3 As 84/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Mgr. A. M., zast. JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bráfova tř. 770/52, Třebíč, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2026, č. j. SPU 479477/2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2026, č. j. 6 A 15/2026 - 34, takto:

Výrok

Kasační stížnost s e z a m í t á .

Odůvodnění

I.

1. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, pobočka Prachatice (dále též „krajský pozemkový úřad“), rozhodnutím ze dne 28. 8. 2025, č. j. SPU 283444/2025 (dále jen „rozhodnutí o pozemkových úpravách“), schválil podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), návrh na komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Vlachovo Březí a v navazující části katastrálního území Chlumany.

2. Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí o pozemkových úpravách jako opožděné. II.

3. Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který věc v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Městský soud dospěl k závěru, že k projednání a rozhodnutí této věci je v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích, neboť o ní v prvním stupni rozhodoval Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, jehož sídlo se nachází v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Uvedenému soudu tudíž věc postoupil. Městský soud přihlédl zejména k tomu, že podle § 2 odst. 1 a 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“), v oblasti pozemkových úprav vykonávají státní správu v prvním stupni krajské pozemkové úřady. Současně poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014-58 (dále též „usnesení rozšířeného senátu“), v němž byla otázka místní příslušnosti krajského soudu posouzena obdobně. III.

5. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti napadenému usnesení kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., respektive podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

6. Stěžovatelka především namítá, že městský soud nesprávně posoudil otázku místní příslušnosti, protože nezohlednil povahu napadeného rozhodnutí, proti němuž žaloba směřovala. Přestože stěžovatelka nepopírá, že v prvním stupni rozhodoval Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, pobočka Prachatice, má za to, že městský soud měl při posouzení své místí příslušnosti přihlédnout k povaze napadeného rozhodnutí, které se týkalo opožděnosti podaného odvolání. Měl tudíž zohlednit účinky, které napadené rozhodnutí samostatně vyvolávalo, jelikož v něm byla řešena pouze otázka posouzení včasnosti jejího odvolání. Městský soud se namísto toho omezil na mechanické použití § 7 odst. 2 s. ř. s., navzdory skutečnosti, že napadené rozhodnutí zapříčinilo faktickou nemožnost věcného přezkumu stěžovatelkou vznesených odvolacích námitek. IV.

7. Žalovaný ponechal posouzení otázky místní příslušnosti správních soudů na rozhodnutí Nejvyšším správním soudem. V.

8. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Nejvyšší správní soud předesílá, že přestože stěžovatelka v kasační stížnosti alternativně uplatňuje kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., respektive podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., s ohledem na skutečnost, že předmětem přezkumu je usnesení, kterým městský soud věc postoupil k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovických, nepřichází v úvahu kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pod který lze podřadit toliko vady spočívající v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2011, č. j. 2 As 15/2011 - 111). V nyní souzené věci tak vzhledem ke kasační argumentaci stěžovatelky připadá v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

11. Spornou otázkou zde je, zda k projednání a rozhodnutí nynější věci je před správními soudy místně příslušný Městský soud v Praze nebo Krajský soud v Českých Budějovických.

12. Podle § 7 odst. 2 věty první s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.

13. Podle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s., není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.

14. Podle § 2 odst. 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu, jako orgán prvního stupně rozhoduje ve správním řízení krajský pozemkový úřad jakožto vnitřní organizační jednotka Státního pozemkového úřadu podle územní působnosti; o odvolání proti jeho rozhodnutí rozhoduje ústředí, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.

15. Podle § 2 odst. 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu, Státní pozemkový úřad zřizuje pro výkon své působnosti pobočky krajských pozemkových úřadů, jejichž územní působnost odpovídá území jednoho nebo více okresů. Tyto pobočky rozhodují v řízení o pozemkových úpravách podle zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako orgány prvního stupně. Není-li pobočka pro dané území zřízena, rozhoduje krajský pozemkový úřad. O odvolání proti rozhodnutí pobočky rozhoduje ústředí.

16. Z právě citovaných ustanovení je na první pohled zřejmé, že místní příslušnost soudu prvního stupně (krajského či městského) se ve správním soudnictví určuje podle sídla správního orgánu, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Toto pravidlo má své logické a pro účastníky řízení praktické opodstatnění. Jeho cílem je na rozdíl od stavu účinného do 1. 1. 2013 územně rozložit agendu správních soudů tak, aby byly rovnoměrněji zatížené a mohly lépe naplňovat ústavní imperativ rychlosti a efektivnosti řízení obsažený v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (viz důvodová zpráva k zákonu č. 303/2011 Sb.).

17. V nynější věci rozhodoval o komplexních pozemkových úpravách Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, pobočka Prachatice, jako správní orgán prvního stupně v souladu s výše citovaným § 2 odst. 4 a 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu. Sídlo uvedené pobočky se nachází v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Pokud lze tedy krajský pozemkový úřad a jeho pobočky pro účely posouzení místní příslušnosti soudů ve správním soudnictvím ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s. považovat za správní orgány prvního stupně, je k projednání a rozhodnutí této věci v souladu s posledně uvedeným ustanovením místně příslušný právě Krajský soud v Českých Budějovicích.

18. Jak upozornil již městský soud v napadeném usnesení, otázkou, zda lze s ohledem na zákonné ukotvení krajských pozemkových úřadů a jejich poboček jakožto „pouhých“ vnitřních organizačních jednotek Státního pozemkového úřadu ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu tyto považovat za správní orgány prvního stupně ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s., se Nejvyšší správní soud zabýval také ve shora zmíněném usnesení rozšířeného senátu č. j. Nad 288/2014-58. Městský soud postupoval v souladu se závěry vyslovenými v posledně uvedeném usnesení, a dospěl proto k závěru o místní příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích.

19. Stěžovatelka však zastává názor, že by měla být při určení místní příslušnosti konkrétního správního soudu příslušného k projednání a rozhodnutí nynější věci vzata v úvahu povaha přezkoumávaného rozhodnutí, jelikož v důsledku jeho vydání byl fakticky znemožněn věcný přezkum jejích odvolacích námitek.

20. Uvedené argumentaci však Nejvyšší správní soud přisvědčit nemůže. Pro věc relevantní § 7 odst. 2 s. ř. s. nespojuje otázku určení místně příslušného správního soudu pro řízení o žalobě (proti rozhodnutí správního orgánu) s tím, zda přezkoumávané rozhodnutí je meritorní (tedy posuzuje věc samotnou) či nikoliv. Je tomu tak proto, že ať již je předmětem přezkumu v řízení o žalobě meritorní rozhodnutí správního orgánu či toliko (soudně přezkoumatelné) rozhodnutí, kterým se nerozhoduje v meritu věci (jako je tomu v nynějším případě, v němž se jedná o rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost), není a nemůže být pro posouzení správnosti závěrů přijatých správních orgánem o rozhodných sporných otázkách (zde tedy o tom, zda stěžovatelka podala odvolání proti rozhodnutí o pozemkových úpravách včas či nikoliv) právně významné, který konkrétní krajský soud se touto spornou otázkou bude zabývat.

21. Jak již uvedeno výše, primárním účelem a smyslem pravidla obsaženého ve shora citovaném § 7 odst. 2 s. ř. s. (s účinností od 1. 1. 2013), podle kterého se určení místně příslušného soudu odvíjí od sídla správního orgánu prvního stupně, je to, aby se v obdobných případech, jako je ten nynější, kdy by v důsledku sídla odvolacího správního orgánu v Praze měl být místně příslušný městský soud, předešlo jeho přetížení (viz Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2011 Sb.). Z tohoto úhlu pohledu se tudíž jeví bez významu rozlišovat, jaká je povaha napadeného rozhodnutí a že jím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí o pozemkových úpravách pro jeho opožděnost.

22. Nejvyšší správní soud se přesto zabýval tím, zda lze učinit o sporné otázce určení místní příslušnosti městského soudu jiný než výše vyslovený závěr s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí, kterým se řeší výlučně otázka včasnosti podaného odvolání proti rozhodnutí o pozemkových úpravách, podle ustálené judikatury zdejšího soudu netvoří s uvedeným rozhodnutím jeden celek.

23. Nejvyšší správní soud přitom již ve své rozhodovací činnosti řešil případy, v nichž se jednalo o posouzení otázky místní příslušnosti krajského (městského) soudu ve věcech, kdy předmětem přezkumu bylo rozhodnutí odvolacího správního orgánu o zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost (či nepřípustnost). I v takových případech však nepovažoval za rozhodné, že žalobou napadené rozhodnutí netvoří s tím prvostupňovým jeden celek a místní příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci určil podle pravidla zakotveného v § 7 odst. 2 s. ř. s. Tedy podle sídla toho správního orgánu, který rozhodoval v prvním stupni (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2021, č. j. 4 As 386/2020 - 21, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. Nad 83/2015-50, nebo i usnesení č. j. Nad 134/2024-38, odst. [15], byť to se danou otázkou zabývalo na půdorysu speciální právní úpravy obsažené v zákoně č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury; závěr vyslovený v odst. [15] je však pro jeho obecnost použitelný i v souzené věci). Jinými slovy, ani skutečnost, že rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost netvoří s rozhodnutím o pozemkových úpravách jeden celek ničeho nemění na tom, že je třeba při určení místní příslušnosti krajského soudu vycházet z obecného pravidla zakotveného v opakovaně zmiňovaném § 7 odst. 2 s. ř. s.

24. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že k projednání a rozhodnutí žaloby v nyní posuzované věci je místně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích (viz bod 8. Přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů), neboť právě v jeho obvodu se nachází sídlo pobočky krajského pozemkového úřadu v Prachaticích, která rozhodovala o komplexních pozemkových úpravách v prvním stupni. Městský soud proto nepochybil, pokud Krajskému soudu v Českých Budějovicích předmětnou věc v souladu s § 7 odst. 6 s. ř. s. postoupil jako soudu místně příslušnému. Za důvodnou proto nelze považovat ani stěžovatelčinu argumentaci, podle níž má být místně příslušným v dané věci městský soud proto, aby jí nebylo znemožněno faktické věcné projednání jejích odvolacích námitek.

25. Městský soud tedy nepochybil, nezohlednil-li při úvahách o své místní příslušnosti, že předmětem posouzení v napadeném rozhodnutí byla výlučně otázka včasnosti stěžovatelčina odvolání proti rozhodnutí o pozemkových úpravách. Postupoval zcela v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s., jakož i s výše citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není naplněn. VI.

26. Kasační stížnost není pro vše výše uvedené důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud ve smyslu § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne věcně a místně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s., tedy zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě). Řízení o kasační stížnosti proti usnesení řešícímu otázku místní příslušnosti je totiž „vnořeno“ do řízení o žalobě (viz odst. [50] rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022 - 30). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. srpna 2026 Mgr. Petra Weissová předsedkyně senátu