3 As 306/2021

Rubrum

3 As 306/2021 - 13 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: B. V., proti žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů, se sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, č. j. 9 A 11/2021 – 23, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci kasační stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 6. 2021, č. j. 9 A 11/2021 – 23. Městský soud výrokem I. uvedeného usnesení přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a výrokem II. jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.

2. Městský soud konstatoval, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky dle § 35 odst. 10, věty první před středníkem, soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“): 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Ačkoli žalobce první podmínku pro osvobození od soudního poplatku splňuje, druhý předpoklad již naplněn není. Městský soud v této souvislosti 3 As 306/2021 poukázal na to, že je mu úřední činnosti známo, že i v situaci, kdy je žalobci ustanoven zástupce, on sám formuluje žalobní námitky, pomoc advokáta fakticky nevyužívá a právní zastoupení ustanoveného zástupce má zpravidla toliko formální charakter. Přitom městský soud odkázal na konkrétní případy projednávané před tímto soudem, v nichž žalobce takto jednal. Při zohlednění výše uvedeného a skutečnosti, že z podání žalobce (tj. z žaloby a jejího doplnění) jsou patrné důvody, proč brojí proti rozhodnutí žalované a čeho se domáhá (byť jsou tato podání na samé hranici projednatelnosti), městský soud konstatoval, že ustanovení zástupce žalobci je neúčelné. Z tohoto důvodu tuto žádost žalobce zamítl.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výroku II. usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které rovněž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Zástupce dle svého mínění potřebuje z toho důvodu, že žalovaná bude v řízení o kasační stížnosti „operovat“ právními normami a tvrzeními, která nejsou stěžovateli známa.

4. Co se týče vlastní kasační argumentace, stěžovatel namítá, že městský soud zamítl jeho požadavek na ustanovení zástupce zřejmě pod dojmem „tendenčního výtvoru žalované“ (tím je myšleno její vyjádření k žalobě – pozn. NSS), který demonstruje, jak si policejní složky vykládají svoje heslo „pomáhat a chránit“. Ve zbytku kasační stížnosti stěžovatel uvádí výtky vůči činnosti žalované, zbylých policejních složek a Ministerstvu vnitra.

5. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení, které se dotýká výlučně stěžovatele, nevyzýval Nejvyšší správní soud žalovanou k vyjádření.

6. K žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce Nejvyšší správní soud uvádí, že z usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS (judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz), plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, ve kterých kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení. V projednávané věci tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna.

7. Protože však stěžovatel o ustanovení advokáta výslovně požádal, zdejší soud se jeho žádostí zabýval. Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti, zejména pak z ní je zřejmé - byť je formulována velice stručně - proč stěžovatel napadá usnesení městského soudu. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání v tom, aby o takto formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatel v důsledku své neznalosti práva mohl utrpět jakoukoli újmu. K tvrzení stěžovatele, že zástupce potřebuje z toho důvodu, že žalovaná bude v řízení o kasační stížnosti „operovat“ právními normami a tvrzeními, která nejsou stěžovateli známa, lze uvést, že Nejvyšší správní soud nevyzýval žalovanou k vyjádření ke kasační stížnosti a ani ji o probíhajícím řízení neinformoval, neboť je nynější kasační stížností napadeno procesní usnesení, které se dotýká výlučně práv stěžovatele; stěžovateli tudíž nehrozilo, že by nemohl v nynějším řízení adekvátně reagovat na argumentaci žalované. 3 As 306/2021 - 14 pokračování

8. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl, neboť ustanovení zástupce z řad advokátů není v posuzovaném případě nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele ve smyslu § 35 odst. 10 s. ř. s. (výrok I. tohoto rozsudku).

9. Poté Nejvyšší správní soud přistoupil k vlastnímu posouzení kasační stížnosti, v níž stěžovatel napadá výrok II. napadeného usnesení, jímž městský soud zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

10. Zdejší soud předesílá, že z § 109 odst. 4, věty před středníkem s. ř. s., a ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 – 70), vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti proto do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale logicky i obsah rozsudku soudu. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí městského soudu. Jinak řečeno, pokud stěžovatel formuloval kasační námitku velmi obecně, obdrží na ni od soudu pouze stručnou odpověď.

11. Není pravdou, že městský soud zamítl stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce z tohoto důvodu, že se nechal ovlivnit vyjádřením žalované k žalobě. Jak je uvedeno v odstavci [2] shora, městský soud odůvodnil své rozhodnutí toliko s odkazem na to, že stěžovatelova žaloba a její doplnění splňuje veškeré zákonné náležitosti (byť je na samé hranici projednatelnosti) a stěžovatel v jiných řízeních před městským soudem fakticky jednal nadále sám, ačkoli měl ustanoveného zástupce. Na základě těchto okolností městský soud dovodil, že ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. Proti těmto nosným důvodům rozhodnutí městského soudu však stěžovatel nic výslovně nenamítá. Z vyjádření žalované k žalobě městský soud nevycházel, jak stěžovatel mylně uvádí v kasační stížnosti, neboť se v napadeném usnesení nezabýval meritem věci, ale pouze zkoumal, zda jsou kumulativně splněny podmínky pro ustanovení zástupce dle § 35 odst. 10, věty první před středníkem s. ř. s., aby mohl o této žádosti rozhodnout.

12. Jelikož kasační stížnost není důvodná, Nejvyšší správní soud ji za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. rozsudkem zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

13. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona). Pokud jde o žalovanou, té v daném řízení žádné náklady nemohly vzniknout, neboť řízení o kasační stížnosti se týkalo výlučně procesních práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto o jejích nákladech řízení nerozhodoval (výrok III. tohoto rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2021 JUDr. Tomáš Rychlý 3 As 306/2021 předseda senátu