3 As 289/2017

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce L. K., proti žalované Vězeňské službě České republiky, Věznici Valdice, se sídlem Valdice, nám. Míru 55, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 24/2017 – 24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce se u Krajského soudu v Hradci Králové dovolává ochrany před nezákonným zásahem žalované, který spatřuje v tom, že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 6. 2017 byla P. K (dlužník žalobce) uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 5-2017 ve výši 1.500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně s podáním předmětné žaloby žalobce požádal rovněž o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.

2. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením přiznal žalobci zcela osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a výrokem II. žádost žalobce o ustanovení zástupce v dané věci zamítl. Dospěl totiž k závěru, že k ochraně práv stěžovatele není potřeba zastoupení advokátem, neboť z obsahu žaloby je zřejmé, že je dostatečně kompetentní k hájení svých práv v daném řízení, a to i s ohledem na skutečnost, že u krajského soudu podal již více žalob ve věcech, které se od sebe skutkově ani právně příliš neliší, přičemž mu v některých případech byl ustanoven zástupcem advokát Mgr. L. P.

3. Proti výroku II. tohoto usnesení brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, avšak explicitně se neodvolává na žádný konkrétní zákonem předpokládaný stížnostní důvod. Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatelem je namítán kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to pro nesprávné posouzení nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení advokátem v řízení o shora uvedené žalobě. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. je nicméně záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).

4. V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že k ochraně jeho práv není potřeba zastoupení advokátem. Zdůraznil, že ve všech řízeních, odkazovaných krajským soudem, nebylo doposud rozhodnuto a ustanovený zástupce není povinen poskytovat stěžovateli právní rady ve věcech, v nichž ustanoven není. Uvedl, že nezískal lepší právní vzdělání ani zkušenosti a předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné náležitosti jako žaloby v řízeních, v nichž mu byl zástupce ustanoven. Současně s kasační stížností stěžovatel rovněž požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

5. Nejdříve je zapotřebí zmínit, že Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 10. 2017, č. j. 3 As 289/2017 – 9, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Zdejší soud nicméně v řízení o kasačních stížnostech tohoto typu netrvá na jinak povinném zastoupení advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., které je obligatorní pouze v řízení o kasační stížnosti, jíž stěžovatel brojí proti rozhodnutí ve věci samé (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19. V posuzovaném případě tedy stěžovatel nebyl povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

6. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

7. Kasační stížnost není důvodná.

8. Jádrem kasační stížnosti je námitka nesprávného posouzení nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o jím podané zásahové žalobě.

9. Rozhodnutí o ustanovení zástupce je vázáno na splnění kumulativních podmínek uvedených v § 35 odst. 8 s. ř. s., dle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

10. Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, která je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození účastníka od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., a to s ohledem na výrok I. napadeného usnesení, jímž krajský soud přiznal stěžovateli plné osvobození od soudních poplatků.

11. Splnění podmínky druhé, tedy nezbytnosti kvalifikovaného právního zastoupení k ochraně práv stěžovatele, však krajský soud neshledal, jelikož ve skutkově i právně obdobných případech byl zástupce stěžovateli již ustanoven a žaloba stěžovatele obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., včetně podrobných žalobních bodů.

12. Proti tomuto závěru stěžovatel brojí zejména s poukazem na fakt, že mu v obdobných řízeních o žalobě zástupce ustanoven byl a v posuzované věci nikoliv.

13. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 60/2006 – 90, judikoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení advokáta a v jiném, skutkově obdobném řízení a identické procesní situaci, témuž účastníku advokáta neustanoví, je třeba tento postup řádně a přesvědčivě odůvodnit. Ustanovení zástupce v jednom řízení tedy automaticky nevede k ustanovení zástupce v každém dalším obdobném řízení. Potřebnost ustanovení zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Soud v takových případech přihlíží zejména k osobním poměrům účastníka, formální a obsahové úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti sporu pro navrhovatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013 – 9). Velké množství žalob s obdobným předmětem v krátkém časovém rozmezí může být také projevem kverulatorního jednání, které sleduje jiné cíle než ochranu práv žalobce, což nemusí být od počátku zřejmé.

14. Krajský soud v posuzovaném případě svůj postup řádně odůvodnil a Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje. Žaloba stěžovatele splňuje všechny zákonem vyžadované formální i obsahové náležitosti, bez nutnosti jejího doplnění, neboť se stěžovatel v dané věci zjevně dostatečným způsobem orientuje. Je přitom zřejmé, že účastník řízení může znalosti potřebné pro hájení svých práv nabýt i aktivní účastí v řízeních o jiných obdobných věcech (že se jedná o obdobné věci, stěžovatel nezpochybňuje). Pokud dále stěžovatel požívá právní pomoc ustanoveného zástupce v jiném skutkově i právně obdobném řízení, snižuje se logicky její nezbytnost pro řízení v další (této) věci. Stěžovatel tak může právní rady poskytnuté ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho práce využít i v tomto řízení. V posuzovaném případě tedy ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní soud dospěl i ve věci sp. zn. 1 As 256/2016 či sp. zn. 4 As 204/2017.

15. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo mu, než ji za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1, in fine s. ř. s. zamítnout.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde o žalovanou, v jejím případě nelze o procesní úspěšnosti vůbec hovořit, neboť napadeným usnesením krajského soudu nebylo o jejích právech rozhodováno. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. listopadu 2017 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu