3 As 74/2026

Rubrum

3 As 74/2026 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2024, č. j. 10.01-000634/23-0003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2026, č. j. 10 A 28/2024-39, takto:

Výrok

I. Žádost žalobkyně ze dne 20. 7. 2026 o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k jejímu zastupování v řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel dne 20. 5. 2026 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) směřující proti výše označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „napadený rozsudek“ a „městský soud“).

2. Usnesením ze dne 27. 5. 2026, č. j. 3 As 74/2026-13, Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval mimo jiné k doložení splnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem, resp. doložení, že sama má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedeného usnesení, jakož i k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě 1 měsíce ode dne jeho doručení. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 2. 6. 2026 a konec lhůty tak připadl na 17. 6. 2026. 3 As 74/2026

3. Podáním ze dne 15. 6. 2026, doručeným soudu dne 16. 6. 2026, požádala stěžovatelka o prodloužení lhůty ke splnění obou výše zmíněných povinností, tedy k doložení splnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem, jakož i k doplnění kasační stížnosti. Tuto žádost odůvodnila tím, že dne 8. 6. 2026 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta k tomuto zastupování, který teprve poté, co jí bude určen, se bude moci seznámit s věcí a doplnit kasační stížnost. K uvedenému podání připojila kopii žádosti a podacího lístku.

4. S ohledem na popsané skutečnosti Nejvyšší správní soud vyhověl stěžovatelčině žádosti usnesením ze dne 19. 6. 2026, č. j. 3 As 74/2026-23, a prodloužil lhůtu k předložení plné moci udělené jí advokátovi pro řízení o kasační stížnosti o 3 týdny od doručení tohoto usnesení a k doplnění kasační stížnosti lhůtu prodloužil do 2. 8. 2026. Uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno do vlastních rukou dne 29. 6. 2026, konec stanovené lhůty pro splnění podmínky povinného zastoupení tak připadl na 20. 7. 2026.

5. Podáním ze dne 20. 7. 2026, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 7. 2026, stěžovatelka sdělila, že jí žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 6. 2026, č. j. 10.04-000057/26-0002, neurčila advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii. Stěžovatelka toto rozhodnutí žalované (které současně připojila) označila za nicotné s tím, že se proti němu hodlá soudně bránit. Současně požádala o další prodloužení lhůty k předložení plné moci pro řízení o kasační stížnosti podle usnesení ze dne 27. 5. 2026, č. j. 3 As 74/2026-13. Sama současně doplnila blanketní kasační stížnost.

6. Požadavek na další prodloužení lhůty ke splnění podmínky povinného zastoupení odůvodňuje odkazem na svoji předchozí žádost ze dne 15. 6. 2026. V ní svoji žádost o prodloužení lhůty ke splnění této povinnosti odůvodňovala podáním žádosti o určení advokáta pro nynější řízení o kasační stížnosti u České advokátní komory, což současně dokládala. Nyní již nic takového nečiní a není tedy zřejmé, z jakého důvodu vlastně o další prodloužení lhůty k doložení plné moci udělené jí advokátovi pro řízení o kasační stížnosti požaduje. Přitom skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti je v souladu s § 105 s. ř. s. povinné zastoupení advokátem, je stěžovatelce nepochybně dobře známa, neboť je opakovanou a velmi častou účastnicí řízení o svých kasačních stížnostech u Nejvyššího správního soudu, jak je známo tomuto soudu z jeho úřední činnosti (viz databáze těchto řízení dostupná na www.nssoud.cz, z nichž většina směřuje proti rozhodnutím správních soudů ve věcech, v nichž na straně žalované vystupuje, shodně jako nyní, Česká advokátní komora).

7. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelka je znalá řízení o kasační stížnosti a je si vědoma požadavku na povinné zastoupení v tomto řízení od samého jeho počátku. Určení advokáta žalovanou pro ni přitom není jedinou možností, jak získat právní zastoupení. Stěžovatelka by proto neměla spoléhat výlučně na rozhodnutí žalované o její žádosti k určení advokáta, ale pokusit se v mezidobí vyhledat advokáta ke svému zastupování v řízení o kasační stížnosti v průběhu rozhodování žalované o její žádosti. Naopak, s ohledem na lhůtu stanovenou (a posléze také prodlouženou) Nejvyšším správním soudem a zásadu, podle níž ochrana práv náleží těm, kdo o ně dbají, je nutné, aby stěžovatelka aktivně činila kroky k vyhledání svého zástupce, a nikoliv jen pasivně vyčkávala výsledku řízení o její žádosti u žalované. Nadto, pokud stěžovatelce žalovaná neurčila advokáta 3 As 74/2026 - 31 pokračování k jejímu zastupování již rozhodnutím ze dne 23. 6. 2026, č. j. 10.04-000057/26-0002, aniž stěžovatelka současně tvrdí, že jí toto rozhodnutí nebylo doručeno před 20. 7. 2026 (kdy uplynula prodloužená lhůta ke splnění podmínky povinného zastoupení a kdy opětovně požádala o prodloužení již prodloužené lhůty), pak zřejmě měla časový prostor ke splnění uvedené podmínky řízení již v soudem prodloužené lhůtě do 20. 7. 2026.

8. Zbývá dodat, že zcela nerozhodné pro úvahu soudu o opětovném prodloužení již prodloužené lhůty k doložení plné moci advokáta, který má stěžovatelku v nynějším řízení o kasační stížnosti zastupovat, je stěžovatelčino přesvědčení, že výše zmíněné rozhodnutí žalované (které není nyní předmětem přezkumu) je nicotné, jakož i její tvrzení, že se proti němu opět hodlá bránit soudní cestou. Tyto skutečnosti důvod pro opětovné prodloužení zmiňované lhůty založit nemohou. Nejvyšší správní soud současně nemohl přehlédnout, že již původní rozhodnutí žalované (kterého se týká předmět nynějšího řízení) se týkalo neurčení advokáta žalovanou pro zastupování stěžovatelky v jiném soudním řízení. Takto by však stěžovatelka ad absurdum mohla podávat opravné prostředky donekonečna; to se ostatně již děje.

9. S ohledem na vše shora uvedené tudíž Nejvyšší správní soud dopěl k závěru, že popsané okolnosti projednávané věci nemohou být bez dalšího podkladem pro opětovné prodloužení již jednou prodloužené lhůty ke splnění podmínky povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Z uvedeného důvodu nynější stěžovatelčině žádosti nevyhověl, a lhůtu ke splnění dané podmínky již znovu neprodloužil, jak uvedeno v I. výroku tohoto usnesení.

10. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003-19).

11. Stěžovatelka nesplnila povinnost vyplývající z § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť na výzvu soudu nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení, a ani nedoložila, že sama má vysokoškolské právnické vzdělání zvláštním zákonem vyžadované pro výkon advokacie. Jelikož chybějící zastoupení stěžovatelky advokátem představuje nedostatek v podmínkách řízení, který přes výzvu soudu nebyl ani v prodloužené lhůtě odstraněn, Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl (II. výrok tohoto usnesení). O tomto důsledku nesplnění soudem uložené povinnosti ve lhůtě k tomu určené (do 20. 7. 2026) přitom byla stěžovatelka řádně poučena.

12. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta (III. výrok usnesení).

13. Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti, která byla odmítnuta, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku 3 As 74/2026 ve výši 5.000 Kč, jak uvedeno ve IV. výroku tohoto usnesení. Podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích bude poplatek vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. července 2026 Mgr. Petra Weissová předsedkyně senátu