3 As 180/2025

Rubrum

3 As 180/2025 - 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové, soudce JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyně Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. Vít Dubový, IČ: 06230300, se sídlem Purkyňova 2476/102a, Brno, zast. Mgr. Petrem Čechlovským, advokátem se sídlem Purkyňova 2476/102a, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. S-JMK 153701/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2025, č. j. 34 A 40/2024 - 77, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna (dále jen „správní orgán“) ze dne 11. 6. 2024, dle něhož se žalobce dopustil přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalobce totiž jako provozovatel v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Konkrétně neznámý řidič porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu tím, že na pozemní komunikaci Mečířova 36 v Brně dne 24. 10. 2022 v 9:02 hodin nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z dopravní značky B29 „Zákaz stání“ v době blokového čištění. Za to správní orgán uložil žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1000 Kč. Správní orgán rozhodoval o přestupku opakovaně, neboť žalovaný jeho předchozí rozhodnutí ze dne 16. 8. 2023 a 28. 2. 2024 zrušil.

2. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Krajský soud přisvědčil žalobci, že správní orgán zatížil řízení vadou, pokud v protokolu o provádění dokazování 3 As 180/2025 mimo ústní jednání neuvedl jednotlivé přílohy vyjádření Městské části Brno-Královo Pole, ačkoliv na nich založil zjištěný skutkový stav. Nejedná se však o vadu mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalobce se mohl s danými důkazy seznámit a vyjádřit se k nim. Na zákonnost rozhodnutí nemá vliv ani to, že dokazování mimo ústní jednání provedla referentka, která nebyla oprávněnou úřední osobou. Krajský soud dále konstatoval, že správní spis obsahuje dostatek podkladů pro skutkový závěr, že v místě bylo řádně a včas rozmístěno dopravní značení (fotodokumentace, vyjádření městské části ze dne 18. 12. 2023, opatření obecné povahy o dočasném zákazu stání na místních komunikacích ze dne 14. 3. 2022, „Předávací protokol –čištění“). Tomu ostatně nasvědčuje i skutečnost, že v ulici, která se nachází v obytné oblasti, stálo pouze vozidlo žalobce. Nebyly naopak zjištěny žádné indicie o neoprávněné manipulaci se značením a důkazní návrhy žalobce, které se týkaly jiného blokového čištění, byly pro posouzení věci irelevantní či nadbytečné. S ohledem na to, že správní orgány vycházely pouze z listinných důkazů, s nimiž byl žalobce seznámen a mohl se k nim vyjádřit, nebylo podle krajského soudu nezbytné nařídit ve věci ústní jednání. Právo žalobce na projednání věci v jeho přítomnosti bylo naplněno v soudním řízení. Podle krajského soudu nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí ani to, že žalovaný samostatně nerozhodl o návrhu žalobce na provedení ústního jednání v odvolacím řízení. Žalovaný se s tímto požadavkem vypořádal a v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil, proč nebylo namístě ústní jednání konat.

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud podle něj bagatelizoval procesní vady řízení, přestože právě kvůli nim žalovaný dvakrát zrušil prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí o nekonání ústního jednání a správní orgán vytýkané vady neodstranil. Podle stěžovatele může být rozhodnutí zákonné jen tehdy, splňuje-li všechny podmínky stanovené zákonem pro jeho vydání. V opačném případě je soudní přezkum zbytečný. V posuzované věci se nejednalo o formální pochybení, neboť stěžovatel se domáhal provedení dokazování za účelem prokázání skutečnosti, že dopravní značky nebyly řádně umístěny. Správní orgány jím navržené důkazy neprovedly a své závěry založily na listině „protokol o rozmístění značek“, která se ve správním spise nenachází. Krajský soud tuto listinu zaměnil s listinou „předávací protokol – čištění“, která rozmístění značek nijak nedokládá. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek, tak obě rozhodnutí správních orgánů.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na rozsudek krajského soudu a navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.

5. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

6. Na nyní projednávanou věc se totiž užije § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Podle něj platí: Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. 3 As 180/2025 - 27 pokračování Pro vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Z uvedeného usnesení plyne, že kasační stížnost lze přijmout k meritornímu přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu, jež mohlo mít významný dopad do hmotněprávního postavení některého z účastníků.

7. Kasační stížnost je nepřijatelná. Stěžovatel sám nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Krajský soud posoudil věc stěžovatele v souladu s ustálenou judikaturou kasačního soudu a nedopustil se ani žádného zásadního pochybení, které by v této věci založilo přijatelnost kasační stížnosti.

8. K významu procesních vad v rámci přezkumné činnosti správního soudu Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že žádná procesní pravidla nejsou samoúčelná – jejich cílem je poskytování ochrany hmotně právním vztahům. V usnesení ze dne 4. 10. 2023, č. j. 6 As 24/2021 - 30, č. 4536/2023 Sb. NSS, k tomu rozšířený senát uvedl, že: „zužující podmínka, že vada řízení u soudu je relevantní pro výrok přezkumného soudu jen tehdy, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], znamená, že v určitých situacích zůstane nezákonnost spočívající ve vadě řízení procesně ‚nepotrestána‘ a ve výroku rozhodnutí přezkumného orgánu se neprojeví. Tento důsledek je však zákonodárcem nepochybně zamýšlen – znění zmíněného ustanovení je jednoznačné. V kontextu dalších pravidel právního řádu není ani pochyb o jeho ústavní konformitě – zákonodárce dal v určité míře přednost efektivitě fungování mechanismů rozhodování o právech a povinnostech před přísným lpěním na tom, aby se dílčí procesní nezákonnosti, k nimž v něm dojde, vždy a za každých okolností, i když nemají dopad na zákonnost rozhodnutí o věci samé, projevily povinností veřejné moci odstranit je v opakovaném řízení.“ Krajský soud by tedy naopak postupoval v rozporu se zákonem i ustálenou judikaturou, pokud by považoval procesní pochybení správního orgánu za důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího, tj. aniž by posoudil, zda a jak konkrétně mohlo ovlivnit výsledek správního řízení (viz např. rozsudky ze dne 14. 10. 2005, č. j. 6 Ads 57/2004-59, ze dne 8. 3. 2007, č. j. 8 Afs 102/2005 - 65, ze dne 15. 6. 2011, č. j. 2 As 60/2011 - 101, ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016 - 39, nebo ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 Afs 98/2018 - 27).

9. Nejvyšší správní soud neshledal pochybení krajského soudu, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti, ani v jeho hodnocení, zda byl náležitě zjištěn skutkový stav. Krajský soud podrobně vysvětlil, proč považoval závěr správních orgánů o spáchání přestupku stěžovatelem za dostatečně podložený (viz zejména body 32 až 36 napadeného rozsudku) a vypořádal se také s námitkami proti neprovedení dalších, stěžovatelem navrhovaných, důkazů (body 37 až 41). Postupoval v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž správní orgán ani soud nejsou povinni provést všechny navržené důkazy, pokud srozumitelně odůvodní, proč neshledaly důvod k dalšímu dokazování (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 Afs 77/2009 - 114, ze dne 28. 4. 2005, 3 As 180/2025 č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS, či nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 a ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03).

10. Pokud jde o existenci „protokolu o rozmístění značek“, resp. důkazní hodnotu listiny založené ve správním spise na č. l. 64 („Předávací protokol – čištění“), nepředkládá stěžovatel žádnou právní otázku přesahující jeho vlastní zájmy, nýbrž polemizuje se skutkovými závěry krajského soudu a s jeho hodnocením obsahu správního spisu. Závěry krajského soudu ohledně skutkového stavu však ve svém souhrnu prima facie nevzbuzují žádné důvodné pochybnosti o jejich správnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2023, č. j. 8 As 215/2022 - 27, nebo ze dne 20. 10. 2023, č. j. 8 As 166/2022 - 30). Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že vypovídací hodnotu listiny „Předávací protokol – čištění“ stěžovatel v řízení před krajským soudem nezpochybnil, taková námitka je tedy podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Krajský soud pak z této listiny zjišťoval pouze fakticitu a datum rozmístění dopravního značení, které bylo podle něj zachyceno na dalších fotografiích ve zcela standardní podobě.

11. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, a proto ji shledal ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., protože neshledal důvod k jinému postupu ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021, č. j. 9 Azs 32/2021 - 32, které na základě usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, část III. 4., připouští možnost přiznat náhradu nákladů řízení „úspěšnému“ účastníkovi. Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti ani nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. července 2026 Mgr. Lenka Krupičková předsedkyně senátu