3 Ads 64/2013

Rubrum

3 Ads 64/2013 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: J. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2013 č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, č. j. 4 Ad 19/2013 - 29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Podanou kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta její žaloba jako opožděná dle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti ze dne 1. 8. 2013 žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) požádala o přidělení „bezplatného právního zástupce z řad advokátů“. Důvodem této žádosti byla finanční situace, která jí neumožňuje platit si právního zástupce. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 10. 2013, č. j. 3 Ads 64/2013 – 25, návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl a stěžovatelku vyzval k předložení plné moci pro advokáta, který by jí v řízení před Nejvyšším správním soudem zastupoval. K tomu jí poskytl lhůtu dvou týdnů a zároveň jí poučil o následcích, které z nedoložení plné moci plynou. Důvodem zamítavého rozhodnutí bylo zjištění, že správní žaloba byla skutečně podána opožděně, což jednoznačně vyplynulo z přiložených spisů, a kasační stížnost byla proto vyhodnocena jako návrh zjevně neúspěšný (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Na uvedené usnesení již stěžovatelka nijak nereagovala. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má- li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. 3 Ads 64 2013 Nejvyšší správní soud poskytl usnesením ze dne 14. 10. 2013 stěžovatelce možnost podmínku dle § 105 odst. 2 s. ř. s. splnit. Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě nedoložila, že by sama měla předepsané právnické vzdělání a nepředložila ani plnou moc advokátovi, který by jí v řízení o kasační stížnosti zastupoval, a neučinila tak ostatně dosud. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl. K tomu dodává, že podle citovaného zákonného ustanovení ani jinak postupovat nemohl. Nad rámec nutného zdůvodnění je možné doplnit, že o opožděném podání správní žaloby není pochyb, a městský soud proto postupoval správně, když žalobu odmítl. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. „Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.“ a podle § 72 odst. 4 „Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout“. Zdejší soud zjistil, že tvrzení stěžovatelky o pochybení při doručování správního rozhodnutí se nezakládá na pravdě, neboť z dodejky, která je ve správním spise založena, je zřejmé, že správní rozhodnutí převzala již 30. 1. 2013 a nikoli 8. 2. 2013, jak v kasační stížnosti uvádí. Na tomto místě Nejvyšší správní soud připomíná, že i ve správním právu platí klasická právní zásada vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží bdělým) a bylo tedy na stěžovatelce, aby se proti rozhodnutí žalované bránila včasnou správní žalobou. Ohledně problematiky zmeškání lhůty pro podání správní žaloby lze nakonec odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 Afs 11/2011 – 79, kde zdejší soud vyslovil názor, že „soudní řád správní nenabízí ″právní základ″, z něhož by bylo možné dovodit výjimku z kategorického požadavku § 72 odst. 1 a 4 a § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. na včasnost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu“. Je tedy evidentní, že vada spočívající ve zmeškání lhůty pro podání správní žaloby nemůže být v řízení o kasační stížnosti zhojena (přiměřeně srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 3 As 30/2005 - 66). Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá na tuto náhradu v řízení o kasační stížnosti právo. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2013 JUDr. Petr Průcha předseda senátu