3 Azs 122/2017

Rubrum

3 Azs 122/2017 - 70 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. U., zastoupený Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2016, č. j. OAM-1955/DS-PR-P18-2016, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2017, č. j. 60 Az 5/2017 – 83, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Ing. Jakubu Backovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2016, č. j. OAM-1955/DS-PR-P18-2016, byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) tohoto zákona zastaveno. Žalovaný v rozhodnutí dále vyslovil, že státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Bulharská republika.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2017, č. j. 60 Az 5/2017 – 83, byla následně žaloba proti rozhodnutí žalovaného zamítnuta. Krajský soud neshledal 3 Azs 122/2017 opodstatněnými jednotlivé námitky žalobce související s nemožností jeho přemístění do Bulharska z důvodu, že v dané zemi dochází k systémovým nedostatkům v azylových řízeních, přičemž tyto nedostatky s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení. Ve své argumentaci se soud fakticky ztotožnil s názory žalovaného vyjádřenými v přezkoumávaném rozhodnutí.

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uvedl, že uplatňuje důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítl konkrétně, že jeho přemístění do Bulharska je nepřípustné, neboť Bulharsko není schopné zajistit řádný průběh azylového řízení a v bulharských azylových řízeních existují systémové nedostatky. Krajský soud se dle stěžovatelova názoru omezil na konstatování právní úpravy bulharského azylového procesu, přičemž se již dostatečně nevěnoval skutečnému stavu věci. Stěžovatel v této souvislosti opětovně zdůraznil, že v období února až dubna 2015 byla novými pracovníky nahrazena většina zaměstnanců odpovědných za rozhodování v azylových věcech v prvním stupni, kteří byli vyškoleni za pomoci EMS and EASO Operating plan UNHCR v roce 2014, s čímž souvisela i další skutečnost, že bulharské orgány nezajistily náležité financování tlumočnických služeb, v důsledku čehož došlo k dalšímu zpomalení azylových řízení.

4. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že tlumočení je v praxi zabezpečováno jen ze světových jazyků, což do značné míry ohrožuje přímo stěžovatelova práva, jelikož ovládá pouze urdštinu (jazyk urdu). Stejně tak dle jeho názoru selhává i poskytování právní pomoci a zhoršily se též materiální podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu. V době vydání přezkoumávaného rozhodnutí dosahovala obsazenost azylových center v Bulharsku 110 %, situace žadatelů o mezinárodní ochranu byla zcela neakceptovatelná. Krajský soud se proto měl zabývat konkrétními námitkami uplatněnými v žalobě, což neučinil a zatížil tak svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Přijatelnost kasační stížnosti je dle názoru stěžovatele dána z důvodu zřejmé nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, resp. též z důvodu, že předmětem daného řízení má být posouzení otázky v judikatuře Nejvyššího správního soudu doposud neřešené (tzn. otázky existence systémových nedostatků v azylových řízeních a nedostatečného materiálního zabezpečení žadatelů o mezinárodní ochranu v Bulharsku).

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na přesvědčení o správnosti a zákonnosti svého rozhodnutí a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

7. Dříve než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

8. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. „[j]estliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“ 3 Azs 122/2017 - 71 pokračování

9. Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 vyložil, že „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“

10. Z obsahu správního i soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti: Stěžovatel opustil Pákistán v červnu roku 2016 a letadlem odletěl do Íránu. Poté ilegálně a pěšky překročil hranice do Turecka. Zde pobyl asi 45 dní, zbavil se cestovního dokladu a následně rovněž ilegálně a pěšky vstoupil na území Bulharska. Zde byl zadržen policií, byly mu sejmuty otisky prstů a byl umístěn do uzavřeného tábora pro uprchlíky. Zde strávil asi 18 dní, poté byl přemístěn od otevřeného tábora, kde zůstal asi 1,5 měsíce. Ubytovací podmínky v táborech označil stěžovatel za dobré, normální. V táboře sice požádal dne 26. 8. 2016 o azyl, ale v Bulharsku neměl v úmyslu zůstat, neboť cílem jeho cesty bylo Německo či Itálie. Z Bulharska šel proto pěšky do Srbska, tam pobyl asi 2 měsíce. Při pobytu v táboře kontaktoval muže, který mu zajistil odvoz kamionem do Německa. Na území České republiky ho však chytila policie.

11. Stěžovatel je ženatý, manželka a jeho pět dětí zůstaly v Pákistánu. Jeho zdravotní stav je dobrý, žádnými zdravotními problémy netrpí. Z úřední činnosti (srov. rozsudky ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Azs 96/2017 – 87, a ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 Azs 142/2017 – 90) a též z vyjádření žalovaného je pak Nejvyššímu správnímu soudu známo, že stěžovatel byl již dne 6. 2. 2017 předán zpět do Bulharska.

12. Ačkoliv si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že stěžovatelem nastíněná otázka systémových nedostatků azylového řízení v Bulharsku nebyla doposud z jeho strany podrobena detailnímu zkoumání (což by za jistých okolností naplňovalo důvod přijatelnosti předmětné kasační stížnosti), nemohl současně přehlédnout, že veškeré námitky, které stěžovatel prostřednictvím ustanoveného zástupce uplatnil v žalobě i v kasační stížnosti, nemají žádnou spojitost se skutkovým příběhem, který stěžovatel v průběhu správního řízení sám vypověděl. Stěžovatel si totiž během azylového pohovoru a v průběhu správního řízení nestěžoval ani na nedostatky tlumočení při kontaktu s bulharskými úřady, ani na špatné zacházení, nedostatek stravy či jiné nevyhovující podmínky v táborech pro uprchlíky, v nichž pobýval, ani na špatnou zdravotní péči, ani na nedostatek právní pomoci, zřetelně pak není ani tzv. zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písmeno i) zákona o azylu.

13. Správní orgán se tak otázce možných systémových nedostatků azylového řízení v Bulharsku věnoval výhradně ex offo a jeho odůvodnění v rozsahu dvou stran správního rozhodnutí lze s ohledem na okolnosti případu považovat za zcela vyčerpávající. Krajský soud pak při přezkumu správního rozhodnutí respektoval takto vymezený rámec a odůvodnění napadeného rozsudku k této otázce je z tohoto pohledu standardní. 3 Azs 122/2017

14. Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele je sice zpravidla dán v případě, má-li být v řízení o kasační stížnosti vyřešena otázka zdejším soudem doposud nejudikovaná, na straně druhé však nelze připustit natolik extenzivní výklad tohoto pojmu, který by odůvodňoval přijatelnost kasační stížnosti i v případě, kdy by výsledkem řízení mělo být jen jakési akademické rozhodnutí ke zvolené právní otázce, které by ke konkrétním okolnostem případu nemělo žádný vztah.

15. S ohledem na shora popsané úvahy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná, a proto ji v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud na základě § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

17. Ustanovený zástupce stěžovatele advokát Mgr. Ing. Jakub Backa učinil ve věci jeden úkon právní služby, za který mu náleží odměna podle § 7 a § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 3 100,- Kč, k níž nutno připočíst náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 této vyhlášky ve výši 300,- Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů tedy celkem činí 3 400 Kč. Uvedenou částku soud navýšil o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tzn. částku ve výši 714 Kč. Jmenovanému advokátu tudíž bude vyplacena částka ve výši 4 114 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení stěžovatele nese stát. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 31. srpna 2017 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu