3 As 32/2026

Rubrum

3 As 32/2026 – 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové, soudce JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyně Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: M. H., zast. Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B., advokátem se sídlem Francouzská 299/98, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 18. 9. 2025, č. j. MZDR 21226/2025-3/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026, č. j. 10 Ad 14/2025 - 37, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 6 135 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Lukáše Hojdna, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Projednávaná věc se týká žádosti žalobkyně ze dne 20. 11. 2024 o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon č. 297/2021 Sb.“).

2. Žalovaný žádost žalobkyně zamítl rozhodnutím ze dne 19. 6. 2025, neboť žalobkyně neprokázala, že u ní došlo ke sterilizačnímu zákroku. Nebyla totiž dohledána požadovaná 3 As 32/2026 zdravotnická dokumentace. K dispozici je pouze kopie záznamu v porodní knize ze dne 4. 7. 1995 a protokol z jednání sterilizační komise ze dne 12. 6. 1995. Podle záznamu v porodní knize žalobkyně porodila své čtvrté dítě spontánním porodem dne 4. 7. 1995. Podle protokolu z jednání sterilizační komise žalobkyně o provedení sterilizace požádala dne 5. 6. 1995 a sterilizační komise její žádosti vyhověla dne 12. 6. 1995. Žalovaný dodal, že i kdyby bylo provedení sterilizace prokázáno, obsah dohledaných dokumentů vyvrací tvrzení žalobkyně, že byla nucena v časové tísni, nátlaku a fyzickém vypětí podepsat žádost, které nerozuměla, a to krátce po porodu, když ji nenechali odpočívat, opakovaně naléhali na podepsání žádosti a bylo jí vyhrožováno odebráním dětí do dětského domova. Podle protokolu totiž podepsala žádost ještě v průběhu těhotenství.

3. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně rozkladem, který ministr zdravotnictví v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále též „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ministr konkrétně uvedl, že existence protokolu o jednání sterilizační komise ještě nedokazuje, že ke sterilizaci žalobkyně skutečně došlo. Z tohoto důvodu je dle ministra bez právního významu zabývat se okolnostmi věci a možnou protiprávností operačního výkonu, jehož provedení žalobkyně neprokázala. Dle ministra nelze tvrzení žalobkyně považovat za plausibilní, jelikož jsou vnitřně rozporná.

4. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který je v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud připomněl judikaturu, podle níž jsou na správní orgány v případě tohoto typu žádostí kladeny vyšší nároky co do zjištění stavu věci, a naopak nelze po žadatelkách požadovat, aby prokázaly naplnění zákonných podmínek nade vši pochybnost. Žalobkyni tak nelze klást k tíži, že došlo ke skartaci příslušné zdravotnické dokumentace. Odpovědnost za chybějící dokumenty nese stát. Platí, že pokud je sporné i samotné provedení sterilizace, postačí, že žadatelka předestře hájitelné tvrzení podepřené dalšími indiciemi. To žalobkyně v posuzované věci splnila. Zachované dokumenty spolu se skartací, k níž došlo nezávisle na vůli žalobkyně, lze považovat za indicie nasvědčující tomu, že žalobkyně byla sterilizována. Navíc žalovaný žalobkyni nijak neinstruoval, jakým způsobem může spornou skutečnost prokázat a ponechal veškerou iniciativu na ní. Je to však žalovaný jako subjekt disponující potřebnými odbornými znalostmi z oblasti lékařství, aby označil důkazy, které jsou ještě způsobilé provedení sterilizace prokázat (např. lékařské vyšetření). Městský soud dodal, že chybějící záznam o provedení sterilizace v porodní knize nepotvrzuje, že ke sterilizaci nedošlo. Sám žalovaný uvedl, že takový záznam dříve mohl, ale také nemusel být prováděn. Městský soud uzavřel, že dosavadní průběh řízení i obsah správního spisu naznačují, že sterilizace byla žalobkyni v Bílovecké nemocnici ve dnech 4. nebo 5. 7. 1995 provedena. Současně žalobkyní vylíčené okolnosti nasvědčují tomu, že provedená sterilizace byla protiprávní. V tomto směru městský soud odmítl, že by tvrzení žalobkyně v žádosti byla vnitřně rozporná. Tvrzení, že „žádost nesepsala“, totiž nevylučuje tvrzení, že „žádost podepsala pod tlakem“. Dále městský soud nepřisvědčil správním orgánům, že tvrzení žalobkyně vyvrací obsah protokolu o jednání sterilizační komise. Tento protokol trpí nedostatky (chybějící podpisy lékařů, nevyplněná anamnéza, na jejímž základě měla být sterilizace doporučena), které ve spojení se skartací zbývající části dokumentace a vysvětlením žalobkyně spíše nasvědčují tomu, že mohl být antedatován. Tvrzení žalobkyně jsou naproti tomu konzistentní, plausibilní a hájitelná. Jeví se tak, že žalobkyně podepsala žádost 3 As 32/2026 - 35 pokračování o provedení sterilizace ve značně stresové situaci vylučující svobodu a vážnost její vůle, a to bez řádného poučení o povaze zákroku, jeho účelu a následcích. Nelze však vyloučit, že žalovaný v dalším řízení může prokázat existenci jiného průběhu tvrzených událostí.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

5. Rozsudek městského soudu napadá žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížností. Její důvody spatřuje v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

6. Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Nelze z něj totiž podle něj zjistit, na základě jakých důvodů a skutkových zjištění městský soud dospěl k závěru, že u žalobkyně došlo k provedení protiprávní sterilizace. Městský soud pouze převzal tvrzení žalobkyně a ztotožnil se s nimi, aniž by dostatečně zdůvodnil, na čem jsou tato tvrzení postavena.

7. Městský soud dále špatně vyložil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023 - 65, č. 4623/2024 Sb. NSS. Ten podle názoru stěžovatele dopadá pouze na situace, v nichž je prokázáno, že sterilizace byla žadatelce provedena, ale již není z jakýchkoli důvodů jasné, jaké okolnosti tento zákrok provázely. Neumožňuje však posuzovat samotné provedení sterilizace optikou plausibility tvrzení žadatelky. V posuzované věci bylo dochovanými podklady prokázáno, že ke sterilizaci žalobkyně nedošlo, jelikož chybí záznam v porodní knize, v níž by tento záznam zákonitě musel být uveden.

8. Stěžovatel dále městskému soudu vytýká zcestnost tvrzení, že žalobkyně žádost nikdy sama nevytvořila a rozlišování mezi „sepsáním“ a „podáním“. Skutečnost, že ji podala na předtištěném formuláři, nijak nesnižuje projev vážnosti a svobody její vůle. Nepravdivé je také tvrzení žalobkyně, že žádost o sterilizaci nikdy nepodala, neboť bez podané žádosti by sterilizační komise vůbec nezasedala. Stěžovatel také nesouhlasí se závěrem soudu, že protokol z jednání sterilizační komise musel být vyhotoven narychlo a byl nejspíše antedatovaný. Pro tato tvrzení neexistují žádné důkazy ani indicie. I skutečnost, že žalobkyně vlastnoručně protokol podepsala, svědčí o tom, že si musela být vědoma toho, že podala žádost o sterilizaci a ta jí bude nejspíše provedena. Nepřípadný je také odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2025, č. j. 1 As 152/2025 - 35, neboť tam stěžovatel pochybil neprovedením výpovědi navrženého svědka. V posuzované věci však žalobkyně žádné důkazy nenavrhla a není v silách stěžovatele zjišťovat, kdo mohl mít o její sterilizaci informace. Tvrzení o nátlaku, stresu a nedostatku poučení před provedením sterilizace je pak opřeno pouze o domněnky a tvrzení. Nejedná se o plausibilní tvrzení opřená o jakékoliv indicie či důkazy. Žalobkyně ani nenaznačila, kde by stěžovatel mohl příslušné důkazy opatřit. Její tvrzení nejsou na první pohled hájitelná, neboť co se týče tvrzeného nátlaku, dle předloženého protokolu z jednání sterilizační komise došlo k podání žádosti o sterilizaci několik dní předem. Žalobkyně tedy musela o sterilizaci projevovat zájem již dříve a není možné, aby se o ní dozvídala prvně po porodu, jak tvrdí. Stěžovatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3 As 32/2026

9. Žalobkyně se ve svém vyjádření plně ztotožnila se závěry městského soudu a navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta. Dodala, že stěžovatel vychází z chybné interpretace rozsudku č. j. 9 As 61/2023 - 65. Nesmyslná je i jeho úvaha, že neprovedení sterilizace dokládá chybějící záznam v porodní knize. Důležitou indicií o jejím provedení je naopak protokol o jednání sterilizační komise. Není důvod se domnívat, že ke schválené sterilizaci nedošlo. Žalobkyně již neprodělala žádný porod. Stěžovatel její situaci bagatelizuje a nemístně jí vytýká nedostatek procesní aktivity. Tato je způsobena důkazní nouzí, o čemž stěžovatel dobře ví. Předložené indicie jako protokol o jednání sterilizační komise pak ignoruje, resp. používá izolovaně. Žalobkyně uzavřela poukazem na to, že odpovědnost za chybějící dokumentaci stran řádného poučení a souhlasu se sterilizací nese stát.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

10. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, protože v případě její důvodnosti by napadený rozsudek nemohl být podroben věcnému přezkumu. Stěžovatel ji spatřuje v tom, že z napadeného rozsudku nebyl schopen zjistit, na základě jakých důvodů a skutkových zjištění městský soud dospěl k závěru, že žádost žalobkyně je z důvodu provedení protiprávní sterilizace oprávněná.

13. Tato námitka je však poněkud mimoběžná, neboť městský soud žádný definitivní závěr ohledně oprávněnosti žádosti žalobkyně nevyslovil. Rozhodnutí žalovaného zrušil primárně proto, že správní orgány stanovily chybně důkazní standard ve vztahu k prokázání naplnění podmínky provedení sterilizace. Požadovaly totiž po žalobkyni, aby – přestože došlo ke skartaci zdravotnické dokumentace – prokázala provedení sterilizačního zákroku nade vši pochybnost. To je podle městského soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž postačí, pokud žadatelka předestře hájitelné tvrzení podepřené dalšími indiciemi. K tomu odkázal na rozsudek č. j. 1 As 152/2025 - 32. Současně městský soud správním orgánům vytkl, že žalobkyni nepoučily dostatečně individuálně, jakým způsobem může tuto skutečnost prokázat.

14. Je pravdou, že se městský soud vyjádřil také k závěrům o protiprávnosti sterilizace, které stěžovatel vyslovil v hypotetické rovině nad rámec důvodu, pro který zamítl žádost žalobkyně (neprokázání provedení sterilizace). Zde však městský soud toliko přisvědčil žalobkyni, že neobstojí důvody, pro které správní orgány označily její tvrzení za nehájitelná a neplausibilní. Jinými slovy, městský soud zde vysvětlil, proč se podle jeho názoru správním orgánům nepodařilo tato tvrzení relevantně zpochybnit. Stejně jako v případě stěžovatele se však i v případě městského soudu jednalo o vysvětlení nad rámec posuzované věci s ohledem na to, že důvodem zamítnutí žádosti žalobkyně bylo neprokázání sterilizačního zákroku žalobkyní. Navíc městský soud formuloval své stanovisko k protiprávnosti sterilizace zřetelně jako prozatímní a podmíněné: „Ministrovi ani žalovanému se je doposud nepodařilo dostatečně zpochybnit. Za současného stavu věci 3 As 32/2026 - 36 pokračování se tak pravděpodobná sterilizace žalobkyně jeví i jako protiprávní.“ Sám je také relativizoval tím, že „nevylučuje, že se v dalším řízení mohou objevit nové skutečnosti či podklady, na jejichž základě by žalovaný mohl prokázat existenci jiného objektivního vysvětlení žalobkyní popsaných dějů a skutečností.“

15. Nejvyšší správní soud shrnuje, že úvahy, kterými se městský soud při rozhodování řídil, jsou zcela srozumitelné a přezkoumatelné. Závěry, u nichž mu stěžovatel vytýká nedostatečnou oporu, jednak nepředstavují zrušující důvod napadeného rozsudku, jednak je městský soud v tomto smyslu ani nevyslovil. Není tak naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

16. Dále nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že závěry rozsudku č. j. 9 As 61/2023 - 65 týkající se možnosti žadatelek unést důkazní břemeno předestřením hájitelných tvrzení podepřených indiciemi dopadají pouze na situace, v nichž je prokázáno, že sterilizace byla provedena. Takto citovaný rozsudek koncipován není. Nejvyšší správní soud vymezil v bodě [29] daného rozsudku čtyři předpoklady, které musí být splněny pro přiznání peněžité částky za protiprávní sterilizaci: 1) podání žádosti do 3 let (nyní 5 let – viz novela provedená zákonem č. 289/2025 Sb.) od účinnosti zákona č. 297/2021 Sb.; 2) žadatelka byla podrobena sterilizaci; 3) ke sterilizaci došlo v rozhodném období (od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012); 4) sterilizace byla provedena v rozporu s právem. Následně pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že v případě předpokladů uvedených na druhém až čtvrtém místě může být jejich ověření při neexistenci příslušné zdravotnické dokumentace nesnadné a uzavřel, že „proto nelze po žadatelkách požadovat, aby samy vždy nade vší pochybnost prokázaly naplnění všech výše vymezených předpokladů pro přiznání peněžní částky podle zákona č. 297/2021 Sb. Naopak postačí, pokud žadatelka o peněžitou dávku předestře na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem.“ Dále pak kasační soud vysvětlil, co se rozumí hájitelným plausibilním tvrzením a jaké důkazní břemeno tíží správní orgány.

17. Je zřejmé, že Nejvyšší správní soud neomezil své závěry o možnosti žadatelek unést své důkazní břemeno předestřením hájitelného plausibilního tvrzení pouze na prokázání skutečnosti, že sterilizace byla provedena protiprávně, ale vztáhl je i na prokázání skutečnosti, že byla vůbec v rozhodném období provedena. Takový závěr je ostatně v situaci neexistující či nedohledatelné zdravotnické dokumentace s ohledem na smysl a účel právní úpravy logický. Ocitla-li se žadatelka v důsledku skartace zdravotnické dokumentace zdravotnickým zařízením objektivně v důkazní nouzi, která byla primárně způsobena okolnostmi nezávislými na její vůli, nelze jí tento stav klást k tíži.

18. Městský soud tak zcela správně konstatoval, že i v případě druhého a třetího předpokladu platí, že po žadatelce nelze spravedlivě požadovat, aby sama vždy nade vši pochybnost prokázala, že u ní byla v rozhodném období provedena sterilizace. Postačí, pokud předestře na první pohled plausibilní hájitelné tvrzení, které bude podepřeno indiciemi, jež ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení situace či chování jednotlivých účastníků, než že ke sterilizaci žadatelky pravděpodobně došlo tak, jak tvrdí. 3 As 32/2026 V takovém případě se v daném správním řízení (podstatně silněji než v jiných typech řízení o žádostech) uplatní zásada materiální pravdy, z níž krom jiného vyplývá, že správní orgán je povinen vyvinout v součinnosti s žadatelkou maximální možné úsilí k zajištění důkazů, které by umožňovaly rozhodnout o žádosti bez důvodných pochybností.

19. Stěžovatel v posuzované věci stran provedení sterilizace nezpochybňuje, že zdravotnická dokumentace žalobkyně byla skartována, a že žalobkyně předložila na podporu svých tvrzení o jejím (protiprávním) provedení protokol z jednání sterilizační komise a záznam z porodní knihy. Podle protokolu z jednání sterilizační komise ze dne 12. 6. 1995 měla žalobkyně jako matka 4 dětí podat téhož dne žádost o sterilizaci sepsanou dne 5. 6. 1995, které čtyřčlenná sterilizační komise vyhověla bez vyplnění podrobností o předchozím celkovém interním vyšetření s odkazem na tři různé důvody (další těhotenství či porod by vážně ohrozily život žalobkyně, trpí chorobou ohrožující tělesné či duševní zdraví dětí a trvale splňuje podmínky pro umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů). V záznamu z porodní knihy poté vyplývá, že žalobkyně dne 4. 7. 1995 porodila čtvrté dítě. Podle tvrzení žalobkyně od té doby žádné další dítě neporodila.

20. Městský soud konstatoval, že tyto skutečnosti lze považovat za dostatečné indicie, které ve svém souhrnu nasvědčují tomu, že žalobkyně byla sterilizována. K tomuto hodnocení poukazuje stěžovatel v kasační stížnosti toliko na to, že o sterilizaci není zmínka v porodní knize, čímž bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o její sterilizaci a prokázáno, že k ní nedošlo. Stěžovatel však zcela přehlíží související argumentaci městského soudu, který uvedl: „skutečnost, že v porodní knize není záznam o provedení sterilizace, neznačí ničeho o tom, že by ke sterilizaci nedošlo. Sám žalovaný totiž přiznal, že takový záznam dříve mohl, ale také vůbec nemusel být prováděn.“ Stěžovatel totiž ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 12. 2025 uvedl: „Předně je třeba uvést, že sterilizace bývala zapisována nejen v operačních knihách, ale jak je žalovanému známo ze správní praxe, velmi často se sterilizace zapisovala i do porodních knih, pakliže k ní došlo v souvislosti s porodem (například při porodu císařským řezem).“ (zdůrazněno soudem). Připustil-li stěžovatel ve vyjádření k žalobě, že k zápisu o sterilizaci v porodní knize nedocházelo ve všech případech, sám tím relativizoval své nynější kasační tvrzení, že by v porodní knize „tento záznam musel zákonitě být uveden.“ Městský soud jej s tímto tvrzením jasně konfrontoval, avšak stěžovatel se v kasační stížnosti ani nepokusil tento rozpor ve svých tvrzeních odstranit. Nelze tak než přisvědčit městskému soudu, že správní orgány nezpochybnily věcně tvrzení žalobkyně o tom, že jí byla v Bílovecké nemocnici provedena sterilizace.

21. Stěžovatel v kasační stížnosti nijak dále nepolemizuje s hodnocením městského soudu, že žalobkyně předestřela plausibilní tvrzení o provedení sterilizace, které je podpořeno dostatečnými indiciemi a které správní orgány relevantním způsobem nezpochybnily. Zpochybňuje pouze závěry vyřčené k protiprávnosti zákroku, což je ale podmínka odlišná a na provedení sterilizace samé navazující. Nezbývá proto než souhlasit s městským soudem, že za této situace nemohlo obstát rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně z důvodu neprokázání provedení sterilizačního zákroku. Jak totiž plyne z rozsudku č. j. 1 As 152/2025 - 32, na nějž zcela správně odkázal městský soud, za této situace měly správní orgány samy činit aktivní kroky k tomu, aby ohledně tvrzení žalobkyně o provedení sterilizace zjistily stav věci bez důvodných pochybností. Především jí měly podat návod, jakým konkrétním způsobem může tuto (podle stěžovatele spornou) 3 As 32/2026 - 37 pokračování skutečnost prokázat. Bylo povinností stěžovatele, aby i ze své vlastní iniciativy označil v obecné rovině případné v úvahu přicházející důkazy, které jsou způsobilé provedení sterilizace prokázat (např. si od žalobkyně vyžádat seznam praktických lékařů a specialistů, k nimž v minulosti docházela, označit konkrétní lékařské vyšetření, jemuž se lze za účelem prokázání sterilizace podrobit apod.). To však stěžovatel neučinil. Omezil se totiž prakticky jen na identifikaci ošetřujícího gynekologa a praktického lékaře žalobkyně v době tvrzené sterilizace a poté, co zjistil, že gynekoložka je již po smrti a praktický lékař ve zdravotním stavu, který mu již neumožňuje podat svědeckou výpověď, na další zjišťování skutkového stavu rezignoval. Ponechal tak veškerou iniciativu na žalobkyni, která je právním i lékařským laikem. Za takové situace lze stěží přijmout tvrzení stěžovatele, že pro objasnění skutkového stavu učinil vše, co bylo v jeho možnostech.

22. Z kasační argumentace tedy neplyne, že by městský soud zatížil své rozhodnutí takovým pochybením, které by vyžadovalo kasační zásah ze strany Nejvyššího správního soudu. Důvod, pro který městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele, plně obstojí. V dalším řízení tak bude na stěžovateli, aby se zabýval především tím, zda existuje způsob, jakým lze provedení sterilizace i s odstupem více než 30 let prokázat (záznamy dalších ošetřujících lékařů žalobkyně, lékařským vyšetřením). Nebude-li objektivně možné zajistit v tomto směru žádné další důkazy, nezbude mu než vycházet z relevantně nezpochybněného tvrzení žalobkyně o provedení sterilizace a přistoupit k řádnému hodnocení, zda jsou její tvrzení stran protiprávnosti daného zásahu hájitelná.

23. Nebyla-li s konečnou platností vyřešena otázka samotného provedení sterilizace, považuje Nejvyšší správní soud za předčasné zabývat se námitkami týkajícími se její protiprávnosti, tedy nyní v podstatě hypotetickým scénářem. Je však třeba upozornit stěžovatele na to, že závěry městského soudu v bodech 34 až 47 vytrhává z kontextu a zkresluje je. Městský soud se v této části rozsudku zabýval především důvody, pro které správní orgány označily tvrzení žalobkyně za nehájitelná. Správním orgánům přitom vytkl, že jejich argumentace o vnitřním rozporu tvrzení žalobkyně je založena na dezinterpretaci obsahu její žádosti ze dne 20. 11. 2024. V této souvislosti městský soud toliko objasnil, že žalobkyně v ní tvrdila, že žádost o sterilizaci nesepsala a podepsala ji pod tíhou vnějších okolností. Závěr správních orgánů, že žalobkyně současně tvrdila, že žádost neexistovala a že podepsala (neexistující) žádost pod tlakem, tedy neodpovídá obsahu žádosti ze dne 20. 11. 2024. Jinými slovy z napadeného rozsudku plyne, že správní orgány dovodily vnitřní rozpor v tvrzeních žalobkyně toliko uměle dezinterpretací obsahu její žádosti ze dne 20. 11. 2024, která je podle městského soudu naopak konzistentní, neboť se nijak nevylučují její tvrzení, že žádost sama nesepsala (vlastnoručně) a podepsala ji pod tlakem. Městský soud tedy nečinil žádné vlastní „zcestné závěry“ ohledně požadavků na formu žádosti o sterilizaci či rozlišování pojmů „nepodala“ a „nesepsala“, jak mu zcela mimoběžně podsouvá stěžovatel v kasační stížnosti, nýbrž popisoval obsah žádosti žalobkyně ze dne 20. 11. 2024 a dal zapravdu její žalobní námitce, že tento obsah správní orgány překroutily, pročež neobstojí jejich závěr o vnitřní rozpornosti.

24. Není také pravdou, že by městský soud neoznačil žádné indicie, které nasvědčují tomu, že protokol z jednání sterilizační komise mohl být antedatován. Tyto indicie jasně jmenoval v bodě 38 napadeného rozsudku (nevyplněná anamnéza žalobkyně pro provedení sterilizace, chybějící datum provedení předchozího celkového interního vyšetření, chybějící 3 As 32/2026 podpisy lékařů, kteří byli členové komise, ale také údaj o čtyřnásobném mateřství před porodem čtvrtého dítěte, na který upozorňovala žalobkyně). Je na stěžovateli, aby se eventuálně v dalším řízení nespoléhal izolovaně pouze na vyplněná data, ale naopak provedl komplexní hodnocení celého obsahu protokolu a věrohodnosti zaznamenaných údajů právě především ve světle vytýkaných nedostatků. Tento dokument je ostatně v posuzované věci prozatím stěžejním. Hodnocení jeho obsahu je proto třeba věnovat náležitou pozornost, a provést případně konfrontaci nejen s tvrzeními žalobkyně, ale i s tím, jakým způsobem k protiprávním sterilizacím právě v tomto konkrétním zdravotnickém zařízení (či v obdobném zařízení) v minulosti obvykle docházelo (tyto skutečnosti musí být stěžovateli, s ohledem na množství žádostí, které již posuzoval, známy z úřední činnosti).

IV. Závěr a náklady řízení

25. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Proto ji podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení neměl úspěch. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku). Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Proto jí podle § 60 odst. 1 s. ř. s. přísluší vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení. V projednávané věci lze za účelně vynaložené náklady označit jeden úkon právní služby zástupce žalobkyně spočívající v podání vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Odměna za jeden úkon právní služby činí 4 620 Kč [§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], k této částce je třeba připočíst 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu jako paušální náhradu hotových výdajů. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se uvedená odměna o částku odpovídající této dani. Celkovou částku 6 135 Kč, představující náhradu nákladů řízení, je stěžovatel povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 Mgr. Lenka Krupičková předsedkyně senátu