3 As 79/2014

Rubrum

3 As 79/2014 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického, Mgr. Radovana Havelce, v právní věci v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, o žalobě ze dne 21. 8. 2013 došlé Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 23. 8. 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2014, č. j. 3 A 104/2013 – 19, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Městský soud v Praze (dále „městský soud“) usnesením ze dne 21. 1. 2014, č. j. 3 A 104/2013 – 19, odmítl žalobcovu (dále „stěžovatel“) žalobu podle § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb. (dále „s. ř. s.“), neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel kasační stížností ze dne 10. 3. 2014. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2014, č. j. 3 As 79/2014 – 20, byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Zároveň byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení citovaného usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost a ve stejné lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátu k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl též poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Citované usnesení bylo stěžovateli doručeno 26. 5. 2014. Lhůta v něm stanovená pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula 2. 6. 2014. Dne 3. 6. 2013 bylo zdejšímu soudu doručeno podání stěžovatele ze dne 31. 5. 2014, v němž stěžovatel rekapituloval znění petitu žaloby, obsah kasační stížnosti a zároveň požádal o prodloužení lhůty stanovené citovaným usnesením s odůvodněním, že jeho sociální poměry neumožňují úhradu poplatku najednou a během krátké doby. Stěžovatel uvedl, že je nucen se obrátit o pomoc na příslušný orgán a k vyřízení takové žádosti je třeba určitý čas delší než týden či deset dní. Stěžovatel tímto podáním zároveň navrhl 3 As 79/2014 opravu zřejmé nesprávnosti ve výroku I. usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 5. 2014. Podle názoru stěžovatele zjevná nesprávnost spočívá v užití množného čísla („žádost o osvobození od soudních poplatků“), když poplatek, od něhož stěžovatel žádal osvobodit, měl být pouze jeden. Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku nevyhověl, neboť původně stanovenou týdenní lhůtu k zaplacení soudního poplatku považuje za zcela přiměřenou. Stěžovatel bezdůvodně o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku požádal až po jejím uplynutí. V kontextu s postojem stěžovatele v průběhu tohoto i dalších řízení, která vede, to jen zdůrazňuje závěr, že stěžovatel zásadně ignoruje výzvy soudů, což nasvědčuje tomu, že mu nejde o věcné vyřešení sporu, ale jeho motivací jsou jen obstrukce a vedení sporu jako takové (k této argumentaci viz rozsudek tohoto soudu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 – 13). Stěžovatel soudu v zákonné lhůtě nesdělil žádné okolnosti naznačující nebezpečí újmy ve smyslu zákona, jež by mu mohla vzniknout zastavením řízení a nic takového nenaznačují ani okolnosti posuzované věci. Nejdou tedy splněny podmínky dle v § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Stěžovatel záměrně a bezdůvodně nezaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ani současně s jejím podáním ani v dodatečné lhůtě, stanovené usnesením tohoto soudu ze dne 19. 5. 2014, č. j. 3 As 79/2014 – 20, takže byly splněny zákonem předvídané podmínky, za kterých Nejvyšší správní soud musel řízení o kasační stížnosti zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s ust. § 47 písm. c) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvod k opravě zřejmé nesprávnosti výroku I. usnesení tohoto soudu ze dne 19. 5. 2014, č. j. 3 As 79/2014 – 20, který zní: „Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků se zamítá.“ Užití množného čísla odpovídá znění zákona, neboť se vztahuje k obecnému názvu osvobození od soudních poplatků jako procesního institutu (srov. § 36 odst. 3 s. ř. s.) nikoliv k tomu, že stěžovatel nepožadoval osvobození od více soudních poplatků, ale pouze od soudního poplatku za kasační stížnost. Citovaný výrok je tedy správný, zatímco návrh stěžovatele je z uvedených důvodů naprosto neopodstatněný. Nejvyšší správní soud pro úplnost poznamenává, že v projednávané věci by byl dán též důvod pro odmítnutí kasační stížnosti podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ust. § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě nedoložil ani plnou moc udělenou advokátu k zastupování v řízení o kasační stížnosti. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 3 s. ř. s. (v souvislosti s § 120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. června 2014 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu