3 As 290/2017

Rubrum

3 As 290/2017 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: L. K., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem Valdice, nám. Míru 55, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 31/2017 – 26, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se n e p ř i zn á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) dovolával ochrany před nezákonným zásahem žalované, spočívajícím v tom, že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 7. 2017, VS 8814190001/07/17-22/NVTD/1, byla P. K., nar. X (dlužník žalobce), uložena povinnost uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 6-2017 ve výši 1500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. O tuto částku tedy byl žalobce podle svého tvrzení zkrácen na vyplacení své pohledávky za P. K. Současně s podáním předmětné žaloby žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem. 3 As 290/2017

2. Krajský soud usnesením ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 31/2017 – 26 (dále jen „napadené usnesení“), přiznal žalobci pod výrokem I. zcela osvobození od soudních poplatků a výrokem II. zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce v dané věci. Krajský soud dospěl k závěru, že k ochraně práv žalobce není potřeba zastoupení advokátem, neboť z obsahu žaloby je zřejmé, že jsou v ní obsaženy všechny zákonem předepsané formální náležitosti, včetně podrobných žalobních bodů. Žalobce rovněž prokázal, že je dostatečně kompetentní k hájení svých práv, neboť odkázal na konkrétní zákonná ustanovení, k jejichž porušení mělo podle jeho názoru dojít. V daném kontextu krajský soud nepřehlédl, že žalobce podal již více žalob ve věcech, které se od sebe skutkově ani právně příliš neliší, přičemž v některých případech mu byl již ustanoven zástupce Mgr. L. P.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výroku II. napadeného usnesení kasační stížnost, aniž by však specifikoval některý ze zákonem předpokládaných stížnostních důvodů. Z obsahu kasační stížnosti je ovšem zřejmé, že namítá kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to pro nesprávné posouzení nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení advokátem. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. je přitom podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, záležitostí právního hodnocení věci zdejším soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).

4. V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že k ochraně jeho práv není potřeba zastoupení advokátem. Stěžovatel zdůraznil, že ve všech řízeních, na která krajský soud odkazuje, nebylo doposud rozhodnuto a ustanovený zástupce není povinen poskytovat stěžovateli právní rady ve věcech, v nichž ustanoven není. Dále zdůraznil, že nezískal lepší právní vzdělání ani zkušenosti a předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné náležitosti jako žaloby v řízeních, v nichž mu byl zástupce ustanoven. Současně s kasační stížností stěžovatel rovněž požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

5. O jeho návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 11. 2017, č. j. 3 As 290/2017 – 14, jímž návrh zamítl. Zdejší soud nicméně v řízení o kasačních stížnostech tohoto typu netrvá na jinak povinném zastoupení advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., které je obligatorní pouze v řízení o kasační stížnosti, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19). V posuzovaném případě tedy stěžovatel není povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

6. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

7. Kasační stížnost není důvodná. 3 As 290/2017 - 19 pokračování

8. Podstatou kasační stížnosti je námitka nesprávného posouzení nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o jím podané zásahové žalobě.

9. Rozhodnutí o ustanovení zástupce je vázáno na splnění kumulativních podmínek uvedených v § 35 odst. 8 s. ř. s., dle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

10. Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, která je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození účastníka od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. Tato skutečnost vyplývá z výroku I. napadeného usnesení, kterým krajský soud přiznal stěžovateli zcela osvobození od soudních poplatků.

11. Druhou podmínkou je nezbytnost kvalifikovaného právního zastoupení k ochraně práv stěžovatele, v jejímž případě krajský soud shledal, že není naplněna, neboť ve skutkově i právně obdobných případech byl zástupce stěžovateli již ustanoven a žaloba stěžovatele v nyní projednávané věci obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., včetně podrobných žalobních bodů.

12. Stěžovatel závěr krajského soudu rozporuje, když namítá především tu skutečnost, že mu v obdobných řízeních zástupce ustanoven byl a v posuzované věci nikoliv.

13. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 60/2006 – 90, judikoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení advokáta a v jiném skutkově obdobném řízení a identické procesní situaci témuž účastníku advokáta neustanoví, je třeba tento postup řádně a přesvědčivě odůvodnit. Tento závěr je ovšem třeba vnímat také tak, že ustanovení zástupce v jednom řízení automaticky nevede k ustanovení zástupce v každém dalším obdobném řízení. Potřebnost ustanovení zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu, ve kterém soud přihlíží zejména k osobním poměrům účastníka, formální a obsahové úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti sporu pro navrhovatele (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013 – 9). Velké množství žalob s obdobným předmětem v krátkém časovém rozmezí může být také projevem kverulatorního jednání, které sleduje jiné cíle než ochranu práv žalobce, což nemusí být od počátku zřejmé.

14. Krajský soud v posuzovaném případě požadavky citované judikatury naplnil a svůj postup řádně odůvodnil. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje. Žaloba stěžovatele splňuje všechny zákonem vyžadované formální i obsahové náležitosti, bez nutnosti jejího doplnění. Stěžovatel se v dané věci zjevně dostatečným způsobem orientuje. Je přitom zřejmé, že účastník řízení může znalosti potřebné pro hájení svých práv nabýt i 3 As 290/2017 aktivní účastí v řízeních o jiných obdobných věcech, přičemž okolnost, že se jedná o obdobné věci, stěžovatel nijak nezpochybňuje. Pokud dále stěžovatel požívá právní pomoc ustanoveného zástupce v jiném skutkově i právně obdobném řízení, snižuje se logicky její nezbytnost pro řízení v další (této) věci. Stěžovatel tedy může právní rady poskytnuté ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho práce využít i v tomto řízení. V posuzovaném případě proto ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní soud dospěl i ve věci sp. zn. 1 As 256/2016 či sp. zn. 4 As 204/2017.

15. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedené argumentace shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1, in fine s. ř. s.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Toto právo by náleželo procesně úspěšné žalované, které však v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec její úřední činnosti, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2017 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu