3 As 89/2026

Rubrum

3 As 89/2026 - 65 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové, soudce JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyně Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Hnutí DUHA - Friends of the Earth Czech Republic, IČ: 15547779, se sídlem Cejl 460/35, Brno, zast. JUDr. Jaromírem Kyzourem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti: Lesy České republiky, s.p., IČ: 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2021, č. j. KUUK/101817/2021, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2026, č. j. 15 A 22/2025-58, takto:

Výrok

Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobce napadl před Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) schvalovací výměr ze dne 29. 7. 2021, č. j. KUUK/101817/2021, jímž žalovaný reagoval na žádost osoby zúčastněné na řízení o schválení lesního hospodářského plánu (dále jen „LHP“) pro lesní hospodářský celek Litvínov na období 2021–2030. Žalovaný schvalovacím výměrem především podle § 27 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů (dále jen „lesní zákon“), schválil LHP a v jeho rámci povolil výjimku ze zákazu provádět mýtní úmyslnou těžbu v porostech mladších 80 let ve specifikovaných hospodářských souborech a porostních skupinách, prodloužil lhůtu pro zalesnění a zajištění lesních porostů a rozhodl o uložení opatření odchylných od ustanovení lesního zákona.

2. Krajský soud žalobě vyhověl, schvalovací výměr zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žalovaný schválil LHP i přes nesouhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, aniž by bylo zřejmé, které připomínky a požadavky orgánu ochrany přírody byly přijaty a jak byly do LHP zapracovány. Podle krajského soudu 3 As 89/2026 nemohlo vyjádření orgánu ochrany přírody při závěrečném šetření nahradit řádně odůvodněné nesouhlasné závazné stanovisko, neboť žalovaný je převzal do svého rozhodnutí bez dalšího. Postupem v rozporu s lesním zákonem a prováděcí vyhláškou zatížil žalovaný své rozhodnutí podstatnou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a navíc je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

3. Proti rozsudku krajského soudu podala osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou spojila s návrhem na přiznání odkladného účinku. Uvádí v něm, že LHP byl již pět let řádně vykonáván a je základním právním rámcem jeho hospodaření v oblasti. Jeho zrušení způsobí stav právní nejistoty ohledně rozsahu a zákonnosti hospodářských zásahů, ztíží plánování těžby, obnovu lesa i plnění zákonných povinností. Tento stav bezprostředně ohrožuje kontinuitu řádného hospodaření a schopnost stěžovatele plnit dlouhodobé smluvní závazky, což může nenávratně narušit vztahy s obchodními partnery. Zvlášť závažné dopady může mít zrušení LHP v oblasti certifikace dříví, neboť vzniká riziko jejího zpochybnění při kontrolách a auditech, což může vést k požadavkům obchodních partnerů na dodatečnou garanci, ale i k omezení odběrů či ukončení smluvních vztahů. Stěžovatel dále poukazuje na možné ekonomické dopady spočívající zejména v pozastavení těžby dříví, ve výpadku příjmů z prodeje dříví a v narušení stabilního odbytu. Rovněž je ohroženo čerpání dotačních prostředků. Vzniklá újma podle něj přesahuje běžné podnikatelské riziko. Je dán veřejný zájem na zajištění kontinuity hospodaření ve státních lesích, což odůvodňuje přiznání odkladného účinku. Současně tím nedojde k nepřiměřenému zásahu do práv třetích osob, neboť bude pouze zachován dosavadní stav.

4. K návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřil žalobce. Má za to, že pro jeho přiznání nejsou splněny zákonné podmínky. Stěžovatel tvrdí ekonomické a provozní dopady pouze obecně a nijak je nedokládá. Neexistence LHP však není překážkou pro další hospodaření v lese a jeho obnovu. K tomu odkazuje na § 33 odst. 4 a 5 lesního zákona a podotýká, že v letních měsících se těžba ani obnova prakticky neprovádí. Stěžovatel si navíc musel být vědom toho, že ke schválení LHP došlo nestandardním postupem. O tom svědčí výhrada orgánu ochrany přírody, že možné dopady hospodářské činnosti v mezích LHP budou projednávány v řízeních podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“). K zahájení takového řízení fakticky i došlo a byla v něm omezována hospodářská činnost na území evropsky významné lokality Východní Krušnohoří (dále jen „Východní Krušnohoří“). Nezákonnost schválení LHP konstatovalo i Ministerstvo životního prostředí. Žalobce dále uvádí, že sám stěžovatel v minulosti nerespektoval požadavky plynoucí ze ZOPK. Poukaz na ohrožení čerpání dotací je pak podle něj zcela neurčitý. Žalobce má za to, že by přiznání odkladného účinku naopak bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem na ochraně životního prostředí. Zrušený LHP totiž umožňuje kácení ve starých lesních porostech ve Východním Krušnohoří, jehož realizace by mohla vést k nevratnému poškození chráněných stanovišť a ekosystémů. Případná újma stěžovatele má podle žalobce pouze ekonomický a dočasný charakter, zatímco újma na životním prostředí by byla fakticky neodčinitelná. 3 As 89/2026 - 66 pokračování

5. K návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřil i žalovaný, který naopak jeho přiznání podporuje. Uvádí, že LHP představuje základní předpoklad trvale udržitelného hospodaření v lese. Bez schváleného LHP je hospodaření závislé na jednotlivých rozhodnutích o povolování výjimek a lesních těžbách. Lze přitom očekávat, že schválení nového LHP potrvá nejméně rok. Podle žalovaného není přiznání odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny. I při hospodaření podle dotčeného LHP jsou plnohodnotně chráněny zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a ptáků, jakož i přírodní stanoviště včetně lokalit soustavy NATURA 2000. Souhlasy a výjimky týkající se jejich ochrany jsou posuzovány ve správních řízeních dle ZOPK stejně, jako když LHP schválen není. Ochrana Východního Krušnohoří je navíc zajištěna dohodou uzavřenou podle § 68 ZOPK, taktéž bez ohledu na to, zda je pro toto území schválen LHP. Ochrana soustavy NATURA 2000 tak bude zabezpečena i v případě přiznání odkladného účinku. V případě nepřiznání odkladného účinku by naopak bylo nezbytné pro lesnické zásahy v lokalitách soustavy NATURA 2000 mimo území pokryté dohodou provádět hodnocení dopadů a vyžádat si stanovisko orgánu ochrany přírody. Pokud nebude vyloučen významný vliv lesnického zásahu, musí být dále předmětem posouzení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Obdobně bude nutné získat pro jednotlivé lesní zásahy souhlasy se zásahem do významného krajinného prvku dle ZOPK a případné povolení k rozšiřování nepůvodních druhů. Žalovaný uzavírá, že veřejné zájmy, které jsou při vydávání těchto aktů chráněny, byly při schvalování LHP zohledněny, k čemuž odkazuje na protokol o závěrečném šetření.

6. Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.): 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.

7. Z uvedeného vyplývá, že institut odkladného účinku má mimořádnou povahu, neboť kasační stížnost a priori odkladný účinek nemá. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví totiž není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil ve zmíněném § 73 odst. 2 s. ř. s. Tato mimořádná povaha daného institutu Nejvyššímu správnímu soudu neumožňuje, aby návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověl pouze na základě obecných či nepodložených tvrzení, neboť v takovém případě by přiznání odkladného účinku již bylo pouhou formalitou, a nikoli výjimkou. 3 As 89/2026

8. K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno, a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2022, č. j. 4 As 136/2022-50, či ze dne 15. 12. 2022, č. j. 5 As 313/2022-59, bod 9). Na podporu svých tvrzení musí proto stěžovatel navrhnout provedení odpovídajících důkazů (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32, či ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Nejvyšší správní soud naopak není povolán k tomu, aby důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti za stěžovatele zjišťoval vlastní vyhledávací činností (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74)

9. Stěžovatel spatřuje hrozící újmu v možných provozních a ekonomických dopadech na svou činnost, které mu vzniknou v důsledku zrušení LHP jakožto základního koncepčního nástroje hospodaření v lesích. Za nejzávažnější negativní provozní dopad označuje zejména ztížení plánu těžby dříví, které by se mohlo promítnout do jeho obchodních vztahů. Stěžovatel nicméně tuto tvrzenou újmu nikterak blíže nekonkretizoval a nezasadil ji ani do příslušného právního rámce. Lesní zákon přitom v otázce těžby počítá se situací, kdy vlastník lesa nemá k dispozici LHP. Konkrétně podle § 33 odst. 4 lesního zákona platí, že jestliže má těžba v lese, ve kterém vlastník lesa hospodaří bez schváleného nebo ke schválení předaného plánu, překročit 50 m3 za kalendářní rok, lze ji provést jen s písemným vyjádřením odborného lesního hospodáře a v součinnosti s ním. Lesní zákon tedy stěžovateli umožňuje těžbu i v případě absence LHP s tím, že těžba nad uvedený limit je podmíněna písemným vyjádřením a součinností odborného lesního hospodáře. Stěžovatel v návrhu nespecifikoval ani průměrnou roční výši těžby v dotčené oblasti, ani minimální potřebnou výši těžby pro plnění svých obchodních závazků. Nevyjádřil se ani k problematice zajistit si vyjádření a součinnost odborného lesního hospodáře. Dopad zrušení LHP v této rovině tak zůstal neobjasněn. Tvrzenou újmu proto nelze než považovat za hypotetickou. Obdobně stěžovatel neozřejmil, jakým způsobem zasahuje zrušení LHP do jeho tvrzených zákonných povinností a jak se dotýká obnovy lesa.

10. Lze dodat, že lesní zákon upravuje také hospodaření v určitém „dočasném režimu“ do doby schválení návrhu LHP ze strany orgánu státní správy lesů, což je fakticky obdoba situace, do níž se stěžovatel po zrušení schvalovacího výměru žalovaného dostal (§ 27 až 27c lesního zákona). I z toho lze usuzovat na to, že dočasná absence schváleného LHP nemůže mít natolik závažné důsledky pro hospodaření, jak stěžovatel (v hypotetické rovině) tvrdí. V opačném případě by zákonodárce zvolil úpravu odlišnou.

11. Hypotetická a nepodložená je rovněž argumentace stěžovatele týkající se dopadů do obchodních vztahů. Stěžovatel pouze v obecné rovině tvrdí, že v důsledku zrušení LHP může dojít ke zpochybnění jeho schopnosti plnit dlouhodobé smluvní závazky, ke vzniku nejistoty na straně obchodních partnerů či dokonce k odstupování od uzavřených smluv. Nejvyšší správní soud nepopírá, že právě zde (např. v souvislosti s nemožností dodat požadované množství dřeva svým obchodním partnerům) může stěžovateli zrušením LHP 3 As 89/2026 - 67 pokračování vzniknout újma, avšak stěžovatel svá tvrzení nijak blíže ve vztahu k nyní posuzované lokalitě nekonkretizoval a ani nedoložil. Neuvedl například, jakých smluvních vztahů se uvedené riziko týká, kolik obchodních partnerů by mohlo být dotčeno, jak může propad příjmů z prodeje ovlivnit jeho hospodaření jakožto státního podniku, či zda a jakým způsobem jsou jeho smluvní závazky navázány na existenci schváleného LHP, resp. zda smluvní ujednání skutečně umožňují odběratelům od smluv odstoupit v případě omezení těžby v důsledku nepředvídané okolnosti (tj. zrušení LHP) nebo zda je nedodání smluveného množství dřeva sankcionováno smluvní pokutou apod. Ani v tomto ohledu pak nedal tvrzenou újmu do kontextu právní úpravy, která mu umožňuje hospodařit v režimu bez LHP.

12. Totéž platí i ve vztahu k tvrzenému ohrožení čerpání dotačních prostředků. Stěžovatel pouze obecným způsobem uvádí, že některé dotační tituly jsou vázány na LHP či certifikaci PEFC, aniž by specifikoval, o jaké konkrétní dotační programy se jedná, zda je jejich příjemcem a v jakém rozsahu či jakým konkrétním způsobem by zrušení LHP mohlo ovlivnit splnění podmínek pro jejich poskytnutí. Stěžovatel rovněž nedoložil žádné rozhodnutí o poskytnutí dotace, dotační podmínky ani jiné podklady, z nichž by bylo možné dovodit existenci tvrzeného rizika. Ani v tomto směru proto Nejvyšší správní soud nemohl uzavřít, že stěžovateli hrozí konkrétní a dostatečně osvědčená újma.

13. Ani argumentace žalovaného na uvedeném závěru nic nezměnila, neboť obdobně ani z jeho vyjádření není zřejmá konkrétní újma, která by v důsledku zrušení LHP a nepřiznání odkladného účinku stěžovateli bezprostředně hrozila. Žalovaný ostatně ve značné části svého vyjádření spíše poukazuje na to, že přiznáním odkladného účinku nedojde k ohrožení veřejných zájmů, ačkoliv pro účely posouzení stěžovatelova návrhu je zásadní posoudit především to, zda právě nepřiznání odkladného účinku může způsobit stěžovateli újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Z vyjádření žalovaného plyne, že tato újma spočívá pouze ve vyšší administrativní náročnosti spojené s hospodařením, neboť toto se nemůže odehrávat plošně na základě LHP, ale pomocí individuálních nástrojů předvídaných v lesním zákoně ZOPK. Nejvyšší správní soud nepopírá, že v důsledku zrušení LHP bude stěžovatel nucen některé lesní zásahy konzultovat s příslušnými správními orgány a získat od nich oprávnění k danému zásahu, což klade vyšší nároky na jeho činnost. Ovšem všechny tyto zákonné mechanismy slouží k ochraně veřejných zájmů chráněných těmito zákony, a proto jejich dodržování, resp. podřízení se těmto režimům, nemůže být samo o sobě důvodem k přiznání odkladného účinku, pokud je v projednávané věci jednou ze sporných otázek právě to, zda byly veškeré požadavky na ochranu přírody při schvalování LHP řádně respektovány.

14. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil již první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to tvrdit a prokázat potenci vzniku konkrétní a závažné vlastní újmy, nebudou-li sistovány účinky napadeného rozsudku. S ohledem na to se již dále nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

15. Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů neshledal, že by výkon kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu mohl pro stěžovatele znamenat újmu 3 As 89/2026 ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Proto návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 29. července 2026 Mgr. Lenka Krupičková předsedkyně senátu