3 Ads 29/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: V. K., zastoupená Mgr. Annou Vlčkovou, advokátkou se sídlem Žižkova 602/2, Nový Jičín, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2026, č. j. 25 A 69/2025 - 30, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2026, č. j. 25 A 69/2025 - 30 s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce Mgr. Anně Vlčkové se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 10 140 Kč. Uvedená částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jímž byla podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítnuta její žaloba pro opožděnost.

2. Žalobkyně se žalobou doručenou krajskému soudu dne 22. 12. 2025 domáhala ochrany před dvěma nezákonnými zásahy. První zásah spatřovala v postupu Úřadu práce Ostrava, jenž jí měl přibližně v březnu 2024 odejmout úřední osobu, paní F., která jí byla určena ve věci zvýšení příspěvku na péči, a tuto věc nezákonně postoupit Úřadu práce v Novém Jičíně. Druhého zásahu se měla dopustit Bc. Ing. M. na Úřadě práce Nový Jičín, když odmítla žalobkyni sdělit adresu bývalé pečovatelky, paní M. Š., které si žalobkyně váží a chtěla jí vyjádřit úctu a respekt. K odmítnutí sdělení mělo dojít kolem června nebo července 2025.

3. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Projednání prvního tvrzeného zásahu brání podle něj uplynutí objektivní lhůty pro podání žaloby. Žalobkyně sice neuvedla přesné datum, kdy ke změně úřední osoby došlo, avšak tvrdila, že se tak stalo „zhruba“ v březnu 2024. Dvouletá objektivní lhůta podle § 84 odst. 1 věty druhé s. ř. s. proto uplynula nejpozději koncem března 2026. Žaloba však byla podána až dne 22. 12. 2026. Stejný závěr platí i ve vztahu k postoupení spisu žalobkyně Úřadu práce v Novém Jičíně. Projednání druhého tvrzeného zásahu brání uplynutí subjektivní lhůty k podání žaloby. Jelikož k odepření informace mělo dojít v červenci 2025, měla být žaloba podle § 84 odst. 1 věty první s. ř. s. podána nejpozději dne 30. 9. 2025. Opožděnost žaloby je přitom dána uplynutím kterékoliv z těchto lhůt. Krajský soud se proto žalobou věcně nezabýval. Z důvodu nadbytečnosti rovněž nepřistoupil k upřesnění označení žalovaného správního orgánu, neboť žalovaná podle žalobních tvrzení nebyla zasahujícím orgánem. Nezabýval se tak ani návrhem žalobkyně na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků.

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy pro nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu. Podpůrně uplatnila též důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť napadené usnesení je podle jejího tvrzení vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Kasační stížnost podala v rozsahu, v němž krajský soud odmítl žalobu ve vztahu k prvnímu tvrzenému zásahu, tedy změně pověřené úřední osoby a jejímu postoupení Úřadu práce v Novém Jičíně. Stěžovatelka namítla, že pokud krajský soud vycházel z toho, že k zásahu mělo dojít „zhruba“ v březnu 2024, nemohla dvouletá objektivní lhůta podle § 84 odst. 1 věty druhé s. ř. s. ke dni podání žaloby (22. 12. 2025) uplynout. Podle vlastního výpočtu krajského soudu by tato lhůta skončila až ke konci března 2026. Závěr o opožděnosti žaloby proto podle stěžovatelky nemá oporu ve skutkových zjištěních, z nichž krajský soud vycházel. Nejedná se přitom o pouhou písařskou chybu, neboť právě nesprávně určené datum bylo nosným důvodem pro závěr o uplynutí objektivní lhůty a odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Posouzením subjektivní lhůty se krajský soud ve vztahu k tomuto zásahu nezabýval. Napadené usnesení nelze v tomto směru dodatečně odůvodňovat úvahou, kterou krajský soud neučinil. Stěžovatelka taktéž namítla, že napadené usnesení je vnitřně rozporné. Krajský soud na jedné straně uvedl, že žaloba mu byla doručena dne 22. 12. 2025, na straně druhé při posouzení její včasnosti vyšel z toho, že byla podána dne 22. 12. 2026 a současně dovodil, že dvouletá objektivní lhůta uplynula ke konci března 2026. Tento závěr podle stěžovatelky nemůže obstát. Vnitřní rozpornost se totiž týká nosného důvodu odmítnutí žaloby a znemožňuje přezkoumat, zda krajský soud žalobu odmítl na základě správných skutkových a právních východisek.

5. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

6. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích uplatněných důvodů, přičemž též zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 2 s. ř. s.

7. Kasační stížnost je důvodná.

8. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu, který žalobu v předložené věci odmítl pro opožděnost. Krajský soud tedy žalobu neposuzoval meritorně. Jediným možným důvodem podání kasační stížnosti je tak nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a Nejvyšší správní soud přezkoumává v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 33/2004 - 98 a č. j. 2 As 45/2005 - 65; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

9. Stěžovatelka v kasační stížnosti zpochybnila posouzení včasnosti zásahové žaloby. Krajský soud dovodil, že ve vztahu k tvrzenému zásahu spočívajícímu ve změně úřední osoby a postoupení věci Úřadu práce v Novém Jičíně uplynula objektivní lhůta podle § 84 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Vycházel přitom z toho, že k tvrzenému zásahu došlo přibližné v březnu 2024 a dvouletá lhůta skončila koncem března 2026. Žalobu proto odmítl jako opožděnou, neboť konstatoval, že byla podána až dne 22. 12. 2026.

10. Tato úvaha krajského soudu je však prima vista nesprávná. Předně, krajský soud v úvodu napadeného usnesení sám konstatoval, že mu žaloba byla doručena dne 22. 12. 2025, což plyne i z obsahu soudního spisu. Napadené usnesení krajský soud vydal dne 29. 1. 2026; jestliže konstatoval, že k tvrzenému zásahu došlo v březnu 2024, je zcela zřejmé, že ke dni podání žaloby nemohla objektivní lhůta ve smyslu § 84 odst. 1 věta druhá s. ř. s. uplynout. Nejedná se přitom o pouhou chybu v psaní, nýbrž o skutečnost, na které krajský soud vystavěl svůj závěr o odmítnutí žaloby. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

11. Nejvyšší správní soud však považuje za nezbytné nastínit další postup po vrácení věci krajskému soudu. První zásadní otázka, kterou si v dalším řízení ujasní, bude, zda může být tvrzený nezákonný zásah pojmově skutečně zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. jímž by stěžovatelka mohla být přímo zkrácena na svých právech. Jestliže dospěje k závěru, že tomu tak je, bude se zabývat posouzením včasnosti podané žaloby. Přihlédne přitom nejen k závěru, který Nejvyšší správní soud vyslovil výše, nýbrž taktéž posoudí, zda neuplynula lhůta podle § 84 odst. 1. věty první s. ř. s., tedy lhůta subjektivní. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že žaloba byla podána včas, učiní si úsudek o tom, zda ze strany žalovaného správního orgánu, kterého v řízení stěžovatelka označila, mohlo k takovému zásahu dojít. Krajský soud totiž v odstavci 11 napadeného usnesení uvedl, že „[v]zhledem k tomu, že soud se pro uplynutí času nemůže žalobou zabývat, nepokusil se pro nadbytečnost upřesnit označení žalovaného správního orgánu, když Česká správa sociálního zabezpečení zasahujícím orgánem podle žalobních tvrzení není“. Krajský soud proto při splnění výše uvedených podmínek vyzve žalobkyni k upřesnění, kdo má být žalovanou osobou a odstraní rozpor v označení tohoto účastníka řízení. Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že obsahem soudního spisu je pouze potvrzení o doručení napadeného usnesení stěžovatelce, nikoliv žalované. Takový postup však není správný; i přes pochybnosti krajského soudu bylo na místě žalované napadené usnesení doručit. Poté se případně bude zabývat žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů.

12. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.)

13. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

14. Byť Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, je povinen zároveň rozhodnout o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyni stěžovatelky, které podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí stát.

15. V řízení o kasační stížnosti byla stěžovatelce usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2026, č. j. 3 Ads 29/2026 - 57 mj. ustanovena zástupkyně, advokátka Mgr. Anna Vlčková. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (viz § 35 odst. 10, ve spojení s § 120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta v souladu s § 7 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ustanovená zástupkyně učinila ve věci dva úkony právní služby; první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu]. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí částku 4 620 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu]. Za dva úkony právní služby tak náleží zástupkyni stěžovatelky mimosmluvní odměna ve výši 9 240 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu je s odměnou advokátovi spojena náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Celkově tedy náleží zástupkyni náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč. Celkem zástupkyni stěžovatelky náleží odměna ve výši 10 140 Kč; tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 27. srpna 2026 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu