podala, žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stejně postupoval i krajský soud, který napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného.
2. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. V ní zpochybnila závěr krajského soudu, že se navzdory výzvě a poučení obsažených v přípisu úřadu práce ze dne 10. 5. 2018 odmítla dostavit k osobnímu jednání a že ničím neprokázala, že by jí v tom (a taktéž v prokázání a doplnění požadovaných skutečností) bránily jakékoliv závažné důvody. Stěžovatelka tuto námitku odůvodnila tvrzením, že svoji povinnost vůči úřadu práce řádně splnila a požadované skutečnosti doložila (doplnila) e-mailovou zprávou ze dne 16. 5. 2018. Není-li tato e-mailová zpráva součástí správního spisu, pak je to podle ní pochybení prvostupňového správního orgánu, 3 Ads 100/2020 který ji do správního spisu úmyslně nedoložil. Dále stěžovatelka uvedla, že požadované skutečnosti doplnila prostřednictvím elektronické komunikace na základě dohody s pracovnicí úřadu práce M. O., které bylo rovněž známo (a tuto skutečnost správní orgán podle stěžovatelky také záměrně neuvedl), že se stará o tři nezletilé děti, z nichž jedno vyžaduje celodenní péči a že tedy nebylo v jejích silách zajistit si na den určený pro osobní jednání hlídání. Z uvedených důvodů Nejvyššímu správnímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
3. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
4. Kasační stížnost splňuje formální náležitosti stanovení v § 102 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.), neboť byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.
5. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. platí, že „[k]asační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“
6. Povahou důvodů, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, ač tak učinit mohl, se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 28. 7. 2005, č. j. 2 Azs 134/2005 - 43, č. 685/2005 Sb. NSS. Uvedl v něm, že důvody, pro které je podle § 103 odst. 1 a 2 s. ř. s. přípustné podat kasační stížnost, jsou svojí povahou vždy důvody právními, přestože je často jejich základem spor o zjišťování či hodnocení skutkových okolností nebo jiné skutkové námitky. V této souvislosti poukázal na § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jež žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací tak, aby bylo patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Uvedl, že pojem důvody užitý v § 104 odst. 4 in fine s. ř. s. navazující na § 103 s. ř. s. tak v případě kasačních stížností proti rozhodnutím krajských soudů o žalobách proti správním rozhodnutím zjevně odkazuje na tentýž pojem užitý v § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro vymezení obsahu žalobních bodů. Dovodil proto, že „v řízení o kasační stížnosti jsou zásadně nepřípustné jiné důvody než ty, které se opírají o skutkové a právní důvody uvedené v žalobě (skutkové důvody, tj. relativně ucelená tvrzení o podstatných rysech skutkového stavu, jenž je základem určité právní výtky, nelze směšovat s uplatňováním skutečností před soudem, tedy s přednášením tvrzení o jednotlivostech či dílčích skutkových aspektech skutkových důvodů nebo jiných rozhodných skutkových okolností – zákaz uplatnění skutkových novot v řízení o kasační stížnosti je, zejména vzhledem k tomu, že krajský soud jedná ve správním soudnictví v plné jurisdikci, upraven v § 109 odst. 4 s. ř. s.; viz k tomu již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, zveřejněný pod č. 419/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Důvody kasační stížnosti tedy lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech v žalobních bodech obsažených 3 Ads 100/2020 - 27 pokračování v žalobě či jejím včasném rozšíření formulovány a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány; to platí jen za předpokladu, že uvedené právní či skutkové důvody stěžovatel mohl v žalobě či jejím včasném rozšíření uplatnit.“
7. Stěžovatelka však v žalobě bez uvedení konkrétních argumentů uvedla pouze to, že obě správní rozhodnutí byla vydána na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a v rozporu se zákonem a že žalovaný nepřezkoumal prvostupňové správní rozhodnutí v plném rozsahu. Dále namítla, že žalovaný postupoval v odvolacím řízení jednostranně na základě zavádějících a presumovaných údajů odporujících zákonu a že při svém rozhodování nezohlednil skutečnost, že důkazem může být vše, co může přispět ke zjištění skutečného stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a doložení listinných důkazů. Namítané zkrácení práv stěžovatelka odůvodnila pouze obecnou formulí, že žalovaný nerozhodoval v souladu se zákonem.
8. Jediným (hraničně) projednatelným žalobním bodem takto formulované žaloby byla námitka, že žalovaný nepřezkoumal prvostupňové správní rozhodnutí v plném rozsahu a že při svém hodnocení postupoval jednostranně na základě zavádějících údajů. Ostatními žalobními námitkami stěžovatelka v podstatě pouze citovala ustanovení správního řádu, aniž by uvedla, v jakém konkrétním postupu či hodnocení správního orgánu spatřuje nezákonnost. V žalobě tedy ani v náznaku neuvedla, že by žalovaný řádně nevedl správní spis, nebo že by prostá e-mailová forma komunikace s úřadem práce vyplývala z dohody s oprávněnou úřední osobou. Dále také ani v hrubých obrysech nenamítala jakýkoli omluvitelný důvod, pro který se nemohla dostavit k osobnímu jednání k prvostupňovému správnímu orgánu. Tyto námitky přitom stěžovatelka mohla uplatnit již v žalobě, neboť veškeré skutkové okolnosti jí byly v době podání žaloby nepochybně známy (v žalobě nenamítala, že by jí správní orgán neumožnil seznámit se s podklady rozhodnutí). Kasační stížnost opřená pouze o tyto důvody je však podle § 104 odst. 4 in fine s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud proto nemohl postupovat jinak, než ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítnout.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud návrh odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 13. září 2022 3 Ads 100/2020 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.