3 As 189/2018

Rubrum

3 As 189/2018 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Vladimíra Doležala a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. Ch., zastoupený JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem se sídlem Nádražní náměstí 299/8, Mariánské Lázně, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č. j. 62 A 36/2017 – 44, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č. j. 62 A 36/2017 – 44, s e r u š í a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, č. j. KUZL 75270/2016. Žalovaný tímto rozhodnutím změnil rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, odboru správního, ze dne 7. 10. 2016, č. j. OS-D/1977/7/15/Mik, tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), tím, že dne 14. 4. 2015 v 15:37 hodin na silnici I/50 v katastrálním území Starý Hrozenkov na 101,45 km při vstupu do České republiky provozoval při přepravě nápojů jízdní soupravu složenou ze silničního vozidla tovární značky X a přípojného vozidla X, která při kontrolním vážení překročila maximálně přípustnou okamžitou hmotnost silničního vozidla X nejméně o 0,63 t, tj. 3,51 %. Tímto jízdní souprava provozovaná žalobcem překročila limitní hodnoty stanovené zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Vyhláška Ministerstva dopravy 3 As 189/2018 č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v § 37 odst. 2 písm. a) stanoví, že největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí u motorových vozidel se dvěma nápravami překročit 18 t. Za porušení uvedené povinnosti byla žalobci v souladu s § 42b odst. 6 písm. a) a § 43 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích uložena pokuta 7 000 Kč.

2. Žalovaný v kasační uváděl, že důvodem zrušení jeho rozhodnutí byla podle krajského soudu nesrozumitelnost argumentace při objasňování odečtu relativní chyby měření vážního zařízení, neboť v odůvodnění byly k této námitce žalobce uvedeny pouze obecné informace o relativní chybě vážení a třídách přesnosti. Nebylo přitom objasněno, zda byla relativní chyba měřidla na nápravy a skupiny náprav odečtena, či nikoli. Přestože ostatní žalobní námitky byly krajským soudem zamítnuty, bylo rozhodnutí žalovaného z výše uvedeného důvodu označeno za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí žalovaného bylo proto zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný v kasační stížnosti namítal, že ve svém rozhodnutí dostatečně objasnil odečet relativní chyby měření. K tomu vysvětloval, že již v dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení č. 316283/2015 je uvedeno, že ve vyhodnocení je odečtena relativní chyba měřidla (předepsáno je 1 % na celkovou hmotnost a 2 % na nápravy a skupiny náprav). Je tedy zřejmé, že předmětné vážní zařízení odečítá relativní chybu měřidla podle toho, o jakou hodnotu přetížení se jedná. Je-li překročena celková hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy, odečítá se 1 %. Je-li překročená hmotnost nápravy nebo skupin náprav, odečítají se 2 %. Žalobce se pravděpodobně domníval, že tyto hodnoty odečtu relativní chyby se sčítají a tudíž se celkem od každé naměřené hodnoty odečte relativní chyba celkem 3 %. To ovšem není možné, jelikož by to bylo v rozporu s certifikátem o schválení typu měřidla, vydaným Českým metrologickým institutem. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že třídy přesnosti jsou určeny dle mezinárodního doporučení OIML R 134. Pro celkovou hmotnost vozidla je pro předmětné váhy určena třída přesnosti v dynamickém režimu 1 nebo 2 a pro zatížení jednotlivých náprav je určena třída přesnosti v dynamickém režimu B, C nebo D. Dále uvedl, že určení těchto tříd po vážní zařízení proběhlo při jeho prvotním ověření a stanovilo třídu přesnosti pro celkovou hmotnost vozidla 1, která odpovídá maximálním povoleným chybám ± 0,5 % při prvotním ověření a ± 1 % v provozu a třídu přesnosti pro zatížení jednotlivých náprav B, která odpovídá maximálním povoleným chybám ± 1 % při prvotním ověření a ± 2 % v provozu. Z uvedeného, dle názoru žalovaného, jasně plyne, že dané vážní zařízení má stanoveny v dynamickém režimu dvě třídy přesnosti: 1 a B, a každá z nich se použije pro jiné zjištěné překročení hmotnosti. Třída 1 tehdy, je-li překročená celková hmotnost vozidla, třída B, je-li překročena hmotnost náprav. Tyto třídy přesnosti jsou uvedeny i v potvrzení o ověření stanoveného měřidla, jehož kopie je součástí spisu. Jak dále žalovaný uvedl, z dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení vozidla X je zřejmé přetížení tohoto vozidla, tj. byla překročena maximálně přípustná okamžitá hmotnost vozidla, což je ověřovaný údaj se stanovenou třídou přesnosti 1, tedy od skutečně zjištěné hmotnosti na váze bylo odečteno 1 % jako povolená chyba, přetížení tedy po odečtu činilo 0,63 t, tj. 3,51 %. Na straně 5 rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že došlo k překročení pouze největší povolené hmotnosti vozidla. Relativní chyba ve výši 2 % tedy podle žalovaného nemohla být odečtena proto, že v tomto konkrétním případě došlo k 3 As 189/2018 – 27 pokračování překročení celkové hmotnosti vozidla. Kdyby došlo k překročení hmotnosti náprav, byla by odečtena relativní chyba ve výši 2 %. Na téže straně odůvodnění rozhodnutí žalovaného je také vysvětleno, jak žalovaný dospěl ke konečnému výsledku o přetížení vozidla a na straně 7 z jakého důvodu nebyla zohledněna relativní chyba 2 %. Žalovaný proto nesouhlasil se závěrem, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a navrhoval zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání.

4. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

5. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána oprávněnou osobou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná ve smyslu § 102 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Poté soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a z hlediska přezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

6. Žalovaným je namítáno nesprávné posouzení právní otázky – přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného krajským soudem. Jde tedy o stížnostní důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

7. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud hodnotil listinu - vážní doklad č. 316283/2015, respektive údaje na této listině. Přitom uvedl: „Z vážního dokladu (z části ´vyhodnocení´) je patrné, že kontrolním vážením byla zjištěna (…) hmotnost vozidla 18,82 t (povolená hmotnost činí 18 t). Z vážního lístku dále vyplývá, že z hmotnosti vozidla byla následně odečtena relativní chyba měřidla ve výši 1 % hmotnosti, čímž bylo vypočteno překročení povolené hmotnosti nejméně o 0,63 t, tj. 3,51 %. Z vážního listu však není zřejmé, zda byla odečtena i relativní chyba měřidla 2 % na nápravy a skupiny náprav, přičemž právě to žalobce v žalobě i v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal.“ Obdobně krajský soud hodnotil, že pokud žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „od skutečně zjištěné hmotnosti na váze bylo odečteno 1 % jako povolená chyba, přetížení tedy po odečtu činilo 0,63 t, tj. 3,51 %“, neobjasnil tím srozumitelně, jak dospěl ke konečnému výsledku o přetížení vozidla nejméně o 0,63 t, zejména zda byla či nebyla odečtena relativní chyba měřidla na nápravy a skupiny náprav v souladu s údajem uvedeným ve vážním listu.

8. Toto hodnocení je zjevně vnitřně rozporné, neboť konstatuje nedostatek úvahy o tom, zda došlo k odečtení relativní chyby 2 % přesto, že bylo na vážním lístku zjištěno jen odečtení relativní chyby v poměru 1 %, a přesto, že žalovaný výslovně vycházel z odečtu jen 1 % ze skutečně zjištěné hmotnosti. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného tedy z tohoto důvodu nelze žalovanému vytýkat.

9. Podle krajského soudu bylo ovšem napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů také proto, že se žalovaný řádně nezabýval odvolací námitkou, že nebyla odečtena relativní chyba měřidla na nápravu a skupiny náprav. Posouzení této námitky 3 As 189/2018 přitom může mít vliv na samotný výsledek nízkorychlostního kontrolního vážení vozidla, a tedy i na závěr o tom, zda bylo vozidlo přetíženo či nikoliv.

10. Nejvyšší správní soud závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného nesdílí. Jako již bylo v bodě [8] vysvětleno, byla úvaha žalovaného o výši zohledněné relativní chyby vážení zřejmá. Na straně 7 svého rozhodnutí žalovaný hodnotil, že vycházel z certifikátu o schválení typu měřidla, vydaného Českým metrologickým institutem (viz § 14 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii). Z dokladu o vážení přitom zjistil, že došlo k překročení maximální přípustné okamžité hmotnosti vozidla, což je údaj s ověřovanou přesností, kde lze zohlednit jen relativní chybu 1 %. S žalovaným lze souhlasit v tom, že byť to nebylo explicitně vyjádřeno, je z této úvahy zřejmé, že nebylo zjištěno překročení váhy u jednotlivé nápravy, či skupiny náprav. Proto, souladně s údajem na vážním lístku, nemohla být ani zohledněna relativní chyba 2 %, která se týká jen údaje o váze zjištěné na nápravě, či na jedné skupině náprav. Posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného v předmětné části krajským soudem tedy nebylo správné.

11. Na základě shora uvedeného hodnocení proto Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věta první s. ř. s. rozsudek krajského soudu z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu ohledně zde řešené otázky o přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. V novém rozhodnutí krajský soud podle § 110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 19. června 2020 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu