3 As 35/2026

Rubrum

3 As 35/2026 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2025, sp. zn. K 42/2019 a o ochraně před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2026, č. j. 6 Ad 7/2025 - 108, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně je advokátkou, s níž žalovaná zahájila kárné řízení. Dne 4. 6. 2025 podala žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterou se domáhala: (1) zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 5. 2025, vydané pod sp. zn. K 42/2019, jímž předseda kárné komise žalované rozhodl v probíhajícím kárném řízení tak, že „[p]ředsedkyně kárného senátu Mgr. Jana Andresová a členové kárného senátu JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M 3 As 35/2026 a Mgr. Jan Šturm, LL.M nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci kárně obviněné […],“ a dále (2) aby soud zakázal žalovanému, aby pokračoval v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 42/2019.

2. O podání ze dne 4. 6. 2025 rozhodl městský soud usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. 6 Ad 7/2025 - 93, a to tak, že se žaloba odmítá. K následně podané kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud dané usnesení zrušil, a to svým rozsudkem ze dne 29. 1. 2026, č. j. 3 As 96/2025 - 50. Podle zdejšího soudu podala žalobkyně dvě žaloby, městský soud však v záhlaví svého usnesení označil věc jako žalobu proti rozhodnutí předsedy kárné komise žalované, kterou odmítl. V odůvodnění usnesení se nicméně k otázce přezkumu tohoto rozhodnutí nijak nevyjádřil; naopak se věnoval výhradně podmínkám zásahové žaloby. Ta však v záhlaví usnesení při vymezení věci není vůbec uvedena. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebylo zřejmé, o čem městský soud rozhodl, a to s ohledem na rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním jeho usnesení. Kasační soud jej proto zrušil pro nepřezkoumatelnost a zavázal městský soud, aby se v novém rozhodnutí výrokově vypořádal s oběma žalobami obsaženými v podání stěžovatelky ze dne 4. 6. 2025 a k oběma výrokům připojí odpovídající odůvodnění.

3. Následně městský soud rozhodl napadeným usnesením, a to tak, že výrokem I. odmítl žalobu proti rozhodnutí předsedy kárné komise žalované a výrokem II. odmítl žalobu proti nezákonnému zásahu. V jeho odůvodnění ve vztahu k zásahové žalobě uvedl, že podle žalobkyně „se vůči ní žalovaná dopouští nezákonného zásahu, když proti její osobě stále vede dané kárné řízení,“ (srov. odst. 11 daného usnesení). Podle městského soudu je nutné dbát na zachování principu subsidiarity žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, který je zakotven v ustanovení § 85 s. ř. s. Podle něj je zásahová žaloba „nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.“ Městský soud následně odkázal na své usnesení ze dne 28. 3. 2025, č. j. 10 Ad 4/2025 - 16, v němž projednával spor týchž účastníků, jako v nyní posuzované věci, a jehož závěry vztáhl na projednávaný případ. Městský soud uvedl, že „[o] téže věci již bylo shora uvedeným usnesením rozhodnuto ve vztahu k zásahové žalobě, žalobkyně se v obou řízeních domáhala uložení zákazu pokračování tohoto konkrétního kárného řízení. Podle názoru soudu o téže věci již bylo v soudním řízení rozhodnuto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 Ad 4/2025, pokračování tak brání překážka věci rozsouzené. Soud tak i v této části žalobu odmítl podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení městského soudu kasační stížností, a to v rozsahu jeho výroku II. a z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

5. Stěžovatelka v kasační stížnosti cituje rozhodnutí městského soudu, která byla vydána v jejích dalších případech, jakož i na ně navazující rozhodnutí Nejvyššího 3 As 35/2026 - 46 pokračování správního soudu. Z nich dovozuje, že její kárné řízení bylo zahájeno v rozporu s právními předpisy, a proto je nutné považovat pokračování v tomto kárném řízení za nezákonný zásah. Dále tvrdí, že usnesení městského soudu pod č. j. 10 Ad 4/2025 - 16 nezakládá překážku věci rozhodnuté pro nyní projednávanou věc, neboť obsahem tvrzeného zásahu v uvedené věci byly jiné nezákonnosti než v nyní projednávaném případě. Dále stěžovatelka cituje komentářovou literaturu a opakuje, že v jejím případě trvá nezákonný zásah spočívající v tom, že se s ní vede kárné řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby ji zdejší soud zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud následně přezkoumal další podmínky přípustnosti kasační stížnosti a její důvodnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejich rozsahu a uplatněných důvodů.

8. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci rozhoduje již podruhé. Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost „proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.“ Je třeba však připomenout, že „[z]e zákazu opakované kasační stížnosti platí výjimky pro případy, kdy Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí soudu pro procesní pochybení, nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí,“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, publ. pod č. 2365/2011 Sb. NSS). Jelikož zdejší soud zrušil usnesení městského soudu pod č. j. 6 Ad 7/2025 - 93 pro nepřezkoumatelnost, je kasační stížnost pohledem § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. přípustná.

9. Po posouzení věci však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

10. Nejvyšší správní soud předesílá, že při odmítnutí žaloby přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení procesní právní otázky soudem, nebo také v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015 - 128, odst. [39]).

11. Stejně tak je nutné zdůraznit, že stěžovatelka je povinna uvést konkrétní argumentaci kvalifikovaně zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. výše cit. rozsudek č. j. 3 Afs 231/2022 - 46, odst. [16], nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2021, č. j. 7 Afs 318/2019-28, 3 As 35/2026 odst. [8]). Pokud se stěžovatelka omezí na tzv. prostý nesouhlas s názorem krajského soudu, aniž by s ním věcně polemizovala, nedostojí tím své povinnosti „v kasační stížnosti vylíčit, jakých konkrétních nesprávných úvah, hodnocení, či závěrů se měl městský soud dopustit, jakož i ozřejmit svůj právní náhled na to, v čem je tato nesprávnost spatřována […]. Obsah kasační stížnosti tak v této části nesplňuje pro svoji nekonkrétnost výše uvedené požadavky; v tomto případě se proto nejedná o kasační námitku ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s.,“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2023, č. j. 3 As 58/2021 - 40, odst. [16]).

12. Kasační soud s ohledem na danou judikaturu upozorňuje, že stěžovatelka celkově nesouhlasí s tím, že se proti ní vede kárné řízení, a s tím, že městský soud nevyhověl její zásahové žalobě směřující k ukončení nezákonného kárného řízení. Rozsáhlé citace soudních rozhodnutí a komentářové literatury bez vazby na závěry napadeného usnesení však nelze považovat za výše uvedenou kvalifikovanou kasační námitku, neboť jimi stěžovatelka nijak závěrům městského soudu věcně neoponuje. Nejde proto o námitku, kterou by se kasační soud mohl zabývat.

13. Jedinou projednatelnou námitkou proto zůstává tvrzení, že usnesení městského soudu pod č. j. 10 Ad 4/2025 - 16 nezakládá překážku věci rozhodnuté pro nyní projednávanou věc. Nejvyšší správní soud nicméně zdůrazňuje, že městský soud v napadeném usnesení odkázal na odůvodnění svého usnesení pod č. j. 10 Ad 4/2025 - 16. Tento odkaz výslovně směřoval především k tomu, že je nezbytné v případě posuzování přípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem dbát na princip její subsidiarity ve vztahu k dalším žalobním typům správního soudnictví, a to tak, jak je upraven v § 85 s. ř. s. Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžejní myšlenkou usnesení pod č. j. 10 Ad 4/2025 - 16 je závěr, že probíhá-li před kárným senátem žalované kárné řízení a vznáší-li vůči tomuto řízení stěžovatelka procesní námitky, je její povinností tyto námitky uplatnit v rámci tohoto kárného řízení před kárným senátem. Jejich důvodnost poté posoudí správní orgány, případně posléze správní soud v rámci žaloby podané proti pravomocnému, konečnému rozhodnutí (srov. odst. 18 daného usnesení). Lze podotknout, že tyto závěry městského soudu aproboval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 As 63/2025 - 42 (srov. jeho odst. [22]).

14. V nyní projednávané věci je situace shodná – stěžovatelka v žalobě uplatnila procesní námitku, podle níž kárné řízení provází zásadní systémové vady a je porušováno její právo na projednání věci nezávislým soudem bez zbytečných průtahů a v její přítomnosti. Danou námitku, vztahující se ke kárnému řízení, uplatnila v zásahové žalobě, aniž by před tím vyčerpala všechny primární prostředky nápravy. Zejména byla povinna tuto námitku vznést v rámci kárného řízení před kárným senátem. Situace v nyní projednávaném případě se skutkově nijak neliší od věci, o níž rozhodoval městský soud usnesením pod č. j. 10 Ad 4/2025 - 16, resp. Nejvyšší správní soud rozsudkem pod č. j. 5 As 63/2025 - 42. Závěry uvedených rozhodnutí proto na nyní projednávaný případ dopadají zcela, a s ohledem na to byl i v tomto případě naplněn důvod pro odmítnutí předmětné zásahové žaloby podle § 85 s. ř. s.

15. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že závěr městského soudu o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. byl správný, avšak primárně proto, že při uplatnění 3 As 35/2026 - 47 pokračování předmětné zásahové žaloby nebyla splněna podmínka subsidiarity podle § 85 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto mírně korigoval závěr městského soudu způsobem výše uvedeným. Nosné důvody pro odmítnutí žaloby v podstatné míře obstojí, přičemž kasační soud neshledal ani žádné jiné důvody, pro které by bylo třeba přistoupit ke zrušení napadeného usnesení.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1, in fine, s. ř. s. zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, kasační soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 8. července 2026 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu