3 Ads 124/2022

Rubrum

3 Ads 124/2022 - 24 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: F. Š., zastoupený JUDr. Matejem Pláňavským, advokátem se sídlem Malinovského náměstí 603/4, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2021, č. j. RN-X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2022, č. j. 22 Ad 13/2021 - 32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížnosti napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2021. Tímto rozhodnutím žalovaná podle § 90 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zamítla námitky žalobce a potvrdila svoje rozhodnutí ze dne 15. 2. 2021 vydané v prvním stupni. Uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a § 2 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., neboť nesplnil věkovou podmínku pro vznik nároku na dávku.

2. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce pracoval v době od 26. 6. 1981 do 31. 5. 1983 jako horník u zaměstnavatele Důl ČSA Karviná, kde získal 637 dnů doby zaměstnání v I. AA pracovní kategorii. Od 22. 4. 1985 do 1. 1. 1986 byl zaměstnán u OKD Důl Paskov, kde získal 254 dnů doby zaměstnání v I. AA kategorii a od 1. 1. 1987 do 21. 10. 1997 byl zaměstnán u téhož zaměstnavatele, kde za období do 31. 12. 1992 získal 2 187 dnů v I. AA pracovní kategorii, celkově tedy 3087 dnů v I. AA pracovní kategorii. Od 1. 1. 1993 do 21. 10. 1997 pak odpracoval u téhož 3 Ads 124/2022 zaměstnavatele 986 směn na pracovišti v podzemí hlubinných dolů. Zaměstnání ukončil dne 21. 10. 1997 pro naplnění nejvyšší přípustné expozice. Po přepočtu provedeném podle § 37 b) odst. 2, věty druhé, zákona o důchodovém pojištění (3087 x 0,6 + 986) získal žalobce celkově 2833 směn v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí hlubinných dolů.

3. Vzhledem k tomu, že pro snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod nesplnil žalobce při dosažení nejvyšší přípustné expozice podmínku odpracování alespoň 3081 směn při zaměstnání v hlubinném hornictví podle § 37 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nárok na tuto dávku mu nevznikl. K tomu krajský soud dodal, že vzhledem k obdobně definovaným podmínkám nároku nevznikl žalobci nárok na starobní důchod ani podle dřívějšího nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Rozhodnutí žalované o námitkách proto posoudil jako zákonné.

4. Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky, pro nedostatky ve skutkových zjištěních ve správním řízení a pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Konkrétně namítá, že krajský soud nesprávně posoudil po právní i skutkové stránce otázku počtu směn vykonaných stěžovatelem v podzemí hlubinných dolů v období od 1. 1. 1993 do 21. 10. 1997. Dle jeho názoru z žádného právního předpisu nevyplývá, že by se měla metoda přepočtu (počet dní x koef. 0,6) určená pro dobu před 1. 1. 1993 použít i pro výše uvedené období. Stěžovatel přitom v předmětném období pracoval v pětidenním provozu s tím, že výjimečné nebyly ani směny v pracovní sobotu. Počet směn, které odpracoval v podzemí, tak značně přesahuje rozsah uváděný žalovanou.

5. Na základě výše uvedeného má za to, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s výkladem nařízení vlády č. 363/2009 Sb., a s jeho dopadem na řešení dané věci. Podle názoru stěžovatele by navíc potřebný počet směn splnil i za podmínek stanovených žalovanou, neboť v podzemí odpracoval 15 a půl roku (konkrétně 5 627 dnů), což po přepočtu činí 3377 směn, tedy dostatečné množství pro uznání nároku. Stěžovatel proto navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

6. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému vypořádání námitek obsažených v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti.

7. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

8. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, „přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných 3 Ads 124/2022 - 25 pokračování subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“ Vzhledem k tomu, že podstata právní normy se nezměnila, je tento judikát použitelný i po novele výše citovaného ustanovení s. ř. s. provedené zákonem č. 77/2021 Sb.

9. V projednávané věci stěžovatel nedefinoval žádnou právní otázku, jejíž zodpovězení by bylo nutné v zájmu sjednocování judikatury správních soudů a jež by zároveň podstatně přesahovala jeho vlastní zájem. Takovou otázku ve věci nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Stěžovatel sice formálně vznesl námitku nesprávného výkladu příslušných ustanovení nařízení vlády č. 363/2009 Sb. při posuzování otázky počtu směn získaných při práci v podzemí hlubinných dolů, přičemž ji zároveň učinil stěžejním důvodem své kasační stížnosti, neuplatnil ji však v žalobě, ač tak učinit mohl, a proto je takováto námitka ve smyslu § 104 odst. 4 nepřípustná. Je-li námitka sama o sobě nepřípustná, nemůže se otázka, kterou nastoluje, stát ani důvodem přijatelnosti kasační stížnosti. K tomu je možno navíc poznamenat, že uvedená námitka se zcela míjí s rozhodovacími důvody, na nichž žalovaná i krajský soud svá rozhodnutí postavily. Počet směn odpracovaných stěžovatelem v podzemí za období od 1. 1. 1993 do 31. 10. 2017 totiž nebyl žalovanou určen přepočtem, jak tvrdí stěžovatel, ale vyplývá (v souladu s § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb.) z potvrzení jeho zaměstnavatelské organizace OKD, a. s., ze dne 22. 12. 2020, evidovaného na čl. 8 správního spisu.

10. Z přípustných námitek by pak pro účely přijatelnosti kasační stížnosti připadala v úvahu pouze tvrzená nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, ta je však stěžovatelem formulována velmi obecně, je rovněž navázána na tvrzené chybné posouzení právní otázky a ve výsledku není zcela zřejmé, co by vlastně mělo být jejím důvodem. V obecné rovině proto Nejvyšší správní soud pouze konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku je ohledně rozsahu skutkových zjištění i právního posouzení pečlivě zpracováno a žádné úvahy o nepřezkoumatelnosti neimplikuje.

11. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

12. Kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 28. března 2024 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu 3 Ads 124/2022