3 Azs 105/2021

Rubrum

3 Azs 105/2021 - 76 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Z. E., zastoupený Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. OAM-75/LE-BA02-ZA20-2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2021, č. j. 20 Az 22/2020 - 25, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

2. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce podal žádost o azyl dne 1. 8. 2020 poté, co byl dne 29. 7. 2020 zadržen cizineckou policií, protože se pohyboval po České republice bez příslušného oprávnění. Stěžovatel původně odletěl ze země původu - Gruzie do Francie za účelem léčení. Z důvodu koronaviru zde však byly uzavřeny nemocnice, a proto odjel za kamarádem do Prahy. Žádost o mezinárodní ochranu podal z toho důvodu, aby se mohl léčit alespoň zde. K původu svých zdravotních potíží uvedl, že byl v roce 2015 v Gruzii přepaden, když převážel peníze z banky, utrpěl přitom bodné rány do břicha a rok a půl se poté léčil. Jednoho z útočníků poznal, byl to soused, policie mu však nemohla nic dokázat. Poté mu rodina útočníka vyhrožovala a v roce 2017 byl znovu přepaden a dvakrát udeřen do hlavy. Po napadení byl 3 Azs 105/2021 tři měsíce v nemocnici. Na policii již nic nehlásil. Obavy z útočníků, kteří jej přepadli, označil za další důvod pro poskytnutí mezinárodní ochrany.

3. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je v plném rozsahu zákonné. Gruzie je považována za bezpečnou zemi původu, její právní řád poskytuje dostatek možností ochrany před soukromými osobami ze strany gruzínských orgánů, žalobce tyto prostředky v plné míře nevyužil. Pokud jde o kvalitu zdravotní péče v Gruzii za situace, kdy žalobce jako druhý důvod pro udělení azylu uvedl potřebu léčby v České republice, žádné konkrétní nedostatky nezmínil, ohledně svých zdravotních potíží neuvedl ostatně nic, co by odůvodňovalo závěr, že se nachází ve vážném zdravotním stavu.

4. Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů podřaditelných ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V souhrnu je stěžovatel toho názoru, že správní orgán nezjistil s ohledem na jeho tvrzení řádně skutkový stav ohledně toho, zda je Gruzie skutečně bezpečnou zemí původu a jaká je úroveň zdravotní péče v zemi.

5. Přijatelnost kasační stížnosti pak dle jeho názoru vyplývá „z potřeby vymezení nároků tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu v kontextu § 116 odst. 2 zákona o azylu, tedy tvrzení o nebezpečnosti země původu v individuálním případě.“ S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, má stěžovatel za to, že „otázka nebyla v daném kontextu judikaturou řešena, přičemž vykazuje odlišnosti od tvrzení v řízení o mezinárodní ochraně obecně.“ Dále má za to, že krajský soud se svým postupem, zejména „popřením existence tvrzení na straně žalobce“, dopustil pochybení, které může mít dopad do jeho hmotně-právního postavení.

6. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání kasačních námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. „jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“

7. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je - kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

8. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky přijatelnosti kasační stížnosti nejsou splněny. Stěžovatelem uváděné důvody ve prospěch přijatelnosti jeho návrhu nejsou příliš srozumitelné a není zřejmé, jakou otázku by měl Nejvyšší správní soud vlastně posuzovat. V této souvislosti je třeba jen připomenout, že podle § 16 odst. 2 zákona o azylu (stěžovatel mylně uvádí § 116 odst. 2, 3 Azs 105/2021 - 77 pokračování takové ustanovení však zákon nemá) „jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ O kvalitu tvrzení stěžovatele tedy v tomto případě primárně nejde. Okolnosti projednávané věci pak nesvědčí ani žádným jiným důvodům přijatelnosti kasační stížnosti, svojí povahou se jedná o standardní, ničím nevybočující věc, jež byla také krajským soudem standardně posouzena a rozhodnuta. Nejvyšší správní soud tak nenalezl nic, co by vyžadovalo jeho zásah v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku, proto kasační stížnost podle výše citovaného § 104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.

9. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 1. září 2022 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu