3 Azs 153/2021

Rubrum

3 Azs 153/2021 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. H. N., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 A 67/2019 – 23, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. OAM-1647-16/DP-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zastavilo řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, a to dle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobkyně podala žádost na území České republiky, ač k tomu nebyla oprávněna. Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 6. 2019, č. j. MV-59989-7/SO-2019, zamítla odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdila. 3 Azs 153/2021

2. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 A 67/2019 – 23, zamítl jako nedůvodnou.

3. Krajský soud se mimo jiné neztotožnil s námitkou, podle níž správní orgány pochybily, jestliže se vůbec nezabývaly dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. K tomu uvedl, že zákon o pobytu cizinců v daném případě posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí nevyžaduje. Jinak řečeno, při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobkyně nebyly správní orgány povinny zabývat se otázkou přiměřenosti tohoto rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Posouzení dopadů rozhodnutí je zásadně až otázkou meritorního posouzení žádosti, k němuž v dané věci nedošlo. Podle krajského soudu byl uvedený závěr potvrzen judikaturou Nejvyššího správního soudu, z níž v rozsudku dále citoval. Nadto dodal, že žalobkyně ve správním řízení žádné konkrétní okolnosti ohledně nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do jejího života neuváděla, v žalobě poté namítala nepřiměřenost pouze obecně.

4. Proti rozsudku krajského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatelka obsáhle namítá, že právo na respektování rodinného života musí být „středobodem interpretace“ při výkladu ustanovení zákona o pobytu cizinců. Krajský soud opomenul zohlednit unijní kontext úpravy povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny a jeho výklad je ryze formalistický a v rozporu s právem EU. Nesouhlasí se závěrem, podle kterého se při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení o pobytové žádosti přiměřenost tohoto rozhodnutí neposuzuje. Podle stěžovatelky nelze rezignovat na dodržení závazků plynoucích z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), který je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Správní orgány se proto musí s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince vypořádat, a to i když jim tuto povinnost zákon o pobytu cizinců výslovně neukládá. Krajský soud měl přihlédnout k důvodu zastavení řízení o žádosti stěžovatelky, který se svou povahou blíží hmotněprávním důvodům pro zamítnutí žádosti.

6. Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry krajského soudu. Argumentace v kasační stížnosti je podle ní irelevantní ve vztahu k dotčené právní úpravě a názorům vyjádřeným v napadeném rozsudku.

7. Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta 3 Azs 153/2021 - 52 pokračování před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

8. Kasační stížnost není důvodná.

9. Jediným kasačním důvodem je tvrzení, že krajský soud pochybil, jestliže aproboval postup správních orgánů, které se nezabývaly dopadem rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu do soukromého a rodinného života stěžovatelky.

10. Na námitky uplatněné v kasační stížnosti dává odpověď konstantní judikatura tohoto soudu, na kterou ostatně v napadeném rozsudku trefně odkázal i krajský soud. Vyplývá z ní, že v případě zastavení řízení o pobytové žádosti nejsou správní orgány povinny posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, jelikož o žádosti nerozhodují meritorně. Při nesplnění podmínek pro projednání žádosti totiž nemá správní orgán jinou možnost, než řízení zastavit (viz např. rozsudek ze dne 12. 5. 2022, č. j. 8 Azs 38/2020 – 64, rozsudek ze dne 24. 8. 2021, č. j 1 Azs 212/2021 – 37, nebo rozsudek ze dne 7. 1. 2022, č. j. 8 Azs 314/2019 – 39; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

11. V posledně uvedeném rozsudku č. j. 8 Azs 314/2019 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[v] případě zastavení řízení o žádosti o vydání (prodloužení doby platnosti) povolení k dlouhodobému pobytu nepřichází posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele v úvahu, jelikož o žádosti není věcně rozhodováno. Pokud totiž nejsou splněny podmínky projednání žádosti (…), nemá správní orgán jinou možnost než řízení zastavit. Dodržení závazků vyplývajících z čl. 8 Úmluvy je zajištěno tím, že posouzení přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života cizince je vyžadováno v rámci rozhodování o případném uložení správního vyhoštění“ (zvýraznění přidáno – pozn. NSS).

12. Z výše uvedeného je tedy jednoznačně patrné, že krajský soud nepostupoval v rozporu s čl. 8 Úmluvy, jestliže uzavřel, že v daném případě nebyla dána povinnost správních orgánů zabývat se dopady rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti stěžovatelky do jejího soukromého či rodinného života. Samotné důvody vedoucí k zastavení řízení o žádosti stěžovatelky jsou v tomto směru irelevantní, podstatné je, že žádost nebyla posuzována věcně, a tudíž správní orgány ani nemohly zohlednit, jaké dopady bude mít rozhodnutí o zastavení řízení na rodinné či soukromé poměry stěžovatelky. Její tvrzení uplatněná v kasační stížnosti opomíjí závěry obsažené ve výše citované ustálené judikatuře zdejšího soudu, a jsou proto nedůvodná. Krajský soud věc posoudil správně, kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.

13. Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek krajského soudu je v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto podle § 110 odst. 1, in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. 3 Azs 153/2021

14. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná náhradu nákladů výslovně neuplatnila a Nejvyšší správní soud ani ze spisu neshledal, že by jí vznikly náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 30. června 2022 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu