3 As 248/2024

Rubrum

3 As 248/2024 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: JUDr. R. H., LL.M., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2024, č. j. 41 A 29/2024 – 40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 30. 10. 2024, č. j. 41 A 29/2024 - 40, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a vyzval jej, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 3 000 Kč (výrok II).

2. Krajský soud nepovažoval žalobcem sdělené údaje ohledně jeho majetkových poměrů za věrohodné. Žalobce tvrdil, že žije se svou manželkou v Londýně a celkový příjem jejich rodiny činí zhruba 10 000 Kč, které jsou příjmem jeho manželky. Krajský soud považoval téměř za nemožné, aby tříčlenná rodina dokázala v Londýně z této částky vyžít. Ze žalobcem sdělených informací nebylo zřejmé, z čeho hradí náklady na každodenní život (bydlení, základní životní potřeby, ošacení, osobní hygienu, věci pro dítě apod.). Současně žalobce doložil e-mail zaslaný insolvenčnímu správci, dle něhož by chtěl hradit v insolvenčním řízení vedeném s jeho osobou alespoň minimální splátky. Pokud by však údaje o příjmech uváděné žalobcem byly pravdivé, nemohly by mu dle krajského soudu zbýt žádné prostředky na splácení dluhů. Věrohodnost žalobcem tvrzených skutečností podle 3 As 248/2024 krajského soudu nepotvrzuje ani oznámení o prodloužení rodičovské dovolené, jelikož z něj není zřejmé, zda jej žalobce odeslal zaměstnavateli. Není tedy vyloučeno, že žalobce v současné době stále aktivně vykonává praxi advokátního koncipienta, a to i s přihlédnutím k tomu, že jeho praxe nebyla Českou advokátní komorou pozastavena, přestože dle doloženého oznámení má žalobce čerpat rodičovskou dovolenou až do roku 2027. Majetkové prohlášení tedy krajský soud považoval za neúplné, resp. nevěrohodné.

3. K tomu, že v předcházejících dvou řízeních krajský soud žalobce od placení soudních poplatků zcela osvobodil, krajský soud uvedl, že v těchto případech přihlédl k tehdy nedávnému narození dcery žalobce a k tomu, že žalobce avizoval čerpání rodičovské dovolené jen po dobu několika měsíců. Každou žádost je však třeba posuzovat individuálně, i pokud jde o stejného žalobce. V nynějším případě tak krajský soud neshledal důvody pro osvobození žalobce od soudních poplatků.

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává proti výroku I usnesení krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvod lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatel namítá, že krajský soud rozhodl „neoprávněně“ a v rozporu s legitimním očekáváním stěžovatele. Oproti dvěma předchozím řízením vedeným u krajského soudu (pod sp. zn. 41 A 20/2024 a 41 A 22/2024) se stěžovatelova situace nezměnila a stěžovatel v nynější věci doložil totožné dokumenty osvědčující jeho majetkové poměry. Krajský soud však nyní hodnotil majetkové poměry stěžovatele opačně.

6. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení krajského soudu, které se dotýká výlučně stěžovatele, nevyzýval Nejvyšší správní soud žalovaného k vyjádření.

7. Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že z usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS (všechna zde citovaná judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz), plyne, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí (s výjimkou rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost. Usnesení krajského soudu, kterým není přiznáno osvobození od soudních poplatků, nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost a kasační soud jej ani k zaplacení soudního poplatku nevyzýval. S ohledem na závěry citovaného usnesení rozšířeného senátu též stěžovatel nemá v posuzovaném případě povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (o jeho ustanovení ostatně ani nepožádal).

8. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta první před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta první před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť 3 As 248/2024 - 19 pokračování závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pro osvobození od soudních poplatků je nezbytné, aby navrhovatel soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a současně aby projevil zákonem předpokládanou aktivitu a předložil doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li tuto povinnost, soud jeho poměry z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. například usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, č. 537/2005 Sb. NSS).

11. Stěžovatel v projednávané věci v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále jen „prohlášení o majetkových poměrech“) uvedl, že je zaměstnán v Advokátní kanceláři Lichovník, Poplštein a spol., nicméně ode dne 26. 5. 2024 čerpá rodičovskou dovolenou. Na rodičovský příspěvek nemá nárok, jelikož jeho dcera se narodila ve Velké Británii a „nemá tudíž české doklady“. Manželka stěžovatele (žijící v Londýně) dle prohlášení o majetkových poměrech čerpá mateřskou dovolenou a její příjem činí 10 000 Kč. Dále stěžovatel uvedl, že nemá žádný majetek, naopak má dluhy, které jsou hrazeny v rámci insolvenčního řízení. Stěžovatel rovněž doložil sdělení ze dne 2. 5. 2024, kterým svému zaměstnavateli oznamuje čerpání otcovské dovolené v délce dvou týdnů a žádá o poskytnutí rodičovské dovolené v trvání tří měsíců, sdělení ze dne 23. 8. 2024 o prodloužení rodičovské dovolené do dne 30. 9. 2024, a dále sdělení ze dne 25. 9. 2024, kterým oznamuje prodloužení rodičovské dovolené do 3 let věku dítěte, tj. do 26. 5. 2027. Stěžovatel dále k prohlášení o majetkových poměrech přiložil pracovní smlouvu a mzdový výměr na částku 25 000 Kč měsíčně ze dne 26. 7. 2021, seznam majetku ze dne 9. 9. 2022 (z něhož vyplývá, že krom věcí osobní potřeby nic nevlastní a nemá žádné pohledávky), prohlášení dlužníka k návrhu na povolení oddlužení ze dne 9. 9. 2022, výpisy z centrální evidence exekucí a e-mail adresovaný insolvenčnímu správci ze dne 16. 7. 2024.

12. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že stěžovatelem uváděné údaje jsou nevěrohodné. Stěžovatel musí uspokojovat základní životní potřeby své a své rodiny (náklady na bydlení, stravování, ošacení, cesty mezi Londýnem a Českou republikou, náklady na péči o dítě apod.), avšak z údajů uvedených stěžovatelem v prohlášení o majetkových poměrech není zřejmé, z čeho tyto výdaje hradí. Dle poskytnutých údajů by musely být veškeré tyto výdaje hrazeny z příjmu stěžovatelovy manželky ve výši 10 000 Kč, což se však nejeví reálné. Krajský soud tak postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že u stěžovatele nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88, č. 1962/2010 Sb. NSS).

13. Stěžovatel namítá, že krajský soud zasáhl do jeho legitimního očekávání, jelikož rozhodl odlišně než v předchozích dvou případech týkajících se téhož stěžovatele. S tímto názorem kasační soud nesouhlasí. Svými předchozími rozhodnutími o osvobození stěžovatele od soudního poplatku krajský soud nemohl založit stěžovatelovo „legitimní očekávání“; toho se totiž může domáhat pouze osoba, která ctí právo, nikoli stěžovatel, jenž zjevně zavádějícím způsobem opakovaně (dez)informuje soud o svých majetkových poměrech a zamlčuje svoje nezanedbatelné příjmy, které mu umožňují vést život mezi Londýnem a Brnem a pečovat o nezletilé dítě na „rodičovské dovolené“. Nejvyšší správní soud zde odkazuje na zásadu nemo turpitudinem suam allegare potest, tj. zásadu, podle níž nemůže nikdo mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti, resp. v širším významu ze svého 3 As 248/2024 vlastního pochybení; tuto zásadu již zdejší soud v minulosti užil (viz rozsudek ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 81). Rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2033/22-2 (citované rozhodnutí je dostupné na https://nalus.usoud.cz), konstatoval, že legitimní očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání po právu.

14. Z prohlášení o majetkových poměrech doloženého stěžovatelem v nynějším řízení vyplývá, že se jeho tvrzení o majetkových poměrech oproti předchozím dvěma řízením výrazně nezměnila. Významnou změnou je však časový odstup od narození dítěte a prodloužení doby čerpání rodičovské dovolené; původně ji měl stěžovatel čerpat po dobu tří měsíců, následně avizoval její čerpání do 30. 9. 2024 a dle posledního sdělení zaměstnavateli ji bude stěžovatel čerpat až do tří let věku dítěte, tedy do 26. 5. 2027. Na to též správně poukázal krajský soud v odstavci 10 napadeného usnesení, kde uvedl: „Soud sice žalobce ve dvou předchozích případech osvobodil od placení soudních poplatků v plném rozsahu. Soud v těchto případech ovšem lidsky přihlédl k tehdy nedávnému narození žalobcovy dcery a také k tomu, že v té době žalobce avizoval, že na rodičovské dovolené bude pouze několik měsíců. Soud proto velmi vstřícně jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhověl.“ Krajskému soudu lze sice vytknout, že se již tehdy měl věnovat posouzení věrohodnosti prohlášení o majetkových poměrech a že, aniž by toto kritické posouzení provedl, zaujal příliš vstřícný přístup. Prodlužování rodičovské dovolené však mohl krajský soud v nynějším řízení důvodně považovat za indicii snižující věrohodnost prohlášení stěžovatele o majetku.

15. Nejvyšší správní soud dodává, že krajský soud nebyl povinen stěžovatele vyzvat k doplnění a doložení dalších údajů o jeho majetkových a osobních poměrech. Stěžovatel je osobou s právnickým vzděláním, opakovaně vystupuje v řízeních před správními soudy, a proto je obeznámen s povinností hodnověrně osvědčit svoje majetkové poměry. Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel neuvádí další skutečnosti, které by svědčily o tom, že disponuje dalšími příjmy či majetkem, které by mohly závěr krajského soudu o nevěrohodnosti prohlášení o majetkových poměrech zvrátit.

16. Jelikož kasační stížnost není důvodná, kasační soud ji za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Pokud jde o žalovaného, tomu v daném řízení žádné náklady nemohly vzniknout, neboť řízení o kasační stížnosti se týkalo výlučně procesních práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto o jeho nákladech řízení nerozhodoval. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. ledna 2025 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu 3 As 248/2024 - 20 pokračování