3 As 11/2021

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Bc. L. R., proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2021, č. j. 5 A 112/2020-35, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e zamítá.

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2020, č. j. 10.01-000413/20-003, jímž mu nebyl určen advokát k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

2. Usnesením ze dne 11. 1. 2021, č. j. 5 A 112/2020-35, městský soud zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce a jeho žádost o osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že z předloženého prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobce je zřejmé, že žalobce věrohodně nevyčíslil veškeré příjmy a výdaje. Z předložené daňového přiznání za rok 2019 vyplývá, že žalobcův měsíční příjem činil přibližně 1 807 Kč. Jiné příjmy neuvedl. Současně poukazoval na řadu nekonkretizovaných výdajů. Z předložených podkladů tak nebylo zřejmé ani to, jakým způsobem žalobce hradí základní životní potřeby.

3. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že vše náležitě popsal a doložil. Osoby s právním vzděláním jsou podle jeho mínění ve výhodě oproti osobám bez právního vzdělání. Namítá, že je mu upíráno právo na spravedlivý proces a právo na rovné zacházení v řízení před soudem.

4. Stěžovatel spolu s kasační stížností požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

5. Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval, neboť podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského (zde městského) soudu, s výjimkou procesního rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě končí, nevzniká poplatková povinnost (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na webu www.nssoud.cz). Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce a žádosti o osvobození od soudních poplatků je nepochybně takovým procesním rozhodnutím.

6. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném usnesení č. j. 1 As 196/2014- 19, i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti proti takovému procesnímu rozhodnutí zastoupen advokátem. Přestože zastoupení není v posuzované věci povinné, stěžovatel o ustanovení zástupce požádal. O tomto návrhu tedy musel Nejvyšší správní soud rozhodnout.

7. Podle § 35 odst. 10 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se pro ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek; jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, a zadruhé nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv účastníka.

8. Nyní projednávaná kasační stížnost má základní požadované náležitosti a je zřejmé, čeho se jí stěžovatel domáhá a z jakých důvodů považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné; jejímu věcnému projednání tedy nic nebrání. Současně se v posuzované věci nejedná o posouzení nikterak složitých otázek, které by k náležité ochraně práv stěžovatele vyžadovaly kvalifikovanou právní pomoc ustanoveného advokáta (podmínka nezbytnosti – viz odst. [7] výše). Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti výrokem ad I. tohoto rozsudku zamítl.

9. Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s.

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.

12. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

13. Účastníkovi lze k jeho žádosti přiznat osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky. Zaprvé účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky pro vedení soudního řízení, a zadruhé, jeho návrh není zjevně neúspěšný. Přiznat osvobození od soudních poplatků lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.

14. Je povinností navrhovatele, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní, majetkové a výdělkové poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li tuto povinnost, soud jeho poměry z úřední povinnosti nezjišťuje (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011-122, či ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004- 50). Možnost vyhovění žádosti pak vylučuje nevěrohodnost nebo neúplnost tvrzení navrhovatele ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků (viz například rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009-88).

15. V projednávané věci je zjevné, že z údajů sdělených stěžovatelem si městský soud nemohl učinit úplný obraz o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Stěžovatel uvádí, že je nezaměstnaný, nepobírá žádné sociální dávky, nemá žádný majetek větší hodnoty a jeho veškerý příjem (za samostatné výdělečné činnosti) v roce 2019 činil 21 683 Kč. Současně tvrdí, že je na něm finančně závislá jeho zdravotně postižená matka, která žije ve vlastní domácnosti, že má dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, nespecifikované půjčky, a že jsou proti němu vedena nespecifikovaná exekuční řízení. Není tak vůbec zřejmé, jak stěžovatel hradí své životní náklady, tím spíše, měl-li by současně financovat domácnost a náklady své matky. Městský soud tudíž oprávněně dospěl k závěru, že stěžovatel své poměry věrohodným způsobem nedoložil.

16. Stěžovatele přitom nebylo nezbytné vyzývat k odstranění nesrovnalostí v jím uvedených údajích. Jak přiléhavě uvedl městský soud, stěžovatel je častým účastníkem sporů před správními soudy, které již mnohokráte o obdobných žádostech stěžovatele rozhodovaly a celou problematiku mu podrobně vysvětlily (viz například rozhodnutí ve věcech vedených u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 61/2019, 9 Afs 183/2019, 10 As 57/2020).

17. Jelikož tedy stěžovatel nesplnil podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nemohl mu městský soud ani ustanovit zástupce pro řízení (§ 35 odst. 10 s. ř. s.).

18. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. března 2021 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu