3 Ads 2/2011

Rubrum

3 Ads 2/2011 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. F. F., zastoupeného Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem Příkop 4, Brno, proti žalované: Městská správa sociálního zabezpečení, se sídlem Veveří 5, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2010, č.j. 47002/220-9015-60/10-112-10/M, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 - 15, takto:

Výrok

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 - 15, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2010, č.j. 47002/220-9015-60/10-112-10/M žalovaná jako správní orgán příslušný k rozhodování o prominutí penále cestou odstranění tvrdosti zákona podle ust. § 104ch odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, rozhodla na základě žádosti žalobce tak, že žádosti o prominutí penále se nevyhovuje. V žalobě žalobce zejména namítal, že žalovaná překročila zákonem stanovené meze správního uvážení a její rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu absence jakéhokoliv odůvodnění. Žalobce poukázal na přípustnost soudního přezkumu u obdobného rozhodnutí o prominutí daně. Postupem žalované bylo porušeno jeho právo na účinný právní prostředek nápravy před národním orgánem ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve vztahu k ochraně vlastnických práv občana zaručených čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě. 3 Ads 2/2011 - 38 Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 - 15, žalobu odmítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že podle ustanovení § 104e zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je ze soudního přezkumu vyloučeno rozhodnutí o prominutí penále. Poukázal na ustanovení § 68 odst. písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.”), podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí správního orgánu, jejichž přezkoumání s. ř. s. nebo zvláštní zákon vylučuje. S odkazem na uvedená ustanovení obou právních předpisů krajský soud rozhodl o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost, v níž mimo jiné uvedl, že je napadá v plném rozsahu a navrhuje jeho zrušení. Stěžovatel poukázal na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který ukládá povinnost šetřit při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod jejich podstatu a smysl. Dále pak namítal, že kompetenční výluky nelze interpretovat extenzivně, nýbrž restriktivně. Na podporu námitek odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 103/06 a poukázal na to, že obdobné rozhodnutí o neprominutí daňového penále podléhají ve správním soudnictví přezkoumání soudem. Krajský soud však v napadeném usnesení v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod aplikoval k tíži žalobce ustanovení § 104e zákona č. 582/1991 Sb. a § 68 písm. e) s. ř. s. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na její vyjádření k žalobě. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud v obdobné věci usnesením ze dne 21. 9. 2010 č. j. 4 Ads 6/ 2010 - 36 řízení přerušil a předložil věc podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, Ústavnímu soudu s návrhem návrh na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Probíhalo tak jiné řízení, jehož výsledek mohl mít vliv na postup soudu v této věci i na rozhodnutí soudu o věci samé, a proto bylo podle § 48 odst. 2 písm. f) s. ř. s. řízení přerušeno. Ústavní soud nálezem ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 46/10, na jehož úplné znění zdejší soud pro stručnost odkazuje, ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zrušil dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Poněvadž odpadla překážka, pro kterou Nejvyšší správní soud řízení přerušil, v řízení se pokračuje. Krajský soud v Brně napadené usnesení opřel o ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle něhož je ze soudního přezkumu vyloučeno rozhodnutí o prominutí penále. Jak však již bylo výše předznamenáno, toto ustanovení Ústavní soud zrušil dnem vyhlášení uvedeného nálezu ve Sbírce zákonů. 3 Ads 2/2011 - 39 Ve svém rozhodnutí vyšel Ústavní soud zejména ze srovnání institutů rozhodnutí správce daně o prominutí daně či jejího příslušenství u níž právní závěr Ústavního soudu (zejména pak v nálezu sp. zn. III. ÚS 2556/07) vyústil souladně s judikaturou správních soudů ve prospěch soudního přezkumu těchto rozhodnutí a dále rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení, kdy Ústavní soud přisvědčil stanovisku zákonodárce o jejich analogické povaze. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že je-li u právního institutu prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení – na rozdíl od situace u právního institutu prominutí daně a jejího příslušenství – v případě ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dána výslovná zákonná překážka soudního přezkumu, tak naznačená analogie – na rozdíl od postupu obsaženého v nálezu sp. zn. III. ÚS 2556/07 – nemůže vést pouze k ústavně konformní interpretaci relevantního jednoduchého práva, nýbrž nutně ústí v derogační závěr v důsledku rozporu ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s čl. 36 odst. 2 Listiny. Ústavní soud připomněl, že předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení není meritum věci; je jím toliko dodržení mezí správního uvážení, je jím ochrana řádného procesu a vyloučení svévole v rozhodování, čili garance práva na řádný proces, i když v těchto případech hmotné subjektivní právo na poskytnutí posuzované úlevy (prominutí penále) dáno není. Je tak třeba přisvědčit kasační námitce stěžovatele, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 – 15 je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Výše uvedený nález Ústavního soudu byl vyhlášen v částce 63, ročníku 2011, Sbírky zákonů České republiky pod č. 177, která byla publikována (rozeslána) dne 29. 6. 2011. Od tohoto data je tedy ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., zrušeno a nelze podle něj již postupovat. Nic tedy nebrání soudnímu přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2010, č.j. 47002/220-9015-60/10-112-10/M. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na výše uvedené kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení tak bude na krajském soudu, aby se vypořádal s žalobními námitkami stěžovatele a rozhodnutí žalované přezkoumal. Bude se tedy zabývat především tím, zda žalovaná postupovala v souladu § 1 vyhlášky č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení a zda nedošlo ze strany žalované k překročení zákonem stanovených mezí správního uvážení nebo jeho zneužití (§ 78 odst. 1 s. ř. s). Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42 publikované pod č. Sb. NSS 906/2006, podle kterého každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu. Správní uvážení správního orgánu tedy musí být v mezích stanovených zákonem a musejí při něm být řádně vyhodnoceny veškeré okolnosti případu, což je vhodné v projednávané věci obzvláště zdůraznit. Nejvyšší správní soud dodává, že soud ve správním soudnictví není oprávněn zasahovat do 3 Ads 2/2011 - 40 správního uvážení, měnit je či je nahrazovat vlastním, neboť není další instancí v rámci správního řízení, ale právě a pouze soudem vykonávajícím přezkum. Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí pak Krajský soud v Brně podle § 110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. července 2011 JUDr. Petr Průcha předseda senátu