3 Azs 134/2020

Rubrum

3 Azs 134/2020 - 40 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ch. K. U., zastoupený JUDr. Václavem Liksomerem, advokátem se sídlem Kralovice, Masarykovo nám. 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2020, č. j. 60 Az 74/2019-78, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci JUDr. Václavu Liksomerovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení nese stát.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2020, č. j. 60 Az 74/2019-78, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2019, č. j. MV-167127-2/OAM-2019. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o další opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

2. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Jednou z těchto podmínek je, že místo pobytu stěžovatele je soudu známé. Z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že stěžovatel není veden v evidenci obyvatel, podle evidence cizinců měl stěžovatel poslední známý pobyt na území České republiky do 12. 2. 2015. Z evidenční karty žadatele se podává, že dne 20. 11. 2019 byl v rámci dublinského řízení uskutečněn transfer stěžovatele ze Spolkové republiky Německo do České republiky. Ze sdělení Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (přípis ze dne 21. 7. 2020, č. j. 3 Azs 134/2020-33) Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel byl od 20. 11. 2019 umístěn v Z., ze kterého byl 3 Azs 134/2020 - 40 dne 30. 4. 2020 propuštěn. Policie soudu dále sdělila, že stěžovatel byl s účinností od 5. 3. 2019 z území České republiky natrvalo vyhoštěn; aktuální místo pobytu žalobce jí není známo. Nejvyšší správní soud se za účelem zjištění pobytu stěžovatele dále obrátil na ustanoveného zástupce; ten v přípisu ze dne 19. 7. 2020 (čl. 31 spisu zdejšího soudu) uvedl, že současný pobyt stěžovatele mu není znám. K dotazu na aktuální místo pobytu stěžovatele žalovaný přípisem ze dne 22. 7. 2020, č. j. 3 Azs 134/2020-35, soudu sdělil, že poslední povolený pobyt stěžovatele eviduje na adrese P., a to do 12. 2. 2015. Od tohoto data do 22. 2. 2019 stěžovatel vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody. Stěžovateli bylo dne 5. 3. 2019 pravomocně uloženo správní vyhoštění, rozhodnutí však není vykonatelné („odklad na neurčito“). V současné době není stěžovatel v evidencích Cizineckého informačního systému hlášen k pobytu.

3. Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce). Smyslem citovaného ustanovení je umožnit soudům, aby se meritorně nezabývaly azylovými žalobami těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci a kteří již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004-45). Zastavení řízení v případě naplnění hypotézy § 33 písm. b) zákona o azylu je obligatorní a uplatní se obdobně v řízení o kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007-66).

4. Nejvyšší správní soud v této věci učinil potřebné úkony ke zjištění aktuálního místa pobytu stěžovatele, avšak bezúspěšně. Za této situace mu proto nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle § 33 písm. b) zákona o azylu, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s., zastavit.

5. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.

6. Krajský soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s., § 120 s. ř. s.). Ustanovený zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, kterým bylo podání blanketní kasační stížnosti včetně jejího doplnění [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy ustanovenému zástupci za jeden úkon právní služby náleží 3 400 Kč. Jelikož zástupce nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, nebyla jeho odměna navýšena o částku odpovídající této dani. Přiznaná odměna bude JUDr. Václavu Liksomerovi vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. července 2020 3 Azs 134/2020 - 40 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu