3 Ads 47/2007

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně V. V., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2005 č.j. 42 Cad 203/2005 - 9, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Žalovaná podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2005 č. j. 42 Cad 203/2005 - 9, kterým bylo rozhodnuto, že „řízení se zastavuje, nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů.“ Ze soudního spisu vyplývá, že k projednání žaloby žalobkyně o částečný invalidní důchod nařídil krajský soud jednání na den 7. 11. 2005, jehož se zúčastnila žalobkyně a zaměstnankyně žalované. Podle obsahu protokolu o jednání žalobkyně při něm vzala žalobu zpět. Krajský soud poté prohlásil shora uvedené usnesení. V protokolu uvedl, že usnesení bylo veřejně vyhlášeno, včetně odůvodnění a zákonného poučení. Po jeho vyhlášení se obě strany vzdaly práva opravného prostředku, usnesení se proto oběma stranám doručuje formou stejnopisu tohoto protokolu a věc je tím definitivně uzavřena. Krajský soud již nevypracoval písemné vyhotovení tohoto usnesení. V kasační stížnosti, kterou žalovaná podala „z důvodu právní jistoty“ a z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), uvedla, že nesouhlasí s formou usnesení, kterou krajský soud vyhotovil a doručil oběma stranám. Jedná se pouze o doklad, který má pouze náležitosti protokolu o jednání. Podle ust. § 55 odst. 3 s. ř. s. se písemné vyhotovení usnesení doručuje účastníkům a osobám na řízení zúčastněným jen tehdy, končí-li se jím řízení. V daném případě k ukončení řízení došlo. Krajský soud měl proto podle tohoto ustanovení postupovat a po vyhlášení usnesení vyhotovit jeho písemnou podobu. Krajský soud však takto nepostupoval. Protokol o jednání s kulatým razítkem soudu nenahrazuje písemné vyhotovení usnesení ve věci. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost takto: Z obsahu protokolu o jednání vyplývá, že u soudu přítomná zaměstnankyně žalované se po vyhlášení usnesení „vzdala práva opravného prostředku“, což žalovaná potvrzuje v kasační stížnosti. Soudní řád správní nemá výslovné ustanovení o tom, zda se lze vzdát opravného prostředku po vyhlášení rozhodnutí, a pokud ano, jaké procesní důsledky takové vzdání se má. Pro posouzení této otázky nelze použít ust. § 64 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Je tomu tak proto, že část první občanského soudního řádu obsahuje obecná ustanovení a část třetí obsahuje ustanovení o řízení v prvním stupni. Jinak řečeno, ve smyslu ust. § 64 s. ř. s. nelze přiměřeně použít části čtvrté občanského soudního řádu, která obsahuje ustanovení o opravných prostředcích. Řešení je třeba hledat v použití analogie, a to analogie s občanským soudním řádem, který je svojí povahou právním předpisem nejbližším soudnímu řádu správnímu. Podle ust. § 207 odst. 1 o. s. ř. vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení (vydání) rozhodnutí. Podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud zamítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. V oblasti právní úpravy odvolání v občanském soudním řádu se dovozuje, že účinným vzdáním se odvolání zaniká subjektivní legitimace k odvolání toho, kdo se tohoto oprávnění vzdal. Kdyby přesto podal později odvolání, odvolací soud je odmítne podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané osobou k němu neoprávněnou (viz Bureš/Drápal/Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář – II. díl, C.H.Beck, 7. vydání, str. 1095). Podle ust. § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (byť svojí povahou opravným prostředkem mimořádným). Proto je třeba v projednávané věci analogicky aplikovat shora uvedená ustanovení části čtvrté občanského soudního řádu. V projednávané věci se žalovaná po vyhlášení usnesení vzdala práva podat proti němu opravný prostředek. Proto, i když krajský soud měl nepochybně vypracovat písemné vyhotovení usnesení a účastníkům řízení je doručit, je třeba v projednávané věci aplikovat ust. § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh (kasační stížnost), jestliže návrh (kasační stížnost) byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Žalovanou je třeba považovat za osobu zjevně neoprávněnou podat v této věci kasační stížnost, protože, jak je shora vyloženo, se tohoto práva vzdala. Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost odmítl podle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 3 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. června 2007 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu